Milan Eibl: U našich politických špiček stále převládá falešný pocit, že nám z kyberprostoru nic moc nehrozí

^{Milan Eibl, vedoucí analytik TI | zdroj: TI}

Milane, v  Transparency zastáváš pozici vedoucího analytika, což mnohým nemusí na první pohled vůbec nic říct. Co konkrétně je tedy náplní tvé práce? 

Získávání a zkoumání zjištěných informací, což ale taky nezní úplně konkrétně. Nicméně o tom ta práce vlastně je, protože ten záběr činností je široký. Zjednodušeně řečeno se snažím získávat s mým týmem informace z nejrůznějších offline a online zdrojů pro kauzy a analýzy a vkládat je do relevantního kontextu. Ať už se jedná o majetkové propletence politiků, rozkrývání prázdných schránek (tzn. firmy, které existují pouze na papíře) nebo vytěžování informací ze státních i nestátních databází. Pro většinu téhle práce se vžilo označení OSINT, tedy Open Source Intelligence. 

Metodu OSINT zároveň školíš. Mohl bys více objasnit, o co se konkrétně jedná a komu by se tato znalost mohla hodit? 

Zkratka OSINT pochází z prostředí tajných služeb, jako jedna z novějších oblastí pro získání informací, podobně jako HUMINT nebo SIGINT. OSINT je vytěžování volně přístupných informací na internetu, zjednodušeně takové expertní googlování. Dnes už to není ale přímo devíza tajných služeb, naopak se tahle znalost zakořenila u investigativní žurnalistiky a neziskového sektoru, popř. specializovaných komerčních firem.  

Pro širokou veřejnost to asi nejvíce proslavila skupina Bellingcat, kteří mj. z youtubeových videí dokázali zmapovat cestu raketového systému, který sestřelil let MH-17, zjišťování identity agentů FSB v Salisbury a mnoha dalších. Například s Houpacím Oslem spolupracovali na analýze fotek Andreje Babiše mladšího. A celý proces jste mohli vidět téměř online na Twitteru, kdy se jak experti, tak dobrovolníci sešli v jednom vlákně a rozebírali téměř jednotlivé pixely, aby dokázali určit místo odkud byly jednotlivé snímky foceny. I tohle je OSINT.  

Postupně si toho všímají i mezinárodní organizace a osobně mě třeba pozitivně oslovila aktivita Europolu, který pár let zpátky rozjel projekt #TraceAnObject, který právě využívá OSINT kapacit ve společnosti, aby pomohly identifikovat různé předměty nebo budovy pro boj proti dětské pornografii. 

Takové znalosti zefektivňují práci, a proto se je snažíme ukázat jak státní správě, tak komerčním společnostem – jak rozkrýt majetkovou strukturu uchazeče o dotaci, jak zhodnotit ekonomické zdraví potenciálního obchodního partnera, jak si vyhodnotit možná reputační rizika projektů. 

Jednou z tvých specializací je získávání informací z otevřených zdrojů. Které z nich přijdou podle tebe občanům nejčastěji vhod? A myslíš, že „běžný“ občan vůbec ví o jejich existenci? 

Přijde mi, že díky občanským iniciativám se povědomí o otevřených zdrojích rozšířilo i do nejvzdálenějších koutů republiky. Právě tomuto trendu se snažíme i přizpůsobit naši práci, a ukazovat lidem, kde jsme na jednotlivé informace přišli, jak pracujeme s fakty a že to není úplně jaderná fyzika, ale že to zvládne kdokoliv.  

Tou základní výbavou jsou již ověřené klasiky jako Obchodní rejstřík nebo Registr smluv, které dokáží poskytnout relevantní informace pro většinu případů a jsou jednoduše přístupné všem. Ale rád bych tady vypíchnul právě ty občanské iniciativy, které přetváří často uživatelsky nepřívětivé databáze do srozumitelné podoby, a to především Hlídač státu, Dotační parazit nebo Politickefinance.cz ale třeba i jeden z hlavních průkopníků takového přístupu v minulosti Všechnyzakázky.cz. 

^{Milan Eibl – Zjistěte si to sami | zdroj: TI}

Bavíme-li se o informacích, jak bys zhodnotil Česko v oblasti otevřenosti dat ve státní správě, zejména ve srovnání s dalšími evropskými státy? 

