Sedm priorit Transparency proti korupci, které by nová vláda měla mít v hledáčku

^{Tým Transparency International ČR | fotografie: Pavel Klůs, zdroj: TI}

Dnes také uběhly přesně dva měsíce od říjnových voleb do Poslanecké sněmovny. Designovaným premiérem se stal Petr Fiala, předseda ODS a lídr koalice SPOLU (ODS, TOP 09, KDU-ČSL), který je prezidentem Milošem Zemanem pověřen sestavením nové vlády ve spolupráci s koalicí PIRSTAN (Piráti, Starostové). Proto dnes večer pořádáme veřejnou online debatu „Fialova vláda vs korupce: Co můžeme očekávat?“

Hosty budou Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně v Praze, Jana Klímová, zástupkyně šéfredaktora Hospodářských novin, Miloslav Kala, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), a Petr Leyer, ředitel Transparency International v Česku. Debatu moderuje Marie Bastlová, redaktorka Seznam Zprávy.

Dále symbolicky startujeme mini-seriál „Korupční imunologie“, kterým chceme na sociálních sítích širokou veřejnost jednoduše seznámit s mnohdy složitou protikorupční problematikou. Seriál pokrývá pět oblastí: korupce, střet zájmů, whistleblowing, lobbing a daňové ráje. Hlavní role se ujal herec Lukáš Langmajer a postupně ve videích vystoupí celá řada expertů. Na první díl se můžete podívat už teď. 

Data a mezinárodní analýzy hovoří jasně, Česko korupci neřeší

^{Česká republika v rámci Indexu vnímání korupce 2020 | zdroj: TI}

Míra a stav korupce se v České republice za posledních několik let nesnižuje a dochází naopak k jejímu systémovému prohlubování. To např. potvrzuje poslední expertní Index vnímání korupce 2020 (Corruption Perceptions Index), pravidelně sestavovaný mezinárodním sekretariátem Transparency International (TI) v Berlíně, kde Česko obsadilo 49. místo ze 180 zemí s celkovými 54 body ze 100 možných. Průměr EU nyní přitom činí 64 bodů. ČR tak potvrzuje klesající trend v žebříčku.

Další analýzou, která ilustruje neuspokojivou situaci, je Globální barometr korupce 2021 (Global Corruption Barometer). Ten se letos zaměřuje na země Evropské unie, kde se ukazuje, že 57 % Čechů využívá osobní konexe ve veřejných službách, a jsme tak nejhorší v EU.

Nejedná se ale pouze o negativní či nepříznivá hodnocení ze strany TI. Skupina států proti korupci (GRECO) přes 20 let hodnotí Českou republiku z pohledu systémových problémů v boji s korupcí. V pravidelných hodnotících zprávách často zaznívá kritika nedostatečné implementace daných doporučení.

Kriticky zní i reporty Moneyval, komise při Radě Evropy zkoumající dodržování mezinárodních standardů v oblasti praní špinavých peněz a financování terorismu, podle kterých rovněž zůstává pro Českou republiku široký prostor pro zavádění odpovídajících opatření. Česká republika tak nejen získává negativní mediální pověst, ale není ani schopna naplnit doporučení etablovaných mezinárodních organizací.

„Důležité je začít o korupci v Česku přemýšlet více systematicky, začít sbírat data a vytvořit dlouhodobější koncepci. Zároveň je nutné rychle přijmout i některé připravené kroky a dál pracovat na komplexnějších změnách, aby bylo možné je vůbec v tomto volebním období uvést do života,“ říká Petr Leyer, ředitel TI v Česku.

^{Podcast Stošestka | zdroj: TI ČR}

V následujících 7 bodech proto TI ČR představuje stručný recept na omezování korupce v Česku a na zlepšení současné nelichotivé situace:

1) Státní služba, lobbing, whistleblowing

Pandemie COVID-19 naplno odhalila, jak je česká státní správa neefektivní a v krizi nedokáže řešit nově vzniklé úkoly.

Zákon o státní službě měl státní správu odpolitizovat, zefektivnit, profesionalizovat a zvýšit její transparentnost a stabilitu. Podle nezávislé analýzy společnosti KPMG však zákon výrazně snížil efektivitu státní správy a její politizace se paradoxně prohloubila.

