David Ondráčka: Miloš Zeman se všem vysmívá a zároveň říká, můžu vše, nemám žádné zábrany a z Babiše tím činím svého vazala

^{David Ondráčka, ředitel české národní pobočky TI a člen globální Správní rady TI | zdroj: TI}

Davide, Transparency International ČR oslavila minulý rok 20. výročí své existence. Kdybys měl vypíchnout pár nejdůležitějších kauz, které jsi za dobu své působnosti řešil, jaké by to byly?

Největší přidaná hodnota naší práce nespočívá v široce medializovaných kauzách politických špiček, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale v permanentním monitoringu veřejného prostoru ve snaze zabránit zneužívání veřejných funkcí a zdrojů. S určitou nadsázkou by se tak dalo říct, že se cítím jako ombudsman politického provozu.

Mezi ty nejdůležitější kauzy patří bezpochyby Dopravní podnik hlavního města Prahy, Ekotendr Kalouska a Topolánka, Lesy ČR, První chráněná dílna Tomáše Horáčka, ROP – Severozápad, veřejné zakázky ve zdravotnictví, nebo aktuálně střet zájmů premiéra Babiše.

Kromě řešení individuálních kauz se Transparency vždy snažila o prosazení systémových změn ve financování politických stran a volebních kampaní, kontrole zadávání veřejných zakázek, regulaci hazardu, rozdělování sportovních dotací nebo ochraně whistleblowerů.

Česká pobočka Transparency se dlouhodobě angažuje také v zahraničí. Mohl bys nám přiblížit některé projekty, na kterých v současné době TI pracuje?

Jsme součástí mezinárodní sítě poboček TI, která spolupracuje jak na evropské, tak globální úrovni – od byznysových asociací až po instituce jako je Evropská komise nebo Světová banka. Česká pobočka zároveň organizuje vlastní bilaterální projekty v různých zemích.

V minulosti jsme působili například v Bělorusku nebo na Ukrajině; v současnosti máme projekty v Kosovu, Myanmaru nebo Srbsku. Konkrétně v Kosovu se podílíme na monitoringu financování místních politických stran a volebních kampaní ve spolupráci s našimi lokálními partnery. V Myanmaru se zase snažíme o založení nové pobočky Transparency International, která by ve složitých podmínkách po padesátileté kruté vojenské diktatuře, hlídala politiku i byznys.

Nebráníme se však ani fungování v dalších zemích – naše přítomnost v nich však závisí na smysluplnosti daného projektu, ochotě potenciálních partnerů s námi spolupracovat a také zajištění dostatečné finanční podpory.

V politickém diskurzu je často možné slýchat všelijaké útoky na neziskové organizace. Čím si to vysvětluješ a jak se proti nim úspěšně bránit?

Neziskové organizace ve všech svých formách tvoří přirozenou součást občanské společnosti; ve své podstatě totiž nejsou ničím jiným než organizovaným souborem aktivních občanů. Trnem v oku však bývají pouze ty, které aktivně vstupují do veřejného prostoru a věnují se kontrole činnosti politických představitelů. Argument, že neziskové organizace nedisponují legitimitou, neboť nejsou volenými subjekty, a nemají tak právo tuto kontrolu provádět, je zcela absurdní.

Kontrolu může provádět každý občan a pro politickou reprezentaci se jedná o silnou zpětnou vazbu, se kterou však v současné době neumí konstruktivně pracovat. Na druhou stranu je každá organizace, TI nevyjímaje, kritizovatelná, a musí proto být plně otevřená ve svém financování a jednání, aby mohla neopodstatněným útokům co nejlépe předcházet.

Zároveň je potřeba důkladně oddělovat zrno od plev, neboť zdaleka ne všechny neziskové organizace provádějí kvalitní a objektivní činnost. Ze systémového hlediska by například pomohla implementace daňových asignací, což by v praxi znamenalo, že občan může určitou část své daně z příjmu dát vybrané neziskové organizaci, a stát pak má prostor omezit část existujících dotačních programů.

