Uzavření evidence skutečných majitelů omezí dohled. Důvodem je neschopnost státu včas reagovat na změny a transponovat klíčové směrnice

^{Náhled webové stránky esm.justice.cz | zdroj: Ministerstvo spravedlnosti}

Avizované uzavření ESM představuje zásadní překážku nejen v omezování korupce, ale navíc vysílá špatný signál v boji proti praní špinavých peněz (Anti-Money Laundering – AML) a porušování mezinárodních sankcí.

„Evidence skutečných majitelů umožňuje zjistit, kdo v konečném důsledku profituje z které právnické osoby, či kdo je takovou právnickou osobu schopen ovládat. Jedná se tedy o způsob, jak prohlédnout přes složitou korporátní strukturu a zjistit, kdo je skutečným člověkem, který danou společnost ovládá a má z ní finančních prospěch,“ vysvětluje vedoucí analytik TI Marek Chromý.

ESM vznikla v Česku v návaznosti na 4. a 5. tzv. AML směrnici, které tuto evidenci zavádějí, respektive ji otevírají široké veřejnosti. V návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z prosince roku 2022 ale došlo k omezení původně obecného přístupu v rámci tzv. šesté AML směrnice.

Ta říká, že přístup k údajům má být nově poskytnut pouze těm osobám, které prokážou oprávněný zájem. Celá směrnice má být v členských státech EU transponována až k červenci 2027, její článek 74 však zároveň stanoví, že přístup pro osoby s oprávněným zájmem má být zaručen už i v rámci směrnice předchozí. Tato změna přitom měla být transponována již k 10. červenci 2025.

„Česká republika nicméně doposavad tuto povinnost fakticky plnila, neboť byla evidence skutečných majitelů otevřena všem. To se však změní, a v důsledku rozhodnutí nejvyšších soudů a avizovaného uzavření evidence se nově ke klíčovým údajům nebudou automaticky schopni dostat ani ti, kteří oprávněný zájem prokážou. Taková situace je vskutku kuriózní, a je škoda, že se jí včasnou, přesnou a proaktivní transpozicí novely směrnice nepodařilo ze strany Ministerstva spravedlnosti předejít,” objasňuje Kryštof Doležal, právník TI.

Jaký bude dopad v praxi?

Evidence skutečných majitelů zůstala v Česku otevřena déle než v jiných evropských státech. Existovala tedy snaha o zachování volného přístupu k těmto důležitým údajům pro široký okruh osob. Tento z protikorupčního hlediska chvályhodný postup však nyní v zásadě ztroskotal. Namísto potřeby prokazovat oprávněný zájem již od července, je tak nyní široká veřejnost vystavena právní nejistotě.

^{Registry skutečných vlastníků v EU k září 2025 | zdroj: mezinárodní sekretariát Transparency International}

Na tom nic nemění ani současný přístup resortu spravedlnosti, který naznačuje, že by přístup i po dobu formálního uzavření evidence měl být zaručen prostřednictvím informačních žádostí u příslušných soudů.

Jakkoliv je takový přístup chvályhodný, stále platí, že přístup do ESM na základě žádosti podle analogického výkladu nelze považovat za srovnatelný s běžným přístupem přes webovou stránku.

To platí o to více, víme-li, že příslušná ustanovení mohla být již několik měsíců transponovaná, a současná situace by tak vůbec nemusela nastat.

„Přístup na základě žádosti u soudu, navíc bez jasného právního základu, lze totiž za souladný se směrnicí označit jen těžko. Nevíme totiž, jak bude vypadat rozhodovací praxe soudů, která se navíc v podobných případech může lišit. V neposlední řadě pak ani netušíme, jak dlouho takové vyřízení může trvat. V důsledku je tedy možné, že tato cesta bude nejen neefektivní, ale i nefunkční,“ hodnotí Kryštof Doležal.

Nyní nezbývá než vyčkat, zda mechanismus popsaný ministerstvem bude skutečně fungovat, což je v situaci, která neměla nikdy nastat, vcelku málo.

Zároveň je třeba, aby se období uzavření evidence podařilo co možná nejsnáze a nejrychleji překlenout. Stále totiž platí, že je povinností státu, aby požadavkům směrnice vyhověl, a to v požadovaném termínu, což bude nyní představovat zásadní problém.

Státy EU, které jsou v rozporu s povinnostmi jim plynoucím ze směrnic, jsou totiž vystaveny potenciálním přímým účinkům příslušných ustanovení, v krajním případě i odpovědnosti za pozdní transpozici, a to nejen v podobě tzv. infringementu ze strany Evropské komise.