Michiel van Hulten: Diktátoři, oligarchové a další vidí Evropu jako atraktivní místo, kde schovat své peníze, protože s tím nic moc neděláme

^{Michiel van Hulten, ředitel TI EU | zdroj: TI EU}

Jak hodnotíte výsledek aktuálního Indexu vnímání korupce (Corruption Perceptions Index – CPI) v Evropské unii? V průměru dosáhly země EU 64 bodů ze sta, což nezní úplně nejlépe. Co podle vás musíme udělat, abychom se zlepšili?

Řekl bych, že to je pro EU takový střet s realitou a vlastně je to tak správně. EU si myslí, jak je skvělá, když dojde na boj s korupcí, ale jak jsme viděli třeba nedávno s kauzou Pandora Papers, je toho ještě hodně, co v EU není ideální. A je potřeba se tomu věnovat.

Existují také velké rozdíly mezi členskými státy sedmadvacítky. Některé v indexu dosáhly na nejvyšší příčky a některé zůstaly opravdu u té spodní hranice. Čili to, co je třeba udělat, je pro každou zemi jiné. Některé země mají problémy s integritou a etikou v byznysu a některé spíše s veřejným sektorem. CPI nám navíc nedává kompletní obrázek o všem, na čem je třeba zapracovat. Ale když to vezmu obecně, jedna ze základních potřeb je adekvátně ochraňovat právní stát, a to, jak všichni víme, je problémem hned v několika členských státech.

Jedním z předpokladů je zajistit svobodnou občanskou společnost, která je schopná dohlížet na vládu a spolupracovat s ní, společně s byznysem, a tak zajistit, že právě vláda dodržuje nejvyšší standardy integrity. Dále je také potřeba mít svobodná média, což také v současné chvíli všude v EU neplatí.

A poslední věc, kterou zmíním, i když je toho samozřejmě mnohem více, je transparentní lobbing. To je něco, co je třeba na úrovni EU v Bruselu poměrně dobře regulováno, ale ne všechny členské státy mají vlastní dostatečné zákony. Ve výsledku dochází k situaci, kdy je díky absenci transparentnosti mnohem jednodušší pro nevládní a soukromé hráče kupovat si moc a vliv na politický proces.

^{Česká republika v rámci Indexu vnímání korupce 2020 (Corruption Perceptions Index – CPI) | zdroj: TI}

Když jsme už zmínili Pandora Papers – což je velmi aktuální téma i v České republice, protože i nás se samozřejmě dotkly vzhledem k tomu, že v nich figuruje končící premiér Andrej Babiš (ANO) – jaký vliv podle vás budou mít, nebo už teď mají, na veřejnou debatu a co z nich vyplyne v následujících letech?

Na co Pandora Papers poukazují především, je vyhýbání se daňovým povinnostem. Není to žádné velké překvapení, myslím, že všichni víme, že jsou v EU někteří političtí lídři zkorumpovaní. Co ale ty dokumenty ukázaly jsou důkazy.

Řekl bych, že spousta lidí bude mít pocit zadostiučinění, že se dostalo i na nejvyšší patra společnosti, ať už se jedná o byznysmeny nebo politiky, kteří díky tomuto obcházení bohatnou, zatímco běžní občané musejí platit vyšší daně nebo procházet složitými procesy, aby dosáhli na benefity a sociální péči státu. Myslím, že to zvýší ochotu společnosti se těmto problémům postavit, a to potřebujeme.

No a v kratším časovém měřítku vytvoří Pandora Papers problémy těm lidem, kteří jsou v nich zmínění, což by samozřejmě měly. V pohledu do budoucna bych nejvíce ocenil, že pomůžou získat společenskou podporu pro přísnější legislativu a postihy. To bych řekl, že je jejich největším přínosem.

Pojďme ještě k CPI. Řekl jste, že každá země se musí především poprat s vlastními problémy, ale samozřejmě je přínosné se také podívat na celkový obrázek. Jaké kroky tedy můžeme podniknout, které se týkají všech zemí EU? Nebo je nasnadě pouze řešení na lokální úrovni? Co je podle vás více potřeba?

Jednoznačně je to kombinace obou přístupů. Státní systémy mají oproti jiným orgánům nejvíce kapacit k tomu, aby zajistily pro svou zemi adekvátní zákony a mechanismy.

