Kde je spravedlnost?

Dnešní nepravomocné rozhodnutí litoměřického soudu podmínečně propustit ex-senátora Alexandra Nováka vyvolalo celou řadu otázek a kontroverzí. Je 16 měsíců ve vězení ze čtyřletého trestu skutečně dostatečný a spravedlivý trest za přijetí úplatku v údajné výši 43 mil. Kč? Rozhodnutí budí vášně, státní zástupce se odvolal, řada lidí má pocit, že ti „bohatí a mocní“ zase ze všeho vyváznou.

Když však vykročíme ze zjednodušené logiky, že „je to lump a má sedět“, tak se nabízí plastičtější obrázek. Klíčová otázka směřuje po legalitě a čistotě soudního rozhodnutí. Pokud odsouzený Novák naplnil všechny podmínky pro podmínečné propuštění, tak by skutečně propuštěn být měl. Charakter jeho trestného činu, jako u všech zločinů tzv. „bílých límečků“, tomuto rozhodnutí výrazně napomáhá. Jedná se o prvopachatele, ve vězení se chovají slušně a sbírají kázeňské pochvaly, dokáží si spočítat, co je pro ně výhodné a podle toho se řídit. Že se jim pak dostane toho, na co mají formální nárok, totiž podmínečného propuštění, je pro postih korupce daleko důležitější, než kdyby převážilo podlehnutí volání veřejnosti po tvrdých trestech.

Již teď zaznívají významné hlasy, že se justice „vymkla kontrole“, že o spravedlnosti rozhoduje „dav“ a „ulice“. Pokud by tyto hlasy dostaly věcné argumenty, že na tom může být něco pravdy, začnou vykreslovat pachatele jako „poctivého podnikatele“ či „oběť politického honu na čarodějnice“. Veřejnost znejistí a celkový dopad pro boj s korupcí by byl velmi nešťastný. Samotné odsouzení, pád ze společenského výslunní a záznam v trestním rejstříku, a pobyt ve vězení, byť třeba krátký, je pro tento typ pachatelů tvrdým trestem.

Ale případ má i druhou rovinu a to je uložení 7 leté zkušební doby a povinnost vrátit úplatek v celé výši 43 mil. Kč. Soud tím poněkud napravil původní rozsudek, který poněkud překvapivě uložil v reakci na 43 miliónový úplatek pokutu pouhých 5 miliónů. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že pachatel přetrpí pár let ve vězení a zbytek života si bude užívat na Bahamách.

Peněžité tresty a zabavování majetku je u korupce a hospodářských trestných činů velmi efektivním nástrojem postihu. Tyto tresty jsou výhodné i celospolečensky – místo abychom my všichni dopláceli z našich daní na pobyt za mřížemi, máme přeci jenom naděli, že zabavené peníze budou efektivně využity. S touto otázkou úzce souvisí i nyní aktuálně projednávaná otázka zákona na odčerpávání nelegálních zisků, čili zabavování majetku, jehož legální původ nelze prokázat. Brzké přijetí takovéhoto kvalitního zákona představuje efektivní a společensky úspornou cestu v systematickém postihování korupce.

Text Radima Bureše, programového ředitele TI, publikoval dne 16. 8. 2014 deník Právo.

Štítky: Prosazování protikoručních zákonů , Transparentní veřejné zakázky , Profesionální státní správa