Bulharský antimonopolní úřad stopl transakci ČEZ v hodnotě až 9 miliard korun

Budova Skupiny ČEZ | zdroj: iHNED.cz

Státem spoluvlastněný ČEZ (70 % podíl vlastní Česká republika) odsouhlasil prodej svých bulharských aktivit v předpokládané hodnotě téměř 9 miliard korun letos v únoru, a to společnosti Inercom Bulgaria EAD. Nejasnosti však vyvolávaly finanční, klientelistické a majetkové struktury právě kolem kupující firmy. Transparency International o těchto zjištěných informovala širokou veřejnost a média z kraje tohoto roku – více se dočtete zde.

Zatím jediné oficiální vyjádření k momentálnímu vývoji poskytl ČTK mluvčí ČEZ Ladislav Kříž: „S rozhodnutím antimonopolního úřadu se musíme nejdříve podrobně seznámit a následně rozhodneme o dalším postupu.“ 

Aktuální situace tedy vyvolává místo odpovědí další otázky:

  • Jaké jsou důvody pro zastavení transakce ze strany antimonopolního úřadu?
  • Jak bude postupovat ČEZ, pokud se prokáže, že transakce byla zastavena z důvodu nejasností okolo společnosti Inercom?
  • Bude ČEZ zvažovat druhou nabídku od indické společnosti India Power?
  • A jak dopadlo samotné vyšetřování v souvislosti se zmíněným únikem informací z ČEZ? 

„Celý vývoj byl na české lokální úrovni ovlivněn politickými tahanicemi, které se projevily i únikem informací o prodeji bulharských aktiv. Pro pochopení celého příběhu by proto mělo být i ukázáno, jaké jsou výsledky vyšetřování,“ říká David Ondráčka, ředitel TI ČR a člen Mezinárodní správní rady TI.

Šéf TI: Vyvoláme přezkum dotací pro Agrofert

David Ondráčka, ředitel české národní pobočky TI a člen Mezinárodní správní rady TI | zdroj: TI

Evropský parlament  schválil v minulých dnech nová pravidla pro střet zájmů při čerpání dotací. Nařízení nově zakazuje politikům v exponovaných funkcích pobírat dotace. Týká se i českého premiéra Andreje Babiše. Bude muset doložit, že neovládá svěřenský fond, kam zaparkoval holding Agrofert, který je největším příjemcem dotací v Česku. Pokud to nedoloží, bude se muset vzdát funkcí nebo holding přijde o dotace.

“Zpřísnění vítám, navazuje logicky na debatu kolem rozkrývání skutečného vlastnictví a střetu zájmu ve vztahu k veřejným penězům – dotacím, EU fondům, zakázkám. Nejzajímavější posun je od ovládající osoby ke skutečnému vlastníkovi, což by do značné míry řešilo složité otázky kolem trustů a svěřenských fondů,” říká v rozhovoru pro Neovlivní.cz šéf protikorupční organizace David Ondračka.

Neo: Transparency působí jako mezinárodní organizace, existuje podle vašich zkušeností jiný stát, kde by byl premiér největším příjemcem dotací?

Jsme světový unikát, protože máme oligarchu s rozsáhlým byznysovým impériem přímo v čele vlády. Ale jinak otevřených kleptokracií je na světě požehnaně. Vidíme trend hlav států, které kvůli korupci odstupují a čelí soudu – Brazílie, Jižní Afrika, Malajsie, Izrael, Pákistán. Zneužívání dotací je mnohde velmi oblíbená disciplína.

Neo: Co je vůbec na tom, že politici čerpají dotace, o kterých rozhodují, špatně?

Do očí bije střet zájmů, politik přímo rozhoduje o osobním prospěchu, veřejný zájem jde bokem. Ničí to důvěru ve stát, ostatní konkurenti mají pocit, že nemají šanci a nemá cenu jít soutěžit. Současná vláda pokračuje ve stylu minulých, stále jsou obsazováni ministři s evidentním střetem zájmů.

Většina problémů souvisí s možností tajit konečného majitele, toho na konci vlastnického řetězce firem. Transparency International, jako největší mezinárodní protikorupční organizace, využívá svou síť, chceme dosáhnout globálního registru konečných majitelů. Zatím se to zdá jako sen, ale dosáhneme ho. Jdeme tvrdým tlakem na otvírání vlastnických struktur minimálně u firem, které získávají veřejné prostředky na národní i evropské úrovni. Jsem v globální správní radě TI a je to jedna z mých hlavních priorit.

Neo: Před několika dny jste zveřejnili informaci, že dotace pro společnosti ze svěřenského fondu premiére Babiše byly poskytnuty protiprávně. V čem stručně problém spočívá?

Babiš ve vládě byl od začátku v obrovském střetu zájmů, nechtěl ho řešit. Novela zákona o střetu zájmů (lex Babiš) ho k tomu měla donutit, ale převedením do trustů to udělal jen na oko. Jako skutečný majitel má stále rozhodující vliv, což prokazují informace ve slovenském registru partnerů veřejného sektoru. Na evropské úrovni je shoda, ze firmy politiků nemohou získávat dotace, my chceme přezkum Evropské komise, zda Babiš a Agrofert tato pravidla neporušují.

Neo: Agrofert i Andrej Babiš tuto interpretaci odmítají. Co tedy s tím bude dál?

Transparency podá dva podněty – na porušení českého zákona a Evropské komisi. Na české úrovni kvůli vlastnictví médií, na evropské úrovni, zda byly dotace holdingu Agrofert čerpány oprávněně. Pracujeme na nich, podáme je během léta, chceme být naprosto precizní, Agrofert se bude bránit tvrdě.

Neo: Je vůbec možné problému s dotacemi předejít? Co byste doporučili, aby se v budoucnu zamezilo politickému střetu zájmů u dotací?

Chtějme po politicích nejen profesionalitu, ale i integritu. A začněme otevřením vlastnických struktur, ať je jasně vidět, kdo ovládá a vlastní firmy, které čerpají veřejné peníze.

Zdroj: Neovlivní.cz

Nabídka dobrovolnické stáže ve finančním oddělení TI

Financování Transparency International ČR | zdroj: Výroční zpráva TI ČR 2017

Náplní Vaší práce pro TI bude asistence ve finančním oddělení organizace. Doplňkově budete mít možnost zapojit se i do jiných činností TI.

Náplň práce

  • asistence při přípravě rozpočtů, následná kontrola čerpání rozpočtů;
  • asistence v oblasti mzdové a provozní agendy organizace;
  • příprava podkladů pro audity;
  • příprava podkladů pro reporting projektů.

Průběh stáže

  • nástup: začátek srpna;
  • časová náročnost: dle domluvy;
  • délka: dle domluvy (preferujeme dlouhodobější stáže);
  • místo výkonu stáže Praha;
  • Časová náročnost – dva dny v týdnu.

Požadujeme

  • ekonomické zaměření;
  • zájem o oblast finančního řízení neziskové organizace;
  • uživatelská znalost MS Office, především Excel;
  • analytické myšlení;
  • kultivovaný písemný a ústní projev;
  • dobrá znalost AJ výhodou.

