Blog Ondřeje Cakla: „Jak si zachováváme politickou neutralitu čili oligarchizace diskurzu o státním aparátu“

^{Ondřej Cakl, projektový koordinátor TI | zdroj: TI}

Jak si zachováváte politickou neutralitu?

V uplynulých týdnech jsme byli několikrát konfrontováni s výrokem premiéra Andreje Babiše: „Transparency získávala peníze z ministerstev, nejvíce z těch vedených naší politickou konkurencí, z ministerstva vnitra, zahraničí a práce a sociálních věcí – dostala přes 8 milionů korun (v letech 2015–17)…“

Andrej Babiš dovozuje, že TI ČR útočí na jeho osobu (!), a to proto, že se měla stát spojenkyní jiných politických stran, neboť jí bylo upřeno stát se spojenkyní jeho hnutí. Poté obvykle následuje otázka: „Jak si zachováváte politickou neutralitu, když jste financováni i ze státních úřadů, které jsou pod kontrolou nějakých politických stran?“ (Viz interview na ČRo Plus, DVTV nebo tisková konference Vlády ČR.)

Podívejme se nyní, co zde vlastně v podtextu zaznívá.

Předně, že pobírat peníze od ministerstev znamená být pod politickou kontrolou. Premiérovi se daří šířit představu, že náš stát nefunguje jako systém s jeho dobrými a špatnými vlastnostmi, že v něm nejsou žádné normy a zákony, univerzálně platná pravidla, neutrální řízení, postupy, úřední šiml, směrnice, vyhlášky, které padají na hlavu všech stejně, že se agendy ministerstev ani trochu neřídí dlouhodobou snahou zlepšit fungování aparátu (byť by to třeba hned nepřineslo politické body ani peníze někomu konkrétnímu v pozadí).

Podle toho, jak se jeho výroky automaticky, byť v tázací větě, interpretují, ministerstva fungovala a fungují vazalsky. Ten, kdo je „politicky“ kontroluje, sleduje své zájmy a dává svým podporovatelům peníze. Vedle nepravdivosti takové představy zaujme tento model i svojí naivitou.

V serióznějším médiu by k jeho prezentaci nemělo dojít ani v modu „možnosti“, protože nepravdivé a naivní informace mohou být dnes s větší pravděpodobností vytrženy z kontextu a zbaveny modu eventuality, než jakékoliv jiné informace.

Dále: být placen z veřejných peněz jako by automaticky znamenalo ztrátu neutrality. Je zdravotník, učitel, policista anebo požárník nástrojem politické strany, jejíž ministr právě získal mandát k řešení té které gesce?

V houštině paradoxů a manipulací

Současně: „…když jsou pod kontrolou nějakých politických stran“. – Kde a proč se bere problém s tím, že všechna ministerstva vedou stranami delegovaní mandanti? Jako kdyby snad „bytí pod kontrolou politických stran“ nebylo naplněním principu zastupitelské demokracie… Existují snad ministerstva, která nejsou pod politickou kontrolou? Bylo by vůbec přípustné, abychom rezignovali na své občanské právo podílet se na správě státu tím, že si volíme politiky, kteří pak vedou ministerstva? – Samozřejmě, že ne. Politiky přece volíme mj. právě proto, aby ministerstva kontrolovali; je to naše právo a jejich práce.

Ale v jakémsi emotivně excitovaném stavu se dnes kladou tyto principy zastupitelského systému jako otázky – a politická kontrola se zaměňuje či ztotožňuje se zvůlí. – Zřejmě proto, že rozpouštění základních demokratických principů je premiérova strategie. (Nejen jeho, samozřejmě.)

Premiérova sebeprezentace je založena na diskreditaci a následném odmítnutí slova „politický“. Jeho hnutí se profiluje jako antipolitické. A byť jít do politického klání v zastupitelské liberální demokracii s antipolitickým étosem je protimluv (podobný klasice „bojovat za mír“), jako rétorika volební kampaně to fungovalo. Premiér nyní vlastně musí říkat, že ministerstva, která byla pod kontrolou politických stran, byla eo ipso vedena zlovolně – prostě proto, že byla vedena politiky.

Za co nás stát platí?

A jedeme dál: „…získávala peníze“. Ono to skoro vypadá, že peníze lze od ministerstev jaksi prostě získat. Ta úmorná výběrová řízení, audity s přesností na jeden haléř, finanční a správní kontroly, konkurence mezi uchazeči o granty, složité výkaznictví… – to vše jako by neexistovalo.

Přitom stát přece formou grantovaných projektů pro nevládní organizace realizuje některé své závazky vůči občanům – a jinak, lépe, ani levněji to nejde (jinak by to nedělal).

Ztraceno v překladu: TI ČR nedostává (!) od státu peníze na to, aby se snad politicky angažovala, ba nedostává je mnohdy ani na to, aby se věnovala svému poslání, jímž je boj proti korupci v ČR. Ačkoliv by to mělo být ve státním zájmu, tohle náš stát skoro neplatí.

