Daňové ráje jako globální problém, který dopadá na kvalitu života v Česku

^{Korupční imunologie, díl pátý: daňové ráje | zdroj: TI}

Definice daňových rájů

Daňový ráj je destinace (region či země), která umožňuje firmám obcházet daňová pravidla. Přináší jim výhodnější podmínky v daňové oblasti, zpravidla ve formě mimořádného daňového zvýhodnění.

Zároveň tyto země často omezují zveřejňování informací o společnostech a jejich majitelích, a to někdy do té míry, že mohou zaručit naprostou anonymitu skutečnému majiteli. Proto někteří odborníci mluví spíše o daňových skrýších než daňových rájích.

V obecné rovině rozlišujeme v zásadě dva typy subjektů. Onshore společnost, která má sídlo ve své domácí ekonomice, a offshore společnost, která sídlí v zahraničí a může sloužit jako nástroj pro daňovou optimalizaci, popř. vytvoření informační mlhy.

Mezi daňové ráje nejčastěji řadíme ostrovní státy jako Seychely, Marshallovy ostrovy nebo Britské panenské ostrovy. Nemusí jít ale vždy jen o tropické destinace, v nabídce daňových rájů nalezneme i Delaware (USA), Velkou Británii, Nizozemsko nebo např. Maltu.

O popularitě státu Delaware svědčí mimo jiné fakt, že zde sídlí 66 % z 500 nejbohatších firem na světě. Ty doplňuje třeba 900 mateřských a dceřiných firem českých společností.

^{Podcast Stošestka | zdroj: TI}

Kolik peněz mizí v daňových rájích

Podle Financial Secrecy Indexu je nezdaněno či odvedeno do míst s velmi nízkou daňovou zátěží něco mezi 21 a 32 biliony dolarů (částka, která by stačila na pokrytí současného rozpočtu ČR, 1,8 bilionů korun, na cca 253, resp. 386 let).

Autoři Indexu také upozorňují, že ekonomické problémy některých evropských zemí jako Řecko, Itálie a Portugalsko byly zčásti způsobeny desetiletími daňových úniků a drancování států prostřednictvím offshore systémů.

„Ve svém výzkumu odhaduji, že zhruba 30 % zahraničních zisků velkých nadnárodních korporací je reportováno v daňových rájích,“ upozorňuje na obrovské sumy plynoucí mimo klasické daňové rezidence ekonom Petr Janský.

Dále zmiňuje výzkum ekonomů, kteří se věnovali primárně soukromým osobám a jejich majetkům v offshore destinacích.

„U bohatých lidí se jedná o 8 % celosvětového bohatství, kterých je skryto v daňových rájích. Nemluvíme o 10 % nejbohatších lidí. Pravděpodobnost, že budete svůj majetek skrývat v daňových rájích roste s vaším bohatstvím. Mezi promile nejbohatších lidí je výrazně víc lidí, kteří využívají daňové ráje, než je mezi procentem nejbohatších. Nejbohatší z bohatých využívají daňové ráje, aby se vyhnuli placení daní,“ shrnuje Petr Janský závěry analýzy.

Kdo nejčastěji využívá daňových skrýší a proč

Nejčastějšími uživateli jsou nadnárodní firmy, podnikatelé, ale i organizované zločinecké skupiny, teroristické skupiny či politici skrývající své majetky. Dříve poskytovaly daňové ráje i punc atraktivity, nicméně v poslední době je sídlo v daňovém ráji rizikovým znakem, a to především v souvislosti s čerpáním veřejných rozpočtů.

Na druhou stranu se nemusí jednat o jakkoliv nezákonnou aktivitu. Při posuzování efektu daňových rájů se debata vede na pomezí neetického a nelegálního chování. Pokud soukromý subjekt chce zakrýt své angažmá u nějaké společnosti, může využít prázdné schránky v daňovém ráji.

Nebo podobně jako např. technologičtí giganti chtějí firmy využít malé míry zdanění. Etická debata vyvstává nad otázkou, zda je fér platit daně někde, kde máte pouze prázdnou schránku, ale žádnou ekonomickou aktivitu tam nevyvíjíte.

Zakrývání majetkových struktur a finančních toků v daňových rájích často slouží také k praní špinavých peněz či korupčních aktivit. Zde se debata jasně stáčí z roviny etické do roviny trestní.

^{Hra Laundro-Man je optimalizována pro prohlížeč & desktop | zdroj: TI}

Nejlepší vhled do fungování daňových rájů nám pak poskytují obří úniky dat, mezi nejznámější se řadí kauzy Panama Papers, Pandora Papers, LuxLeaks nebo SwissLeaks.

„Dokud nedošlo k porušení interních pravidel a někdo nevynesl celou firemní databázi, jako tomu bylo v případě Panama Papers nebo Pandora Papers, nikdy bychom se nedozvěděli tu skutečnou šíři problému, v jaké míře si lidé ukládají majetky v daňových rájích,“ podtrhuje roli tzv. oznamovatelů vedoucí analytik TI Milan Eibl.

V roce 2016 investigativní novináři díky úniku z databáze advokátní kanceláře Mossack Fonseca, tzv. Panama Papers, odhalili majetky řady politiků, či veřejných činitelů v daňových rájích. Síť kontaktů vedla např. k hlavám státu na Ukrajině, v Rusku či k islandskému premiérovi.