Ale samozřejmě jsou tu i kroky, které může udělat sama EU. Jak víte, nově máme Úřad evropského veřejného žalobce (European Public Prosecutor’s Office – EPPO), který je schopný spolupracovat se zástupci jednotlivých států a bojovat s podvody a korupcí spojenými s rozpočtem EU. Takže posílení práce EPPO je jednou z možností. Znamenalo by to, že bude EU schopná s výše zmíněným bojovat efektivněji. Je ale třeba zajistit, aby se zapojily všechny členské státy a také, aby měl EPPO dostatek zdrojů pro svou práci.

Takže abych odpověděl na Vaši otázku, ano je tu místo pro EU, pokud se bavíme o finančních aspektech, a to stejné platí i pro otázku svobody médií, respektování právního státu – prostě všude, kde je třeba dohled nad členskými státy, aby dosáhly standardu nastaveného ve smlouvách EU.

^{Globální výsledky Indexu vnímání korupce za rok 2020 (Corruption Perceptions Index – CPI) | zdroj: TI}

Už jsme se tohoto tématu zlehka dotkli, ale chtěla bych se u něj ještě zastavit, a to na základě článku na webové stránce TI EU týkající se Globálního barometru korupce (Global Corruption Barometer – GCB), který vyšel tento rok. Psali jste, že to byla konfrontace “čistého obrazu”, který o sobě EU měla. A vy jste to řekl už na začátku rozhovoru, že pořád máme na čem pracovat, i když si často myslíme, že jsme nejlepší. Měli jsme tedy opravdu tak dobrou image, nebo jsme se postupem času stali slepí vůči vlastním chybám?

Řekl bych, že to druhé. Samozřejmě jsou tu oblasti, ve kterých státy EU excelovaly oproti zemím ve zbytku světa, ale určitě ne všechny státy sedmadvacítky. Zejména, co se týče kvality demokracie, férovosti voleb a svobody médií – to jsou oblasti, ve kterých je EU tradičně na špici.

Pokud ale přejdeme k praní špinavých peněz, v tu chvíli se z nás stává absolutní centrum tohoto problému. Jeden z takových hotspotů byla Velká Británie, která sice z EU odešla, i tak tu jsou další státy, které také nemají příliš vysoké standardy v této problematice, nebo říkají, že mají, ale ve skutečnosti jich nevyužívají. A pokud se podíváme na poslední evropskou směrnici, která se praní špinavých peněz týká, pouze velmi malé množství členských států tuto směrnici již plně implementovalo.

Takže dokud tu nemáme kupříkladu veřejné rejstříky skutečných majitelů, kde lze ověřit, kdo je majitelem dané společnosti a do čeho se dávají peníze, zůstane EU atraktivní destinací pro ilegální fondy. A to jde proti naší ideji EU jako protikorupčního šampiona.

^{Rejstříky skutečných majitelů napříč EU | zdroj: EU}

TI EU na základě GCB napsala, že kvůli zdravotní krizi spojené s pandemií COVID-19, která je přítomná v posledním roce a půl, si více lidí myslí, že jejich vlády jsou ovládané soukromými zájmy. Jaký efekt bude tohle mít do budoucna? Další, co jste vyzdvihli je, že jsou “demokracie v ohrožení”, zašli jsme opravdu tak daleko? Co by se teď mělo stát, máme se na chvíli zastavit a promyslet další kroky ke zlepšení situace nebo je podle vás na místě jiné řešení?

Jednoznačně je pravda, že jsme kvůli covidu viděli vlády určitým způsobem rozvolňovat pravidla veřejných zakázek, čímž vytvořily prostor pro procesy, které nebyly vždy nutně transparentní. Také jsme byli svědky zvýhodňování lidí blízkých vládám, kterým byly zakázky zadávány například na výrobu ochranných respirátorů, roušek nebo jiného materiálu a produktů nutných k boji s pandemií. Smlouvy byly podepisovány se společnostmi, které neměly vůbec žádnou zkušenost a kompetenci k výrobě takových produktů.

Argument, kterým se vlády snažily ospravedlňovat byl, že je nutné jednat rychle, jinak nebudou schopné se pandemii postavit, a tak hodily všechna pravidla z okna. Ve výsledku, co se stalo, bylo jen to, že se utratilo mnohem více peněz, navíc dané produkty nebyly kvalitní, a ne vždy fungovaly, tak jak měly.

