Blog Filipa Trnky: „Aktuální dění kolem věcného záměru zákona o nominacích“

^{Mgr. Filip Trnka, LL.M., externí spolupracovník TI | zdroj: Filip Trnka}

Věcný záměr a jeho změny v průběhu roku 2015

Ministerstvo financí v první polovině roku 2015 představilo věcný záměr zákona o výběru osob do řídících a dozorčích (kontrolních) orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu („zákon o nominacích“), na jehož základě by byl ustaven Vládní výbor pro personální nominace („Výbor“). Tato právní úprava by měla být nástrojem k omezení využívání pozic ve statutárních a kontrolním orgánech státních podniků a společností s majetkovou účastí státu jako tzv. „trafik“, tedy obsazování těchto pozic nikoliv na základě kritérií odbornosti či zkušeností, nýbrž z důvodů politických. Na závažnost problematiky trafik poukazovala ve svých výročních zprávách opakovaně i Bezpečnostní informační služba.

K věcnému záměru poskytla zpětnou vazbu celá řada připomínkových míst včetně např. pracovních komisí předsedy Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí. Dokument následně doznal některých změn a poslední veřejně dostupná verze^[1] některé kritizované prvky upravila. I v této podobě má však záměr k ideálu daleko. Jaké tedy byly hlavní nedostatky původní verze záměru a jakých změn doznaly?

Úprava vlastního procesu výběru

Zřejmě největším nedostatkem původně rozeslaného věcného záměru byla, bohužel, jeho nejdůležitější část – tedy vlastní proces výběru osoby do pozice v daném řídícím či kontrolním orgánu. Znění záměru z úvodu roku 2015 totiž mohlo vést k absurdním situacím, kdy by „výběr“ do příslušné pozice mohl probíhat kupříkladu následovně: i) příslušný ministr by si vybral jakékoliv (byť třeba nevhodné) dvě osoby a dal by je Výboru k posouzení, ii) Výbor by ze dvou zmíněných kandidátů jednoho doporučil, avšak iii) ministr by si mohl bez omezení vybrat i kandidáta druhého. Zmínění dva kandidáti by tedy mohli být vybrání ministrem zcela libovolně s tím, že konání výběrového řízení bylo v původním znění věcného záměru zmíněno jako pouhá možnost (jejíž využití by záviselo čistě na vůli příslušného ministra). Takové řešení by sotva poskytovalo záruky transparentnějšího výběru.

Upravený věcný záměr situaci mírně vylepšil, neboť již hovoří o povinnosti výběrové řízení konat. Přesto však problém nevyřešil:

• Ze znění upraveného záměru především zřejmě vyplývá, že hlavní část výběru, včetně výběrového řízení by byla na příslušném ministerstvu: „V rámci výběrového řízení provede příslušné ministerstvo posouzení přihlášek a vyloučí ty, které nebudou splňovat požadované předpoklady nebo náležitosti. Ostatní osoby, které nebudou vyloučeny, se podrobí výběrovému řízení na příslušném ministerstvu, do jehož působnosti daná společnost nebo státní podnik spadá, které následně předloží návrh na nominaci Výboru.“^[2]
• Za druhé, záměr předvídá existenci výjimek z konání výběrového řízení. Mezi ně jsou řazeny krajně naléhavý důvod a časová nouze. Slovní spojení „krajně naléhavý důvod“ je poměrně neurčité a tedy spojené s rizikem zneužití.

Zůstává tedy zachována situace, kdy by Výbor toliko posuzoval osoby vybrané některým ministerstvem (a navíc bez závaznosti závěrů Výbor). Jakkoliv tedy by mohl být Výbor plný nezávislých a na slovo vzatých odborníků, jejich potenciál zůstane přinejmenším částečně nevyužit, neboť mu budou k posouzení dány pouze osoby vzešlé z výběrového řízení provedeného ministerstvem.

