Lobbing je legitimní demokratický nástroj, kterému v Česku chybí zákonná regulace

^{Korupční imunologie, díl čtvrtý: lobbing | zdroj: TI}

Definice lobbingu

Lobbing je v podstatě zastupování zájmů. Jde o aktivitu, kterou má možnost dělat jakýkoliv občan, a která spočívá v kontaktu s politickými zástupci a upozorňování na zájmy daných skupin. Je zcela legitimní, když volení zástupci dostávají podněty nebo názory občanů, které zastupují, dokud je tato činnost založena na faktické diskusi.

Pokud je uplatňován lobbing transparentním způsobem v jasném rámci, pak jde o legitimní formu politického nebo společenského chování, které umožňuje, aby byly zohledněny i zájmy, které by jinak nebyly brány v potaz. Lobbisté upozorňují právě na zájmy různých skupin obyvatel, ať už ve veřejných zakázkách, územním plánování či legislativě.

Problém nastává, když je lobbing skrytý. Když není možné vysledovat jeho kořeny a veřejnost nemá šanci zjistit, co je příčinou přijatého rozhodnutí. Podobně pokud politik netuší, proč za ním jde konkrétní člověk a přesvědčuje ho o konkrétních aspektech jeho budoucího rozhodování.

Fenomén lobbingu a širší charakteristika

Politici a zákonodárci se zřídkakdy mohou zorientovat ve všech aspektech, a to obzvlášť u komplexních problémů. Významným pozitivem lobbingu je tak doplnění kontextu a upozornění na rizika s tím spojená.

“Jde o silný demokratický nástroj, který ale může být jednoduše zneužitelný, proto by takové snahy měly probíhat veřejně. Legitimní lobbing znamená, že veřejnost má možnost zjistit, kdo, koho, proč a v čí prospěch loboval,” popisuje Lucia Vilimovská, expertka TI ČR na oblast lobbingu.

Předpokládá se, že počátky lobbingu sahají do 40. let 17. století, kdy se předsálí (v angličtině “lobby”) anglického parlamentu stalo místem, kde se řešila většina zásadních dohod mezi poslanci parlamentu a těmi, kteří je chtěli ovlivnit – tedy občany. Pokud jde o americkou tradici, slovo „lobbista“ bylo poprvé použito v tisku v USA v první polovině 19. století, ale trvalo několik desetiletí, než se jeho význam sladil.

Proč by mělo být na lobbing vidět a jak toho docílit

Transparency International definuje transparentnost v lobbingu jako: „vrhání světla na pochybné dohody, na slabé vymáhání pravidel a na další nezákonné praktiky, které podkopávají dobré vládnutí, eticky jednající firmy a společnost jako celek“.

Čeští experti na lobbing, Šárka Laboutková a Petr Vymětal, považují v transparentním lobbingu za důležitou „rovnost přístupu k tomu, aby ti, kteří rozhodují, mohli jednat a rozhodovat nestranně, spravedlivě a bez diskriminace. Lze tedy dojít k podobnému závěru o nutnosti transparentnosti pro posílení legitimity rozhodování prostřednictvím působení (včetně lobbingu a zastupování zájmů) občanů/skupin občanské společnosti/zájmových skupin v politickém procesu.“

Jaké jsou tedy způsoby, jak zvýšit transparentnost v lobbingu? TI společně s Access Info Europe, Sunlight Foundation a Open Knowledge International vyvinuly mezinárodní standardy pro regulaci lobbingu.

Tyto standardy poskytují několik pokynů, jak zlepšit transparentní lobbing:

1. Povinný registr s požadavky na podávání zpráv, zveřejňování podrobných informací o lobbistech, rozpočtu a politických příspěvcích.
2. Veřejně přístupné informace uvedené v bodě č. 1.
3. Kodexy chování pro veřejné činitele a lhůty na rozmyšlenou.
4. Kodex chování pro lobbisty podpořený širší firemní sociální odpovědností (CSR) a strategií řízení.
5. Účast veřejnosti na rozhodování, která je rovnocenná.
6. Existence expertních a poradenských skupin.
7. Pečlivé zvážení pobídek pro lobbování.
8. Dostatečný dohled a podpora fungování lobbistických předpisů a také účinné sankce za případy jejich porušení.
9. Předpisy o lobování by měly zohledňovat místní kontext a být v souladu s platným širším regulačním a politickým rámcem.

Tento soubor pravidel kombinuje regulační a transparentní opatření pocházející jak ze státní úrovně a úřadů, tak z podnikatelské úrovně a samotné lobbistické komunity.

Regulace lobbingu

V České republice zatím stále neexistuje funkční regulace lobbingu. Zákon o lobbingu se dostal za vlády Andreje Babiše (ANO) do Poslanecké sněmovny, nicméně nestihl projít legislativním procesem a nebyl přijat. Momentálně tedy leží návrh zákona ve Sněmovně a bude otázkou, jak se k němu postaví nová vláda premiéra Petra Fialy (ODS).