Toto dokazuje, že nikdy není dobrý nápad opomíjet nastavená pravidla pro případy nouze, na kterých se navíc pracovalo roky. Je to jen kontraproduktivní k tomu, čeho se snažíme dosáhnout.

^{Procento lidí, kteří si myslí, že korupce za posledních 12 měsíců vzrostla | zdroj: Globální barometr korupce (Global Corruption Barometer – GCB), TI}

Posuňme se nyní ke konkrétní činnosti TI EU. Jaké prostředky máte jako bruselská kancelář TI pro prosazování vlivu v Evropském parlamentu?

Existuje hned několik způsobů. První věc je samozřejmě práce na tvorbě legislativy, protože to je základem všeho. Neustále se snažíme protlačovat legislativu platnou pro celou EU, která umožní lépe zacílit na problémy, které jsme identifikovali.

Vezměme např. evropskou směrnici o ochraně oznamovatelů. To je téma, kterým jsme se ve spolupráci se sekretariátem TI v Berlíně a hned několika národními pobočkami TI a dalšími organizacemi na podporu občanské společnosti zabývali a usilovně se snažili dosáhnout toho, aby byla přijata. A teď máme základ pro lepší ochranu oznamovatelů napříč celou Evropou.

Dále je třeba monitorovat implementaci přijatých zákonů a zajistit, že náš původní záměr opravdu došel konce. Takže se podílíme i na monitoringu.

No, a nakonec využíváme data. Pokud se jedná o politickou integritu, máme pro to nástroj, který nám umožňuje sledovat meetingy s lobbisty a také finanční zájmy jednotlivých členů Evropského parlamentu, meetingy eurokomisařů, útraty společností a vůbec všech, kteří v lobbingu figurují. A pak ta data zveřejňujeme.

A samozřejmě komentujeme vývoj dění, aktuálně třeba Pandora Papers. Snažíme se, aby tyto události byly vyzdvihnuty a aby se relevantní podněty dostaly do Evropské parlamentu, k novinářům a tak dále.

Jak moc složité nebo naopak jednoduché je pro vás jako TI EU spolupracovat na legislativě s Evropským parlamentem?

Obecně bych řekl, že většina členů Evropského parlamentu je poměrně otevřená debatě s nevládními organizacemi. Sám jsem dříve pracoval v soukromém sektoru jako lobbista a jedna ze zajímavých věcí, které jsem zpozoroval, je, že jako s šéfem TI EU je se mnou mnohem více lidí ochotno diskutovat. Jen díky tomu, že zastupuji nevládní organizaci, a ne soukromý subjekt.

Takže bych řekl, že je tu poměrně velká ochota naslouchat. Samozřejmě je tu část Evropského parlamentu, která se o transparentnost nebo integritu vůbec nezajímá. S těmi lidmi není úplně jednoduché mluvit, protože vás nechtějí poslouchat a nezajímáte je.

Ale jinak si myslím, že naše strategie, kdy se snažíme být v kontaktu s každou větší politickou frakcí a být nestranní, je vyvážená a podle mě i správná. Za těch několik let jsme si vybudovali reputaci organizace, která je důvěryhodná, zakládá si na faktech a užívá podložených argumentů. Díky tomu jsou lidé ochotní nás vyslechnout.

Around 15% of income-earning MEPs provide meaningless side job descriptions in their financial declarations.

That is why we need a strong EU ethics body to proactively monitor them and investigate #ConflictsOfInterest!

Read: https://t.co/BmrZBJ1IPZ pic.twitter.com/C7RsuAYSLI

— Transparency Int. EU (@TI_EU) October 13, 2021

^{Twitter účet TI EU | zdroj: Twitter}

Je pro vás absolutně nemožné být v nějaké formě kontaktu s europoslanci, které, jak jste řekl, transparentnost úplně nezajímá? Snažíte se s nimi vůbec nějak komunikovat?

V drtivé většině případů je tu dostatek lidí, se kterými spolupracujeme, tak abychom dosáhli našeho zájmu. Vždycky pracujeme s aktuálním případem a rozmýšlíme, zda je nutné kontaktovat individuálního člena Evropského parlamentu, obzvlášť pokud to je předseda výboru, stojí v čele politické frakce, nebo má např. na starost konkrétní věc, kterou zrovna parlament řeší.

