Jana Stehnová: Vlivem pandemie nám paradoxně přibylo práce, obzvlášť té, která není vidět

^{Jana Stehnová, projektová manažerka TI | fotografie: Světlana Plašilová}

Františka Rohlíčková z oddělení komunikace TI připravila rozhovor, ve kterém představuje naší kolegyni a projektovou manažerku Janu Stehnovou.

Františka: Co je obsahem tvojí práce jako projektové manažerky? Co máš v TI na starost?

Jana: Práce projektového manažera v TI zahrnuje dvě roviny. Jedna linie činností souvisí s projektovým řízením, které zahrnuje spoustu dílčích aktivit. Ty se podílejí na tom, aby byly projekty dobře implementovány. A druhá rovina souvisí s více expertní analytickou prací, kdy se podílíme na psaní odborných výstupů.

Projekťák tedy píše žádosti a když to vyjde, řeší koordinaci. Komunikuje s donorem; reportuje, jestli dostáváme cílů, které jsme si stanovili. Práce zahrnuje i řízení rizik, což se teď právě krásně v březnu projevilo. Jde ale i o řízení týmu, který sestává z lidí napříč odděleními, která tady v Transparency máme. To jsou právní experti, analytici nebo kolegové z investigativy a komunikace.

Tým mnohdy tvoří i kolegové z jiných nevládních organizací z Česka i ze zahraničí. Díky tomu, že jsme součástí mezinárodního hnutí, se občas vyskytne i příležitost podílet se na projektu organizovaném sekretariátem.

Co je cílem projektů, proč jsou vlastně součástí činnosti Transparency?

Projekty nám umožňují se koncentrovat na určitou aktivitu, kterou si vytyčíme. V Transparency máme strategii, která obsahuje oblasti, na které se chceme soustředit a kde vidíme možnost rozvoje. K nim poté hledáme grantové příležitosti. Když je najdeme a jsou vhodné pro vytyčený cíl, vypíšeme grantovou žádost, kterou odešleme donorovi, a když uspějeme, implementujeme projekt.

V poslední době se většina projektů, které v TI děláme, plánuje zhruba na rok, což nám dává možnost být flexibilní. Někdy se snažíme mít i dlouhodobější projekty, protože to nevládní organizaci poskytuje možnost stabilního financování.

Mluvila jsi o tom, že máme projekty v Čechách i zahraničí. Jaký je v nich rozdíl?

Každý projekt je jiný. Závisí přesně na tom, kdo je donorem a jaké má programové vymezení. Například projekty financované z evropských fondů jsou realizované v rámci cílů vytyčených pro konkrétní programové období. Pak jsou tu třeba zahraniční donoři, kteří chtějí podporovat občanskou společnost – například americká ambasáda často podporuje projekty, které se věnují vzdělávání veřejnosti nebo studentů. Je to různé.

V zahraničních projektech má naše pobočka dobré jméno v rámci projektů Transition Promotion Ministerstva zahraničních věcí ČR, jeden z nich koordinuji. Jde o projekt ve Vietnamu, kde podporujeme občanskou společnost k větší participaci a zájmu o otevřené informační zdroje. Jedním z cílů je, aby se Vietnam stal součástí platformy OGP (Open Government Partnership). Cíle se tedy liší projekt od projektu.

Už jsi to vlastně načala. Na jakých projektech se podílíš, čemu se věnuješ právě teď?

Teď vedu dva projekty, jeden je ten ve Vietnamu, o kterém jsem mluvila a který bude končit v prosinci 2020. Byl ovlivněn pandemií, kvůli které jsme tam mimo jiné nemohli cestovat. I tak se nám ale daří spoustu věcí plnit. Tady se krásně prolínají obě roviny práce, o kterých jsem mluvila, kdy na jednu stranu komunikujeme s partnerskou pobočkou, připravujeme debaty, které se zatím bohužel nemohly uskutečnit.

Ale doufáme, že se nám ještě v druhé polovině roku podaří cestu realizovat. Rádi bychom přivítali i naši partnerskou organizaci tady v Čechách, protože víme, že přenos zkušeností probíhá velmi dobře, když je druhá strana přímo tady a mohou se setkat s našimi politickými představiteli, představiteli úřednického aparátu apod.

Ta druhá rovina je moje expertní role, kdy připravuji analýzy, které souvisejí s naší činností. Musíme mít skvěle zmapované prostředí ve Vietnamu, jak to korupční, tak i všeobecně z institucionálního pohledu, co si můžeme dovolit atd.

Druhý projekt, který vedu, souvisí s Partnerstvím pro otevřené vládnutí, což je mezinárodní platforma, která vznikla roku 2011 z iniciativy Baracka Obamy. Česká republika je členem platformy, z čehož pro ni plynou ve dvouletých cyklech konkrétní závazky.

Donorem projektu, kterého jsme teď součástí, je Sekretariát TI v Berlíně, a týká se napomáhání České republice v dodržení závazku, který jsme si jako země stanovili. Projekty jako tenhle jsou někdy subtilnější a výstupy poté nejsou tolik hmatatelné, ale jedná se vlastně o činnost, kterou bychom se zabývali i bez konkrétního projektu a donoři nám v tom pomáhají.

Ty už jsi to zmínila. Jak moc vaši práci ovlivnila na jaře pandemie? Co se s projekty stalo?

Paradoxně nám přibylo práce, obzvlášť té, která není vidět. Krizová agenda, která s pandemií souvisela, všechno, co jsme měli v plánu, nabobtnala. To znamená, že musíme přesouvat všechny plánované akce, termíny. Všem, kterých se to týká dát o změnách vědět. To je ta neviditelná práce, které je najednou strašně moc.

Třeba ve Vietnamu jsme plánovali spoustu aktivit, které závisely na naší přítomnosti, a ty nebylo možné realizovat. Na druhou stranu naši komunikaci to neovlivnilo, my bychom spolu byli v kontaktu online i bez pandemie.

Hodně to ale ovlivnilo i naši advokační činnost, kterou nejčastěji vykonávají kolegové z právní poradny. Protože když se nemůžete s lidmi setkávat, tak se některé věci konzultují poměrně špatně.

No a obrovským způsobem nám narostly i aktivity související s monitoringem, např. naše investigativní a analytické oddělení sledovalo zakázky a utrácení peněz. U zahraničních projektů jsme se zaměřili na to, jak krize dopadá na lidská práva, svobodu slova nebo svobodu informací. Nedílnou součástí krize, nejenom v rozvojových zemích, bylo výrazné omezení svobody slova a projevu. Takže na to jsme se museli mnohem více zaměřit.