Blog Ondřeje Cakla: „Vojenský puč v Myanmaru a varování, která jsme ignorovali“

^{Ondřej Cakl, koordinátor zahraničních projektů TI ČR | zdroj: TI ČR}

Co se přihodilo před převratem?

Zprávy obvykle uvádějí, že k převratu došlo v souvislosti s myanmarskými parlamentními volbami na podzim roku 2020, v nichž zvítězila politická strana Národní liga pro demokracii (NLD – The National League for Democracy) vedená státní kancléřkou Aung San Suu Kyi. Souvislost těchto dvou událostí ale vysvětlena nebývá.

Máme snad automaticky předpokládat, že na opětovné vítězství strany, která formovala civilní vládu v Myanmaru už od roku 2015, bylo z pohledu armády nutno zareagovat násilným převzetím moci? To jistě ne. Ani se nedá říci, že by takovou reakci NLD nebo veřejnost očekávaly.

Podle platné oktrojované, tedy nařízené či vnucené ústavy z roku 2008, má totiž armáda zaručeno 25 % křesel ve svazovém parlamentu, tj. 166 z 664, a vládu nad třemi silovými ministerstvy, a to bez ohledu na volební výsledky. Je to její pojistka přesně pro tu situaci, která po volbách 2020 nastala.

Opatření na jednu stranu dlouhodobě demotivovalo demokratické snahy v zemi, protože znemožňuje provádět reformy vyžadující ústavní většinu a pochopitelně staví na hlavu princip svobodných voleb. Dále také umožňovalo armádě indolenci vůči NLD, jež sklízela mnohdy oprávněnou kritiku za neúspěchy vládnutí, za něž se armáda po cirka padesáti letech zbavila odpovědnosti. Na druhou stranu bychom čekali, že opatření tedy také zajistí klid zbraní po jakýchkoliv volbách.

Ve volbách 2020 však výrazně propadla nejvýznamnější armádní proxy Strana svazové soudržnosti a rozvoje (USDP – Union Solidarity and Development Party) takže armádní zastoupení v Parlamentu se dramaticky přiblížilo oněm garantovaným 25 %. NLD překvapivě získala skoro 80 % hlasů.

Armádní proxy-strana USDP i armáda samotná ihned po volbách napadla výsledky jako zfalšované a požadovala vyšetřování, revizi a politické ústupky na základě nepodložených tvrzení o falšování. Situaci nepomohlo, že Ústřední volební komise na tyto podněty reagovala mlčením.

Byly volby férové a legální?

Naše standardy transparentnosti a férovosti voleb v padesátimilionové Republice Myanmarský svaz nelze aplikovat. V klaustrofobní atmosféře etnického napětí doutnajícího doslova pod zámkem, který představovala karanténní opatření, jediná použitelná obrana proti pandemii COVID-19 v chudé zemi s nefunkčním zdravotnickým systémem, a za potvrzeného zneužívání pravomocí vůči politické konkurenci ze strany vládnoucí NLD, tak proběhla na podzim 2020 kampaň a volby, které bychom z procedurálních hledisek mohli kritizovat.

Ale jak samotná politická konkurence, tak místní analytici, nezávislé monitorovací iniciativy, včetně té naší, i zahraniční pozorovatelé uznali, že vítězství NLD je legitimní, že jde o autentickou vůli voličů napříč republikou.

Proč mluvíme o překvapivosti? Předně proto, že v letech 2018–2020 NLD čelila kritice za mnoho nezvládnutých reforem, neúspěch v potřebných smírčích jednáních s jednotlivými etnickými státy, marginalizaci etnických čistek atd. NLD reagovala zvýšenou podrážděností, uplatňováním šikany vůči kritikům, omezováním svobody slova, pronásledováním odpůrců.

Ač byla NLD před volbami stále nejsilnější, nezdálo se, že by strana čelící tak evidentním neúspěchům mohla získat tak přesvědčivý mandát pro další čtyři roky vládnutí. Tím spíše, že její vztah s armádou byl plný ústupků a ambivalencí.

Co vůbec znamená armáda pro Myanmar?

