Rekordmani „z ruky“ aneb miliarda korun mimo zákon

Publikováno: 28. února 2018

Firmy a instituce baťovsky zneužívají systém. Podle registru smluv takto rozdaly 895 milionů korun bez DPH. Mezi ty, které se vyhýbají zákonu o zadávání veřejných zakázek, patří dle našich zjištění, mimo jiné organizace Vojenská lázeňská a rekreační zařízení, která má na svědomí polovinu objemu těchto zakázek.

Ilustrační fotografie | zdroj: TI

Tento měsíc uveřejnila MF Dnes analýzu veřejných zakázek zadaných Správou Pražského hradu. Součástí souboru zakázek byly i dodávky zboží či služeb za poněkud zvláštní ceny, např. za 1 999 999 Kč nebo 1 999 985 Kč. Ptáte se, proč jsou zvláštní? Protože ony korunové částky zbývající do částky 2 milionů Kč představují rozdíl mezi kontrolovatelným zadávacím řízením a tzv. zadáním z ruky.

 

Kam se poděla miliarda z registru smluv

Zneužívání institutu veřejných zakázek malého rozsahu (VZMR) je častý a také často diskutovaný prohřešek. Mimo jiné se aktuálně jedná o jednu ze zásadních výtek z Kontrolní zprávy NKÚ ohledně hospodaření např. Státního zdravotního ústavu.[1]

V registru smluv lze identifikovat celkem 448 smluv v období od 1. června 2016 do 15. února 2018, jejichž hodnota se pohybuje v rozmezí 1 999 000 Kč a 1 999 999 Kč. A v zakázce je takové bezprostřední přiblížení se hranici dvou milionů korun příkladem špatné praxe a indikátorem obcházení zákona.

Těchto téměř 450 smluv představuje za sledované období objem veřejných prostředků v hodnotě přesahující 895 milionů korun bez DPH, které mohou být stejným balancováním jako výše uvedené příklady zakázek.

Ovšem to na druhou stranu neznamená, že jsou nutně všechny „podezřelé“. Pro zjištění souhrnné ceny podezřelých smluv by musely být ze souboru vyloučeny specifické případy, kdy se jedná o smlouvu na stavební práce, kde je limit 6 milionů korun, a nedává tedy smysl, aby u nich zadavatel uměle snižoval cenu pod 2 miliony korun; dále o smlouvu uzavřenou na základě řádného výběrového řízení, kdy se nabídka uchazeče dostala pod hranici dvou milionů korun; anebo o dílčí plnění v rámci řádně vysoutěžené rámcové smlouvy.

Pokud však výběrová kritéria zúžíme na hodnotu 1 999 999 Kč, získáme z analyzovaných dat minimálně 188 smluv, u kterých už je situace jiná: Smlouvy, které jsou pouhou korunu pod limitem pro povinnost výběrového řízení, jsou často nástrojem pro obcházení zákona o zadávání veřejných zakázek.

„Cena zakázky těsně pod hranicí dvou milionů vzbuzuje vždy velké pochybnosti. Zadavatel tím buď říká, že u jedné separátní zakázky účelově nastavuje předpokládanou hodnotu, nebo že stejně účelově dělí větší zakázku do více menších. Obojí má stejný efekt – vyhnutí se striktnějšímu režimu zadávání podle zákona o veřejných zakázkách, čímž se jen otvírá prostor pro netransparentnost a nehospodárnost,“ říká Petr Leyer, právník TI.

Vteřiny TI: Milan Eibl – 1 000 000 000 korun mimo zákon | zdroj: TI

TOP 5 v hitparádě baťovských zakázek „z ruky“

Níže uvedená tabulka uvádí veřejné instituce, které měly největší počet smluv, jejichž hodnota se pohybovala mezi 1 999 000 a 1 999 999 korun bez DPH. V souboru je možné nalézt smlouvy subjektů ze všech oblastí, od statutárních měst, nemocnic, státních podniků po příspěvkové organizace. Balancování na hraně dvoumilionové hranice tedy není fenoménem pouze specifické oblasti, ale setkáváme se s ním napříč celým veřejným sektorem.

