Trolling, zbraň proti dialogu

Aktualizováno 14. 01. 2020

Video Ondřeje Cakla sice vedle popisu základních rysů on-line trollingu naznačuje i možnost postavit takové destruktivní jednání mimo zákon, aniž by tím byla ohrožena svoboda slova, v tomto článku se ale pustíme do širších souvislostí. Ukážeme, že i trollové jsou vlastně obětí procesu mizení dialogických řešení v komunikaci a jejich nahrazování řešeními silovými.

Ondřej Cakl | Jak je možné omezovat trolling (alespoň před volbami) | zdroj: TI

Byl tu trolling s námi vždycky?

Trolling je velmi mnohoznačné slovo! Nazýváme tak nevybíravé útoky v on-line diskusích. Se slovem se však setkáváme například v kontextu hromadného šikanování na sociálních sítích, kdy skupina uživatelů (v početní převaze) terorizuje jiného uživatele nenávistnými projevy. Jako „trollové“ jsou také nazýváni uživatelé internetu, kteří soustavně šíří dezinformace a fake news, někdy zaměňujeme význam slova troll za hacker. Jindy se „trollením“ myslí prostě totéž co „provokování“, či umělecká subverze společenského systému.

Společným obecným významovým prvkem tak širokého použití toho slova je zřejmě cílená rušivost nějakého chování vůči společenskému konsensu. Proto mnohé texty rekonstruují historii trollení nebo relativizují jeho nebezpečnost v současném digitálním světě.

Jenže poukazy na to, že postavy narušující veřejný diskurs tu vždy byly a budou a že tedy trolling není nic nového pod sluncem, ve skutečnosti brání pochopit, co je na trollingu ve spojitosti s digitálními technologiemi, internetem a sociálními sítěmi jednoznačně nové a každopádně problematické.

Definice on-line trollingu

V tomto článku nám tedy specificky půjde o on-line trolling. Podobně jako u hate-speech nebo „digitální samoty“ však ani při snaze o základní pochopení tohoto jevu nebudeme moci zůstat jen v hájemství virtuálního světa, protože jeho kořeny prorůstají do sociální reality v celé její šíři a hloubce. Ale nebojme se toho a začněme tím, že si zpřehledníme pojmy.

Encyklopedii sociálních médií a politiky najdeme výklad, který lze parafrázovat takto: Za on-line trolling považujeme situaci, kdy jedinec postuje výjimečně urážlivé a agresivní příspěvky, které mají rozzuřit kolektiv diskutujících. Cílem takového příspěvku je vyvolat intenzivní (polarizující) reakci mezi členy, která povede k rozrušení diskuse ve smyslu zdvořilé a harmonické debaty, někdy de facto k znemožnění smysluplné diskuse samotné.

Tím můžeme začít a pustit se do dalšího rozlišování.

Tři složky motivace trollení

Abychom trollingu na on-line sítích porozuměli, rozlišme možné motivace, cíle a dopady související s trollením (které jdou často ruku v ruce). Máme tu tedy:

  1. Primární dopad trollovského chování – tedy to, k čemu nutně vede trollení v on-line debatách, diskusních platformách a na sociálních sítích. Jak naznačuje většina pojednání o trollingu, tím definičním cílem je diskusi zničit.
  2. Motivace stratégů (či dokonce mocností), které trolling využívají jako nástroj šíření propagandy – tedy konkrétní strategické a taktické úkoly v informační válce.
  3. Motivace jednotlivců – tedy důvody, které je vedou k tomu, aby se stali trolly (v něčích službách), ať už vědomě nebo nevědomky.

Všechny tyto aspekty hrají v konkrétních útocích svou roli, souvisejí spolu nanejvýš úzce, a přesto je nesmíme zaměňovat.

Rezignace na diskusi, útok na dialog, smrt argumentace

Z hlediska té první, definiční intence trollování na internetu, je pro nás opravdu nejdůležitější, že jeho cílem je znemožnit racionální diskusi – trollení nemá vést k prosazení stanoviska v konkrétní dialogické argumentaci, ale ke znemožnění dialogu. Troll neprovokuje proto, aby donutil svého partnera k revizi stanovisek, ale k rezignaci na debatu vůbec.

Jestliže jsme přesvědčeni, že civilizovaná rozepře může vést ke změně názoru jedné strany nebo ke kompromisu, že tedy do ní legitimně musí lidé vstupovat s odlišnými či opačnými stanovisky, trolling nás má tohoto přesvědčení zbavit. Nejdůležitějším záměrem trollování je, abychom přistoupili na představu, že odlišnost názorů je vždy nepřekročitelná, debata nesmyslná, konfrontace zbytečně bolestná a nikam nevedoucí.

Asi vás ihned napadne otázka: Proč? Na cestě k odpovědi se bude trolling jako útok na podstatu dialogu opakovaně vracet.