Co nabízíme

  • získáte praxi v prestižní mezinárodní protikorupční organizaci;
  • získáte zkušenosti s finančním řízením neziskové organizace;
  • účast na akcích TI;
  • flexibilní pracovní doba;
  • spolupráci na dalších projektech;
  • písemné hodnocení a potvrzení o stáži.

Nabízíme zajímavou a rozmanitou práci v přátelském kolektivu.

V případě zájmu zašlete, prosím, Váš životopis a stručný motivační dopis naší finanční manažerce Haně Vitovské na e-mail vitovska@transparency.cz.

Ranní Plus na vlnách Českého rozhlasu s analytikem TI k vedlejším příjmům europoslanců

Milan Eibl, analytik TI | zdroj: TI

K problematice se vyjádřil i náš analytik Milan Eibl v rozhovoru pro Český rozhlas v programu Ranní Plus.

Analýza bruselské pobočky TI byla připravena na základě veřejně dostupných prohlášení o vedlejších příjmech, které musí každý europoslanec sestavit a následně uveřejnit na svém profilu na stránkách Evropského parlamentu.

Primárním výsledkem tedy byla kumulativní částka celkových vedlejších příjmů za jedno celé období fungování europoslanců v tomto parlamentu. Samotné částky se pohybovaly ve velkých intervalech, především kvůli tomu, že ze vzorových formulářů pro europoslance nešlo získat konkrétní čísla

„Prohlášení, které europoslanci musí vyplnit, je založeno na kolonkách s velkým rozptylem a přesná částka v něm chybí. Samotný rozptyl však není nutně zásadním problémem. Pokud si to ale spojíme s nejasným popsáním různorodých činností, jako například: Jsem na volné noze, nebo Jsem konzultant – tak v tu chvíli si už nemůžeme být jisti, jak velké riziko střetu zájmů to představuje. Jednoduše řečeno – neznáme přesnou částku a nevíme ani, za co ji europoslanec dostal,“ doplňuje Milan Eibl.

Také není zcela možné jasně definovat země s nejvyším počtem europoslanců s vedlejším příjmem, jelikož má každý členský stát jiný poměr zastoupení v Evropském parlamentu.

„Etickým problémem zůstává to, že europoslanec má práci na plný úvazek a zároveň si ještě přivydělává peníze například v lobbistické organizaci. V tu chvíli už nemůžeme mít jistotu, jestli se europoslanec opravdu věnuje své práci na sto procent, nebo jestli nezkracuje tu první práci na úkor té druhé,“ dodává k potenciálním střetům zájmů analytik TI.

 

Česká stopa v Evropském parlamentu

Milan Eibl se v rozhovoru věnuje i českému případu a poukazuje na fakt, že naši europoslanci si v průzkumu vedli de facto dobře – obsadili dolní příčky a jejich vedlejší příjmy mohou být jednoduše vysvětlitelné (např. částečné úvazky na univerzitách) a zdůrazňuje tedy nepříjemné překvapení z jejich negativní reakce, kdy místo vysvětlení a vedení konstruktivní diskuse přišla ze strany europoslanců pouze emoční reakce napadající jak pobočky TI, tak samotnou analýzu.

Mezi trojici s vyšším výdělkem z vedlejší činnosti v rámci českých europoslanců patří podle průzkumu Jan Keller, Miroslav Poche a Pavel Svoboda.

Právě europoslanec Pavel Svoboda navázal v rozhovoru pro Český rozhlas na slova Milana Eibla. Jako hlavní chyby průzkumu vidí obrovský rozptyl částek, nedostatečné zdůraznění časového rámce – tedy že jde o příjmy za čtyři roky, mylnou představu o základním příjmu europoslance, který je samozřejmě nižší a taky podléhá zdanění. Problém vidí též v chybně postavených otázkách již zmíněného prohlášení, které samy implikují vágní odpovědi europoslanců.

„Já mám 0.1 úvazek na Právnické fakultě v Praze, zrovna dneska mi za něj za červen přišlo 1 234 korun. Takže když se dočtu, že jsem si vydělal za ty čtyři roky až 48 000 euro, což je 1 200 000 korun, tak se tomu můžu jedině smát. To je tak daleko od reality, že to nemá vůbec žádnou vypovídací schopnost,“ dodává Pavel Svoboda.

Dále europoslanec Svoboda nepotvrzuje, ale ani nevyvrací ideu střetu zájmů v daném prostoru. Přiznává, že se europoslanci s vedlejším příjmem nemůžou věnovat své práci v Evropském parlamentu na sto procent. Také zastává názor, že pokud člověk získá tak vysokou a odpovědnou funkci, tak by v zásadě měl vykonávat jenom ji.

Celý rozhovor si můžete poslechnout online zde.

Weekly news – 13 July 2018

It was also a key moment in a year that the African Union (AU) is dedicating to fighting corruption.

The impact of corruption on Africa’s economic development cannot be underestimated. Roughly 43 per cent of Africans live in poverty while over US$50 billion worth of stolen assets flow out of the continent every year.

That’s money that could be invested in jobs, social services and infrastructure.

And that’s why we wrote an open letter to the AU with a series of urgent recommendations.

Fighting corruption extends beyond any single slogan, day or year. It takes long-term commitment and serious political will. African leaders must root out corruption at every opportunity.

News from Transparency International

How to win the fight against corruption in Africa

African Anti-Corruption Day is an important opportunity to recognise both the progress made in the fight against corruption in Africa and the significant work still left to do.

Moonlighting in Brussels: side jobs and ethics concerns in the European Parliament

Sixty per cent of Members of the European Parliament have declared outside activities. So what are MEPs doing outside of their legislative and parliamentary activity?

Opportunites

Anti-Corruption Award 2018

Nominations for the Anti-Corruption Award 2018 are OPEN until 15 July 2018! Our Anti-Corruption Award recognises the courage and determination of the many individuals and organisations fighting corruption around the world.

Winners will be announced at the #18IACC this October in Copenhagen, Denmark. Nominate someone today!

The Fair Play competition is open!

Fair Play is a global competition for original songs by young bands (ages between 18 to 35). Bands are invited to submit their anti-corruption music videos online until 1 August 2018. They must be related to the theme of corruption.

Two bands will be selected to perform in Copenhagen, Denmark at the Fair Play live concert that will take place on 23 October 2018 at the International Anti-Corruption Conference (IACC)!

 

Source: Transparency International

Reakce Transparency International k prohlášením českých europoslanců

Budova Evropského parlamentu | zdroj: TI

Chtěli bychom vyvrátit mylné interpretace naší tiskové zprávy Téměř třetina europoslanců si přivydělává, někteří až přes 100 tisíc EUR ročně.

V tiskové zprávě jsme uvedli, že 4 europoslanci si díky vedlejším příjmům při výkonu mandátu vydělali přes 100 tisíc EUR ročně. Nejedná se však o české europoslance.

Jednotlivé částky v eurech představují kumulativní součet všech deklarovaných vedlejších příjmů od nástupu do funkce europoslance, nikoliv roční příjem, pokud není výslovně uvedeno jinak.

Příkladům z řad českých europoslanců je věnována samostatná část v tiskové zprávě, kde uvádíme jejich veškeré vedlejší příjmy.