Krátká verze – rozhodně nejsme Estonsko. Na druhou stranu by bylo nefér opomenout velice patrný posun za posledních pár let, kdy se státní správa snaží obecně otevírat informace občanům, nastavovat si standardy pro otevřená data a pomalu zjišťuje, že to pro ni přináší výhody.  

Bohužel i zde narážíme na dost kostlivců minulosti v podobě různých vendor lock-inů (nemožnost zákazníka přejít k jinému poskytovateli – pozn. TI) anebo zarytých úředníků, přes které otevřenost dat prostě nejede. A ono to začíná i u politiků, kteří – čest výjimkám – používají eGovernment a otevřená data jako fajn heslo do kampaně, ale výraznější koordinovaný postup stále chybí. 

Jak tedy obecně funguje eGovernment v naší zemi? Co jsou podle tebe jeho největší nedostatky? 

Už jsem to trochu shrnul předtím, ale z informací, které se k nám dostávají, to je boj několika nadšenců ve státní správě, kteří chtějí mít kvalitní a uživatelsky přívětivý systém, který bude sloužit občanům, ale i pro zefektivnění běhu věcí.  

Na druhé straně ale stojí spíš ta politická reprezentace, která celý přístup k technologiím podceňuje. V poslední době to hezky ilustrovala celá debata a politický přístup ke kyberbezpečnosti. U našich politických špiček stále převládá falešný pocit, že nám z kyberprostoru nic moc nehrozí, a to i přes to, že jsme tu měli už několik úspěšných útoků na systémy ministerstev.  

Za mě je největším nedostatkem nedostatečná znalost a rigidita státní správy. Kyberprostředí už není otázka volby, žijeme v něm všichni a není možné se před ním stále schovávat. Máme velký potenciál v lidech a firmách, které se obecně oblasti IT zabývají, máme tu i platformy jako Česko.Digital, kteří se snaží ukázat, že to jde i jinak, a mnohdy jednodušeji, ale nakonec se oni sami musí „vlamovat do dveří“, aby státu pomohly, on sám je proaktivně nedokáže oslovit. 

TI brzo představí společný projekt právě s Česko.Digital a Hlídačem státu. Můžeš prozradit, o co se přesně jedná? 

Souhrou okolností jsme se v TI rozhodli minulý rok oživit projekt Naši politici, což byla unikátní stránka kolegů ze stejnojmenného a dnes už zaniklého sdružení, která komukoliv nabízela nijak nepřikrášlená, veřejně dohledatelná data o působení českých politiků na různých úrovních – jaké pozice zastávali, ve kterých firmách se objevovali, popř. v jakých kauzách hráli prim. Byla to asi největší databáze ručně dohledaných, ověřených informací o minulosti a současnosti politiků.  

Nechtěli jsme, aby takový projekt jen tak přestal existovat, a tak jsme se začali bavit právě jak s Česko.Digital, tak s Hlídačem státu, jak takovou databázi obnovit, ale dát ji nový kabát a hlavně novější přístup k získávání informací, ideálně tak, aby široká veřejnost a novináři měli ihned k dispozici neustále aktualizované informace. 

No a téměř rok poté díky velkému nasazení dobrovolníků z Česko.Digital už máme připravenou webovou stránku, kterou brzo spustíme, a která komukoliv umožní se rychle zorientovat v působení politiků v ČR jak na počítači, tak klidně v tramvaji na telefonu.  

Naší ambicí bylo zjednodušit velké množství informací do jednoduchého a přehledného shrnutí, aby s takovou databází dokázal pracovat kdokoliv, odkudkoliv. A protože se přístup k nejrůznějším databázím stále rozrůstá, bude se s tím rozrůstat i stránka, aby poskytovala informace z co nejširšího vějíře oblastí. 

Nemůžeme se nedotknout aktuální krizové situace u nás a ve světě v souvislosti s COVID-19. Jak se TI angažuje v současné době, kdy koronavir opodstatněně zabírá většinu zpravodajství? 

Je to složitá doba a některá pravidla musela jít stranou. Ale na práci TI se nic nemění. Jsme tu stále, abychom hlídali veřejný zájem, abychom dávali pozor, aby krize nebyla příležitostí pro zlodějíčky a nejrůznější vykuky, aby se zpod roušky napakovali nebo otěže uvolňovali víc než je zdrávo.  

Je nutné vidět i pozitivní stránky věci, současná krize je rozhodně příležitostí zhodnotit si, jak dobře jsme připraveni fungovat dočasně jen přes technologie. A jak může být užitečné, když kvůli sebemenší maličkosti nemusíte hned nutně ven.