Tento systém totiž pěstuje pocit sounáležitosti a zájmu mezi občany a neziskovými organizacemi, občana bude zajímat, kam posílá část svých daní. Ve výsledku by to tak mohlo změnit způsob, jakým jsou neziskové organizace ve společnosti vnímány.

Častým dotazem směřujícím na neziskové organizace je také oblast financování. Jak je tomu v případě Transparency?

Transparency International ČR je národní pobočkou v rámci globální sítě TI, ale finanční prostředky si každá z poboček shání sama. U nás konkrétně se jedná o vyvážený mix firemního sponzoringu, individuálních darů a vlastní placené činnosti, která zejména spočívá v různých konzultačních a školících aktivitách. Dalším zdrojem financí jsou dotační programy a granty, vypisované jak soukromými, tak veřejnými subjekty.

Nemáme tak jednoho dominantního dárce, ale spoustu menších partnerů. Tato rovnováha nám zaručuje udržení dlouhodobé nezávislosti. V souladu s principem otevřenosti, kterým se sami při své činnosti řídíme, pravidelně zveřejňujeme všechny přispěvatele na našich webových stránkách, máme transparentní bankovní účet na dary a naše účetnictví i veškeré projekty prochází profesionálně vedenými audity.

Česká republika obsadila v aktuálním Indexu vnímání korupce 38. příčku. Ačkoliv tak potvrdila mírně rostoucí trend, stále zaostává za průměrem Evropské unie. Jaké kroky je nutné podniknout pro její zlepšení?

V České republice mizí drobná administrativní korupce, která je však postupně nahrazovaná závažnějším systematickým přebíráním státu a hlubším propojováním politiky s byznysem. Tato sofistikovanější forma korupce je u nás ztělesněná oligarchou stojícím v čele vlády, který přímo nebo nepřímo vyvíjí rostoucí tlak na nezávislost politických institucí.

To je bohužel fenomén dnešní doby, který můžeme pozorovat nejen v České republice, ale všude po světě. Je proto nutné soustředit se také na legislativní změny, ať již se jedná o hojně diskutované novely zákona o soudech a soudcích a zákona o státním zastupitelství, trestní řád nebo návrh zákona na ochranu oznamovatelů.

Potřebujeme také zapracovat na zvýšení efektivity dozorčích institucí, jako Energetický regulační úřad (ERÚ) nebo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS). V neposlední řadě bychom neměli zapomínat ani na elektronizaci veřejné správy, jež disponuje obrovským potenciálem omezit některá korupční rizika. 

Jak hodnotíš návrh na zastavení trestního stíhání Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo po více než čtyřech letech? Co říkáš na zdůvodnění Městského státního zastupitelství v Praze? Jakým nejpravděpodobnějším směrem se bude tato kauza nadále ubírat?

Otočka státního zástupce Jaroslava Šarocha po čtyřech letech vyšetřování je nepochopitelná. Kauza Čapí hnízdo se měla dostat před soud, kde mělo být následně rozhodnuto o případné vině nebo nevině obžalovaných.

Státní zástupci celou situaci nezvládli komunikačně. Jejich odůvodnění je navíc formalistické, nezaměřuje se na podstatu věci a zavání čirým alibismem, což do značné míry podkopává důvěru veřejnosti v rovnost před zákonem. Případ však stále není u konce, do hry ho může ještě vrátit nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. I tak se ale obávám, že vážná škoda již byla napáchána. 

Miloš Zeman se nedávno vyjádřil, že dojde-li k obnovení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo, je připraven udělit Andreji Babišovi abolici, což je mimo jiné v rozporu s jeho slibem z prezidentské volební kampaně z roku 2018. Jak čteš tento výrok? Signalizuje něco pro politickou kulturu v této zemi?

Miloš Zeman se všem vysmívá a zároveň říká: můžu vše, nemám žádné zábrany a z Babiše tím činím svého vazala. Abolice má být výsada, nikoliv politický klacek. Zeman je však tvrdý pragmatik, poháněný touhou po pomstě.

