Střet zájmů, hit posledních let. Víte ale, jak přesně funguje?

^{Korupční imunologie, díl druhý: střet zájmů | zdroj: TI}

Definice střetu zájmů

Samotný fenomén je připodobňován k tzv. sezení na dvou židlích. Jedná se o situaci, ve které jsou pracovní, úřední, nebo například smluvní povinnosti osoby nebo organizace v rozporu s jejich soukromými zájmy.

Střet zájmů sám o sobě není korupčním jednáním nebo trestným činem. Nese však s sebou potenciální riziko zneužití pravomocí či strategických informací s vidinou osobního prospěchu. V nejzazších případech se může právě promítnout do jednání, které naplňuje znaky trestného činu, například právě zneužití pravomoci úřední osoby.

Do střetu zájmů se může člověk dostat všude – na úřadě, ve Sněmovně nebo třeba při sportu. Veškerá opatření proti střetu zájmů jsou ze své definice preventivní, protože se snaží předejít jeho možnému zneužití a tím nejen zamezovat samotnému vzniku, ale současně pomáhají s nastavením vyššího standardu etiky ve veřejné správě.

„Ve státní správě jde především o situace, kdy politici a vysocí úředníci veřejné správy rozhodují ve věcech nakládání s veřejným majetkem, ale i v jiných záležitostech, které mají zajišťovat plynulý chod veřejné správy,“ vysvětluje Milan Eibl, vedoucí analytik TI.

Zákonem se střet zájmů podchytává tak, že se formálně postihují situace, kdy by ke zneužití střetu zájmů mohlo dojít. V mnoha případech je zavedena především oznamovací povinnost, funkcionář tak musí dát o svém střetu zájmů vědět ostatním, může ale hlasovat. Široký okruh funkcionářů tak podává majetkové přiznání. Zároveň jsou zakázány některé souběhy funkcí.

V realitě ale dochází k situacím, kdy majetkový prospěch konkrétních osob, které se na klíčových rozhodnutích podílejí, nelze často ani vyloučit, ani prokázat. V řadě problematických případů jsou střety zájmů legální a lze je kritizovat pouze v etické rovině, navíc za předpokladu, že se veřejnost dostane k potřebným informacím.

„Zákon o střetu zájmů považuje zneužití střetu zájmů pouze za administrativní přečin, dává ho na úroveň tomu, když špatně zaparkujeme, nebo jedeme moc rychle,“ říká Milan Eibl. „Střet zájmů je něco, co může nastávat na veškerých úrovních politiky, od referenta na městském úřadě až po premiéra,“ dodává.

Fenomén a širší charakteristika

Každý veřejný funkcionář by se měl vyvarovat jednání, kdy jeho osobní zájmy mohou ovlivnit výkon jeho veřejné funkce. Střet zájmů však není trestným činem, a to, když ho někdo přizná, je naopak pozitivum. Kdo je schopný přiznat, že má nějakého druhého brouka v hlavě a není zcela objektivní, to je první krok k přiznání si problému, tak abychom ho mohli nějak vyřešit.

„Typicky se jedná o členy hodnotících komisí v průběhu zadávání veřejných zakázek, kteří nesmí být ve vztahu k uchazečům a veřejné zakázce podjatí. V opačném případě musí být takový člen z hodnotící komise vyloučen,“ vysvětluje Milan Eibl.

^{Podcast Stošestka | zdroj: TI}

Pokud výše definujeme střet zájmů jako sezení na dvou židlích, jde o obecný problém, že někdo zohledňuje jak svůj odborný, tak osobní názor v rozhodování o věcech veřejných. Podobná situace může nastat i mimo veřejnou správu a je součástí lidského života. Zneužití takové pozice záleží převážně na morálním profilu konkrétní osoby, a proto je i hůře postižitelné. Může se totiž odehrávat bez toho, aby o tom existovaly důkazy navenek.

Nicméně v některých oblastech se jedná o riziko natolik velké, že je třeba legislativně omezit působení fenoménu střetu zájmů a jeho potenciálního zneužití, abychom mohli mít jako občané jistotu, že je rozhodováno skutečně ve veřejném zájmu. Pro tyto účely vznikl speciální zákon o střetu zájmů (č. 159/2006 Sb.), který za veřejné funkcionáře označuje osoby od poslanců, přes ministry a jiné vysoké úředníky až po radní, starosty a hejtmany územních samospráv.

Tito veřejní funkcionáři nesmí upřednostnit svůj osobní zájem před zájmy, které mají ze své pozice hájit. Jedná se především o zákaz zneužití postavení, pravomocí a informací získaných při výkonu funkce k dosažení majetkového či jiného prospěchu pro sebe nebo jinou osobu (a zákaz odvolávání se na svou funkci v osobních záležitostech).

