Jan Dupák: V mnoha organizacích či firmách už vědí, že oznamovatelé nejsou přítěží, ale výhodou

^{Jan Dupák, právník TI | zdroj: TI}

Pro pořádek si nejdříve vysvětleme, co vůbec whistleblowing je?

Jde o upozornění na nekalé jednání, nejčastěji na pracovišti nebo v nějaké organizaci. Bavíme se o tom hlavně z toho důvodu, že mnozí si netroufnou na pochybení upozornit, protože se obávají odvety a ztráty zaměstnání nebo protože jsou přesvědčeni, že se stejně nic nezmění. Když někdo upozorní na to, že jeho nadřízený porušuje zákon, hodně riskuje. V praxi vidíme, že v současnosti je ochrana těchto oznamovatelů slabá.

Vidíš nějaký rozdíl mezi označením whistleblower vs. oznamovatel? Pokud ano, jaký?

Sice se jedná v podstatě o překlad, ale každé slovo působí jinak. Whistleblower jistě zní cize a mnohým se vybaví spíše udavači než skutečná podstata whistleblowingu. Bohužel se nenašel lepší český ekvivalent než “oznamovatel”, což působí naopak úředně a neosobně. Označení je přitom velice důležité. Ukazuje se to pokaždé, když s oznamovateli pracujeme.

V principu lidé s těmi, kdo pomáhají bojovat s korupcí, soucítí nebo jim přímo fandí. Každý je také rád, když se nějakého korupčníka podaří odsoudit, což by ale bez oznamovatelů bylo často i nemožné. Ale když se zaměří pozornost na konkrétního whistleblowera, najednou se debata strhává k tomu, jestli náhodou nejde o udavače. Přitom ti lidé většinou už nemají jinou možnost, jak se pokusit něco změnit.

Kam jsme se v oblasti agendy whistleblowingu jako TI posunuli za poslední rok? Co aktuálně řešíme a co jsme už nechali za sebou?

Vývoj byl v poslední době poměrně zásadní. Hlavním tématem byla příprava návrhu zákona o ochraně oznamovatelů ze strany Ministerstva spravedlnosti. Spolu s dalšími protikorupčními organizacemi Oživení a Rekonstrukce státu jsme návrh připomínkovali, aby byl co nejvíce funkční a měl potenciál opravdu oznamovatelům pomoci.

Výsledný návrh se celkem povedl, jen by bylo mnohem lepší, kdyby ochranu oznamovatelů dostal na starost nějaká instituce, která může být nezávislejší než Ministerstvo spravedlnosti.

Samozřejmě i nadále pomáháme oznamovatelům v rámci naší právní poradny, kdy se na nás někdo obrátí s podezřením na korupční jednání. V některých případech jsou ve hře i stamiliony korun a bez těchto lidí, kteří nám ukáží, kde máme snahy o obohacení se na úkor veřejných peněz hledat, by ta práce v podstatě nešla dělat.

Přece jen stále není možné řadu informací zjistit z veřejných zdrojů. A ani ta dostupnost informací neznamená, že se dají bez znalosti zevnitř pospojovat a odhalit tak korupční schéma.

Čím dál více aktuální je téma evropské směrnice o ochraně oznamovatelů, kterou bychom měli implementovat do 17. prosince 2021 a na které mělo velkou zásluhu TI EU i další národní pobočky. Jak to u nás s její implementací vypadá?

Teď už je jisté, že uvedený termín Česko nestihne. Návrh zákona se v minulém volebním období nestihl projednat v Poslanecké sněmovně, zasekl se tam před 2. čtením. Zcela zjevně chyběla vůle hnutí ANO, které mělo svou ministryni spravedlnosti Marii Benešovou i největší poslanecký klub, toto protikorupční opatření prosazovat.

Vzhledem k tomu, že s přijetím zákona přibude několik povinností, jsou i mnozí další rádi, že se nic neprosadilo. S koncem volebního období spadly všechny neprojednané návrhy zákonů pod stůl a nová Sněmovna bude muset začít od znova. I kdyby byla návrhu daná priorita hned po ustavení nové Poslanecké sněmovny, nestihne se projednat do poloviny prosince 2021. V optimistických scénářích můžeme mluvit o polovině příštího roku.

Zřejmě nebudeme jediní, kdo implementaci směrnice nestihne. V březnu tohoto roku jsme dokonce byli ze všech zemí EU nejdále, ale to už je minulost. V jiných státech ale dokáží zákony přijímat rychleji, nebo už dokonce ochranu oznamovatelů mají a čekají je jen drobné úpravy, a to například na Slovensku.

^{Status procesu transpozice evropské směrnice o ochraně oznamovatelů v EU | zdroj: TI}

Co bude zavedení zákonných pravidel znamenat pro běžného občana? A co pro firmu nebo pro stát?

Občan bude jako zaměstnanec nebo v podobné pozici chráněn před odvetnými opatřeními, která by vůči němu byla přijata právě po podání oznámení. Takovým opatřením je například výpověď nebo snížení mzdy. To bude zakázáno a oznamovatel bude zvýhodněn v případném soudním sporu. Navíc ten, kdo odvetné opatření učiní, může dostat pokutu. Na druhou stranu nejsou tolerována ani nepravdivá oznámení, za která rovněž hrozí pokuta.

