Rozkrývání majetkových struktur médií

Aktualizováno 02. 12. 2019

Každá zpráva má svého majitele, nebo ještě přesněji každé médium má svého vlastníka. Alespoň rámcová orientace v tom, kdo vlastní mediální domy a zpravodajské servery v České republice, je tedy nápomocná při snaze o porozumění kontextu zprávy, jejím záměru i čtení mezi řádky.

Milan Eibl – Majitelé klíčů? Majitelé médií | zdroj: TI

Role médií

Ač někdy bývá jejich význam zpochybňován až devalvován, role médií v moderních demokraciích je nezastupitelná – i proto bývají mnohdy označována jako čtvrtý pilíř demokracie (vedle zákonodárné, výkonné a soudní moci).

Média mají zásadní vliv na formování veřejné diskuze a nastavování (společenské, ekonomické, kulturní) agendy; jsou ústředním informačním kanálem politické reprezentace a ve své rozmanitosti zprostředkovávají celou paletu názorového spektra. Oproti sociálním sítím – fenoménu, se kterým se i mediální sféra zatím jen velmi pomalu sžívá – se v mnoha případech těší vyšší kredibilitě, profesionalitě i základně sledujících, a tedy vyššímu vlivu.

To vše jsou důvody, proč by nám nemělo být lhostejné, jaké konkrétní (a právnické) osoby (s konkrétními zájmy) se za těmito médii skrývají. Vlastnictví média je totiž úzce spjato s jeho financováním a společně s legislativním rámcem tvoří tři základní faktory ovlivňující jeho chování.

Mediální domy a zpravodajské servery

V České republice máme tzv. duální mediální systém, což znamená, že vedle sebe existují paralelně média veřejnoprávní (zřizovatelem je stát nebo jeho organizační složka) a média soukromá (média v soukromém vlastnictví). Co se týče televizního a rozhlasového vysílání, vznik a existence obou typů – veřejnoprávních i soukromých médií – jsou regulovány zákony.

Dohled nad těmito médii vykonává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Jejím hlavním úkolem je podporovat zájem veřejnosti na uskutečňování svobody projevu a práva na informace a dohlížet na zachovávání a rozvoj plurality programové nabídky a informací, na obsahovou nezávislost a na dodržování právních předpisů v oblasti vysílání – rada reaguje na podněty široké veřejnosti a ukládá sankce podle zákona, dále předkládá stanoviska a návrhy pro vytváření zásad státní politiky ČR ve vztahu k vysílání a koncepci jeho rozvoje.

Jak fungují veřejnoprávní média

V ČR máme tři celostátní veřejnoprávní média, a sice Českou televizi (ČT), Český rozhlas (ČRo) a Českou tiskovou kancelář (ČTK). Všechny tyto instituce jsou zřízeny zvláštními zákony a mají právně definovaný rozsah povinností. Nezávislost je v případě ČTK zajištěna zcela nezávislým financováním (kancelář je financována prostřednictvím výnosů z prodeje zpravodajství), v případě zbývajících dvou médií koncesionářskými poplatky – tj. povinnými poplatky uživatelů, které v ČR tvoří zhruba 90 % financování těchto médií (financování je tedy odděleno od přímého vlivu státního rozpočtu).

Apolitičnost garantuje institut mediálních rad, které kontrolují naplňování veřejné služby a současně chrání média před politickými tlaky. Rady jmenují generálního ředitele média, jejich členové (15 členů Rady ČT, 9 členů Rady ČRo a 7 členů Rady ČTK) jsou voleni (a odvoláváni) Poslaneckou sněmovnou (PS PČR). Členové rad tedy odpovídají PS PČR, které každoročně předkládají správu o činnosti a hospodaření média.

A jak je to s těmi soukromými médii?

Soukromá média – označovaná rovněž jako komerční média – tvoří jakýsi protipól veřejnoprávním médiím. A zatímco primárním důvodem existence těch veřejnoprávních je informovat veřejnost a zprostředkovávat názorovou pluralitu, u těch komerčních bývá tím důvodem (obdobně jako u jiných podnikatelských záměrů) zisk – a zpravodajství (je-li v portfoliu mediálního domu) je tím pádem primárně produkt. Už jen uvědomění si této skutečnosti je důležitým prvním krokem pro posuzování informační hodnoty konzumované novinky.

Pozor, neznamená to, že jedna nebo druhá skupina médií by z podstaty poskytovala informace kvalitnější, validnější či komplexnější než druhá. Představuje to pouze širší kontext, který je třeba vzít v potaz. V potaz je třeba brát také proměnu situace v posledních letech, kdy se hlavním popudem pro vlastnictví soukromého média stal vliv na veřejné mínění (viz dále).

Burzy, ráje i majetek bez majitele

Jak je předesláno ve videu, ve spolupráci se spolkem Lexperanto pracovala Transparency International na rozkrývání vlastnických struktur nejvýznamnějších provozovatelů médií v ČR – ať už se jedná o provozovatele televizního vysílání, rozhlasu, vydavatele tištěných médií či on-line zpravodajské servery a internetové televize.

V přehledných diagramech můžete nalézt celá portfolia několika mediálních domů a v případě, kdy to bylo možné dohledat z veřejně dostupných zdrojů, uvidíte i koncové vlastníky. To ovšem bohužel nelze konstatovat u všech analyzovaných mediálních domů – proč?