 

Instituce Počet uzavřených smluv těsně pod 2 mil. Kč
Vojenská lázeňská a rekreační zařízení 221
Armádní Servisní 14
Fyzikální ústav Akademie věd ČR 13
Generální ředitelství cel 10
Psychiatrická léčebna Šternberk 8

Smlouvy v období od 1. června 2016 do 15. února 2018, jejichž hodnota se pohybuje v rozmezí 1 999 000 Kč a 1 999 999 Kč. | zdroj: https://smlouvy.gov.cz

Největším rekordmanem zkoumaného souboru je příspěvková organizace Vojenská lázeňská rekreační zařízení, tzv. Volareza, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo obrany České republiky. Ve svém Etickém kodexu společnost mimo jiné uvádí, že: Počíná si čestně i vůči konkurenci a ve svém podnikání ctí principy otevřené soutěže. Přesto bylo v daném období nalezeno celkem 221 smluv v celkové hodnotě téměř 442 milionů Kč bez DPH.[2] Každá z těchto smluv – na dodávky nejrůznějšího zboží a služeb od piva po rybí prsty – měla hodnotu buď 1 999 000 Kč (142 smluv) či 1 999 999 Kč (79 smluv).

Z dat je patrné, že Volareza v některých případech zadávala rámcovou smlouvu na stejné zboží, stejnému dodavateli, navíc ve shodném časovém období a za shodnou cenu. Tyto smlouvy tak nesou všechny znaky umělého rozdělování zakázek, a to jak v čase, místě, tak v předmětu plnění.

V úvodu jsme naznačili, že jde o velmi rozšířenou praxi. Skutečně v registru najdeme 117 firem, které v daném období vypsaly zakázky „z ruky“ na ono magické baťovské číslo. Nejčastěji aspoň dvě tři zakázky – postup je to tedy rozšířený.

Analytik TI Milan Eibl to shrnuje takto: „Zadavatel díky jediné koruně není vázán zákonem o zadávání veřejných zakázek a může téměř komukoliv zadat zakázku. Pokud budou zadavatelé takto švejkovsky obcházet zákon, nikdy se situace ve vypisování veřejných soutěží ani nezlepší.“

Pro ucelený přehled přikládáme kompletní tabulku zde.

 

Co je to „z ruky“?

Zákon o zadávání veřejných zakázek zná dva základní režimy. V prvním zadavatel postupuje podle pravidel zadávacího řízení, tzn. musí je veřejně vypsat a dodržet leckdy přísná pravidla pro tvorbu zadávací dokumentace, závazné termíny jednotlivých kroků, musí zpracovat připomínky uchazečů a podobně. Existují ale situace, kdy zadavatel jedno z přesně definovaných zadávacích řízení nemusí užít. V tomto druhém režimu pak probíhají například zadání, kdy je zakázka u dodávky zboží nebo služeb do 2 000 000 korun bez DPH, a do 6 000 000 korun bez DPH u stavebních prací – tedy zakázka malého rozsahu.

Zadávání zakázek malého rozsahu musí splnit pouze základní zásady – transparentnost, rovné zacházení, zákaz diskriminace, přiměřenost. V praxi to tedy znamená, že zadavatel si postup pro zadání zakázky stanoví téměř sám. Navíc zakázky „z ruky“ nespadají pod kontrolu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (nejsou u nich tedy kontrolovány ani zmíněné základní zásady). Není pak divu, že zadavatelé jaksi inklinují k tomu, aby zadávali v režimu zakázek malého rozsahu, a tedy bez nutnosti aplikovat striktní pravidla zákona a zároveň „nepodléhat“ dohledu kontrolního úřadu.

Nicméně stávající judikatura, samotné znění zákona i většina odborných doporučení apelují na zadavatele, aby dbali i na smysl zákona a nesnažili se uměle snižovat cenu plnění, dělit zakázky do menších celků nebo jiným způsobem obcházet zákonná pravidla. Více o nich najdete zde.

 

[1] www.nku.cz/cz/pro-media/tiskove-zpravy/hospodareni-statniho-zdravotniho-ustavu–rozdelovani-zakazek–nefunkcni-kontrola-a-poruseni-rozpoctove-kazne-za-67-milionu-korun-id9404/

[2] Jedná se většinou o rámcové smlouvy na kratší časové období, kde je možné, že částka nebyla zcela vyčerpána. 442 milionů Kč je tedy maximální částkou za předpokladu, že by byly všechny zakázky realizované v plné výši.

 

Právní výklad: Petr Leyer, TI ČR

Analytika: Milan Eibl a Marek Chromý, TI ČR

 

Podpořeno grantem NFNZNadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Zadavatel díky jediné koruně není vázán zákonem o zadávání veřejných zakázek a může téměř komukoliv zadat zakázku. Pokud budou zadavatelé takto švejkovsky obcházet zákon, nikdy se situace ve vypisování veřejných soutěží ani nezlepší.

Související projekty

Dobrá i špatná praxe ve veřejné zakázkách

Tématu se věnujeme dlouhodobě, především formou analýz, legislativních doporučení na zlepšení stávajícího stavu, ale i konkrétních kauz. Tentokrát jsme se rozhodli zaměřit právě na investigativní stránku věci, na konkrétní flagrantní případy dobré praxe i chybně …

Vice o projektu