Dezinformace, fake-news, bulvární zpráva

Aktualizováno 04. 11. 2019

Tři uvedené pojmy spolu úzce souvisejí. V následujícím článku budeme tedy sledovat jak: Zachycují totiž jevy, které se v mediální komunikaci často vyskytují současně, zejména jako prvky dezinformačních kampaní.

Josef Šlerka – Fake news už s námi zůstanou | zdroj: TI

Začněme tím, že fake-news je falešná zpráva (tedy žurnalistický útvar), tj. článek, formát. Taková zpráva může spojovat i několik různých dezinformací dohromady.

Dezinformace je pak spíše jednotkou, stavebním prvkem fake-news, a to záměrně vymyšlenou nepravdivou informací.

A právě záměrnost je tu důležitá. Falešná zpráva je jakožto podvrh vytvářena účelově, vědomě, a tím se liší od zavádějící nebo chybné zprávy. Chybná, mylná nebo nepřesná zpráva nutně nemusí být dezinformací nebo fake-news.

Na rozdíl mezi fake-news a dezinformací se dá poukázat ještě jinak: I velmi seriózním médiím se může stát, že šíří dezinformaci (např. v rámci nějakého širšího kontextu) – neodhalí třeba její nepravdivost nebo agendu, se kterou byla vyslána do světa. Ale nestane se jim, že by šířila fake-news.

Fake-news, satira, parodie, legrace…

Satirická fake-news na Infobaden News. Na TV Barrandov přichází David Lynch. Bude režírovat novou řadu seriálu Týden s prezidentem | zdroj: Infobaden

Slovo fake-news má ale samo široký význam. Za falešnou zprávu totiž můžeme považovat i smyšlenou zprávu, jejímž účelem je pobavit čtenáře nebo poukázat na obecnější nešvar, jako v případě satiry či parodie.

Od satiry a parodie odlišuje ale fake-news v úzkém slova smyslu několik důležitých znaků:

Ten, kdo zprávu publikuje, nedává najevo, že je smyšlená, a ten, kdo zprávu čte, ji jako smyšlenou nevnímá. (Satira vás rozesměje, až když víte nebo pochopíte, že jde o smyšlenku.) Naopak, dezinformační zdroje, které šíří fake-news, často zdůrazňují, že publikují pravdivé informace, o nichž údajně nepíší ostatní média. Mnohdy jsou součástí jasně definované propagandistické kampaně, ať už politické nebo třeba komerční.

Dezinformační kampaň

Smyslem šíření dezinformací je především poškození důvěry ve standardní informační zdroje a standardní výklad reality.

Aby byla dezinformace účinná, musí vycházet z nějakého společenského napětí. Souvisí to s tím, že dezinformace jsou vytvářeny vědomě. Dezinformace se obvykle týkají několika společensky ožehavých rámcových témat: dnes například imigrace, vlivu totalitních zemí, jako jsou Rusko a Čína, na naši vnitřní politiku a naše politiky, společensky angažované nevládní organizace a jejich financování apod.

Málokdo systematicky vytváří dezinformace třeba o sportu, filatelii nebo vaření. S tím souvisí i to, že dezinformační kampaně často pracují s prvky, které jsou známé a pravdivé.

Fake-news na webovém serveru AC24 | zdroj: AC24

Ukázka: typická fake-news na dezinformačním serveru AC24. Článek o masových hrobech na Ukrajině obsahuje veškeré ingredience, o nichž je řeč dále. Manipuluje s faktem, že Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v rámci svého denního hlášení z Donbasu uvedla, že její pracovníci byli přizváni k zdokumentování míst spočinutí šesti lidí, kteří se stali obětí násilí. Vznikla z toho dezinformace, že OBSE potvrdila nález masových hrobů se stovkami mrtvých a že šlo o hroby obětí černého trhu s orgány.

Ekosystémy

Je nepříjemným znakem dezinformačních kampaní, že se zmanipulované informace nevyskytují jako izolované zprávy (články, vlogy apod.), ale vždy ve větším množství v mnoha různých médiích a na mnoha platformách (mluví se proto o dezinformačních ekosystémech: dezinformačních webech, na ně navázaných sociálních profilech, skupinách a individuálních účtech, blozích apod.). Jde o to vytvořit dojem, že daná informace je pravdivá, když ji přináší tolik zdánlivě nezávislých zdrojů. (Mimochodem, lépe to funguje v angličtině…)

Za tím účelem se využívá zpravodajských robotů (news bots): softwarů, které psaný článek distribuují po internetu automaticky na velké množství takových předpřipravených „zdrojů“ (profilů na sociálních sítích, portálů, serverů, apod.).

Science mag | zdroj: Science mag

Přesto je smutnou skutečností, že smyšlené zprávy se např. po Twitteru šíří rychleji než ty pravdivé, a to nikoliv díky distribučním softwarům, ale díky živým uživatelům.

Jedním z důvodů masivní produkce a šíření fake-news v předpřipravených „info-eko-systémech“ je také snaha o zvýšení výnosů z inzerce, kterou si u takových článků zaplatí různé obchodní společnosti: ty totiž nezajímá ani tak obsah článků, jako spíše četnost zobrazení jejich reklamy. I to přispívá k masovosti šíření dezinformací: prostě se to vyplatí.