Čekat od něj ochranu demokratických hodnot a principů by tak bylo navýsost naivní. Moc dobře totiž ví, že tímto krokem dostává premiéra pod tlak. Pachuť, kterou jeho jednání zanechává, tak bude mít za následek jen další prohloubení polarizace v české společnosti a další rozklad její politické kultury.

V srpnu navrhla policie obžalovat šéfa Lesní správy Lány Miloše Baláka za zmanipulování stamilionové zakázky. Už v dubnu TI podala trestní oznámení na kancléře prezidenta Vratislava Mynáře kvůli dotačnímu podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie. Mělo by dojít k personální obměně nejbližších spolupracovníků Miloše Zemana? 

Transparency se dlouhodobě věnuje mapování kauz kolem nejbližších přátel a spolupracovníků Miloše Zemana, které bezostyšně nechává parazitovat na své prezidentské funkci ve prospěch jejich podnikání.

Personální obměna je evidentně nereálná. Minimum, které bychom tak měli požadovat od příštího prezidenta, je zamezení vytváření jakéhosi klientelistického lobbisticko-vlivového centra z Pražského hradu právě po jeho vzoru. 

Eurokomisařka Věra Jourová by měla být ve funkčním období 2019–2024 zodpovědná za kontrolu dodržování hodnot Evropské unie a transparentnost. Jak hodnotíš toto navržené portfolio, a nejedná se o určitý paradox, vezmeme-li v potaz střet zájmů Andreje Babiše?

Věra Jourová si za posledních pět let v Bruselu vydobyla respekt svých kolegů, a byla proto mimo jiné nominovaná na jednu z osmi místopředsedů nově vznikající Evropské komise.

Její portfolio kontroly dodržování hodnot Evropské unie a transparentnosti je důležité. Bude se řešit, zda porušování vlády práva a dělby moci v některých státech má být sankcionováno, nebo ne. Ona na to bude mít vliv a také bude hodně záležet na její diplomatičnosti a odvaze.

Evropský komisař je reprezentantem Evropské unie, ne daného členského státu, který ho vysílá, a musí si tak počínat nezávisle. Šéfem Věry Jourové bude tedy Ursula von der Leyen, nikoliv Andrej Babiš. Jednou z prvních zkoušek její nezávislosti proto bude náš podnět v případu střetu zájmů Babiše. Zdá se, že Evropská komise je přesvědčena o jeho vině, zatímco čeští ministři (jeho přímí podřízení) dští oheň a síru a snaží se svého šéfa krýt vlastními těly do posledního dechu.

Policie začátkem září navrhla v kauze ROP Severozápad obžalovat bývalého hejtmana Ústeckého kraje Jiřího Šulce (ODS). Případ, který se tak táhne již téměř deset let, stále není u konce. Jaké ponaučení z něj plyne?

Regionální operační programy se obecně staly kořistí zkorumpovaných krajských politiků. Trestní kauzy měly za následek jejich zrušení a krajům byla odebrána možnost rozhodovat
o jednotlivých projektech. Na druhou stranu však justice vytrvala a postupně vyvozuje důsledky pro všechny obžalované. Ponaučení z této kauzy je nutnost efektivněji kontrolovat nakládání s evropskými i národními dotacemi, jsou pořád velkým lákadlem pro šejdíře a šíbry.

Jako první Čech zastáváš také pozici člena globální Správní rady Transparency International. Jaké vidíš aktuálně největší korupční výzvy ve světě a jak myslíš, že bude vypadat budoucnost v oblasti boje proti korupci?

TI chce hrát důležitou roli i další roky a opravdu být užitečná při potlačování korupce ve světě. Naše síť je unikátní, řešíme kauzy, pomáháme lidem zdola, víme, jak věci v dané zemi fungují.

Naše priority jsou politická korupce, praní peněz pocházející z korupce a posilování aktivní občanské společnosti. Budeme se věnovat i digitálním gigantům, daňovým rájům nebo třeba roli Číny při korumpování politiků ve světě a kupování si vlivu.