Řekl bych, že 99 % naší práce je spojena s hlavními a největšími frakcemi, které vlastně drží hlavní agendu. A to je ve výsledku mnohem lepší investice našeho času než se snažit přesvědčit okrajového politika.

Zastavme se ještě u největšího úspěchu TI EU, pokud to tak můžeme nazvat, a tím je evropská směrnice o ochraně oznamovatelů. Nepochybně to stálo spoustu hodin práce, jak tedy ten proces probíhal a jak obtížné pro vás bylo toho výsledku dosáhnout?

Musím říct, že já sám jsem v tom nefiguroval, připojil jsem se k TI EU před dvěma lety a v tu chvíli už byla směrnice přijatá čili byli to moji kolegové, kteří se o to zasloužili, a to především Nick Aiossa, můj zástupce, který v tuto chvíli pokračuje v práci na implementaci směrnice na národní úrovni.

Klíčem úspěchu byla určitě práce s širokou škálou spolupracovníků, podílela se i česká Transparency, ale i další organizace mimo naši síť jako bruselské organizace podporující občanskou společnost. Každý jsme pracoval v našem poli expertízy, každý jsme měl jiné kontakty na členy Evropského parlamentu a členské státy a tím, že jsme to všechno zkombinovali, tak jsme dosáhli úspěchu. Byla to efektivní a organizovaná kampaň.

^{Podcast Stošestka s Nickem Aiossou, zástupcem ředitele TI EU | zdroj: TI ČR}

Máte už zpětnou vazbu od členských států EU, jak se jim daří směrnici implementovat?

Žádný ze členských států ještě před povinnou lhůtou (17. prosinec 2021, pozn. TI), směrnici plně neimplementoval. To datum se ale blíží, jedná se o necelé dva měsíce, což je bohužel u evropské legislativy poměrně běžné, že členské státy protahují implementaci na národní úrovni, co to jen jde. Čtyři státy navíc ještě vůbec nezačaly.

Budete se o toto téma zajímat i v budoucnu, nebo už to necháváte na národních pobočkách TI?

Ano, budeme nadále spolupracovat s tím stejným týmem, se kterým jsme pracovali na směrnici, abychom se ujistili, že bude efektivně využívána a implementována na národních úrovních. Chceme, aby to byla příležitost posílit ochranu oznamovatelů celkově, nejen tu, která se týká evropských opatření a výdajů. Doporučuji webovou stránku whistleblowingmonitor.eu, která směrnici sleduje.

Takže ano, to je to, na co se v tuhle chvíli budeme zaměřovat, což je ta složitější část práce, protože je nutné spolupracovat s každým jedním členským státem, abychom se ujistili, že byla směrnice kvalitně adaptována. Je to velmi důležité, protože pokud bychom to nedělali, pak by celá předchozí práce prakticky k ničemu.

^{Status procesu transpozice evropské směrnice o ochraně oznamovatelů v EU | zdroj: TI}

Když mluvíme o spolupráci, jaká je vlastně vaše role v síti TI v Evropě a jakým způsobem a na čem spolupracujete s národními pobočkami?

TI EU není součástí sekretariátu TI, ale ani nejsme národní pobočkou, jsme takovým hybridem. Na jednu stranu reprezentujeme Transparency v Bruselu, jsme jakousi obdobou ambasády, takže velmi úzce spolupracujeme s berlínským sekretariátem, ten je naším každodenním partnerem. Sdílíme expertízu a společně se snažíme implementovat globální cíle TI. My se samozřejmě soustředíme více na ty, které se bezprostředně týkají Evropy. To je jedna z našich důležitých rolí.

Na straně druhé udržujeme vztahy především s pobočkami v EU, protože velká část legislativy, která je ovlivňuje, je vyvíjena v Bruselu. Takže se snažíme, aby jejich hlas byl slyšet. V praxi to znamená, že s každou pobočkou spolupracujeme na tom, co se jí zrovna týká.

Existují samozřejmě témata, která se týkají všech, ale i problémy, které jsou velmi specifické. Třeba s českou TI jsme pracovali na zmíněné směrnici o ochraně oznamovatelů, nebo také na případu střetu zájmů Andreje Babiše, který ještě neskončil, a dokonce bychom mohli říci, že je díky Pandora Papers více aktuální než kdy dřív.

