Otevřený dopis TI ministryni financí Aleně Schillerové. Daňové ráje nesmí být cílovou destinací veřejných rozpočtů ani v době pandemické krize

^{Ministryně financí Alena Schillerová | zdroj: ČTK}

V TI se dlouhodobě věnujeme problematice daňových rájů a rozkrývání majetkových struktur. Jedná se o téma, které je velmi dobře známe i státním institucím a není žádnou novinkou. Je známa řada kauz z minulosti jako např. „Panama Papers“ či „Lux Leaks“, které neunikly ani očím novinářů a široké veřejnosti. O to více je zarážející, že česká vláda ignoruje veškerá fakta a není ji překážkou ani v době nouzové stavu nakupovat od firem, které nemají jasného skutečného majitele nebo jsou zaparkovány v daňovém ráji.

Tím se stát vystavuje zbytečným rizikům, kdy oficiálně netuší, od koho nakupuje a komu platí milióny korun z veřejných rozpočtů. Vyvstává tak řada pochybností, mimo jiné, zda se nejedná o „malou domů“ do peněženek politiků.

„Je paradoxní, že vláda na jednu stranu deklaruje, že pomoc na zmírnění ekonomického dopadu pandemie chce zaměřit na domácí ekonomiku a pomáhat domácímu průmyslu, ale na druhou stranu sama neví, komu skutečně posílá peníze. Rezignace na základní principy hospodaření s prostředky všech daňových poplatníků celou krizi akorát prodražuje,“ vysvětluje Milan Eibl, vedoucí analytik TI.

 ^{Otevřený dopis TI ministryni financí Aleně Schillerové ze dne 11. května 2020 | zdroj: TI}

Proto TI zasílá otevřený dopis ministryni Schillerové, kde shrnujeme kroky, které je třeba podniknout, aby nedocházelo k těmto nestandardním transakcím:

• Je třeba identifikovat skutečné majitele při vynakládání veřejných prostředků (např. podpůrné programy, dotační programy, úvěrové garance, veřejné zakázky). Stát by pak měl s těmito informacemi dále aktivně pracovat, např. ve smyslu eliminace střetu zájmů při prověřování daného dotačního nebo úvěrového portfolia.

• Je třeba zveřejnit na obecně dostupném místě všechny žadatele/uchazeče/dodavatele veřejných prostředků, ideálně i se skutečným majitelem, aby byla zajištěna i veřejná kontrola.

• Je třeba identifikovat subjekty, které by neměly dostat státní podporu/veřejné prostředky, tedy firmy, které nemají známého vlastníka; firmy, které v aktuální situaci vyplácí dividendy; firmy, které nezveřejňují účetní závěrky, a neplní tak zákonné povinnosti; firmy napojené na offshorová centra (nestačí např. registrace k dani v ČR) nebo navázané na vysoko postavené země v rámci Financial Secrecy Indexu.

^{Daňové ráje | zdroj: TI}

Pro daňového poplatníka není na daňových rájích nic rajského

Daňové ráje (z anglického „tax haven“) lze považovat za jeden z vedlejších negativních efektů globalizace. Odstranění hranic umožňuje směřovat kapitál do destinací, které jsou ekonomicky výhodnější z hlediska zdanění, a jeho nevyužívání v zemi původu, kde však dané subjekty využívají veřejné statky a služby.

K této ekonomické „efektivitě“ se přidala i zvýšená míra anonymizace konečných vlastníků a z daňových rájů se vytvořil účinný nástroj pro zakrytí finančních toků, které by jinak vyvolávaly nejen rozruch, ale i možné právní následky na poli finančních institucí po celém světě.

Daňové ráje tak ve velké míře napomáhají se zakrýváním a praním výnosů z rozmanité trestné činnosti, jakou jsou např. obchod s drogami a s kradeným uměleckými předměty, ale i terorismus či korupce.