Každodenní sadismus

Zůstaňme na úrovni trolla jako individuálního účastníka diskuse. „Trolla baví samotný proces ničení, dehonestace, to, jak jsou ostatní lidé naštvaní. Zejména když se mu povede naštvat jednu skupinu na druhou a on pak už do toho nemusí tolik zasahovat, protože ti lidé se koušou navzájem,“ říká na toto téma v rozhovoru psychoterapeut Tibor Brečka (ČVUT). Nabízí tím psychologické vysvětlení trollingu – jde o určitý patologický osobnostní rys posílený zdánlivou anonymitou internetu, vzájemnou neviditelností uživatelů, snadností a rychlostí on-line komunikace (více zde a zde).

Ještě barvitěji to kdysi vyjádřil publicista Petr Bittner: „Troll vykoukne z virtuálního mechu pokaždé, když jeho virtuální oponent nedokáže rozpoznat, že je obětí výsměchu, a roste s každým dalším komentářem nechápajícího. Troll jenom nečinně stojí, hypnotizuje svou oběť a čeká, až ta se před ním sama vysvlékne do naha, popadne japonskou rituální šavli a provede před popkorn pojídajícím publikem u monitorů napříč sociálními bublinami veřejné harakiri.“

Osobní motivace, důvody a postupy této destruktivní činnosti jsou u různých lidí různé a je dobré se v nich orientovat a hovořit o nich (více zde nebo zde). Jenže s takovým psychologizujícím vysvětlením jsme mohli vystačit, dokud se zdálo, že je trolling individuálním jevem, že tedy jde o osobní chování jednotlivců vůči kolektivům na on-line sítích.

Reportážní sondy, jež nám umožňují pochopit motivace i postupy lidí, kteří bývají označováni za trolly, v médiích nechybí | zdroj: iRozhlas.cz 

Zbraň

Trolling je tak úspěšný a fascinující zřejmě i proto, že používá slova, tj. vypadá jako komunikace (a máme tudíž neodolatelnou tendenci na něj komunikačně reagovat), ale v podstatě jde o jazykový útok na komunikaci, o použití slov k ne-domluvě.

Od toho lze odvodit ostatní silové postupy trollingu, jako jsou argumentační fauly, urážení, masivní šíření různorodých dezinformací a fake-news, výroková inkonzistence, zahlcení prostoru pro dialog irelevantním obsahem, aby v něm nic jiného nemohlo probíhat, přečíslování diskutérů, kamufláže a předstírání cizích identit atd. To všechno máte k dispozici, když se nechcete domluvit, ale pouze umlčet a otrávit druhé. (Podotkněme, že mnozí trollové kombinace těchto prostředků dotáhli k vysoké propracovanosti, jiní je používají spíše primitivně.)

Trolling je tedy v zásadě zbraň, nástroj boje, nikoliv komunikace. Nepřekvapí nás, že se stal součástí strategií šíření propagandy a informační války, tedy tam, kde není snaha se domluvit, ale zvítězit a dosáhnout svého.

Šíření propagandy a informační válka

Specialista na hybridní, nelineární a kybernetické válčení, brigádní generál Karel Řehka, shrnuje podstatu zapojení trollingu do vojenských strategií na ruském příkladu:

„K cílenému ovlivňování na internetu jsou Rusy široce využíváni i takzvaní trollové. Ti zpravidla mají často i několik anonymních či falešných profilů na internetu a v sociálních sítích a cíleně šíří názory podporující informační cíle Ruska. Je známo, že Rusové zřizují instituce, které o podpoře ruské informační války zaměstnávají a specificky úkolují placené trolly. Ti pak ruské tematické rámce a narativy šíří v internetových diskusích na sociálních sítích.“ (Řehka 2017, s. 202)

Řehka zdůrazňuje, že ruské vojenské síly nejsou ani vynálezci, natož jedinými silovými složkami, které nelineární válčení s pomocí trollingu provozují. Jde o trend monitorovaný mnoha odborníky ve světě i u nás.  Na podíl ruských trollích farem v kampani před referendem o Brexitu upozorňuje i zpráva o dezinformacích pro Dolní sněmovnu Spojeného království z roku 2019.

Podle studie Oxford Internet Institute probíhala prokazatelná politická manipulace veřejného mínění ze strany státu nebo nejsilnějších politických subjektů pomocí sociálních médií v roce 2019 v 70 zemích (Česká republika je jedním z nich). Využívání trollů uvádí jako jeden z používaných prostředků. „Celkem také britští badatelé identifikovali 27 zemí, kde funguje přímo státem podporované trollování aktivistů, politických oponentů nebo novinářů. Například Čína, Venezuela nebo Vietnam najímají početné týmy lidí, jejichž úkolem je ovlivnit veřejné mínění.“ (Zdroj: iRozhlas)

Většina trollů je v tom však dobrovolně

Některé „trollí farmy“ jsou podle svědectví napojené na státní aparáty (více např. zde nebo zde). Tyto farmy jsou tedy organizované jednotky, které vedou útoky systematicky. Také v ČR existují profesionální a poloprofesionální/stranické trollí skupiny. Ale samozřejmě víme, že valná většina trollů tráví svůj čas na sociálních sítích dobrovolně, zdarma, bez systematického vedení, mnozí bez povědomí o destruktivních dopadech činnosti, které se věnují.