Se kterou pobočkou Transparency spolupracujete nejvíce a se kterou byste chtěli v budoucnu navázat užší spolupráci?

To je těžké říci, závisí to na daném tématu. Např. s TI Francie pracujeme na oblasti vymáhání majetku (z trestné činnosti, pozn. TI), což je pro francouzské kolegy důležité téma. A o české Transparency jsme už mluvili.

Samozřejmě žádnou pobočku ani partnera neupřednostňujeme, snažíme se pracovat strategicky. Když se objeví téma, které zajímá nějaký členský stát, tak se jim ozveme nebo oni nám. Může se stát, že za námi přijde pobočka, že něco řeší a jestli jim můžeme pomoci.

Vezměme si např. Německo, když předsedali EU, pravidelně jsme si s nimi volali, abychom zkoordinovali náš postup v Bruselu a ujasnili si, že jsme na stejné vlně jak v Bruselu, tak v Berlíně. V tu dobu jsme byli v téměř denním kontaktu. V tuto chvíli už to není tak frekventované. A podobných příkladů je více.

TI má svou globální strategii pro následující období do roku 2030 a stejně tak i vy. Jaké cíle máte ale konkrétně pro příští rok a na co se budete zaměřovat spíše až později?

Tím základem pro nás vždy byla politická integrita – starat se o to, aby orgány EU v Bruselu dodržovaly nejvyšší standard nebo abychom měli transparentní lobbing, to je velmi důležité.

Poté je tu problematika špinavých peněz. Jak jsem už zmiňoval, je tu nový balíček k boji s praním špinavých peněz, to je další priorita. Zajímáme se i o korporátní integritu a danění, boj s daňovými ráji, vymáhání majetku, a nakonec aktuální téma z minulého roku, a tím je ochrana právního státu. Jak už jsem říkal, v EU je to teď poměrně trend a také velký problém.

Zaměřili jsme se tedy na témata, která očekáváme, že budou ještě důležitější příští rok než ten letošní. Dalším krátkodobým zaměřením je celá situace kolem koronavirové krize. Ujistit se, že byla zvládnuta za dodržení podmínek integrity, zda byly v pořádku veřejné zakázky atd. Jako další bude zajistit při obnovování po krizi principy transparentnosti a integrity, abychom se znovu nestřetli s těmi stejnými problémy i v budoucích stavech nouze.

^{Globální strategie TI 2021-2030 | zdroj: TI}

Dvě třetiny vašeho financování pochází z projektové činnosti. Jaké projekty tedy plánujete na příští rok?

Už jsem mluvil o vymáhání majetku, to je projekt, kde se snažíme, aby EU měla standard, podle kterého se s kradeným majetkem nakládá. Diktátoři, oligarchové a další vidí Evropu jako atraktivní místo, kde schovat své peníze, protože s tím nic moc neděláme. Proto vytváříme kampaň, aby EU přijala legislativu, která zajistí, že bude jednodušší tento majetek najít, konfiskovat a poslat zpět peníze lidem, kterým byly ukradeny.

Ochrana právního státu je také projektem, nikdy jsme se o to nemuseli zajímat tak jako právě teď. Zahrnuje to hned několik oblastí. A jako další základ našeho financování tvoří síť TI, proto se snažíme upozorňovat na témata, která jsou určená jako globální priority, aby o nich vždy bylo slyšet.

Vy osobně jste ve velmi unikátní pozici. Máte zkušenost ze soukromého lobbingu v rámci Evropského parlamentu, sám jste pak byl europoslancem a teď zastupujete nevládní organizaci. Jak byste popsal zkušenosti z těchto různých sektorů? Změnil se nějak váš pohled na lobbing s přechodem do TI EU?

Nemyslím si, že se můj pohled nějak změnil. Možná tomu jen zase o něco málo více rozumím, ale máte pravdu, byl jsem členem Evropského parlamentu a předtím také lobbista. Pracoval jsem jako konzultant pro některé z největších společností na světě, a tak mám poměrně dobrý přehled o tom, jak mechanismy lobbingu fungují a jak se lobbisti snaží lidi přesvědčit a jaké mají nástroje. Samozřejmě tyhle vědomosti využívám v práci pro TI, abychom docílili plně transparentního lobbingu.