Střet zájmů se často řeší i v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek. Rizika, která se s tím pojí jsou například únik informací, ovlivňování výběru nabídek, ovlivňování zadávací dokumentace apod. Indikátory takových rizik jsou například nestandardní chování zaměstnance, nestandardní postupy zadavatele, diskriminační smluvní podmínky atd.

Střet zájmů v České republice

Nejznámější kauzou střetu zájmů je v Česku bezpochyby ta týkající se Andreje Babiše (ANO). V jeho osobě se snoubí obrovský střet zájmů. Vzhledem k šíři jeho podnikatelských zájmů prakticky neexistuje oblast, která by současně nezasahovala do veřejného zájmu a zároveň do jeho vlastního byznysového zájmu. Ten aktuálně zásadně ovlivňuje jeho přesun do opozičních lavic ve Sněmovně. Zákaz získávat veřejné zakázky, dotace a investiční pobídky se vztahuje pouze na členy vlády, nikoliv na poslance nebo stranické funkcionáře.

^{Podcast Stošestka | zdroj: TI}

Proto nebudou tyto zákazy do budoucna dopadat na Andreje Babiše jako poslance, a to ani kdyby měl v Poslanecké sněmovně nějakou vyšší funkci. Jiná situace nastává v případě ovládání médií, což je zakázáno všem veřejným politickým funkcionářům.

Jako za další, ne tolik známý příklad kauzy střetu zájmů v ČR, stojí zmínit ještě osobu Robina Čumpelíka, který byl současně ředitelem odboru komunikace Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) a jednatelem a akcionářem několika společností, které se zabývají inovacemi, start-up managementem nebo vyhledáváním obchodních příležitostí.

A právě účast v orgánech obchodních korporací zakazuje vysokým státním úředníkům zákon. U Robina Čumpelíka byla podezření ze střetu zájmů o to závažnější, že se ve své úřednické pozici věnoval přímo aktivitám, které s jeho podnikáním souvisejí.

Proto TI mimo jiné v souvislosti s výše uvedenými kauzami představila „Manuál pro řešení situací střetu zájmů ve veřejných zakázkách“, v němž nabízíme náš pohled na to, jak v rámci rozdělování veřejných rozpočtů identifikovat a eliminovat střet zájmů v osmi krocích.

Legislativa EU a ČR

Jako první je třeba zmínit zákon o střetu zájmů, který prošel v České republice v roce 2017 významnou novelizací. Kromě toho, že se dotýká např. členů vlády, kteří nesmějí ovládat soukromé společnosti a zároveň vykonávat politickou funkci, souvisí také s mediálním vlivem. Zároveň existuje Centrální registr oznámení, kam musí veřejní funkcionáři podávat svá majetková přiznání a účast ve firmách. Ten však v Česku aktuálně, v důsledku zásahu Ústavního soudu a neschopnosti Parlamentu zákon o střetu zájmů doplnit, nefunguje, což omezuje identifikaci střetu zájmů.

Už od vzniku databáze ji doprovází silná kritika těch, kteří se tam mají zapisovat. Někomu se nelíbí, že by jako starosta měl ukazovat svůj majetek nebo že se do databáze může podívat každý. A někomu se jenom nelíbí, že by mohlo být vidět, zda v průběhu své funkce prapodivně nezbohatl. Ať tak či tak, existuje nezanedbatelná skupina lidí, kteří každoročně porušují zákon a majetkové přiznání nepodávají.

A co dále?

Předně je nezbytné opravit děravý zákon o střetu zájmů. Bezzubé totiž nejsou jen zákazy přijaté v roce 2017. Na přelomu roku vznikla i díra v přístupu k majetkovým přiznáním politiků a zákon nedokáže efektivně řešit ani nedávná zjištění, že Andrej Babiš nepřiznal majetky vlastněné přes firmy v daňových rájích.

^{Podcast Stošestka | zdroj: TI}

Kromě brzké opravy stávajícího zákona je na místě řešit také to, jestli a jak by zákon měl postihnout moderní online média nebo kdo bude odpovědný za jeho vymáhání. Mimo to bude zapotřebí podchytit střet zájmů v procesech distribuce evropských dotací. Více v hodnotící zprávě.

Korupční imunologie

Transparency v rámci online vzdělávací série “Korupční imunologie” zpracovala pět témat: korupce, střet zájmů, whistleblowing, lobbing a daňové ráje. Ke každému z nich vznikla trojice materiálů – podcast, video a článek. Další díl se tak bude věnovat whistleblowingu a ochraně oznamovatelů.

Poděkování za podporu

Mini-seriál „Korupční imunologie“ vznikl díky finanční podpoře Ministerstva spravedlnosti ČR a Velvyslanectví USA v České republice. Děkujeme!