Kvůli premiérovi jsou pod tlakem i zadavatelé veřejných zakázek a poskytovatelé dotací, mohou porušovat zákon

^{Andrej Babiš | zdroj: ČTK}

Z veřejně dostupných informací a následných mediálních reakcí předsedy vlády vyplývá, že v pondělí 21. ledna 2019 rozhodl Městský úřad v Černošicích s největší pravděpodobností o tom, že je Andrej Babiš ovládající osobou holdingu Agrofert a porušuje zákon o střetu zájmů ve vztahu k ovládání médií.^[1]

Nejedná se však pouze o zákaz vlastnění médií politiky. Důsledkem tohoto rozhodnutí se Agrofert kvůli ovládající roli premiéra Babiše dostává do střetu se zákonem i z hlediska veřejných zakázek. Ten totiž zakazuje firmám, které jsou ovládány členy vlády, účastnit se veřejných zakázek či pobírat národní dotace.^[2]

Proto vyzýváme veškeré zadavatele a poskytovatele národních dotačních prostředků, aby v rámci výběrových řízení veřejných zakázek důsledně rozkrývali skutečné majitele a ze soutěže v případě pochyb uchazeče podle zákona vyloučili.

Veřejné zakázky Agrofertu

Dle Reportérů ČT získávají soukromé společnosti spadající pod holding Agrofert ročně stamilionové a miliardové veřejné zakázky, a to např. od státních podniků ČEPRO (cca 2 miliardy korun), Lesy ČR (cca 800 milionů) nebo od Správy státních hmotných rezerv (cca 160 milionů).

To by na základě černošického rozhodnutí mělo být předmětem zásadního přezkumu ze strany uvedených zadavatelů.

Zadavatelé mají v zákoně 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, povinnost získat informace o skutečném majiteli uchazeče o veřejnou zakázku. Tuto povinnost jim pomáhá naplnit např. evidence skutečných majitelů, do které mají přístup.

Tyto rejstříky vznikly po celé EU jako nástroj proti praní špinavých peněz. Nicméně ve slovenské verzi je k nalezení dokument společnosti Agrofert a.s., který výslovně uvádí Andreje Babiše jako jednoho z konečných vlastníků.

Možná řešení pro zadavatele

Vzhledem k tomu, že tyto informace mají být po celé EU jednotné, nabízí se tři varianty: buď zadavatelé nedostatečně rozkrývají skutečné majitele, čímž porušují zákon; anebo Agrofert záměrně uvádí zadavatele v omyl, protože neuvádí Andreje Babiše jako jednoho ze skutečných vlastníků.

Třetí variantou je, že zadavatelé získávají informace o skutečném majiteli, Agrofert uvádí své skutečné majitele, nicméně zadavatelé následně vyhodnotí, že Andrej Babiš není ovládající osobou, a nejsou tak povinováni vyřadit společnost z výběrového řízení.

„Každý zadavatel veřejné zakázky nebo poskytovatel dotace by tedy měl zkoumat, zda v daném řízení není účastna společnost z holdingu Agrofert,“ říká Petr Leyer.

„V důsledku to znamená podrobně prověřovat majetkové struktury účastníků a při splnění podmínek zákona o střetu zájmů (tzn. podíl veřejného funkcionáře nebo jím ovládané osoby vyšší než 25 %) tyto účastníky vyřadit. A v případě zakázek malého rozsahu tuto zakázku vůbec nezadat,“ dodává právník TI.

Transparency International ČR na premiéra Babiše dlouhodobě apeluje, aby svůj střet zájmů co nejdříve vyřešil, a nevystavoval tak Českou republiku a její občany reputačním a finančním rizikům, které kvůli němu z této kauzy vyplývají nejen na národní, ale i evropské úrovni.

^{[1] § 4a zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů}

^{(1) Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku.}

^{[2] § 4b a § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů.}

Štítky: Střet zájmů