Informace vycházejí z datasetu sestaveného kolegy v Transparency International EU.

Data byla sesbírána na základě veřejně dostupných prohlášení o vedlejších příjmech, která jsou sestavována samotnými poslanci a zveřejňována na webu Evropského parlamentu.

Jakékoliv případné výhrady k reportu a jeho metodologii, prosím, směřujte na naše kolegy v TI EU, kteří report sestavili.

 

Jméno a příjmení
Politická frakce
Země
Celkový minimální příjem z vedlejších činností
Celkový maximální příjem z vedlejších činností
Jan Keller S&D Česká republika 41 548 € 194 487 €
Pavel Svoboda EPP Česká republika 35 048 € 181 487 €
Miroslav Poche S&D Česká republika 24 000 € 48 000 €
Tomáš Zdechovský EPP Česká republika 16 500 € 33 000 €
Stanislav Polčák EPP Česká republika 12 012 € 60 000 €
Jiří Pospíšil EPP Česká republika 6 471 € 6 471 €
Jiří Payne EFDD Česká republika 4 200 € 4 200 €
Kateřina Konečná GUE/NGL Česká republika 1 058 € 1 058 €
Olga Sehnalová S&D Česká republika 475 € 475 €
Evžen Tošenovský ECR Česká republika 13 € 6 487 €

Tato tabulka shrnuje celkové vedlejší příjmy českých europoslanců deklarovaných od nástupu do funkce europoslance | zdroj: TI EU

Ke stažení

Analýza „Moonlighting in Brussels: side jobs and ethics concerns in the European Parliament“

 

Kontakt TI EU 

Daniel Freund
Head of Advocacy EU Integrity

Transparency International EU
Rue de l’Industrie 10, 1000 Belgium

T: +32 2 893 2459
E: dfreund@transparency.org

Téměř třetina europoslanců si přivydělává, někteří až přes 100 tisíc EUR ročně

Budova Evropského parlamentu | zdroj: TI

Od roku 2014 mají sice europoslanci povinnost vyplňovat svá finanční prohlášení elektronicky a v angličtině, výši příjmů však uvádějí v kategoriích definovaných v rozmezí 1–499 EUR, 500–1000 EUR, 1001–5000 EUR a 5001–10000 EUR. Částky nad 10 tisíc EUR se pak zaokrouhlují na desetitisíce.

 

Téměř třetina europoslanců má přivýdělek

„Vysoké příjmy z vedlejších činností představují vážné riziko střetu zájmů,” hodnotí výstupy analýzy Daniel Freund z TI EU, vedoucí oddělení integrity EU. „Čí zájmy europoslanci skutečně zastupují? Občanů svých zemí, nebo těch, kteří platí jejich vedlejší zaměstnání?” dodává Freund.

Placenou vedlejší činnost provozuje 31 % europoslanců, přičemž 9 až 30 z nich si přivydělalo víc, než činí jejich europoslanecký plat. Deklarováno bylo celkem 1366 vedlejších příjmů – což je 13% nárůst od začátku mandátu.

49 europoslanců začalo provozovat vedlejší činnost až po získání poslaneckého mandátu, u jejich aktivit tak existuje větší pravděpodobnost napojení na zvolenou funkci. Riziko střetu zájmů je tak o to vyšší. Čtyři europoslanci si díky vedlejším příjmům vydělali přes 100 tisíc EUR ročně.

Jméno a příjmení
Politická frakce
Země
Celkový minimální příjem z vedlejších činností
Celkový maximální příjem z vedlejších činností
Renato Soru** S&D Itálie 1 547 500 € 1 565 035 €
Antanas Guoga** EPP Litva 1 356 387 € 1 428 375 €
Guy Verhofstadt** ALDE Belgie 920 614 € 1.425.000 €
Renaud Muselier** EPP Francie 816 130 € 1.586.487 €
Rachida Dati** EPP Francie 768 000 € 768.000 €
Nigel Farage** EFDD Velká Británie 590 048 € 790 000 €
Jean-Luc Schaffhauser** ENF Francie 504 032 € 552 020 €
Daniel Buda EPP Rumunsko 444 027 € 543 988 €
Bogdan Brunon Wenta** EPP Polsko 442 000 € 442 000 €
Remo Sernagiotto ECR Itálie 408 000 € 408 000 €
Salvatore Domenico Pogliese EPP Itálie 300 060 € 600 000 €
Paulo Rangel EPP Portugalsko 280 048 € 704 000 €
Joëlle Mélin ENF Francie 265 044 € 450 984 €
Joëlle Bergeron EFDD Francie 246 054 € 510 000 €
Kostas Chrysogonos GUE/NGL Řecko 240 096 € 660 000 €
Antonio López-Istúriz White EPP Španělsko 240 048 € 480 000 €
Bernard Monot ENF Francie 240 000 € 480 000 €
Zdzisław Krasnodębski ECR Polsko 231 575 € 642.982 €
*** 229 389 € 450.821 €
Philippe Loiseau ENF Francie 202 992 € 418.944 €
Dariusz Rosati EPP Polsko 180 180 € 900 000 €
Philippe Juvin EPP Francie 170 598 € 629 000 €
Nirj Deva ECR Velká Británie 168 166 € 778 978 €
*** 160 162 € 688 030 €
*** 147 612 € 171 588 €
Sirpa Pietikäinen EPP Finsko 137 600 € 687 461 €
Angelika Niebler EPP Německo 123 516 € 735 939 €
Angelo Ciocca ENF Itálie 120 536 € 246 500 €
Viviane Reding EPP Lucembursko 113 089 € 541 000 €
Angélique Delahaye EPP Francie 110 948€ 303 400 €

Tato tabulka shrnuje celkové vedlejší příjmy TOP 30 europoslanců deklarovaných od nástupu do funkce člena Evropského parlamentu. Aktualizováno 12. července 2018. | zdroj: TI EU

Vágní konzultant

Mnoho europoslanců popisuje v majetkových přiznáních své vedlejší aktivity stručně: „konzultant“, „právník“ či „na volné noze“. Nemalý počet z nich spolupracuje s registrovanými lobbistickými organizacemi, čímž pravděpodobně porušují pravidla, která jim zakazují podílet se z pozice europoslance na lobbistických aktivitách generujících zisk.

Analýza také odhaluje, že největší koncentrace vedlejších příjmů je mezi členy politické frakce Evropy národů a svobody (ENF). „Její členové se hlasitě pouštějí do »sebestředných bruselských elit«, sami však požívají výhod vedlejších příjmů – a často bez informace, kdo je platí,” říká Daniel Freund.

 

Čeští europoslanci

Česká stopa v analýze TI EU poskytuje poměrně různorodý obrázek. Z jednadvaceti českých europoslanců jich v analýze figuruje deset. Čtyři z nich navíc patří do skupiny poslanců, kteří začali vedlejší činnost provozovat až po nabytí europoslaneckého mandátu. Jde například o Olgu Sehnalovou, která od června 2017 deklaruje měsíční příjem 37 EUR, a Evžena Tošenovského, jehož vedlejší příjem za podobné časové období spadá do kategorie 1–499 EUR. Větší částky lze dopočítat u europoslanců Tomáše Zdechovského a Stanislava Polčáka, které se pohybují mezi 16–33 tisíc EUR a 12–60 tisíci EUR.