Zaměstnavatelé s více než 50 zaměstnanci, veřejné instituce a obce s více než 10 000 obyvateli budou muset zavést vnitřní oznamovací mechanismy, kterými musí umožnit bezpečné oznámení příslušné osobě, která musí oznámení prošetřit a navrhnout způsoby nápravy.

Jak vypadá česká legislativa týkající se whistleblowingu teď? Jakou změnu přináší zavedení zmíněné směrnice?

Nynější ochrana oznamovatele je slabá. Když někdo učiní oznámení na pracovišti, chrání ho zákoník práce nebo antidiskriminační zákon, ale ty v těchto specifických situacích příliš nepomohou a zaměstnavatel může spoléhat na to, že se oznamovateli nebude chtít podstupovat složité právní spory.

Specifická pak je situace ve veřejné sféře. Ve služebních úřadech musí být vybrán prošetřovatel a zřízeny mechanismy pro oznamování, v praxi je však systém neúčinný. Sice existuje možnost oznámení učinit, ale prošetřovatel nemá nástroje pro jeho řešení a většinou ani čas se tím podrobněji zabývat, protože má na starosti hromadu jiných agend.

Jak by takové nástroje měly vypadat? Je řešením problému, který popisuješ, právě implementace evropské směrnice?

Jako první by mělo proběhnout, a v praxi také probíhá, oznamování protiprávního či přímo korupčního jednání interně v rámci firmy, organizace nebo veřejnoprávní korporace. S nějakou formou whistleblowingu se vlastně setkáváme velice často, jenom to tak nevnímáme. Kdykoliv zajdeme za svými nadřízenými nebo kolegy s upozorněním na nějakou nesrovnalost, vlastně tím dáváme najevo, že chceme, aby se dodržovala pravidla.

Drtivou většinu “oznámení” se tedy podaří vyřešit ještě před tím, než se z toho stane skandál. Jen v těch případech, kdy oznamovatel narazí na neochotu organizace věc řešit, se obrací na někoho zvenčí. To mohou být dohledové úřady, orgány činné v trestním řízení nebo právě protikorupční organizace jako třeba Transparency.

Navíc by podle směrnice mělo vzniknout nějaké centrální místo pro příjem oznámení, zatím se však počítá se zmíněným Ministerstvem spravedlnosti. Někdy lze zapojit i média, ale to je až poslední možný prostředek a rozhodně nedoporučujeme tam začínat. Směrnice i návrh zákona to tak vidí také a neposkytují ochranu těm, kdo by s nějakým zjištěním běželi rovnou do redakce.

Jakou reálnou změnu může přinést whistleblower? Máš nějaký příklad z Česka a ze světa?

V podstatě za většinou selhání nějakých institucí je někdo, kdo na problém upozorňoval a nebyl vyslyšen. Vždyť na samotné nebezpečí nákazy COVID-19 upozorňovali čínští lékaři už na začátku ve Wu-chanu, a byli umlčeni. Nejedná se ale o nic mimořádného – na ohrožení zdraví nebo životního prostředí upozorňují whistlebloweři často.

Médii proběhla například zpráva o českém námořníkovi, který natočil, jak posádka německé lodě vypouští do moře nebezpečný odpad. O podobné roli mnoha oznamovatelů se však nikdy nikdo nedozví, protože se podaří ochránit jejich identitu. Do médií se tak spíše dostávají kontroverzní případy jako je Edward Snowden nebo odhalení z mezinárodních finančních machinací, které rozkryl například Antoine Deltour. Sice se jedná o whistleblowery, ale běžný člověk se s nimi vůbec neztotožňuje.

^{Šárka Trunkátová a Jan Dupák: Kdo jsou oznamovatelé? Chrání lidské životy i veřejné peníze | zdroj: podcast TI Stošestka}

Kde se dají čerpat informace? Co nabízíme oznamovatelům my?

TI pracuje s oznamovateli už velice dlouho, samotná právní poradna existuje více než 10 let. Každý se na nás může obrátit a my poradíme, jestli lze na základě dostupných informací doložit porušení předpisů a co se dá s případem dělat, na koho se lze obrátit. V nejzávažnějších případech, kdy je potřebné oznamovatele raději vynechat, podnikáme kroky vlastním jménem.

Pro oznamovatele jsme aktualizovali naši příručku, která obsahuje skutečné případy z praxe TI a snaží se poradit, co by měl oznamovatel zvážit, když uvažuje o rozkrytí nekalostí. O tématu jsme také mluvili v našem podcastu Stošestka.

Samozřejmě neradíme jen oznamovatelům. Pomáháme i veřejným či soukromým institucím, aby komunikaci s oznamovateli zvládali co nejlépe. K tomu patří nejen nastavení oznamovacích systémů, ale také školení zaměstnanců či konzultace s vedením.

Podporu oznamovatelů nestačí mít jen na papíře, důležitější je jejich podpora. V mnoha organizacích či firmách už vědí, že oznamovatelé nejsou přítěží, ale výhodou.

Autorka: Františka Rohlíčková

Poděkování za podporu

Tento rozhovor vznikl díky finanční podpoře Velvyslanectví USA v České republice v rámci projektu zaměřeného na whistleblowing. Děkujeme!