Blog Milana Eibla: „Reklamace další zbytečné novely“

Publikováno: 2. března 2017

V českých luzích a hájích se vedla na podzim minulého roku na téma rejstříku konečných vlastníků vcelku kusá diskuse.

MIlan Malé na web

Milan Eibl, analytika a investigativa TI | zdroj: TI

Ministerstvo financí, které předkládalo první návrh na zavedení rejstříku konečných vlastníků do právního řádu, nejprve navrhlo chvályhodně napoprvé jeho otevřenou podobu. Poté, co sklidilo kritiku z Legislativní rady vlády, stáhlo ocas, přehodilo výhybku a sveřepě začalo protlačovat druhou variantu – neveřejnou formu. A tím jakákoliv diskuse vlastně skončila. V této podobě to také schválili a vzájemně se všichni poplácali po ramenou.

Bohužel i zde se projevilo oblíbené motto současných zákonodárců – raději schválíme špatný zákon, než abychom neschválili vůbec žádný. O co hůř, při apelování na poslance, aby podpořili pozměňovací návrh na otevření rejstříku, jsme narazili na velice omezenou informovanost samotných poslanců o této problematice.

Ale přece bychom to tak lehce nevzdali. A tak jsme začali ve spolupráci s kolegy z Glopolis psát otevřené dopisy ministru financí. Nejenom, že na domácí půdě jeho ministerstvo prosazovalo uzavřenou variantu, na evropské úrovni byla Česká republika jedna z mála blokátorů otevřené podoby.

Ministerstvo si ale postavilo hlavu. Neveřejná varianta byla jediná možnost. I když jsme poukazovali na jasný trend na evropské úrovni směrem k otvírání rejstříků. I když jsme argumentovali, že zbytečně schvalují novelu, kterou budou v řádu měsíců zase upravovat. I když jsme ukazovali, jak je institut „osoby prokazující oprávněný zájem“ složitý na uchopení a většina zemí, které přikročili k otevřené podobě rejstříku, tak provedli právě proto, že oprávněný zájem by způsobil víc problémů než užitku.

 

My Vám to říkali

V současnosti máme „úspěšně“ transponovanou směrnici proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Naši zákonodárci schválili neveřejnou formu rejstříku konečných vlastníků i institut osoby prokazující oprávněný zájem. Oboje zavedeno v minimální variantě, bez širšího koncepčního uchopení. Žádná snaha, aby novela měla smysl i pro naše domácí podmínky a reálně v praxi fungovala. Navíc se nesmíme nechat zmýlit. Rejstřík konečných vlastníků není žádný rejstřík, ale pouhá evidence, kde vymahatelnost (pravdivosti) zapisovaných údajů je limitně nulová. Odškrtali si seznam, co museli schválit, vzali to nejjednodušší cestou a hodili to za hlavu.

Ale boží mlýny v tomto případě jely ostošest. Čtvrt roku po podepsání novely prezidentem republiky „vrací Evropský parlament úder“. Dne 28. 2. 2017 odsouhlasil v poměru hlasů 89:1 otevřenou podobu rejstříků konečných vlastníků. Současně s tím dokonce snížili hranici pro konečného vlastníka z původních 25 % podílu na 10 %.

Ačkoliv „My Vám to říkali“ by bylo zcela na místě, současný stav má spíše hořkou příchuť. Opět se ukazuje, že naši zákonodárci vdechli život novele, která je zbytečná ještě daleko před svou účinností. Místo aby Česká republika chytila šanci za pačesy a udělala rejstřík konečných vlastníků, který by nám všichni záviděli (stejně jako nám závidí obchodní rejstřík), tak raději politici v poslaneckých a senátních lavicích klábosili o zákonu proti hanobení prezidenta.

@milan_eibl | zdroj: Twitter

 

Místo aby Česká republika chytila šanci za pačesy a udělala rejstřík konečných vlastníků, který by nám všichni záviděli (stejně jako nám závidí obchodní rejstřík), tak raději politici v poslaneckých a senátních lavicích klábosili o zákonu proti hanobení prezidenta.