Jan Keller (41 až 194 tisíc EUR), Pavel Svoboda (35 až 181 tisíc EUR) a Miroslav Poche (24 až 48 tisíc EUR) tvoří trojici českých europoslanců s vyšším výdělkem z vedlejší činnosti. Problematické je především široké rozpětí uvedené kategorie příjmů Jana Kellera a Pavla Svobody, kteří by měli uvést konkrétní informace o částkách, které si při vedlejší činnosti vydělali.

Jméno a příjmení
Politická frakce
Země
Celkový minimální příjem z vedlejších činností
Celkový maximální příjem z vedlejších činností
Jan Keller S&D Česká republika 41 548 € 194 487 €
Pavel Svoboda EPP Česká republika 35 048 € 181 487 €
Miroslav Poche S&D Česká republika 24 000 € 48 000 €
Tomáš Zdechovský EPP Česká republika 16 500 € 33 000 €
Stanislav Polčák EPP Česká republika 12 012 € 60 000 €
Jiří Pospíšil EPP Česká republika 6 471 € 6 471 €
Jiří Payne EFDD Česká republika 4 200 € 4 200 €
Kateřina Konečná GUE/NGL Česká republika 1 058 € 1 058 €
Olga Sehnalová S&D Česká republika 475 € 475 €
Evžen Tošenovský ECR Česká republika 13 € 6 487 €

Tato tabulka shrnuje celkové vedlejší příjmy českých europoslanců deklarovaných od nástupu do funkce europoslance. Aktualizováno 11. července 2018. | zdroj: TI EU

Lobbing v Česku

Lobbing je v českém prostředí dlouho diskutované téma, stále má však spíše negativní nálepku a jeho právní úprava je i po letech diskusí stále na začátku.

„Aby byl lobbing vnímán jako legitimní činnost, musí mít svá jasná pravidla, a proto určitě podporujeme požadavek jeho regulace v českém právním řádu,“ doplňuje Ivana Dufková, expertka na téma lobbingu a projektová manažerka TI ČR.

 

Doporučení Transparency International

  • Evropský parlament musí u vedlejší činnosti vynucovat zákaz lobbingových aktivit, a tím eliminovat střety zájmů. Zároveň by měla být zavedena přechodná doba pro končící europoslance (tzv. „cooling-off period“).
  • Europoslanci by měli dokládat podrobnější informace o svých vedlejších aktivitách, včetně přesného popisu činnosti a zdrojů příjmů.
  • Evropský parlament by měl lépe monitorovat informace předložené poslanci a kontrolovat je s dostupnými zdroji na národní úrovni.
  • Na dodržování pravidel má dohlížet nezávislá instituce a europoslanci podávající falešná prohlášení či porušující etická pravidla mají být sankcionováni.

Celý report našich kolegů z TI EU je dostupný zde.

Tisková zpráva TI EU

Aktualizace z 11. července 2018. Reakce Transparency International k prohlášením českých europoslanců.

 

Podívejte se, jak o tiskové zprávě informují média

Aktuálně.cz – Třetina europoslanců si přivydělává, někteří až miliony ročně. Podle TI jsou mezi nimi i Češi

E15.cz – Třetina europoslanců má vedlejší příjem, někteří si přijdou na více než sto tisíc eur ročně

Blesk.cz – Třetina europoslanců si přivydělává, někteří 2,5 mln. Kč ročně

Lidovky.cz – I čeští europoslanci si přivydělávají. Prý berou tisíce za ‚konzultace‘, tvrdí TI

Týden.cz – Europoslanci si podle Transparency přivydělávají, Češi nesouhlasí

Seznam Zprávy.cz – Europoslanci si podle Transparency hojně přivydělávají, česká trojice protestuje

Info.cz – Téměř třetina europarlamentu si přivydělává vedlejšími příjmy, tvrdí Transparency. Češi se brání

EURO.cz – Třetina europoslanců si prý přivydělává bokem. Čeští zástupci analýzu kritizují

iDNES.cz – Europoslanci si přivydělávají miliony bokem, hrozí střet zájmů, varuje TI

 

******

* Top 30 poslanců s nejvyšším celkovým minimálním a maximálním příjmem získaným od zahájení mandátu do 3. července 2018. Je odpovědností poslanců Evropské parlamentu (EP) poskytovat přesné informace o jejich vedlejších příjmech. Transparency International Evropská unie vypočítala tyto údaje vynásobením hrubého měsíčního příjmu vykázaného v prohlášeních o finančních zájmech Evropského parlamentu samotnými poslanci, a to počtem měsíců, které jsou v úřadu, s přihlédnutím ke změnám, kdy poslanci EP v průběhu svého mandátu poskytují více prohlášení. Jednorázové platby byly přidány k celkovému součtu.

** Před rokem 2017 byla nejvyšší kategorie příjmů 10 000+ EUR, a to bez konkrétních detailů. V rámci změn zavedených v prosinci 2016 musí poslanci Evropského parlamentu (EP) poskytnout nejbližší částku v řádu 10 000, když vydělávají více než 10 000 EUR. U starších prohlášení jsme vzali v úvahu předpoklad, že poslanci EP vydělávali přesně 10 000 EUR, pokud nebyla uvedena jiná další částka nebo doplněna nová suma v novějších prohlášeních. To znamená, že příjmy poslanců mohly být vyšší než hodnoty zde uvedené.

*** Tito europoslanci, když byli kontaktování v souvislosti s tímto reportem, nás informovali o nižších příjmech, než původně deklarovali. Podle „Kodexu chování“ jsou sami poslanci Evropského parlamentu výhradně zodpovědní za deklarované informace. Dále mají povinnost aktualizovat jakoukoliv změnu týkající se prohlášení o vedlejších příjmech, a to do konce následujícího měsíce od změny. V tomto případě změny v příjmech výrazně přesahovaly lhůtu pro aktualizaci prohlášení stanovenou v rámci „Kodexu chování“. Vzhledem k časovému omezení nebyli poslanci EP schopni provést dodatečné ověření změn v jejich prohlášení. Proto jsme se rozhodli jejich jména pro tento okamžik neuvádět.

Moonlighting in Brussels: side jobs and ethics concerns in the European Parliament

Building of the European Parliament | source: TI

To gain a better overview of what members of parliament are doing outside of their legislative and parliamentary activity, Transparency International EU has analysed over 2,000 declarations of financial interest to find out. The results provide a detailed picture of what outside activities sitting MEPs have had been engaged in since their election in 2014.

 

Second job and conflicts of interests

The common justification for second jobs is that they allow elected officials to stay in touch with their profession and to return to a previous job when they leave office. Others say it allows them to keep links to the realities of their electorate. Participation in unremunerated activities, by sitting on boards for example, can be beneficial for maintaining close links with the society. But having an outside job on top of a full-time activity as an elected member of parliament can also create conflicts of interests or prevent MEPs from devoting sufficient time and attention to their roles as elected representatives.