^{Armádní hlídka v hlavním městě Myanmaru, Neipyijto | zdroj: Irrawaddy.com}

Armáda jako ozbrojená složka bránící vnější hranici státu, a to na základě vůle lidu reprezentované jeho politickým zastoupením, jemuž je podřízena – to je pro myanmarské vojenské síly Tatmadaw (oficiální název pro armádu) nesrozumitelný koncept. Tatmadaw navazuje na tradici silového převzetí moci nad různorodými národními a státními celky (sedm oblastí a sedm států), čímž došlo v letech 1947–1948 k integraci soustátí, jemuž dnes říkáme poněkud neoprávněně Myanmar (na nějž se však už nehodí historické označení Barma).

Důležité je, že je armáda v Myanmaru státotvorným a navýsost politickým aktérem, takže násilná integrace je v DNA myanmarské federativní politiky. Jedná se o systémový prvek kontinuálně přítomného násilí.  Více se o historické úloze Tatmadaw dočtete zde.

Není tedy překvapivé, že od roku 2008, kdy z ekonomických důvodů začala armáda uvolňovat politické pozice civilní vládě, začal se kontrolovaně absolutizovat její ekonomický vliv.

Armáda je v Myanmaru nejvlivnější hospodářskou entitou a hranice mezi politickým, soukromým a ekonomickým angažmá můžeme v jejím případě hledat jen uměle, v realitě neexistují. Příkladem jsou investice jednotlivých vojáků skrze konglomeráty financující ozbrojené akce, z nichž benefitují firmy kontrolované důstojnickým sborem. Armáda také tahá za nitky v etnických, náboženských i politických konfliktech. Zdálo se však, že jí pozice neomezeného vládce skrytého za fasádním politickým provozem stačí a vyhovuje.

Proč tedy armáda považovala za nutné převzít moc?

Pustit se do krvavého puče bez jakékoliv legitimity v situaci, kdy je ekonomický profit pojištěný a politická reprezentace moci irelevantní, však nedává smysl. Připomeňme si také, že z toho důvodu v reálnost nebezpečí převratu téměř nikdo nevěřil, přestože armáda svůj záměr naznačovala otevřeně, a to už v lednu 2021.

Nejčastější vysvětlení, proč k puči došlo v den, kdy měl poprvé zasedat nově zvolený Parlament, začíná u způsobu volby prezidenta. Pro úspěšné prosazení prezidenta v myanmarském systému je třeba nadpoloviční většiny hlasů ve svazovém Parlamentu. Armáda má jistou čtvrtinu, pro prosazení hlavy státu potřebuje tedy ještě podporu 167 poslanců svých proxy stran, zejména USDP. Ta ovšem ve volbách propadla, dosáhla pouze na 33 křesel, zatímco NLD získala 396 křesel.

Podle armádou připravené ústavy by tedy právě NLD byla v pozici prosadit svého kandidáta po vypršení funkčního období aktuálního prezidenta Win Myinta, kterému mandát vyprší v roce 2023.

Položme si nyní otázku, proč na prezidentství tolik záleží? – Protože k pozici prezidenta si od roku 2015 připravuje cestu vrchní velitel ozbrojených sil, generál Min Aung Hlaing, tedy nikdo jiný, než hlavní strůjce probíhajícího násilného puče.

Kdo je vrchní velitel ozbrojených sil Min Aung Hlaing?

^{Generál Min Aung Hlaing | zdroj: Irrawaddy.com}

Min Aung Hlaing je hlavním beneficientem armádních obchodních monopolů Myanmar Economic Corporation (MEC) a Myanmar Economic Holdings Limited (MEHL).

Řada analytiků se domnívá, že tyto ekonomické giganty začal ohrožovat samotný demokratizační proces v zemi, kde sílící tlak na transparentnost a budování státní demokratické integrity přece jen omezoval jeho praktiky; od vyvádění zisků z národního hospodářství do soukromých zahraničních úložišť, přes neplacení daní, až po spolupodílení se na šedých či nelegálních obchodech.

V neposlední řadě se měl Ming Aung Hlaing dle zákona odebrat do důchodu v červenci 2021, čímž by se jeho bezprostřední vliv omezil. Role prezidenta by mu naopak umožnila nadále kontrolovat dění v zemi a vyhnout se odpovědnosti za genocidní operace, kvůli kterým je na blacklistech mj. v USA a Velké Británii.