V roce 2021 pak byla zveřejněna kauza Pandora Papers. V uniklých dokumentech se objevilo 35 současných a bývalých předních politických představitelů, 400 veřejných činitelů z téměř 100 zemí a více než 100 dolarových miliardářů.

České stopy v daňových rájích

V roce 2015 Transparency International ČR publikovala ve spolupráci se společností Bisnode analýzu, ze které vyplynulo, že firmy s konečnými vlastníky z daňových rájů získaly v letech 2007-2015 veřejné zakázky v objemu nejméně 244 miliard korun.

Tyto společnosti, v drtivé většině s neznámými nebo obtížně dohledatelnými skutečnými vlastníky, zasahovaly do všech odvětví veřejných zakázek a představovaly nejen ekonomické, ale i korupční a bezpečnostní riziko.

V rámci Panama Papers se pak objevila jména jako např. Daniel Křetínský, Petr Spejchal, Tomáš Berdych, Petr Kellner, Tomáš Nebeský nebo Radovan Krejčíř.

A v nejčerstvější kauze Pandora Papers se objevuje více než 300 Čechů a 178 offshorových firem s českým pozadím. Jsou mezi nimi mimo jiné bývalý ministr, zločinec, bankéř, lokální politici, zbrojaři, realitní i mediální magnáti i nejbohatší lidé Česka.

Mezi nejvýznamnější jména, která v kauze figurují a která zveřejnili investigativní novináři z Investigace.cz, jsou bývalý premiér Andrej Babiš či podnikatelé Radovan Vítek a Jaromír Soukup.

Evropská a česká legislativa

Offshore firmy mohou být snadno zneužity k legálním krokům jako je daňová optimalizace, ale zároveň skrze ně lze provádět nezákonnou činnost, ať už daňovými úniky, vyváděním finančních prostředků, skrýváním nelegálně nabytého majetku nebo skrýváním skutečného majitele.

Právě kvůli těmto rizikům vznikla potřeba řešit problematiku na mezinárodní úrovni. Kromě globálně působících autorit, popř. bilaterálních dohod pro zamezení dvojího zdanění, se širších rizik týká evropská legislativa proti praní peněz a financování terorismu – tzv. AML směrnice.

Tyto dokumenty definují jednotné standardy a povinnosti pro přesnější určení skutečného majitele a celého majetkového řetězce. Přestože jde o závazný dokument pro členské státy EU, je jejich zodpovědností implementovat tyto principy do právního řádu tak, aby členský stát skutečně mohl deklarovat efektivní mechanismy pro předcházení rizik spojených mimo jiné s daňovými ráji.

„Bude boj proti daňovým rájům prioritou českého předsednictví EU? Bylo by to v našem zájmu. Spravedlivé zdanění, zamezení úniků a důraz na větší vlastnickou průhlednost mají potenciál přispět k lepšímu životu v Česku,” vysvětluje ekonom Petr Janský.

„Zlepšení jsou potřeba ve třech propojených oblastech, které by se mohly stát prioritními pro české předsednictví v Evropské unii: daňové úniky velkých firem, daňové úniky bohatých jednotlivců plus nedostatek transparentnosti a praní špinavých peněz. A v každé z těchto oblastí je prostor jak pro novou českou iniciativu, tak pro vylepšení v současnosti probíhajících změn. Cílem je narovnání podmínek v oblasti daní a transparentnosti mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie a současně i mezi všemi zeměmi světa,“ upozorňuje.

Potřeba globálního řešení

Daňové ráje umožňují vytváření nerovností na globálním měřítku. Proto je nutné přicházet s globálními řešeními, jinak se praxe nezmění, ale pouze přesune do jiných destinací, tak jako jsme toho svědky v posledních letech.

Možná řešení představují např. globálními rejstříky skutečných majitelů, popř. zavádění jednotných daňových sazeb. Každá z těchto debat ale zasahuje významně i do dalších částí ekonomiky, a proto není jednoduché dojít ke konsensuálnímu řešení.

O zlepšení situace se snaží organizace jako např. Financial Action Task Force (FATF), která je jednou ze zásadních autorit v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a poskytuje jak strategická doporučení pro legislativní opatření na národních úrovních, tak i návrhy jednotných standardů napříč státy.

Dnes se nicméně zdá, že řešení může být blíže než kdy dřív. V červnu 2021 se státy G7 shodly na potřebě zavedení jednotné minimální korporátní daně 15 %, čímž by se, v případě plošného celosvětového zavedení, efektivně omezila jedna z kontroverzních výhod daňových rájů.

Na globálním přijetí jednotné korporátní daně se zásadně podílela Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development – OECD), která v říjnu 2021 oznámila, že se k dohodě přihlásilo již 136 států.

Korupční imunologie 

Transparency v rámci online vzdělávací série “Korupční imunologie” zpracovala pět témat: korupce, střet zájmů, whistleblowing, lobbing a daňové ráje. Ke každému z nich vznikla trojice materiálů – podcast, video a článek. 

Poděkování za podporu

Mini-seriál „Korupční imunologie“ vznikl díky finanční podpoře Ministerstva spravedlnosti ČR a Velvyslanectví USA v České republice. Děkujeme!