This is not an automatic consequence. Not all paid outside activities lead to conflicts of interest. However, activities that generate large amounts of income, or are conducted with registered lobby organisations, or have started during the term in office present a greater risk of conflict of interests. Three MEPs currently hold paid positions in organisations on the EU lobby register. Viviane Reding is a board member for the Bertelsmann Foundation, Agnes Jongerius is on the supervisory board of PostNL and Paul Rübig holds a position with the Austrian Chamber of Commerce (WKÖ), representing the interests of Austrian businesses. Such roles may not involve lobbying their colleagues in the European Parliament, but the MEPs concerned should make it clear that this is the case, especially in view of the explicit ban on lobbying activities in the European Parliament’s Code of Conduct.

49 MEPs have started new activities since the beginning of the mandate, four of them earning more than 100,000 EUR extra per year. Activities started during the mandate can have higher risk of conflict of interests as these are potentially directly linked to an MEP’s activity in the Parliament. High incomes are particularly worrying when the descriptions of the activities in the declarations are limited to “consultant”, “lawyer” or “freelancer”. The lack of detail makes it impossible for citizens, journalists or civil society to monitor these activities for potential conflicts of interests.

 

Ethics risks with large outside incomes

By calculating the incomes declared by MEPs since they took office in July 2014, our research shows that MEPs have earned a total of 18 to 41 million EUR from side jobs. MEPs can only declare more money from outside jobs than from the compensation that MEPs receive from the taxpayer. The monthly base salary of MEPs is 8,484 EUR, but monthly gross income in broad ranges, leading to a strong disparity between the lower and upper range of our calculations. 35 MEPs have earned over 100,000 EUR on top of their official salaries as MEPs. Between 9 and 30 MEPs have earned earned more from outside jobs than the compensation that MEPs receive from the taxpayer. The monthly base salary MEPs receive is 8484 EUR, but most MEPs receive between 10,000 and 12,000 EUR per month after taxes and expenses when including allowances.

 

Top 30 MEPs with outside income*

Rank Name Group Country Total minimum income Total maximum income Main activities
1 Renato Soru** S&D Italy 1.547.500€ 1.565.035€ Director Tiscali
2 Antanas Guoga** EPP Lithuania 1.356.387€ 1.428.375€ Poker player + entrepreneur
3 Guy Verhofstadt** ALDE Belgium 920.614€ 1.425.000€ Director SOFINA
4 Renaud Muselier** EPP France 816.130€ 1.586.487€ Director Medical Company
5 Rachida Dati** EPP France 768.000€ 768.000€ Lawyer
6 Nigel Farage** EFDD UK 590.048€ 790.000€ Broadcast contracts
7 Jean-Luc Schaffhauser** ENF France 504.032 € 552.020€ Consultant MWD Dubai
8 Daniel Buda EPP Romania 444.027€ 543.988€ Notary
9 Bogdan Brunon Wenta** EPP Poland 442.000€ 442.000€ Individual Economic Activity
10 Remo Sernagiotto ECR Italy 408.000€ 408.000€ Councilor Veneto Region
11 Salvatore Domenico Pogliese EPP Italy 300.060€ 600.000€ Accountant
12 Paulo Rangel EPP Portugal 280.048€ 704.000€ Lawyer + TV Commentator
13 Joëlle Mélin ENF France 265.044€ 450.984€ Doctor
14 Joëlle Bergeron EFDD France 246.054€ 510.000€ Auctioneer + CEO
15 Kostas Chrysogonos GUE/NGL Greece 240.096€ 660.000€ Lawyer
16 Antonio López-Istúriz White EPP Spain 240.048€ 480.000€ SG European People’s Party (EPP)
17 Bernard Monot ENF France 240.000€ 480.000€ Senior Manager – Economist-Financial
18 Zdzisław Krasnodębski ECR Poland 231.575€ 642.982€ Professor
19 *** 229.389€ 450.821€
20 Philippe Loiseau ENF France 202.992€ 418.944€ Farmer
21 Dariusz Rosati EPP Poland 180.180€ 900.000€ Board Bank Millennium + Professor
22 Philippe Juvin EPP France 170.598€ 629.000€ Doctor
23 Nirj Deva ECR UK 168.166€ 778.978€ Entrepreneur
24 *** 160.162€ 688.030€
25 *** 147.612€ 171.588€
26 Sirpa Pietikäinen EPP Finland 137.600€ 687.461€ Board Kone
27 Angelika Niebler EPP Germany 123.516€ 735.939€ Lawyer + Board member
28 Angelo Ciocca ENF Italy 120.536€ 246.500€ Freelancer + Local Mandate
29 Viviane Reding EPP Luxembourg 113.089€ 541.000€ Board Member AFGA + Bertelsman Foundation
30 Angélique Delahaye EPP France 110.948€ 303.400€ Mayor

 

Moonlighting in the political groups

Our analysis shows that all political groups in the European Parliament are affected by MEPS engaged in outside activities. There is however a strong disparity between the groups in terms of the average income declared by MEPs and the share of MEPs declaring outside income within their respective groups. Outside incomes are, for example, particularly high among members of the Europe of Nations and Freedom (ENF), which has the highest share of its members (54%) declaring paid activities.

 

MEPs with outside income per political group

Lessons from history

Outside incomes can potentially be used to channel payments to members in return for insider information or legislative action. They can also be used for illicit campaign or party funding. In 2011 three MEPs were caught by undercover journalists accepting payments to table amendments. The practice of moonlighting in the European Parliament has been regulated since the so-called “cash-for-amendments” scandal in 2011. To prevent such scandals in the future, the European Parliament introduced a Code of Conduct designed to govern, among others, the practice of MEPs engaging in outside activities. The objective was to disclose any potential conflicts of interests that might arise between outside activities and their work as MEPs and to prevent them from receiving any advantage in exchange for their activities as elected representatives.

 

Weak ethics oversight

Despite the ethics infrastructure that has been put in place with the Code of Conduct in 2012, ethics oversight in the European Parliament remains weak. The current system is not independent with the President of the Parliament having the sole responsibility for enforcing the code. In the past five years, there have been at least 24 breaches of ethics rules, yet not a single one has led to sanctions. Only in one case has there been areprimand. Repeatedly, members have been found not to declare activities, gifts over a certain value3 or invitations to events. MEPs have for example failed to declare trips paid by foreign government organised under the guise of so-called friendship groups, as well as trips financed by the Azerbaijani government to observe the Presidential elections of 2013. Both Presidents of the current legislature, Martin Schulz and his successor Antonio Tajani, have consistently opted not to sanction violations of the Code, despite the Advisory Committee having substantiated numerous breaches. When revelations are made in the media or through the investigations of watchdog organisations, members are simply invited to submit an updated declaration. This situation, of course, gives little to no incentive to provide accurate declarations in the first place.

This system seems particularly weak in comparison to the ethics regimes in Canada, the US or France. In the United States for example, members of Congress are not allowed to have paid outside activities in professions where there is a risk for conflict of interests (banks, consultants, lawyers etc…) and they cannot receive payments for speeches or board memberships. Any outside income that exceeds 15% of their salary is paid into the US federal budget. In France, an independent authority monitors ethics violations with far-reaching investigative powers including, for example, access to tax declarations.

