Kauza OpenLux opět otevírá problematiku daňových rájů a skutečných majitelů

^{Ilustrační obrázek | zdroj: TI}

Investigativní projekt OpenLux, který zaštiťuje Le Monde, vznikl také za přispění novinářů ze Süddeutsche Zeitung, Le Soir, McClatchy, Woxx, IrpiMedia a konsorcia OCCRP. Kvůli omezené funkčnosti lucemburského rejstříku si novináři vytvořili databázi vlastní, postavenou na datech, která oficiální rejstřík poskytoval. Novinářská databáze však nyní podává mnohem komplexnější obrázek o vlastnických strukturách lucemburských firem.

Celá kauza má několik rozměrů.

Daňový ráj jako zaslíbená destinace skrytých majitelů

Opět se ukazuje oblíbenost některých jurisdikcí pro skrývání skutečných majitelů. Řadí se tak po bok kauz jako Panama Papers či Laundromat a ukazuje další pohled na fungování snah o zakrytí majetků. Jde však o jednu z mála zemí evropské sedmadvacítky, které označujeme jako daňový ráj a jejichž úřady vychází těmto praktikám vstříc.

Evidence skutečných majitelů v lucemburském provedení

Lucembursko se postavilo k povinnosti rozkrývat skutečné majitele, kterou všem státům Evropské unie uložila 5. směrnice proti praní špinavých peněz, relativně vlažně. Vystavělo rejstřík, kde lze vyhledávat pouze podle společnosti, ale kupříkladu už ne podle jména skutečného majitele. To by mělo být varovným příkladem pro všechny země EU, a pro Českou republiku obzvlášť. Českým parlamentem schválená transpozice 5. směrnice proti praní špinavých peněz nechává dost otazníků pro budoucí podobu a efektivitu českého rejstříku skutečných majitelů.

Analýza Transparency International

Na základě dat, která zpřístupnili novináři v databázi OpenLux, analyzovali kolegové ze sekretariátu TI ve spolupráci s organizací Anti-Corruption Data Collective investiční fondy. Zjistili, že u 80 % investičních fondů není jasné, kdo z nich skutečně benefituje, a to především kvůli rozvětvené struktuře majitelů. Jejich zjištění poukazují na velké nedostatky v lucemburské definici skutečného majitele, stejně tak i problémy ve verifikaci, zda je informace v rejstříku přesná.

„Osoba, která benefituje z investičního fondu je ta, jejíž majetek fond spravuje. Nedává smysl, aby byl skutečný majitel definován zákonem pouze jako ten, kdo je částečným akcionářem nebo správcem fondu. EU a Lucembursko by měly tuto díru v zákoně uzavřít, protože pouze napomáhá politikům schovávat své majetky a potenciálně také prát špinavé peníze,“ říká Maíra Martini, spoluautorka výzkumu Transparency International.

^{Analýza Transparency International „In the dark“ | zdroj: TI}

„Tato kauza v mnohém souvisí s kritikou, kterou jsme v TI ČR směřovali k fungování ať současné či budoucí podoby rejstříku skutečných majitelů, a to právě v kvalitě a ověřování přesnosti informací v rejstříku, stejně jako nedostatků v určování skutečného majitele. Tento případ by měl být brán jako příležitost pro českou státní správu, vyvarovat se zbytečným chybám a ujistit se, že bude vytvořen kvalitní rejstřík a ne pouze další administrativní překážka,“ dodává Milan Eibl, vedoucí analytik TI ČR.

Lucembursko je domovem pro více než 15 000 investičních fondů, které drží aktiva v hodnotě více než 4,5 bilionu EUR. Odhaduje se, že 67 % světových přeshraničních fondů má své sídlo právě v Lucembursku. Odvětví investičních fondů v zemi je co do velikosti a významu na druhém místě za Spojenými státy americkými.