Ve schizmatické konstituci, polarizující moc mezi prezidenta jmenujícího vládu a vrchního velitele ozbrojených sil s výše uvedenou garancí moci, by se mu tím navíc otevřela cesta ke změnám ústavy, která by poté, co by se stal prezidentem, ústavní roli armády ukončila. Existují oprávněné domněnky, že to byl právě Min Aung Hlaingův plán, a z dlouhodobého hlediska vlastně i cesta k odstranění oktrojované armádní ústavy.

Jaký je odhad možného vývoje a jeho mezinárodní kontext?

^{Kyal Sin byla zabita 3. března 2021, když se snažila pomoci ostatním demonstrantům proti útoku slzným plynem. Počty zabitých juntou se vyšplhaly k 17. březnu 2021 ke dvěma stovkám obětí | zdroj: Irrawaddy.com}

Armáda oznámila, že v zemi převezme moc jen na jeden rok, aby ji „vrátila na potřebnou demokratizační trajektorii“.

Z výše uvedených skutečností i spolehlivě absurdních prohlášení armádní reprezentace ale vyplývá, že jde o prázdná slova. Tatmadaw tak ztratila poslední zbytky autority vůči občanům Republiky Myanmarský svaz, kteří masově demonstrují za znovunastolení demokratické vlády, tváří v tvář brutálnímu násilí.

USA uvalily cílené ekonomické i personální sankce, Rada Evropské unie převrat odsoudila a měla by sankce vůči armádním firmám aplikovat od 22. března 2021. Režim se bude propadat do izolace, zatímco solidarita s těmi kdo trpí, bude stoupat. Vojenský vpád do země není nyní na pořadu dne. Země se nevyhne hluboké krizi, jež bude jen těžko řešitelná pro mezinárodní společenství, a potenciálně se zvýší její závislost na Číně.

Podotkněme, že ekonomické ani jiné sankce západního světa nejsou pro Tatmadaw zásadní překážkou, tou by byly právě sankce z Číny nebo Indie. To však neznamená, že by západní svět měl bezpráví akceptovat.

Dosavadní pozice Číny je opatrná, mírněním konkrétních opatření v Radě bezpečnosti OSN sice nahrává juntě, na druhou stranu jí však nevyjadřuje otevřenou podporu a oficiálně podporuje dialog a návrat k demokratické vládě. Dlouhodobá nestabilita nebo další zhoršení situace znamená pro ekonomické zájmy Číny problém, a existují domněnky, že by je mohla hájit účinným diplomatickým tlakem na armádu.

Nejlepší vyjednávací pozici vůči juntě mají možná členské státy Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN – Association of South East Asian Nations). Bohužel jsou jejich stanoviska rozpolcená, tradičně navíc tolerují porušování lidských práv svých členů a spokojí se pravděpodobně s výzvami, prohlášeními a pozorováním prohlubující se krize.

Lze doufat v rozpad armádní soudržnosti?

Zmíněné domněnky také vedou k naději, že širší kruhy velení junty mohou dospět k hodnocení, které se shoduje s tím naším, tedy dlouhodobě je vojenský režim neudržitelný, neboť ho striktně odmítá naprostá většina občanů Myanmaru. Režim nemá legitimitu a nebude s to rozvíjet diplomatické a ekonomické vztahy se svým okolím.

Jedním z často uváděných argumentů pro podporu naděje na zvrácení zlého vývoje v Myanmaru je to, že nevýhody zásadně převažují a že individuální sobecké motivace vrchního velitele mohou ostatní členy velitelství motivovat k jeho sesazení a pokusu o restauraci demokratičtějšího vládnutí.

Existuje i opačný názor, že síla loajality a subordinace nejen v rámci ozbrojených složek jsou daleko silnější než racionální kalkul. Více o tomto tématu se dozvíte zde.

Jaké jsou limity našeho porozumění situaci?

^{Yangon a pagoda Shwedagon v Myanmaru (2019) | zdroj: TI ČR, fotografie: David Kotora}

Západní svět Myanmaru dlouhodobě prokazuje neporozumění. Proto je třeba i nyní naše dohady o intencích armádního puče brát s rezervou. Všimněme si, že oficiální narativy o tamní situaci se míjejí s realitou a dlouhodobě se snaží ignorovat signály, které neustále přítomnou možnost převratu ohlašovaly. Poukažme jen na ty nejvýraznější.