Ukázka: Chudé makedonské městečko Veles proslavila v r. 2016 až komunita středoškoláků, kteří zde zakládali falešné life-stylové a politické stránky a sociální profily (ekosystém), čistě proto, aby vydělali na inzerci z tzv. Google-ads. Bylo jim zcela jedno jaký obsah publikují – obvykle jen kopírovali z jiných webů anglicky psané články, které měly vysokou čtenost, aniž by jim nutně vůbec rozuměli – vybírali jen na základě „potenciálu“ ke sdílení. Jejich aktivity natolik zesílily popularitu (co do čtenosti) extrémně pravicové ideologie, že je analytici v USA identifikovali jako zásadní příspěvek k vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách.

Manipulace rozhodování

Ale publikace smyšlených zpráv není hlavním nebezpečím dezinformačních webů a kampaní. Konečným cílem je totiž manipulace čtenářových názorů, ovlivnění jeho postojů (a bavíme se konkrétně o postojích k demokratickému zřízení).

Čtenář má především ztratit uvážlivost, důvěru v média a kritický pohled na realitu, které jsou nutnou podmínkou správné volby v demokratickém prostředí.

Proto také nepravdivost dezinformace není hlavním prostředkem manipulace. Tím je až emoční tlak, který dezinformace vyvolá svou formou: proto bývá podávána bulvárně.

Bulvární podání

Ze všech znaků bulvárnosti v kontextu dezinformačních kampaní asi za tři nejdůležitější označíme akcent na skandalizaci informace, bez ohledu na to, zda informace skutečně je „za hranicemi morálně akceptovatelného“, a akcent na vyvolání negativní emoce (vztek, frustrace, strach ap.).

Třetí ingrediencí je spoléhání na to, že čtenář nebude hledat další zdroj informací, nebo ověřovat jejich pravdivost, že pravdivost informací není kritériem pro jeho výběr.

Ukázka: „U bulvárních médií víme, co můžeme čekat: důraz na pseudoskandály, sex, kriminální příběhy plné krve, sentiment, povrchnost, na kýč obecně. Tomu je přizpůsobena grafika: velké titulky, které naznačují a napovídají informace, jež pak v textu nenajdeme, křiklavé barvy, rozměrné fotografie, neuspořádané lámání. V televizi zprávy, které mají naznačit, že médium je takzvaně na straně publik, ačkoli vlastně zobrazované osoby vystavuje nadbytečné dehonestaci (nedodržování presumpce neviny, uvádění plného jména a další ataky obviněných, kteří jsou jen v podezření a nebudou možná ani odsouzeni).“ (…)

Nebezpečnější než samotný bulvární tisk je ale bulvarizace seriózních médií:

„Bulvarizací  se  pak  zjednodušeně  řečeno  rozumějí  ekonomické  změny  v  chování médií, a to především proces marketizace mediálních organizací, komercionalizace  mediálních  aktivit  a  unifikace  mediálních  produktů.  Jedním  z  mnoha  důsledků  tohoto  vývoje  je  stírání  rozdílu  mezi  žurnalistikou  a  ostatními  typy  mediovaných  obsahů,  ať  v  podobě  takzvaného  infotainmentu  či  obecně  „zezábavnění“  témat,  která  se  tomu  ve  svém  původním  významu  vzpírají.“

Oba citáty: Barbora Osvaldová: „Bulvarizace a etika v českých médiích“ In: Co je bulvár, co je bulvarizace. Barbora Osvaldová, Radim Kopáč, Eds. Univerzita Karlova v Praze, 2016

Dialog opřený o argumenty

Vytvoření záměrně lživé zprávy, která je postavena na dezinformacích podávaných s důrazem na jejich šokující a iritující povahu, má za cíl manipulovat rozhodování čtenářů.

Manipulativní médium pak útočí primárně na určitý styl komunikace, na kterém je závislé demokratické zřízení. Je útokem na dialog opřený o argumenty vystavěnými nad fakty, na logické myšlení a na logiku argumentace, jejímž projevem je koherence řeči.

Pro určitou část publika je komunikační destrukce přitažlivá, a tak na nekonzistenci a nekoherenci budeme u všeho, co souvisí s manipulací a dezinformacemi, narážet často.

Kam jít dál

Kniha

Alexandra Alvarová: „Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válka.“ Triton 2017.

Autorka popisuje strategii a cíle dezinformačních kampaní, zejména těch ruských, a to s příhledem k morálnímu rozměru prorůstání produktového marketingu s ideologickým.

Rozhovor s Alexandrou Alvarovou.

Žebříček českých neověřených článků

Český rozhlas sestavil v roku 2016 žebříček nejúspěšnějších fake-news na českém internetu. Byť jde o zastaralý výstup, doprovodné materiály mají jako pohled do světa dezinformačních webů stálou hodnotu.

Atlas konspirací

Atlas konspirací je webová databáze konspiračních teorií, populistických rámování a dezinformací z online světa.

Film

Merchants of Doubt. Režie Robert Kenner, 2014.

Dokument o dezinformační kampani firem těžících fosilní paliva.

Autor: Ondřej Cakl

Poděkování za podporu

Materiál vznikl díky grantu T-Mobile Pomáháme v rámci projektu Immune Enhanced.


Projekty a kauzy: Dezinformační imunologie Transparency International

Sledovat novinky

Přihlásit se k odběru všeobecného newsletteru

Podpořte nás

Bojujte s námi proti korupci

PODPOŘTE NÁS

Související zprávy

Bojujte proti korupci s námi.