Právě těchto dvou kvalit nelze dosáhnout beze změn služebního zákona. Posílení nezávislosti státní služby na politických vlivech, digitalizace a rušení zbytečných byrokratických povinností je základním předpokladem budoucího rozvoje České republiky. 

K lepšímu fungování veřejné správy pak může pomoci i rychlé přijetí již připravených norem upravujících lobbing a ochranu oznamovatelů (whistleblowing).

2) Využívání veřejných finančních prostředků – dotace a zakázky

Evropská unie poskytne v následujících letech České republice významné finanční prostředky použitelné na modernizaci země, ať už se jedná o příští programové období na roky 2021-2027 (ESIF, Fond spravedlivé transformace) nebo další evropské finanční zdroje (Modernizační fond, Národní fond obnovy).

Realizace konkrétních operačních programů a výzev musí probíhat tak, aby peníze byly použity tam, kde je zamýšleno – jak místně (regionálně), tak funkčně (např. zacílení na střední a malé podniky a naopak kontrola “nečerpání”).

Kromě toho je zde celá řada národních dotačních titulů, ve kterých je též potřeba zásadně zlepšit fungování. Jde například o oblast sportu, kde se pohybuje velké množství peněz a existuje výrazný společenský tlak na výsledek (sportovní i finanční). Paradoxně v českém sportovním prostředí chybí funkční mechanismus kontroly čerpání veřejných prostředků, nemáme řádně fungující rejstříky sportovců a sportovišť. Je tedy potřeba zajistit funkčnost a nezávislost Národní sportovní agentury.

Je nutné čerpání prostředků správně nastavit, následně čerpání kontrolovat a vedle toho také hlídat dodržování odpovídajících předpisů v oblasti prevence střetu zájmů, čemuž by pomohla například centrální evidence dotací (viz kapitola Snadno dostupné informace).

S tématem dotací úzce souvisí též funkční systém veřejného zadávání a jeho kontroly. Veřejné zakázky jsou totiž klíčovým nástrojem pro nákup služeb a zboží veřejným sektorem, ročně se jedná o částky přesahující šest set miliard korun. Kvůli úrovni a kvalitě veřejného zadávání přichází Česko o miliardy korun ročně. Dohledové orgány nefungují, nebo jsou navíc zatíženy mnohými kompetenčními problémy (viz kapitola Posílení nezávislých institucí).

3) Doprava

Zaostávání České republiky z důvodu korupce a klientelismu se viditelně projevuje ve stavu tuzemské silniční sítě a další dopravní infrastruktury. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) je dlouhodobě pod vlivem zájmových skupin (více zde, zde a zde) a zároveň této státní příspěvkové organizaci chybí odborníci na projektování staveb, IT i zadávání veřejných zakázek.

Zásadní proměna fungování ŘSD je naprosto nezbytná. Uvažovaná transformace na státní podnik musí proběhnout tak, aby se korupční rizika skutečně snížila. Veřejné zakázky nesmí být nadále zadávány spřízněným firmám.

S obdobnými problémy se potýkají také krajské správy silnic. Nadto Ministerstvo dopravy, které už téměř dva roky nemělo plnohodnotného ministra, není dostatečně aktivní v kontrole trhu ani neodolává lobbistickým tlakům. Neutěšená situace se tak projevuje i v oblasti technických kontrol a měření emisí, poskytování odtahových služeb nebo sdílené autodopravy.

4) Úprava volebních zákonů a účinná kontrola předvolebních kampaní

TI ČR dlouhodobě díky vlastnímu projektu Transparentní volby monitoruje financování předvolebních kampaní a v rámci své praxe a studie činnosti státního dohledového Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH) získala mnoho dílčích poznatků o potenciálních mezerách v zákonech upravujících transparentnost volební kampaně.

Mnohé politické subjekty využívají absence pravidel pro správu volebních účtů, třetí osoby pak nedostatečnosti regulace jejich účasti v kampani. Mělo by se zamezit opakování problémů financování kampaní pro prezidentské volby spočívajících v otázce neexistence osoby odpovědné za vedení takové kampaně nebo přijímání darů ze zahraničí.

ÚDHPSH je v této oblasti třeba částečně reformovat tak, aby mohl účinně plnit roli dohledového orgánu (viz Posílení nezávislých institucí). Mimo to je na místě organizační stránku voleb posunout do 21. století a zároveň reagovat na výzvy způsobené pandemií COVID-19 při pořádání voleb.