V systému, který Tatmadaw v Myanmaru po roce 2008 nastolila, byly všechny složky vládnutí ve státu zcizeny ve prospěch armády. Zpráva Výzkumné mise OSN (UN Fact-Finding Mission) upozorňovala na jeho toxicitu a doporučovala už v roce 2019 zavést cílené sankce proti armádním konglomerátům, jež přijímáme až nyní v reakci na puč.

Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (OCCRP – Organized Crime and Corruption Reporting Project) rozkrylo neschopnost západního společenství dodržovat vlastní zbrojní embarga a porozumět totalitě moci, která nerozlišuje mezi „čistě“ ekonomickými a zbraňovými systémy svého upevnění.

Samotná Transparency International v roce 2019 vykreslila přesný a komplexní obraz systémové korupce a armádního převzetí státu, a to na základě zadání EU. Už v něm se podařilo osvětlit, jak zbožná přání západních investorů a vlád ve skutečnosti posilovala imanentní sílu armády.

Že je tedy Republika Myanmarský svaz v područí a že skutečná moc bude své zájmy bránit silově, pokud nazná, že to nejde jinak, bylo jasné i v dobách zdánlivého relativního míru a tzv. disciplinované demokratické tranzice.

Jak se dělá převrat?

Vojenský puč v těchto dnech vnímáme skrze obrazy pouličního násilí, jehož se dopouští junta a policie na pokojných demonstrantech. Jde o obraz vytržený z reality. Ve velkoměstech je po většinu dní mrtvolný klid. To, že Tatmadaw je zběhlá a zvyklá v organizaci dění, které zakrývá skutečnou povahu uchopení moci, se pozná i podle toho, že v „tichosti“ zatýká politické odpůrce. Došlo např. k zavření redakcí velkých i malých nezávislých médií a stíhání jejich členů.

Armáda dle potřeby plošně vypíná a zapíná internetové služby a mobilní signál. Propouští členy civilních administrativních složek a nahrazuje je vojáky, kteří následně zneužívají jejich pravomoci např. protikorupční komise vyšetřující nyní kancléřku Aung San Suu Kyi z přijetí úplatku. Uvádí do praxe zákony, které umožňují cenzuru a dohled, a hlavně rovnou využívá špičkové technologie nakoupené na Západě ke kontrole obyvatelstva.

Zástupci junty od počátku odměňují soukromé investory, kteří slíbí věrnost, „státními“ zakázkami. Začínají systematicky vyhledávat a pronásledovat aktivní představitele občanské společnosti.

Puč je sofistikovaný, systematický a organizovaný, ale občas také spektakulárně selže, a to ve chvíli, když například zástupce Myanmaru v OSN Kyaw Moe Tun veřejně deklaruje svou loajalitu vůči legálně zvoleným zástupcům lidu a vyzve k témuž mezinárodní společenství.

Které legitimní struktury odporu jsou v Myanmaru aktivní?

^{Manifestace vyjadřující podporu Hnutí občanské neposlušnosti (CDM – Civil Disobedience Movement) | zdroj: Irrawaddy.com} 

Je nutno podotknout, že myanmarská společnost je navzdory dopadům socio-ekonomicko-zdravotní krize tváří v tvář armádní brutalitě příkladně disciplinovaná a nenechává se zatím vtáhnout do pasti občanské války, kterou na ni junta líčí.

Hnutí občanské neposlušnosti (CDM – Civil Disobedience Movement) je výraz, který se ujal pro popis odporu občanů Myanmaru proti puči. Prozatím působí jako dezintegrované celospolečenské protestní hnutí, které spojuje pouze myšlenka nenásilného odmítnutí armádní vlády.

Výbor reprezentující Svazový Parlament (CRPH – Committee Representing Pyidaungsu Hluttaw) zformovali zvolení poslanci unijního parlamentu, zejména členové NLD, kterým nebylo umožněno ujmout se své role. Výbor usiluje o uznání své legitimity od zahraničních partnerů, na způsob exilové vlády, a buduje paralelní struktury, aby úřadům a komunitám vytvořil alternativu vůči područí armádě.

Generačně a etnicky diverzifikovaná hnutí (GSC – General Strike Committee a GSCN – General Strike Committee of Nationalities) nemají stejně širokou a masovou podporu jako CRPH, ale právě proto se jim daří artikulovat hlas myanmarské generace Z (také známá jako internetová generace), která násilný puč odmítá.

