Blog Pavla Jiříčka: „Jak funguje legislativní lobbing v ČR? Jako ´odpady´“

Aktualizováno 18. 12. 2020

Od 1. ledna 2021 začne být účinný nový zákon o odpadech, který tak nahradí dosavadní odpadový zákon z roku 2001. Jedná se o velký kodex odpadové legislativy, který byl připravován několik let a který má nastavit nová pravidla pro nakládání s odpady do dalšího období.

Pavel Jiříček, právník TI | zdroj: TI

Transparency International (TI) tento zákon sledovala zpočátku spíše okrajově, protože přeci jen jde především o kategorii ochrany životního prostředí s ekologickými dopady, tedy o oblast, které se v naší protikorupční organizaci nevěnujeme.

To se ovšem změnilo díky na první pohled nepatrné změně, kterou do připravovaného zákona navrhli vložit dva poslanci Poslanecké sněmovny PČR. Antonín Staněk (ČSSD) a Jan Zahradník (ODS) totiž v období, kdy byl zákon projednáván ve výborech Poslanecké sněmovny mezi jeho prvním a druhým čtením, předložili k zákonu doslova stejné pozměňovací návrhy.

Jaké jsou povinnosti při ukládání odpadu?

Dříve než přiblížím, o co v těchto návrzích jde, je třeba nejprve ve stručnosti objasnit, jak funguje poplatková povinnost při skládkování. Současný model ukládání odpadů na skládku v sobě zahrnuje pravidlo, podle kterého každý (fyzická osoba, soukromá firma, obec atd.), kdo chce na skládku svůj odpad uložit, musí za to zaplatit provozovateli skládky mimo jiné poplatek, počítaný za každou tunu odpadu.

Poplatek pak následně provozovatel skládky vyplatí buď obci, na jejímž území je skládka umístěna, nebo Státnímu fondu životního prostředí (SFŽP), pokud jde o některý nebezpečný odpad. Jedná se o logický systém, který má představovat určitou kompenzaci obcím za to, že musí strpět na svém území mnohdy obří (až obludná) skládková monstra se svými riziky. Pro SFŽP pak poplatkový příjem představuje zdroj pro reparace ekologických škod a pro realizaci plánu ochrany životního prostředí do budoucna.

Riziko miliardových ztrát pro veřejné rozpočty

Díky shodným návrhům zmíněných poslanců se však do zákona dostaly dva odstavce, které svým významem znamenají ekonomický dopad v řádu až miliard korun. Zjednodušeně řečeno, pomocí těchto dvou odstavců původci odpadu nemusí platit poplatek pro SFŽP a obce, na jejichž území se skládky nacházejí, pokud byl odpad na skládce nikoli jen uložen, ale „využit“ jako materiál pro zabezpečení skládky.

To je ovšem velmi zavádějící, protože pokud bychom toto pravidlo dovedli do absurdní roviny, provozovatel skládky by mohl označit prakticky všechen odpad, který by se na jeho skládku uložil, jako odpad k „využití na zabezpečení skládky“ a poplatek by od původce nevybíral žádný a žádný by pak ani nepřevedl obci či SFŽP.

Protiústavní novela odpadového zákona

Co je však ještě větším vykřičníkem v tomto případě? Toto poplatkové „odpustné“ nemá působit jen do budoucna od 1. ledna 2021, ale má sahat také zpět do minulosti, a to až od data 1. ledna 2015. Jsme tak svědky retroaktivní účinnosti zákonného ustanovení, které je obecně v našem právním prostředí nežádoucí a je v rozporu s našimi zásadami ústavního práva, v rozporu s demokratickými principy našeho státu.

Na celém případu je pak nejtragičtější to, že i přes tyto zmíněné kontroverze poplatkové odstavce nakonec „úspěšně“ prošly legislativním procesem a od ledna 2021 budou účinné v rámci nového zákona o odpadech, se všemi svými hrůznými následky.