V případě námi analyzovaných komerčních médií, resp. soukromých mediálních domů, je to nejčastěji ze tří příčin:

1) Kótování na regulovaném trhu

  • V případě, že se akcie společnosti obchodují na sekundárních trzích (např. newyorská akciová burza NASDAQ, evropská akciová burza EURONEXT), je určení koncového majitele nerelevantní (a především nemožné). Cenné papíry (akcie společnosti) jsou prakticky kontinuálně obchodovány mezi investory, ke kterým putuje i zisk z dividend. Chceme-li v tomto případě lépe porozumět osobním vazbám a identifikovat, kdo má na chod média výrazný vliv, pak je třeba zaměřit pozornost na vrcholový management – jednatele společnosti.

2) Offshore

  • Ještě častější variantou byla registrace společnosti v zahraničí – primárně v tzv. daňových rájích.
  • Používá-li někdo ve spojení se sídlem společnosti termín offshore, zpravidla tím označuje, že společnost sídlí v některé ze zemí (mimo EU, OECD), která poskytuje významné konkurenční výhody pro podnikatele. V běžné řeči bývají tyto destinace označovány jako „daňové ráje“. Tyto destinace lákají množství korporací na vysoký stupeň ochrany soukromí a stabilní právní a daňové prostředí s minimálními požadavky na administrativu a transparentnost podnikání. Ideální způsob, jak skrýt koncového vlastníka tak, aby z ČR nebyl dohledatelný, je tedy zaregistrovat firmu např. na Kajmanských ostrovech a jim podobných destinacích.

3) Svěřenský fond

  • Svěřenský fond je v ČR stále spíše anomálií, byť se v souvislosti s aktuálními kauzami premiéra tento pojem dostal do centra veřejné debaty. Jedná se o soubor majetku bez právní subjektivity, jehož správce je jmenován, aby majetek spravoval ve prospěch obmyšleného. Obmyšlený tedy de iure nemá přímý vliv na chování fondu, má ale vliv na složení jeho správců, má jednoznačný zájem na prosperitě fondu a je příjemcem jeho zisků.

Informace TI ČR platné ke květnu roku 2017 můžete doplnit o poznatky NFNŽ z letošního roku (2019). V projektu Hodnocení médií je posouzeno téměř 30 zpravodajských serverů z hlediska několika předem definovaných atributů. Po rozkliknutí záložky konkrétního serveru si můžete ověřit, kdo byl k datu publikace výsledků evidován jako vlastník (či alespoň provozovatel) daného média.

Komu to tedy patří?

V posledních několika letech jsme v ČR svědky tzv. oligarchizace médií, tedy procesu, kdy velké mediální domy kupují vlivní podnikatelé nebo podnikatelské skupiny, zejména proto, aby si získali vliv na veřejné mínění a kontrolu nad mediální scénou. Všechna velká vydavatelství už jsou v rukou domácích investorů, jejichž hlavní podnikatelské aktivity často s médii vůbec nesouvisejí a jejichž primárním zájmem není vytvářet z médií finanční zisk. Tím spíše je důležité sledovat, kdo české mediální domy kontroluje.

Kam dál:

Související zákony:

Video o koncesionářských poplatcích

Problematika koncesionářských poplatků a fungování veřejnoprávních médií po finanční stránce je nastíněna ve videu ekonoma Dominika Stroukala – Kdo to platí: Mají koncesionářské poplatky smysl? Nemůže být ČT placena úplně jinak?

Články

  • Proč má ČRo raduRozbor funkcí a vzniku Rady Českého rozhlasu.
  • Šance pro nezisková médiaSedm let stará polemika o možném „třetím pilíři“ mediálního systému.
  • Rating webových zpravodajských médiíDůvěra ve zpravodajská média setrvale klesá. Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNŽ) se proto pokusil pojmenovat příčiny tohoto trendu a současně nabídnout řešení směřující k obnově narušené důvěry. NFNŽ nabízí kritéria pro posouzení důvěryhodnosti informačního portálu a současně zveřejňuje (obnovované) hodnocení třiceti nejvlivnějších.
  • Mapa médiíMapa médií klasifikuje druhy internetových zpravodajských serverů u nás, aby zpřehlednila typy a vlastnosti informačních portálů, kterých je u nás značné množství. Výsledkem je osm kategorií médií: hlavní proud, bulvární média, analyticko-investigativní, politický bulvár, stranické deníky, názorové deníky, market-driven media, antisystémové weby.
  • TaxparencyRozkryté vlastnické struktury a skuteční majitelé hlavních provozovatelů médií v ČR (k 27. 05. 2017).

Vlastnické struktury

Otevřené zdroje

Autorka: Jana Stehnová

Poděkování za podporu

Materiál vznikl díky grantu T-Mobile Pomáháme v rámci projektu Immune Enhanced.


Projekty a kauzy: Dezinformační imunologie Transparency International

Sledovat novinky

Přihlásit se k odběru všeobecného newsletteru

Podpořte nás

Bojujte s námi proti korupci

PODPOŘTE NÁS

Související zprávy

Bojujte proti korupci s námi.