5) Daňové ráje, opatření proti praní peněz a zneužívání veřejných prostředků

Daňové ráje jsou významné globální makroekonomické téma. Vytváří nerovnováhu, umožňují vyhýbat se daním, skrývat majetek, prát špinavé peníze a usnadňují fungování korupčních schémat včetně organizovaných zločineckých skupin či terorismu.

Přijetím zákona o evidenci skutečných majitelů a transpozicí tzv. V. AML směrnice (proti praní špinavých peněz a financování terorismu) se zneužívání veřejných prostředků ze dne na den nevyřeší. Jedná se však o zásadní nástroje, bez jejichž efektivního nastavení není možné takovému jednání předcházet.

Orgány veřejné správy musí vědět, jak se zjištěným skutečným majitelem pracovat a musí mít dostatečné nástroje, jak případný střet zájmů nebo podezření na podvodné transakce identifikovat.

Navíc je dlouhodobě opomíjena oblast tzv. „gatekeepers of financial systems“. Jedná se především o entity (banky, realitní kanceláře, advokátní kanceláře, zprostředkovatele ready-made společností apod.), které slouží jako nenahraditelný poskytovatel služeb zneužívaný pro vytváření systémů pro praní špinavých peněz na národní i mezinárodní úrovni.

Česká republika je podle posledního reportu Národní centrály proti organizovanému zločinu tranzitní zemí právě pro nelegálně nabyté peněžní prostředky z jiných zemí. Tato zjištění potvrzují případy velkých kauz praní peněz, jako Ruská či Ázerbájdžánská pračka.

6) Snadno dostupné informace

Česká republika v oblasti digitalizace veřejné správy pokulhává. Výskyt korupce má přímou souvislost i s dostupností informací, které má stát tendenci utajovat nebo alespoň nezveřejňovat dobrovolně.

Pro zlepšení situace je nezbytné, aby nastal opačný trend, kdy stát elektronicky zveřejňuje užitečné informace ve strojově čitelném formátu proaktivně a již existující rejstříky elektronizuje a propojuje tak, aby z nich bylo možné získat kvalitní a dále využitelná data.

Například je žádoucí vytvoření jednotné online evidence, kde půjde podle příjemce i poskytovatele dohledat všechny dotace z národních i evropských peněz. Tento úkol je aktuálně řešen v rámci Open Government Partnership. Naopak rozhodně není přijatelné, aby bylo právo na informace omezováno, jak se o to pokoušely novely zákona o svobodném přístupu k informacím v předchozím volebním období.

7) Posílení nezávislých institucí, vznik protikorupčního úřadu

Funkční a nezávislé instituce jsou významným faktorem snižujícím korupční prostředí. Jsou také důležité v obraně před privatizací veřejného zájmu. Z těchto důvodů je zásadní, aby významné úřady měly přiměřené pravomoci, nezávislost, kvalitní vedení a dostatek kapacit (finančních i personálních). Příkladem může být ÚOHS, ÚDHPSH, případně NSA, FAÚ, státní zastupitelství a policie, ale též v některých ohledech i veřejnoprávní média.

Stále častěji se stává, že mnohá protikorupční opatření nejsou dostatečně implementována, protože existující úřady odmítají přijmout novou agendu. Nesystematicky tak problémy řeší obce s rozšířenou působností (přestupky v oblasti střetu zájmů nebo zveřejňování skutečných majitelů), či se obtížně hledá zájemce pro dohled nad regulací lobbingu či ochrany oznamovatelů.

Akceschopný protikorupční úřad by za předpokladu zajištění nezávislosti a nestrannosti dokázal mnohé protikorupční úkoly účinněji prosazovat. Zásadní je důvěra veřejnosti ve vedení takového orgánu, takže je nezbytné zajistit dostatečné pojistky proti politickému ovlivňování úřadu.

Úřad nemusí vzniknout na zelené louce, bylo by možné využít již existující struktury, např. úpravou a rozšířením pravomocí ÚDHPSH, který se zatím věnuje souvisejícímu tématu financování volebních kampaní, ale je zvažovaným gestorem dalších protikorupčních agend, především lobbingu.