Dvě strany, dva poslanci a totožný pozměňovací návrh

Pojďme se nyní podívat do zákulisí kontroverzních poplatkových odstavců a do legislativního procesu jejich přijímání. Začněme u samotných dvou poslanců, kteří se o existenci pozměňovacích návrhů v zákoně o odpadech postarali. Jak je výše zmíněno, těmi poslanci jsou exministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) a bývalý hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník (ODS).

Antonín Staněk v loňském roce „proslul“ jako jeden z aktérů nechvalně známé hry na odvolání a jmenování ministra kultury, hrané prezidentem Milošem Zemanem. Je otázkou, jaký má poslanec Staněk, mj. člen podvýboru pro heraldiku a vexilologii, pro kulturu či pro myslivost, rybářství, včelařství, zahrádkářství a chovatelství, vztah k odpadové tématice.

U poslance Zahradníka jako člena Výboru pro životní prostředí chápeme určitý vztah k odpadové legislativě, nicméně to, že oba poslanci podají zvlášť navlas stejné pozměňovací znění návrhu, budí beze sporu rozpaky stran důvodnosti jejich kroku. Rozpaky pak oba poslanci nerozptýlili ani následnými neurčitými odpověďmi a vysvětlením k důvodnosti jejich počínání.

Dlužné poplatky za stovky milionů

Dále se zaměřme na načasování, v jakém období byly pozměňovací návrhy poslanců předloženy. V posledních letech se z obcí, kde mají skládku, ozývají nespokojené hlasy nad chováním provozovatelů skládek, kteří si z odpadů udělali výhodný byznys. Obce argumentují, že nemají přehled o skutečném množství odpadů dováženého na skládky a o tom, jak je s odpadem na skládce naloženo. Tím tak přicházejí o velké množství peněz na poplatcích, které jim mají provozovatelé povinnost vyplácet.

Typickým příkladem je město Čáslav, které se ve své snaze získat oprávněné poplatky rozhodlo jít právní cestou a dluhy na poplatcích po původcích odpadů zpětně vymáhat. Čáslavská skládka je nechvalně známá svým rozsahem. Od roku 2012 ji vlastní a provozuje firma AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. (AVE).

Čáslav pronikla do tajů skládkové evidence odpadů a zjistila, že za roky 2016 až 2018 činí dlužné poplatky přes 600 milionů korun pro město a přes 830 milionů pro SFŽP. Proto Čáslav podala ke Krajskému úřadu Středočeského kraje (KÚSK) návrhy na doplacení proti jednotlivým původcům odpadů. Mezi původci jsou různé obce, soukromé společnosti, ale také samotný provozovatel čáslavské skládky, odpadový kolos firma AVE, která tak vystupuje ve dvojí roli provozovatele skládky a zároveň původce odpadu.

Jak funguje odpadová lobby?

Během prvních měsíců roku 2020 začaly přicházet ze strany KÚSK první pro Čáslav úspěšná rozhodnutí. To největší pak přišlo v březnu 2020, kdy KÚSK rozhodl, že firma AVE je povinna městu Čáslav doplatit na dlužných poplatcích za rok 2018 částku 128 milionů korun.

AVE se sice během řízení bránilo, že odpad, za který by mělo poplatky doplatit, byl na skládce využit jako „konstrukční prvek“, a proto za něj poplatek odvádět nemuselo. KÚSK však tuto argumentaci odmítl a připojil se tak k názorům, které v jiných řízeních již dříve vyslovila Česká inspekce životního prostředí a Městský soud v Praze.

Jako studená sprcha však zapůsobilo předložení pozměňovacího návrhu poslance Staňka právě v období března 2020, tedy v době, kdy Čáslav slavila úspěchy ve snaze získat dlužné poplatky, o které by však právě díky této Staňkově iniciativě přišla. Je to čistě jen náhoda?