 

Key recommendations

In order to strengthen the ethics system in the European Parliament ahead of the 2019 European elections, Transparency International EU recommends to swiftly:

  • enforce a ban on lobbying activities for sitting MEPs.
  • improve the information that is provided in the declarations, including on clients and topic areas worked on.
  • improve monitoring of declarations by cross-referencing European Parliament declarations with other sources of information.
  • establish an independent ethics oversight body to investigate and sanction violations.

Our full report is available here.

* The top 30 MEPs with highest total minimum and maximum outside income earned since the start of their current mandate until 3 July 2018. It is the responsibility of the MEPs to provide accurate information on their outside income. Transparency International EU has calculated these figures by multiplying the gross monthly income declared in their declarations of financial interests to the European Parliament by the number of months in office, taking into account changes when MEPs provide multiple declarations over the course of their mandate. One-off payments have been added to the totals in our calculations.

** Before 2017, the highest category of income was 10,000+ with no specific figures provided. Since the changes introduced in December 2016, MEPs must provide the nearest 10,000 figure when earning above 10,000 EUR. For older declarations, we made the assumption that MEPs were earning exactly 10,000 EUR, unless another figure was specified or provided in a more recent declaration. This means that the incomes of MEPs could have been higher than the numbers indicated here.

*** When contacted for this report, these MEPs have informed us of lower incomes than originally declared. Under the Code of Conduct MEPs are solely responsible for the information declared and have till the end of the month following any change occurring to update their declarations. In the case at hand, the changes to incomes far exceed the reporting deadline in the Code of Conduct. Due to time-constraints, MEPs were not in a position to provide supplemental verification of the changes to their declarations. Therefore, we have opted to remove the names at this time.

Source: TI EU

Moonlighting in Brussels – Side jobs and ethics concerns at the European Parliament

Tato analýza se zaměřuje na europoslance a jejich vedlejší příjmy. Členové Evropského parlamentu si od svého zvolení v roce 2014 na vedlejších příjmech vydělali minimálně 450 milionů korun, maximální odhad však dosahuje přes jednu miliardu. Podle tohoto výzkumu si až 104 evropských poslanců vydělalo přes 100 tisíc EUR ke svému základnímu poslaneckému příjmu. Přitom je činnost poslanců Evropského parlamentu prací na plný úvazek.

 

 

Gavin O’Brien: „The Controversy of the 2018 World Cup Bid“

Blog by Gavin O’Brien, Intern at Transparency International Czech Republic | source: TI

Leading up to the 2018 World Cup, there was considerable resentment regarding the Russian snag of the World Cup bid and many allegations were made claiming that the bid was obtained under corrupt bidding practices. Accusations against Russia stemmed from the sentiment that Russia was unqualified to host the World Cup; especially compared to the other countries contending for the bid (which include Russia, England, and joint bids from Belgium & Netherlands and Spain & Portugal).

 

Unfitted candidate

Russia is not well known for their football prowess, failing to even qualify for the 2010 World Cup in South Africa. Furthermore, FIFA originally rated Russia’s bid as one of the riskiest choices for operational considerations because it did not have a conducive infrastructure for hosting the World Cup; it had a sheer lack of acceptable football stadiums and did not have the accommodation or transportation capacity to host the large influx of people that would come to see the World Cup.

Therefore, considering the recent scandal involving several FIFA executives and Russia’s complete turn-around, many were dubious about the legality of the methods Russia employed to secure the bid.

 

An art piece for your vote

In light of the allegations, the then Chief Ethic’s Investigator of the FIFA Ethics Committee, Michael J. Garcia, launched a two year investigation into the bidding practices of many of the countries active in the bidding process, with focus on Russia and Qatar. While the allegations against Russia were bountiful, Garcia narrowed his investigative scope to four allegations: that FIFA council member, Michel D’Hooghe, accepted a work of art in exchange for his vote for the Russian bid; that the Russian Bid Committee attempted to unduly influence FIFA council member Amos Adamu’s vote by funding development programs in Nigeria; that FIFA council member, Franz Beckenbauer, entered into a contract with a Russian gas company in exchange for his vote for the Russian bid; and Lord Triesman’s claims that there was collusion between Russian and Spanish bids. Additionally, the report investigates the curious fact that all of the computers used by the Russian Bid Committee were conveniently destroyed.

 

Trimmed report

Garcia submitted his 350-page report of the World Cup bidding process to the FIFA Ethics Committee in September of 2014, evaluating the bidding practices of the six countries vying for the 2018 bid as well as the ones involved in the 2022 bid. In response, FIFA’s head of adjudication on ethical matters, Hans-Joachim Eckert, submitted a shortened 42-page summary of the report that cleared Russia and Qatar of all allegations.

The media declared the meager summary a “white wash” and Garcia soon retired from the FIFA Ethics Committee in retaliation, claiming that the summary was “materially incomplete”. FIFA would not publish the full report until 2017, but they only did so because they were pressured to after the report was secretly leaked to a German newspaper, “Bild”.

 

Cancelled friendly match

Once released, the report revealed a surprising amount of shady bidding practices carried about by a significant number of countries. While many of the reported infractions were minor, the report showed how widespread faulty bidding practices are. Perhaps one of the more unexpected offenders was England which, in one instance, planned a friendly match with Thailand eight days the bid vote was to occur, but they cancelled once it was made clear that the Thailand was not going to vote for England.

Although such activity does not seem that significant in the grand scheme of things, even the smallest violations should not be condoned because left unchecked, illegitimate bidding practices will continue to develop and spread until they completely destroy the legitimacy of the World Cup and the countries involved.

 

Qatar revoked?

A prime example of this point is personified through Qatar, whose faulty bidding practices were severe enough that people are questioning whether their 2022 World Cup bid should be revoked. The evaluation of Russia, however, suspiciously cleared the 2018 bid holder of all allegations, painting them as the picture of perfection. Considering the ubiquitous nature of improper bidding practices of nearly all of the countries involved and the severity of the convincing allegations made against them, it is doubtful that Russia was the outlier that kept their practices completely legitimate.

Even though Russia has been cleared, there are still too many instances of countries taking part in coercive activity to help their chances of securing a bid and the repercussions enforced are underwhelming.

 

Watching the Game vs Watching the practices behind it

It is paramount for us as spectators to keep corrupt bidding practices in check for a number of reasons. The first is that FIFA will not keep themselves accountable (as we have seen in the past); FIFA has a monopoly on the World Cup and will continue to abuse bidding practices to line their pockets rather than give the World Cup to countries who genuinely deserve it.

While there is much that goes into who should receive future bids, it should never merely come down to who can pay the most, for many capable countries will continue to lose out on potential bids simply because they do not have the clout or resources. Additionally, the countries that win bids through corrupt practices are likely to be corrupt in other aspects as well. If they succeed in getting what they want through corruption then they will continue to endorse corrupt activity and create more problems surrounding the sport.

For example, subsequent to Russia and Qatar winning the World Cup bids for 2018 and 2022 despite the many corruption allegations against them, both countries were also investigated for inhumane practices used to build their stadiums, forcing workers to work under nearly slave-like conditions.