V Evropské unii naopak došlo většímu nastavení pravidel lobbistických aktivit v 90. letech 20. století, kdy se některé regulační kompetence přesunuly z členských států na úroveň EU. V roce 2011 došlo ke zřízení rejstříku transparentnosti – tedy jakémusi lobbistickému registru – pro Evropský parlament a Evropskou komisi. Registrace však není povinná, je povinná pouze pro fyzický vstup do budovy Evropského parlamentu. Většina členských zemí EU vlastní regulaci lobbingu nemá.

Regulace lobbingu funguje také například ve Spojených státech amerických. V roce 2019 přesáhly v USA výdaje na lobbing 3,5 miliardy dolarů (cca 75 miliard korun). Mezi největší lobbisty se řadí, nejen v USA, technologičtí giganti jako Meta (Facebook), Microsoft nebo Alphabet (firma pod kterou patří Google). Na předních příčkách ale najdeme také třeba farmaceutické společnosti. A v neposlední řadě tam nalezneme hospodářské komory a sektorové asociace, které sdružují řadu firem.

^{Podcast Stošestka | zdroj: TI ČR}

„Myslím, že vnímaní lobbistů bylo tradičně spíše negativní. A tuhle negativitu v hodně směrech přičítám tomu, že dlouho chyběla pravidla, která by se na lobbisty vztahovala. Ale s tím, jak se třeba i tady v Bruselu regulace lobbingu hodně proměňuje k lepšímu, tak mám dojem, že se i vnímání lobbingu zlepšuje,“ upozorňuje v podcastu TI ČR Stošestka na důležitost dostupných informací o lobbistických aktivitách pro pochopení celého procesu Nick Aiossa, který v Tranpsarency International EU (TI EU) vede advokační činnost.

Jistou formu regulace v České republice zajišťuje Asociace Public Affairs Agentur, která sdružuje nejvýznamnější firmy, které se v Česku lobbingu profesně věnují a která stanovila interní kodex lobbisty, díky čemuž se sektor tzv. sebereguluje.

Stále bohužel chybí zákonná regulace lobbingu, která by umožnila dohled nad těmi, kteří lobbují, nad lobbovanými, nad objemem financí, který na lobbing plyne, a především nad tím, kdo jak ovlivnil jakou legislativu nebo veřejnou zakázku.

Nelegitimní lobbing

Jenže není všechno lobbing, co ovlivňuje politiky. Ačkoliv jsou různí lidé častokrát mediálně označováni za lobbisty, jedná se o skupinu osob, kterou lépe vystihuje popis “překupníci s vlivem”. Takoví lidé neřeší veřejný zájem, ale klientelistické vazby, protislužby a vlastní obohacení. V Česku jsou takovými proslulými “překupníky s vlivem” například Marek Dalík, Ivo Rittig nebo Roman Janoušek.

Lobbing je náchylný na podsouvání upravených nebo přímo nepravdivých podkladů, popř. zaobalování byznysových zájmů do veřejného zájmu. Mezi takové kauzy patří například prosazování novely zákona o odpadech, které se česká Transparency věnovala v roce 2020.

Dva bývalí poslanci, exministr Antonín Staněk (ČSSD) a exhejtman Jan Zahradník (ODS), „načetli“ ve dvou výborech totožný pozměňovací návrh. Upozorňovali jsme, že finančně poškodí obce i stát a evidentně jde na ruku odpadové lobby.

Na kauze bylo zřetelné, že poslanci, jeden z vládní koalice, druhý z opozice, podali stejný návrh. Lze odhadovat, že tato legislativa nevznikla z jejich pera, ale byla jim dodána s největší pravděpodobností ze strany právě zmíněné odpadové lobby.

Transparency a lobbing

Také my v TI se považujeme za lobbisty. Zasazujeme se o změny v protikorupční legislativě a o systémová řešení, která mají za cíl omezovat korupční prostředí.

Česká kancelář Transparency vede vlastní Otevřený lobbistický diář, kde zaznamenáváme schůzky s poslanci a dalšími aktéry, kteří se podílejí na rozhodovacím procesu. TI EU v Bruselu patří mezi registrované evropské lobbisty a je velmi aktivní při prosazování norem v rámci EU.

„Vezměme např. evropskou směrnici o ochraně oznamovatelů. To je téma, kterým jsme se ve spolupráci se sekretariátem TI v Berlíně a hned několika národními pobočkami TI a dalšími organizacemi na podporu občanské společnosti zabývali a usilovně se snažili dosáhnout toho, aby byla přijata. A teď máme základ pro lepší ochranu oznamovatelů napříč celou Evropou,” popisuje Michiel van Hulten, ředitel bruselské TI, jeden z významných lobbistických úspěchů v rozhovoru s kolegyní Františkou Rohlíčkovou.

^{Podcast Stošestka | zdroj: TI ČR}

Korupční imunologie 

Transparency v rámci online vzdělávací série “Korupční imunologie” zpracovala pět témat: korupce, střet zájmů, whistleblowing, lobbing a daňové ráje. Ke každému z nich vznikla trojice materiálů – podcast, video a článek. Poslední díl se tak bude věnovat daňovým rájům. 

Poděkování za podporu

Mini-seriál „Korupční imunologie“ vznikl díky finanční podpoře Ministerstva spravedlnosti ČR a Velvyslanectví USA v České republice. Děkujeme!