Stručně shrnuto si u nás stát „zadává“ bezplatnou právní poradnu pro lidi, kteří se ocitli v nepříznivé situaci vlivem korupce, podporu demokratizace v jiných zemích, školení.,. – Jde o velmi potřebné, specifické, expertní, přísně kontrolované granty, o něž soutěžíme s kolegy v branži.

Ale veškerá naše investigativní, analytická, monitorovací či advokační činnost se musí financovat jinak, neboť na tu stát peníze neposkytuje a nelze je tedy od něj ani jakkoliv „získat“. (Jak je TI ČR financována si přečtěte zde.)

Jeden dotaz a všechno je v prachu

Čili za tou zdánlivě „vyvažující“ otázkou se skrývá naprostá malověrnost vůči integritě naší demokracie a fungování státu u toho, kdo ji klade. A to nelze akceptovat. I kdyby to byla jen předstíraná ignorance nebo hazardérská profesní ledabylost.

Kde jsou ty časy, kdy „stát“ pro většinu z nás představoval alespoň neosobní kornatý establishment, kdy se rozumělo samo sebou, že nakládat s veřejnými prostředky znamená právě to, že striktně podléháte přebujelým zákonům a univerzálně platným pravidlům hry, že si nemůžete dělat, co se vám zachce, že podstupujete nekonečný sled kontrol od státních, nezávislých a zoufale neosobních institucí a úředníků spravedlivějších než smrt, že děláte práci na široce akceptované státní agendě za peníze, které byly vybrány na daních, tj. s až brutální nestranností!

Protimluv jako toxický mem

Dnes je to premiér země, kdo tlačí contradictio in adiecto, že pracovat za veřejné (!) peníze znamená reprezentovat něčí, tj. neveřejné (!) zájmy. Tímto memem replikovaným médii intoxikuje naši představu, že demokratický stát je a má být systém, v němž se zájmy jednotlivců konfrontují jak mezi sebou, tak vůči administrativnímu a výkonnému aparátu, jenž reprezentuje onu nezávislou a kafkovsky nezúčastněnou stránku demokracie.

My, namísto abychom s úžasem upozornili, že se nám tu s klidem naznačuje skandální podezření, že politická kontrola nad nějakou institucí státu snad nereprezentuje vůli občanů a jejich právo na dobré vládnutí, ale něčí zájmy… My jsme premiérem nuceni vyvracet už rovnou (desetinásobně absurdnější) náznaky, že zájmy jeho politické konkurence musely nutně znamenat, že TI ČR byla financována státem za jakousi virtuální kampaň proti jeho osobě. A to vše navzdory nejflagrantnějšímu důkazu, že tomu tak nebylo a není – totiž samotnému faktu, že se zosobnění střetu zájmů stalo premiérem ČR.

Shrnutí

Premiér šíří představu, že stát nemá žádný právní řad, administrativní aparát a demokratickou integritu, právě naopak že ministerstva jsou vazalské državy, kde vrchní vlastník odměňuje ty, kdo jej podporují. Zřejmě mu taková představa konvenuje; a je mylná. (A pokud bychom ji aplikovali na něj, musel by např. doma být nejhoroucnějším podporovatelem EU, jež významně financuje jeho podnikání; což on není.)

Vytváří se tak dojem, že využívat veřejné prostředky znamená ztrátu neutrality. – Avšak v zastupitelském demokratickém systému jsou legitimně získané státní peníze nejneutrálnějším zdrojem financování.

Tato oligarchizující rétorika se objevuje i v seriózních médiích, a to je daleko nebezpečnější než jeho invektivy na adresu TI ČR.

Tatáž rétorika vyvolává dojem, že nevládní organizace peníze od státu dostávají „jen tak“. – Jde o nebezpečné zjednodušení, které nemůže být vzdálenější od skutečného světa veřejných zakázek, auditů, kontrol a konkurence, které grantové projekty pro „nevládky“ znamenají.

Autor je projektovým koordinátorem v TI.

Transparency International ČR

Mapujeme stav korupce v České republice a aktivně přispíváme k jejímu omezování, a to jako součást mezinárodní sítě Transparency International. Zapojujeme občanskou společnost, soukromou sféru i státní sektor do široké diskuse o dobrém vládnutí.

Těžíme z dlouholeté nadnárodní praxe a know-how v nastavování protikorupčních programů a strategií. Prostřednictvím projektů aktivně přispíváme k iniciování systémových změn.

Pro veřejnost provozujeme bezplatnou právní poradnu, na kterou se ročně obracejí stovky klientů z celé republiky.

Naše investigativa uvádí korupční případy do pohybu. Rozběhli jsme např. kauzy v Lesích ČR a také v Dopravním podniku hlavního města Prahy. Rozkrýváme pavučiny politiků a podnikatelů, např. kolem ROP Severozápad nebo První chráněné dílny.

TI ČR se mimo jiné věnuje společnostem, které prostřednictvím offshore destinací vyvádějí daně z České republiky.

Štítky: Střet zájmů