 

It’s not just about football

Lastly, if we do not keep corruption surrounding the World Cup in check, not only will the integrity of football be compromised, it will also open the door for such corrupt practices to spread to other sports around the world.

With all of this in mind, I leave you with an important question to ponder – how far will we let coercive activity and illegitimate bidding practices go unchecked before we acknowledge them for the corrupt actions that they are and penalize them as such?

The author is Gavin O’Brien, Intern at Transparency International Czech Republic.

Blog Gavina O’Briena: „Pořadatelská kontroverze fotbalového mistrovství světa 2018“

Gavin O´Brien, stážista Transparency International Česká republika | zdroj: TI

Nejvíce emocí v rámci fotbalového dění necítí tentokrát jen skalní fanoušci, kteří pro tento sport dýchají, ale to pravé rozrušení panuje právě mezi zeměmi, které se ucházely o pořádání této prestižní sportovní akce, a které prohrály s jedním z nejméně pravděpodobných kandidátů – Ruskem.

Cesta ke světovému poháru 2018 byla lemována silným rozhořčením nad ruským zásahem do výběru pořadatelské země a mnoha obviněními, že Rusko bylo vybráno na základě korupčního jednání. Obvinění plynula z dojmu, že Rusko nesplňovalo podmínky pro hostování mistrovství, a to především ve srovnání s ostatními zájemci (o pořádání poháru se ucházela Anglie a spojené nabídky přišly také od Belgie s Nizozemskem a Španělska s Portugalskem).

 

Nezpůsobilý kandidát

Rusko se nepyšní stabilními fotbalovými úspěchy, na světový pohár v Jihoafrické republice v roce 2010 se jeho tým ani nekvalifikoval. FIFA nejprve ohodnotila ruskou přihlášku jako jednu z nejriskantnějších z provozního hlediska, jelikož země neměla dostatečnou infrastrukturu pro pořádání takové akce – nejen naprostý nedostatek vyhovujících fotbalových stadionů, ale také nízké ubytovací a dopravní kapacity nepřipravené na takový příliv fotbalových fanoušků.

Vzhledem k nedávnému skandálu, který se dotkl několika vedoucích představitelů FIFA a úplného obratu Ruska, mnoho lidí pochybovalo o zákonnosti metod, které Rusko používalo k zajištění nabídky.

 

Hlas za obraz

Ve světle těchto obvinění spustil tehdejší hlavní vyšetřovatel Etické komise FIFA, Michael J. Garcia, dvouleté vyšetřování praktik, které státy v těchto pořadatelských kláních používají, a to se zaměřením na Rusko a Katar. Ač bylo obvinění vůči Rusku mnoho, Garcia zúžil své vyšetřování na čtyři z nich:

  • člen rady FIFA Michel D’Hooghe přijal umělecké dílo výměnou za svůj hlas pro Rusko;
  • ruská delegace se neoprávněně pokusila ovlivnit hlasování Amose Adamu, člena rady FIFA, financováním rozvojových projektů v Nigérii;
  • člen rady FIFA Franz Beckenbauer vstoupil do smluvního poměru s ruskou plynařskou společností výměnou za svůj hlas ve prospěch Ruska;
  • a Lord Triesman zveřejnil tvrzení, že docházelo k tajným domluvám mezi Ruskem a Španělskem.

V závěrečné zprávě vyšetřování se také zmiňuje pozoruhodný fakt, že všechny počítače, které používala ruská delegace, byly příhodně zničeny.

 

Okleštěný report

Tuto závěrečnou 350 stránkovou zprávu podal Garcia etické komisi FIFA v září 2014. Ta hodnotila praktiky, které používalo 6 států ucházejících se o pořádání mistrovství v roce 2018 a také zemí zapojených do výběru pro rok 2022. Hans-Joachim Eckert, vedoucí oddělení pro etické záležitosti FIFA, publikoval zkrácenou zprávu o 42 stranách, která očišťovala Rusko i Katar od všech obvinění.

Média označila tuto skrovnou zprávu za pokus „zahrát kauzu do outu“ a Garcia brzy poté rezignoval na post v etické komisi s prohlášením, že ono shrnutí bylo „nedostatečné“. FIFA nezveřejnila plné znění zprávy až do roku 2017, kdy k tomu byla donucena potom, co report unikl do německého deníku Bild.

 

Zrušený přátelák

Po zveřejnění vyplynulo na povrch překvapivé množství informací o tom, jaké nekalé a pochybné praktiky mnozí zájemci používají. Ač bylo mnoho z porušení spíš nezávažných, zpráva ukázala především šíři takových praktik. Jedním z nejméně očekávaných provinilců byla Anglie, která v jednom z případů plánovala přátelské utkání s Thajskem, které se mělo odehrát 8 dní před hlasováním, to však zrušila den předem, když vyšlo najevo, že Anglie thajský hlas nezíská.

I když se může zdát, že se nejedná o nějaké závažné překračování pravidel, ani ta nejmenší porušení by neměla zůstat bez zájmu. Pochybné praktiky začínají na té nejnižší úrovni a přerůstají do větších problémů, které pak ovlivňují úroveň nejvyšší a mohou nakonec přispět k úplné diskreditaci fotbalového mistrovství světa a zemí, které se zapojí.

 

Nejasná budoucnost poháru v Kataru

Ztělesněním je dnešní situace Kataru, jehož nekalé praktiky v rámci výběru pořadatelské země vedou mnohé k otázce, zda by volba pro rok 2022 neměla být zrušena. Naproti tomu hodnocení Ruska očistilo letošního pořadatele a vykreslilo ho v nejlepších barvách. Vzhledem k problémům, které se nevyhnuly v menším nebo větším měřítku žádné z kandidátských zemí, by bylo více než překvapivé, kdyby Rusko bylo tím jediným státem, který by udržel vše v naprostém souladu s pravidly.

Ačkoliv bylo Rusko zbaveno všech obvinění, stále zůstává příliš mnoho doložených případů, ve kterých se země snaží si pochybnými praktikami zajistit roli pořadatele a důsledky takového jednání jsou jasně negativní.

 

Sledování zápasů vs. Sledování jejich pozadí

Pro nás jako diváky je hned z několika důvodů stěžejní tyto korupční praktiky sledovat. FIFA nepřevezme tuto zodpovědnost (jak jsme mohli vidět již několikrát v minulosti), má monopol na organizaci světového poháru a nadále bude zneužívat volbu pořadatele k tomu, aby si „zvýšila profit“ místo toho, aby pořadatelství získala země, která si ho skutečně zaslouží.

Volba by se nikdy neměla omezit pouze na to, kdo je schopen zaplatit nejvíc. Mnoho kandidátů bude i nadále prohrávat, jednoduše proto, že nemají dostatek peněz a vlivu. Navíc, pokud někdo vyhraje volbu díky korupci, je o to pravděpodobnější, že korupce nebude v takové zemi ojedinělá. Dále pokud díky korupci dosáhnou toho, co chtějí, budou v takových aktivitách pokračovat a sportovní prostředí se bude potýkat s navazujícími problémy.