„Všechny ty ozvěny, co se šíří maily, sociálními sítěmi a diskusemi, jsou nejspíš výhradně domácí produkcí, která na zahraničí přímo napojená není. Dělají to z vlastního přesvědčení a sympatií či antipatií,“ říká v rozhovoru na toto téma mluvčí Českých elfů Vít Kučík.

Nelze ani tvrdit, že by všichni tito dobrovolníci měli psychopatické rysy. Zkusme se tedy zaměřit na to, proč jsou i lidé, které k tomu zdánlivě nic nevede ani nenutí, náchylní k trollení.

DNFTT. YHBT. YHL. HAND.

Nejčastější doporučenou reakcí na trollský útok v diskusi je ignorovat ho. Ovšemže hádat se s trollem je kontraproduktivní, ale ignorovat ho je taktéž ošidné, protože pak máme tendenci ignorovat trolling jako společenský jev.

Jakákoliv reakce prokazující naši zainteresovanost a snahu argumentovat sice ve skutečnosti podněcuje „oponentovu“ radost z toho, že nás může iritovat, a vítězství dosahuje tehdy, kdy nás soustavným opovrhováním kultivované diskuse donutí odehrát mu stejnou kartou, tj. napadnout jeho nebo ostatní diskutéry. Proto se právě doporučuje, „Do Not Feed The Troll“ (v překladu: Nekrmte trolly).

Říká se, že ve výsledku trollský útok nelze odrazit, jde ho nanejvýš přestát a nic si z toho nedělat – život jde dál. To odráží druhá fráze z chatovacích platforem: „You Have Been Trolled, You Have Lost. Have a Nice Day.“ (v překladu: Trolili Vás. Prohráli jste. Hezký den!)

Tento přístup ale mj. kritizují mluvčí vládní kampaně Hate Free Kateřina Gamal Richterová a Lukáš Houdek ve videu o hate-speech a detailně jsme o něm psali, že vede k přenášení odpovědnosti za řešení společenského problému na toho, kdo jím trpí. Povznášením se zkrátka trolling neomezíme.

Věk digitálních sociálních médií obnáší řadu takových celospolečenských a masových problémů, jimiž trpíme jako jedinci, ale z individuálních pozic je nemůžeme odstranit, a tak se jako individuální řešení doporučuje jejich akceptace nebo ignorance. Ovšem funguje to i opačně: totiž vůči lidem, kteří se stávají trolly. I trolling je v podstatě individuální (zoufalou) reakcí na obecnější společenský fenomén.

Troll jako oběť

Na začátku článku jsme upozornili na nutnost zabývat se motivací těch, kdo trollí. Vztah mezi povahou společenského systému a náchylností k trollování by stál za samostatnou sociologickou studii, podobnou těm, jaké jsou k dispozici například pro vztah mezi sociálními aspekty globalizované, „tekuté“ západní společnosti a nenávistnými reakcemi v rámci imigrační krize (například Bauman 2017). Je možné, že by nás obdobně dovedla k nalezení souvislosti mezi destruktivním chováním v on-line komunitách a ztrátou identifikace se společenským systémem u rostoucího počtu lidí, kteří musejí žít v jeho dehumanizujících podmínkách.

Přestože ji ale nemáme k dispozici, můžeme upozornit alespoň na to, že vzestup trollování lze chápat i jako symptom mizení dialogu. V mnoha částech celého našeho seriálu jsme naráželi na signály, že negativa digitálních on-line technologií nějak s nemožností dialogu souvisejí.

Digitální samota, uzavírání do „echo chambers“, polarizace a šíření nedůvěry ve faktickou demokratickou diskusi ve společnosti, zesilování nenávistných projevů atd. jsou (mimo jiné) také průvodními jevy vytrácení dialogického porozumění ze společnosti. Trolling je zhoubným jevem, který to ztělesňuje nejviditelněji.

Společenské systémy, v nichž žijeme (ty reálné i ty virtuální), totiž nedostatek vůle k dialogickému dorozumění vykazují, je v nich upřednostňováno „dosahování svého“ před snahou dialog vést. Bylo by proto krátkozraké vnímat trolly jen jako strůjce potíží.

Byť se jejich osobní motivace a sociální status mohou významně lišit, společná jim je ona rezignace na dialog, nedůvěra v jeho účinnost, a zřejmě i neporozumění jeho smyslu.

Kam jít dál

Studie

Citace

  • Řehka, Karel, Informační válka. Academia Praha 2017.
  • Bauman, Zygmunt, Cizinci před branami. Broken Books Olomouc 2017.

Autor: Ondřej Cakl

Poděkování za podporu

Materiál vznikl díky grantu T-Mobile Pomáháme v rámci projektu Immune Enhanced.


Projekty a kauzy: Dezinformační imunologie Transparency International

Sledovat novinky

Přihlásit se k odběru všeobecného newsletteru

Podpořte nás

Bojujte s námi proti korupci

PODPOŘTE NÁS

Související zprávy

Bojujte proti korupci s námi.