Myanmarská společnost je však dlouhodobě fragmentovaná. Partikulární zájmy jednotlivých etnik, jejich ozbrojené i politické reprezentace, obchodní zájmy velkých hráčů a politicko-náboženské zájmy budou v hnutí odporu také hrát roli, jejichž popis se do tohoto komentáře již nevejde. Více se o této problematice dozvíte v odkazech zde, zde a zde. Podle signálů ze země se také v druhé půli března vyčerpala trpělivost občanské společnosti, masakrované v ulicích velkých měst při pokojných demonstracích, a přibývá signálů o radikalizaci odporu.

Co a proč můžeme udělat?

^{Aung San Suu Kyi | zdroj: Česká televize}

Ani my bychom neměli podceňovat vlastní roli a odpovědnost vůči dění ve vzdáleném Myanmaru. Nejen proto, že akceptovat bezpráví na jednom člověku, etniku nebo státu vždy nutně znamená akceptovat bezpráví obecně, ale také proto, že státy EU, včetně České republiky, mají na Myanmar reálné vazby.

Kromě unikátního vztahu, který inicioval prezident Václav Havel tím, že navrhl udělení Nobelovy ceny za mír pro rok 1991 Aung San Suu Kyi, jsou to naprosto hmatatelné vztahy české a myanmarské občanské společnosti. Dále obchodní vztahy firem z obou zemí, vzájemné diplomatické vazby, které svého naplnění došly např. v roce 2019 otevřením myanmarské ambasády v Praze.

Máme tedy evidentně v rukou nástroje, jak občanům Republiky Myanmarský svaz pomoci od krutosti, která je na nich páchána. Barmánci naopak vnímají Českou republiku jako svého vzdáleného podporovatele a vděčně kvitují jakoukoliv diplomatickou či jinou podporu.

Jaké kroky už podnikla ČR?

Prezident České republiky Miloš Zeman vojenský puč odsoudil, vyjádřil podporu uvězněné kancléřce Aung San Suu Kyi a prezidentovi země Win Myintovi. Totéž učinil ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček (ČSSD). Naše diplomatické zastoupení v zemi i v rámci Evropy je v kontaktu s partnery v EU, kteří koordinují podporu občanské společnosti. Na pořadu jsou cílené ekonomické sankce vůči armádnímu byznysu, které by měly s podporou naší diplomacie proběhnout na úrovni Rady Evropské unie.

Jaká je role TI ČR?

TI ČR pracuje v Myanmaru od roku 2018. Podařilo se nám vytvořit pevnou vazbu s místními organizacemi i jednotlivci, proškolili jsme stovky expertů a úředníků, podíleli se na řadě protikorupčních analýz, advokačních iniciativ, mediačních jednáních.

Umožnili jsme Barmáncům studijní pobyty v Česku, a v neposlední řadě jsme vybudovali expertní tým a organizační strukturu, která se napojila na globální hnutí Transparency International za účelem vytvoření samostatné pobočky TI Myanmar v zemi. Je třeba říci, že těmito výsledky se žádná jiná pobočka TI ani jiná nevládní organizace nemůže pochlubit.

Naše snahy a naděje násilný puč nyní pohřbil. Práci v zemi a kontakt s Barmánci nikoliv. TI ČR od první minuty převratu každodenně podněcuje advokační aktivity podporující občanskou společnost a odsuzující puč (na národní i mezinárodní úrovni). Spoluorganizuje přímou podporu partnerským organizacím i jednotlivcům. V rámci globálního hnutí TI připravujeme podněty a podklady pro oficiální stanoviska a prohlášení jsme v kontaktu s ambasádou v Rangúnu a mezinárodní sítí nevládních i vládních organizací, které se snaží pomoci našim myanmarským přátelům.

Které české organizace v Myanmaru působí?

Mezi nevládní organizace, které v Myanmaru působí, patří vedle té naší především: Burma Center Prague, CEELI Institute, Diakonie, Educaitonal Initiatives, Člověk v tísni. Podpořte je.

Autorem je koordinátor zahraničních projektů TI ČR

Projekty a kauzy: Protikorupční strategie pro myanmarskou občanskou společnost – ASPM 2020