Blog Petra Leyera: „Dvacetičtyřhodinová ozvěna: Babiš… biš… biš“

Publikováno: 9. května 2017

Na úvod si dáme hádanku. Jaký je rozdíl mezi Andrejem Babišem a Echem24? Žádný. Oba vymýšlejí spiknutí kolem Andreje Babiše.

Petr Leyer, vedoucí Právní poradny TI

Petr Leyer, právník TI | zdroj: TI

Je lepší mít tuberu než nádor

Aby bylo jasno, Andrej Babiš má problém a Andrej Babiš je problém. Představte si ovšem situaci, kdy přivezou pacienta do nemocnice. Pacient má nádor na mozku, tuberkulózu, na noze gangrénu, a navíc zlomené ruce. Sejdou se doktoři, každý řeší problém podle své specializace a najednou jeden z nich vstane a řekne: „Nádor je ze všeho nejzávažnější, do zprávy napíšeme jen nádor. Ostatní budeme řešit později. Kdybychom tam napsali všechno, nikdo nebude nádoru věnovat pozornost. Rozumíte, nádor!“ Kolegové nesouhlasí. Infekční protestuje, protože tuberkulóza může být též smrtelná. Stejně tak ostatní říkají, že neřešené problémy mohou nakonec být velmi závažné a že by se pacient měl léčit celkově. Neurochirurg ostatní obviní, že jsou neprofesionální, že si chtějí jen přihřívat vlastní kariérní polívčičku a že vůbec vlastně nerozumí medicíně.

 

Kdo nejde s námi, jde proti nám

Celá fiktivní historka má trochu nadneseně ilustrovat přístup Echa24 k novinařině a reagovat na článek, který vyšel před pár dny. OK, informují o Babišovi a informují dobře (záměrně se vyhýbám slovu objektivně). Jenže zároveň se Echo prezentuje postojem „kdo neřeší Babiše, Babišovi pomáhá“.Pokud by vše zůstalo v této rovině, budiž. Ve skutečnosti v Echu postoupili ještě o úroveň výš na „kdo nehejtuje Babiše stejně jako my (rozuměj několik článků denně), Babišovi pomáhá a Babiš ho snad dokonce platí“.

Z mého pohledu je to jaksi krátkozraké. Máme tu Babiše, Chovance, Bison & Rose, Peltu a FAČR, další oligarchy, kteří v poklidu pracují na ovládnutí politické scény, jsou tu záležitosti ohledně exekutorů, developerů, solárů. Vyberte si.

Echo si legitimně vybralo především jeden cíl a na něm vybudovalo pověst. Stejně tak si někdo jiný může vybrat jiný cíl, nebo dokonce (pro redaktory Echa zcela nepochopitelně) cílů více. Transparency je tu od toho, aby profesionálně řešila maximum systémových problémů v dosti omezené kapacitě, nikoliv aby suplovala práci novinářů, stála dvacet čtyři hodin na barikádách nebo upalovala politiky zaživa. Echo se svým přístupem jen připravuje o možné spojence a místo řešení opravdových kauz napíná energii do spojování nesouvisejících věcí a počítání mediálních výstupů a tweetů, což dnes má být zřejmě měřítko výkonnosti. My to ale jako meřítko naší výkonnosti nepřijímáme.

 

Takže kdo s kým chodí?

Transparency pracuje s materiálem, který jí občané dají (jak na celostátní, tak regionální a místní úrovni), hledá nová témata a nová korupční nebezpečí. Někdy je materiál lepší, jindy horší, někdy nestojí za nic. Někdy je řešení snadné vymyslet a dokonce ho i dosáhnout, jindy to prostě nejde, nebo to trvá zatraceně dlouho. Opakování stokrát řečeného, je ovšem přinejmenším nuda.

Kádrovat lidi je přirozená vlastnost. Tenhle peče s tímhle proti tamtomu a tihle spolu už dlouho něco… Má to jistý smysl, když se to zakládá na relevantních faktech a když to má sloužit k vytvoření profilu partnera nebo protivníka. Smysl to nemá, když slyšíte trávu růst a máte klapky na očích. Pak je to zcela kontraproduktivní a ostatní si mohou v lepším případě jen ťukat na čelo.

Jsem rád, přisuzuje-li Echo Transparency takovou magickou moc a myslí, že když vydá Transparency negativní stanovisko k Andreji Babišovi, tak se Andrej plácne dlaní do čela a řekne si: „Ty kokos, já su vlastně hentý zločinec, kradnu, som ve stretu zájmů a mal bych odstúpit.“

Bohužel to tak není. Dokud bude třicet procent voličů stát přes všechny kauzy za ním, může o něm Transparency vydávat sto článků denně, ale obávám se, že přání Echa se stejně nesplní. Navíc, řečeno slovy „klasiků nezávislé žurnalistiky“ z Parlamentních listů: „Nikdo nám nebude diktovat, o čem máme psát“ (ani Andrej Babiš, ani Bison & Rose, ani Echo24 a ani nikdo) a naše postupy i cíle nevznikají na objednávku stran (tím méně médií či zájmových skupin). Ale pozor, to nic nemění na tom, že chceme naslouchat problémům a řešit podněty. Jen by nikdo neměl mít pocit, že Transparency funguje jako protikorupční bufet – zákazník přichází, objednává a za minutu dostává objednané.

Dokud bude třicet procent voličů stát přes všechny kauzy za ním, může o něm Transparency vydávat sto článků denně, ale obávám se, že přání Echa se stejně nesplní.