Postavení členů nominačního výboru

Pozitivním posunem oproti původnímu textu věcného záměru je posílení nezávislosti postavení členů Výboru. Poslední veřejně dostupná verze věcného záměru v této souvislosti zmiňuje pevně stanovené funkční období členů Výboru (s možností opakovaného jmenování) a neslučitelnost členství ve Výboru s členstvím v politických stranách a hnutích. Věcný záměr dále předvídá, že zákonná úprava by měla stanovit jasná pravidla pro odvolávání členů Výboru. Výbor by měl být stejně jako dle původního věcného záměru jmenován a odvoláván vládou, avšak nově by mohl kandidáty na členství ve Výboru navrhovat kdokoliv. Podle původního věcného záměru měl budoucí členy navrhovat toliko ministr financí.

Povaha závěrů Výboru

Původní věcný záměr předvídal ryze doporučující charakter usnesení Výboru. I v tomto ohledu lze u upraveného věcného záměru hovořit o určitém zlepšení. Příslušné ministerstvo by sice i nadále mělo možnost se při nominaci osoby do orgánů státních podniků a obchodních společností s majetkovou účastí státu od doporučení Výboru odchýlit, avšak v takovém případě však bude mít povinnost tento postup písemně zdůvodnit a toto zdůvodnění zveřejnit způsobem umožňující dálkový přístup. Na druhou stranu věcný záměr nijak nekonkretizuje, co přesně by mělo zdůvodnění obsahovat a není tak jasné, zda by požadavek zdůvodnění zveřejnit skutečně omezil libovůli při nominaci.^[3]

Co bude dál?

Z předchozích odstavců je zjevné, že i přes dílčí pozitivní změny v textu věcného záměru by nebyl zákon na základě věcného záměru připravený a schválený s to splnit svůj účel, tedy zajistit „takovou úpravu výběru odborných osob do funkcí ředitelů a členů dozorčích rad státních podniků a do funkcí členů orgánů obchodních společností, která bude prováděna transparentně a systémově a bude pod veřejnou kontrolou.“^[4] Stejně jako původní věcný záměr i jeho novější verze nedává Výboru reálnou možnost v některých situacích výběr osob zásadně ovlivnit. Klíčovou fází by totiž byl prvotní „předvýběr“ osob ministerstvem (byť třeba skrze výběrové řízení), aniž by pro tuto část procesu byla zákonem o nominacích stanovená patřičná pravidla zajišťující skutečnou transparentnost výběru. Aby právní úprava mohla mít skutečný přínos, bylo by třeba zmíněný předvýběr buď zcela vyloučit, případně jej umožnit jen ve velmi omezené a dostatečně přesně definované podobě (např. umožnit ministerstvu vyřazení přihlášek zjevně nevyhovujících podmínkám výběrového řízení).

Osud věcného záměru je tak jako tak nejistý. Legislativní rada vlády totiž na svém listopadovém zasedání projednávání věcného záměru zákona o nominacích přerušila.

—————————————————————————————————————————————

^[1] https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=KORN9V6D5F06.

^[2] Tamtéž.

^[3] Lze srovnat např. s britskými pravidly vydanými Komisařem pro jmenování do veřejných funkcí („Commissioner for Public Appointments“), která se týkají i společností s majetkovou účastí Britského království. Zmíněná pravidla, Kodex vydaný Komisařem, stanoví, že ustavený panel (velice zjednodušeně jakási obdoba Výboru z českého věcného záměru) určí při výběrovém řízení ministrovi seznam jmenovatelných („appointable“) kandidátů (resp. alespoň jednoho kandidáta). Koho ze jmenovatelných kandidátů si vybrat je pak na ministrovi. Nevybere-li si ani jednoho ze jmenovatelných kandidátů, musí takový krok zdůvodnit a následně může dojít toliko k opakování výběrového řízení. Blíže viz http://publicappointmentscommissioner.independent.gov.uk/wp-content/uploads/2012/02/Code-of-Practice-20121.pdf.

^[4] https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=KORN9V6D5F06.

Štítky: Prosazování protikoručních zákonů , Profesionální státní správa