Například Rusko i Katar, jako pořadatelé pro roky 2018 a 2022, jsou vyšetřovány nejen kvůli korupci, ale také kvůli porušování lidských práv (nelidské podmínky práce při stavbě stadionů, atd.).

 

Není to jen o fotbale

A konečně, pokud se nebudeme zabývat korupcí v rámci mistrovství světa, nejen že bude narušena integrita fotbalu jako takového, ale otevřou se dveře takovým praktikám i do dalších sportů po celém světě.

Uzavřu to podstatnou otázkou pro Vás, čtenáře. Jak daleko můžeme nechat dojít nátlakové taktiky a nelegitimní volební praktiky, než si uvědomíme, že se jedná o korupci a budeme ji podle toho penalizovat?

Autorem je Gavin O’Brien, stážista Transparency International Česká republika.

Proč jsou evropské fondy a veřejné zakázky vnímány veřejností jako tunelování veřejných prostředků? Jaké faktory tento názor podporují a jak je možné jej změnit?

Férové veřejné zakázky v ESI fondech | zdroj: TI

Úvod, legislativní rámec a vymezení pojmů

V úvodní diskusi zaznělo, že evropské fondy, resp. projekty z nich spolufinancované včetně veřejných zakázek realizovaných v jejich rámci, vnímáme málo jako příležitost a upozaďujeme otázku účelného využívání prostředků z těchto fondů. Obecně by prospělo více se soustředit na definování potřeb v prioritních oblastech investic a zjišťování jejich přínosů a dopadů, a to i prostřednictvím dialogu s občany.

Jak řešit problémy, se kterými se zadavatelé často při realizaci projektů setkávají, tj. složitost, nepřehlednost, rigidnost, duplicitu kontrol, vysokou administrativní zátěž, nejasné definování odpovědnosti uvnitř organizace? Jednou z cest je posílení odborného zázemí pracovníků na regionální úrovni, zpracování a zpřístupnění kvalitních metodik doplněných o prakticky orientované příklady dobré praxe (viz např. metodika Ministerstva financí k problematice veřejného nakupování), zřízení služeb technické podpory (help desk) pro malé zadavatele v regionech atd.

 

Konkrétní rizika a jejich indikátory ve veřejných zakázkách z fondů EU

V roce 2017 se zvýšil celkový objem veřejných zakázek na 559 mld. Kč a podíl zakázek financovaných z fondů EU narostl na 20 % oproti roku 2016, kdy tyto zakázky tvořily 11% trhu veřejných zakázek. Nejzávažnější pochybení stále přetrvávají: nízká transparentnost, zadávání bez otevřené soutěže (včetně nadužívání jednacího řízení bez uveřejnění bez existence objektivních důvodů pro jeho využití), nevytváření dostatečně konkurenčního prostředí či účelové dělení předmětu zakázky.

Obecným doporučením pro prevenci korupčních rizik v oblasti veřejného zadávání je zvýšení integrity celého procesu a posílení preventivních opatření prostřednictvím etických kodexů, protikorupční strategie a interních pravidel pro řešení střetu zájmů, zvyšování povědomí o této problematice mezi zaměstnanci a jejich pravidelné proškolení, posílení podpory zadavatelů, integrace whistleblowingu a nástrojů pro ochranu oznamovatelů, využívání Paktů integrity v případě strategických zakázek.

Důležité je také posílení transparentnosti cestou elektronizace veřejného zadávání, otevřeného přístupu do registrů, zveřejňování smluv. K tomu účastníci semináře doplnili, že povinné podávání nabídek pouze v elektronické podobě se v praxi někdy ukazuje jako překážka účasti malých lokálních dodavatelů zejména v případě veřejných zakázek malého rozsahu (např. VZ, jejichž předmětem je provedení drobných oprav apod.).

Velkým problémem veřejného zadávání je jeho nedostatečné plánování a příprava, mnohdy je tento problém způsoben vlivem vnějších faktorů mimo dosah zadavatelů jako např. častá změna pravidel, včetně časového harmonogramu, konkrétního operačního programu, resp. jednotlivých výzev. To platí i pro zakázky realizované v rámci projektů spolufinancovaných EU. Časová tíseň pak nejednou může vést k nedodržení závazných pravidel a postupů při veřejném zadávání a následnému zpochybnění zákonnosti úkonu zadavatele ze strany dodavatelů nebo kontrolních orgánů.

Účastníci semináře poukázali i na v praxi se někdy vyskytující nejednotný postup kontrolních orgánů, který může mít negativní dopad na právní jistotu zadavatelů. Diskutována byla i možnost inspirace v zahraničí (např. zkušenosti SR s ex ante posouzením jako preventivním opatřením zaměřeným na eliminaci chyb a nedostatků s cílem snížit rizika porušení závazných pravidel při veřejném zadávání).

Jako rizikový faktor ve fázi realizace zakázky byl účastníky semináře hodnocen přílišný důraz, který se klade zejména na splnění formálních požadavků (termíny, doklady), a nikoli již na kvalitu plnění. Důsledkem toho mají někteří zadavatelé v praxi problém s efektivním vymáháním smluvních pokut.

Účastníci semináře se shodli, že veřejné zadávání je kontinuální proces, jehož plánování a přípravě je potřeba věnovat dostatek času. Cílem by měla být spíše eliminace nejvýznamnější rizik s potenciálně nejcitelnějším negativním dopadem, nikoli pouze striktní kontrola zaměřená pouze na dodržení formálních postupů.

Na semináři také zaznělo, že rizikovým faktorem a zdrojem možného pochybení bývá i příliš častá aktualizace podmínek dotačních programů či vysoká fluktuace odpovědných osob v rámci příslušných úřadů.

Účastníci semináře dále diskutovali možná opatření, která mohou přispět ke kultivaci veřejného zadávání v České republice.

Vybraná doporučení:

  • omezit politický vliv ve veřejném zadávání
  • zjednodušit postupy při administraci veřejných zakázek a omezit častou změnu pravidel
  • doplnit závazné metodiky o praktické příklady, posílit sdílení dobré praxe
  • sjednotit rozhodovací praxi napříč všemi kontrolními orgány s cílem zvýšit právní jistotu zadavatelů a ostatních subjektů podílejících se na veřejném zadávání
  • zrychlit rozhodování příslušných orgánů s  cílem efektivně využít prostředky dotace
  • integrace whistleblowingu a prosazování fungující ochrany oznamovatelů.

Závěr semináře patřil prezentaci plánovaných opatření Evropské komise k zefektivnění veřejného zadávání, které zveřejnila 3. října 2017. Cílem této iniciativy je zvýšit příležitosti pro efektivní zhodnocení veřejných prostředků. Jedním z opatření je dobrovolné ex ante posouzení v případě velkých infrastrukturních projektů nebo další důraz na elektronizaci veřejného zadávání a zvyšování profesionalizace zainteresovaných pracovníků.

Výstupy workshopu budou využity při realizaci dalších projektových aktivit Férové veřejné zakázky v ESI fondech.

Další seminář se koná v září 2018 v Plzni. O přesném termínu a místě konání budeme informovat na stránkách projektu a TI.