Senát vs Sněmovna

Pojďme se teď podívat na legislativní proces přijímání nového zákona o odpadech. Zákon byl poslancům předložen na konci roku 2019. Po prvním čtení byl zákon poslán do výborů, především garančnímu Výboru pro životní prostředí. Pokud jde o kontroverzní odstavce, předkladatel zákona, kterým bylo Ministerstvo životního prostředí v čele s ministrem Richardem Brabcem (ANO), k této iniciativně zaujalo negativní stanovisko.

Po rozpravách v rámci druhého čtení pak byl zákon předložen poslancům ke třetímu závěrečnému čtení. To se začalo odehrávat v nejbližším možném termínu po čtení druhém, tedy dopoledne 8. července 2020. Pozoruhodné na tom je, že sporné odstavce se dostaly na řadu k odhlasování jako jedny z prvních a jakmile byly Sněmovnou schváleny (pro byla vládní koalice spolu s SPD, KSČM a ODS), krátce poté bylo celé hlasování o zbývajících pozměňovacích návrzích k zákonu přerušeno a bylo pokračováno až po poslaneckých prázdninách 18. září 2020. Působí to tak dojmem: „odstavce prošly, máme tak splněno a hurá na prázdniny“.

V září pak byl zákon Sněmovnou komplet schválen a poslán do Senátu. Zajímavé také je, že někteří poslanci se nechali před hlasováním slyšet, že odpadové legislativě ne zcela rozumí, a proto se budou řídit názorem ministerstva. Ačkoli ale ministerstvo mělo k poplatkovým odstavcům negativní stanovisko, i přes to však tito poslanci odstavce podpořili.

Jak se později ukázalo, hlasování 8. července 2020 bylo v podstatě rozhodující. Senátorky a senátoři sice odstavcům řekli kategorické ne a na listopadové schůzi navrhli jejich zrušení. Opakované hlasování ve Sněmovně po vrácení zákona ze Senátu však očekávanou nápravu nepřineslo. Poslanci podpořili svou původní verzi zákona a dílo zkázy v podobě poplatkové amnestie bylo dokonáno.

Opět se tak stalo přes nesouhlas ministra Brabce, který sice souhlasil odstavce zrušit, ale v zájmu prosazení dalších ustanovení nového odpadového zákona podpořil původní poslanecké znění (tedy i s odstavci) a příznačně si tak nad kontroverzními odstavci „umyl ruce“.

Vítězství odpadové lobby na úkor občanů

Nabízí se otázka, v čí prospěch byly poplatkové odstavce do nového zákona vpašovány. Jejich předkladatelé, poslanci Staněk a Zahradník jasnou odpověď nedali. Jisté je jedno, legislativní zmetek, který se díky těmto poslancům do zákona dostal, znamená stamilionové až miliardové ztráty pro veřejné rozpočty obcí a státu.

Jde o čáru přes rozpočet nejen městu Čáslav, ale i dalším obcím, které se chtějí domoci svých oprávněných finančních prostředků. Naopak vše teď hraje přesně do karet všem dlužníkům, především v čele s odpadovými firmami. Prakticky jediným, kdo na vzniklém stavu bude profitovat, jsou tak odpadové společnosti. Zcela logicky se tak nabízí, že pozměňovací návrhy byly sepsány tak, aby vyhovovaly hlavně odpadové lobby a ne zájmům široké veřejnosti.

Napravit nešťastnou situaci by mohl nyní Ústavní soud, který je oprávněn zrušit zákonné ustavení, pokud je v rozporu s ústavním pořádkem. To se při zjevné retroaktivitě poplatkových odstavců jeví jako nanejvýš žádoucí.

Autorem je právník TI.


Sledovat novinky

Přihlásit se k odběru všeobecného newsletteru

Podpořte nás

Bojujte s námi proti korupci

PODPOŘTE NÁS

Související zprávy

Bojujte proti korupci s námi.