A z pohledu nevládní organizace, kterou jsme, bych řekl, že je to mnohem větší zábava a je to mnohem zajímavější. Lidé se s vámi baví mnohem ochotněji, než když reprezentujete konkrétní soukromý subjekt. Víc mě to baví.

I attended a high-level, closed door foreign policy event in Brussels yesterday that turned out to be sponsored by a Big Tobacco company. The sponsorship wasn’t announced ahead of time. Several senior EU officials in attendance. Incredible that this is still happening. 😡

— Michiel van Hulten (@mvanhulten) October 14, 2021

^{Twitter účet Michiela van Hultena | zdroj: Twitter}

Zmínili jsme našeho premiéra Andreje Babiše, který je ve střetu zájmů. Jaký má ale obraz v Bruselu Česká republika jako taková?

To velmi záleží. Občas si musíme připomenout, že kvůli práci, kterou děláme, se hodně soustředíme na politiku, ale většina široké veřejnosti či občanů ne. Takže bych řekl, že pro drtivou část obyvatel Evropské unie je Česko krásnou zemí s úžasným hlavním městem, které je dobré navštívit. Řekl bych, že má celkem pozitivní reputaci.

Pokud se ale zaměříme na politický systém, je to trochu složitější. Je jasné, že váš premiér Babiš vám jako zemi dělá špatné jméno. A jak jsme viděli v Maďarsku, pokud zkorumpovaní politici zůstanou u moci příliš dlouho, mohou napáchat spoustu škody, podkopat morálku společnosti a integritu politického systému. Z tohoto pohledu jsou tu věci, o které je třeba dělat si starosti.

Ale viděli jsme i země, které se ke svým problémům postavily čelem. Slovensko je skvělým příkladem země, která se rozhodla využít šance očistit svou politickou scénu. Česká republika jednou udělá to samé.

Co jsou podle vás pro EU, resp. Evropu další kroky, které by v boji s korupcí měla podniknout? Mluvila jsem s řediteli poboček TI v Rusku a Dánsku a oba dva nezávisle na sobě řekli, že věří hlavně mladé generaci, která se dle jejich zkušeností do aktivit občanské společnosti velmi zapojuje. V co doufáte vy?

Jakákoli změna je bez podpory veřejnosti absolutně nemyslitelná. Viděli jsme to např. u tématu změny klimatu, kdy z velké části pochází tlak právě ze strany mladých lidí, kteří jdou do ulic protestovat a dožadují se akce. A s korupcí je to stejné.

Boj s korupcí musí vycházet z obyvatel a občanské společnosti. Pro nás jako organizaci a kancelář je toto v určitém smyslu limitující, nejsme organizace, která vyšla z iniciativy občanů, tak jako tomu je u národních poboček TI. Právě ty ale potřebujeme, abychom docílili toho, že téma korupce bude jedna z politických priorit. Hlavní je, aby měly pobočky ve svých zemích podporu široké veřejnosti.

Je třeba, abychom byli s občany v úzkém kontaktu, aby rozuměli, čeho se snažíme dosáhnout. Musíme se naučit lépe komunikovat a vysvětlovat naše obavy i naděje.

Potřebujeme také mobilizovat tu energii a zlost, kterou v tuhle chvíli máme, když vidíme, jak lidé zneužívají moci. A tuto energii potom nasměrovat do advokačních aktivit, které vedou ke nastavení lepších opatření. To je pro naši práci nejdůležitější.

^{Budova Evropského parlamentu v Bruselu | zdroj: TI}

Abychom skončili pozitivně, řekněte mi, co je vůbec nejlepší věc, která se podařila v posledních letech v oblasti boje proti korupci?

Z perspektivy Bruselu je velmi správně, že jsme přijali nařízení o podmíněnosti právního státu, které umožňuje zajistit, že evropské fondy, které jsou využívány členskými státy, jsou využívány dle nejvyššího standardu integrity a není již možné jen tak vydat veřejné peníze členským zemím, které je předají do kapes diktátorů a oligarchů.

To bych řekl, je velmi dobrý výsledek, který je tedy ještě třeba implementovat, o čemž se vedou spory, kdy a jak by to mělo proběhnout, ale obecně je to oblast, ve které jsme udělali velký pokrok.

Autorka: Františka Rohlíčková