Jak vypadaly volby v Srbsku? Převládala systémová nerovnost a nízká míra transparentnosti

^{Vučić s maďarským premiérem Viktorem Orbánem při spuštění linky vysokorychlostního vlaku Bělehrad – Novi Sad | zdroj: Kurir} 

Přes nepřekvapivý výsledek je zajímavé nahlédnout více zblízka do konkrétních procesů, které k jeho dosažení přispěly. Letošní trojité volby již tradičně monitorovala naše partnerská organizace Transparentnost Srbija (TS), se kterou na otázce transparentnosti financování předvolebních kampaní dlouhodobě spolupracujeme.

Unikátní data získaná v průběhu tohoto monitoringu přináší příležitost pro podrobnější analýzu mechanismů financování předvolebních kampaní v Srbské republice, a současně s tím nabízí jedinečný vhled do podmínek tamní politické soutěže. 

Rekordně drahé kampaně

Hlavní oblastí, které se monitoring srbské pobočky věnoval, byly finanční výdaje, jež strany utratily za svou propagaci v rámci předvolebního klání. Tato činnost je v Srbsku do jisté míry oříškem – srbská legislativa totiž na rozdíl od té české politické strany a hnutí nezavazuje zakládat transparentní volební účty.

Pokud volič nechce čekat 30 dní od voleb na zveřejnění závěrečných (a ne vždy plně vypovídajících) zpráv o financování kampaně, tak jedinou možností, jak se dobrat přibližných částek vynaložených na propagaci, jsou odhady založené na pečlivých manuálních výpočtech a prověřené metodologii. 

Jak již uvedl programový ředitel TS Nemanja Nenadić v rozhovoru, který jsme zveřejnili v polovině dubna, letošní kampaň stála srbské voliče rekordní částku. Mezi politické strany, které na rozdíl od České republiky dostávají od srbského státu jednorázový příspěvek vydělený přímo za účelem vedení předvolební kampaně, byla ze státního rozpočtu rozdělena celková suma dosahující 15,7 milionu eur (přes 380 milionu korun) – tedy odpovídající výši 0,07 % státního rozpočtu. Z této částky se mezi kandidující subjekty rozděluje 40 % rovným dílem před volbami, zbylých 60 % pak po volbách poměrně k získaným mandátům. 

^{Tabulka zobrazující příjmy kandidátských listin ze státního rozpočtu | zdroj: Transparentnost Srbija} 

Billboardy a televize

Co do rozkladu daného rozpočtu, i v těchto volbách pokračoval trend růstu politické inzerce prostřednictvím sociálních sítí a internetu obecně. Primární formou propagace však stále zůstala televizní a billboardová reklama. Oproti předvolebním kláním konaným před začátkem covidové pandemie se pak snížil počet veřejných shromáždění a souběžně s tím také distribuce klasického propagačního materiálu jako jsou plakáty či letáky. 

Celková částka za televizní reklamu, jako tradičně nejvyšší výdaj, dosáhla podle výpočtů TS čísla okolo 6,9 milionů eur. SNS, která z celkového rozpočtu dostala až na 8 milionů eur, utratila za televizní inzerci nejvíce – odhadovaná částka se vyšplhala na 4,1 milionů eur, tedy o milion eur více, než utratili všichni ostatní účastníci voleb dohromady. Nutno podotknout, že takového výsledku strana dosáhla i při započítání slev, které ve srovnání s ostatními politickými stranami od televizních poskytovatelů právě SNS tradičně získává nejvyšší. Strana Aleksandara Vučiće také jako jediná inzerovala již během prvních týdnů kampaně. 

Billboardová kampaň v rámci hlavního města Bělehradu podle propočtů TS vyšla politické subjekty na částku okolo 930 000 eur. Více než třetinu této sumy tvoří kampaň SNS, druhou nejvyšší částku (150 000 eur) pak zaplatila Srbská radikální strana (SRS), která však se svým volebním výsledkem 2,22 % pohořela. Přestože počet politických uskupení či kandidátů a kandidátek inzerujících skrze billboardovou kampaň s každým týdnem stoupal, SNS si udržela jasnou dominanci v počtu inzercí po celou dobu klání. 

Od “činů, které mluví samy za sebe” ke slibu míru a stability

V průběhu kampaně Srbská pokroková strana také dynamicky reagovala na nastalé okolnosti a příležitosti – v první polovině března billboardová reklama v duchu sloganu „Činy mluví samy za sebe“ propagovala kandidátní listinu SNS do parlamentu. Po odstartování prezidentských kampaní se veškerá pozornost přenesla na osobu Aleksandara Vučiće a v reakci na válku na Ukrajině došlo ke změně sloganu na „Mír, stabilita, Vučić“. Opoziční strany pak často využívaly možnosti inzerovat pro všechny troje volby v rámci jedné reklamní plochy a ušetřit tak omezené prostředky. 

^{Billboard opoziční strany Sjednoceni pro vítězství Srbska hned pro všechny troje volby | zdroj: Balkan Insight} 

Podle údajů z Facebook Ad Library strany utratily za facebookovou inzerci na 400 tisíc eur. Polovina této částky se vztahuje na platby otevřeně spojené se Srbskou pokrokovou stranou. Druhou politickou entitou s nejvyšším podílem placené facebookové reklamy se neočekávaně stal minoritní Svaz vojvodinských Maďarů, který ve volbách obdržel 1,58 % hlasů. Nešvarem pak byla neoznačená (a nedostatečně regulovaná) inzerce namířená proti opozičním subjektům či naopak na propagaci úspěchů vlády a pozitivních změn v hlavním městě – na takovou inzerci, která by v České republice musela být registrovaná jako kampaň třetí strany, vyšlo celkem na 35 000 eur. 

Pro každého jiná startovní čára

Nadstandardní výše celkového rozpočtu může vyvolávat dojem, že peněz muselo být dost pro všechny. Pro některá politická uskupení se však z finančního hlediska start kampaně ukázal být obtížným. Důvodem bylo zejména pozdní vyplacení rozpočtové zálohy – termín byl stanoven na 24. března pro prezidentské volby a na 27. března pro volby parlamentní. Kandidující subjekty tak částky obdržely pouze sedm, respektive čtyři dny před datem, kdy už kampaň měla být u konce. 

Některé strany tak neměly dostatečné finanční prostředky pro včasné odstartování kampaně – na rozdíl od vládní SNS, která s kampaní začala již v první půlce března. Problémy měly zejména opoziční strany, které z důvodu bojkotu voleb v roce 2020 (a tedy nulového počtu mandátů v parlamentu) nezískaly státní příspěvek na své běžné fungování. Některé z nich byly navíc omezeny dluhy, do kterých se dostaly v důsledku minulých volebních kampaní, jež převýšily jejich finanční možnosti. 

Pokud jde o možnost získání prostředků z jiných než státních zdrojů, je nutné přihlédnout k tomu, že v politické atmosféře předpokládající jasné vítězství jedné konkrétní strany, se potenciální dárci hledají jen těžko. Také kultura individuálních dárců v Srbsku je stále (i z důvodu nastavení samotného systému financování) jen málo rozvinutá a členská základna většiny opozičních stran je obecně malá. V situaci, kdy výdaje a příjmy jsou u jedné strany násobně vyšší než u všech ostatních, lze za systémové znevýhodnění opozice považovat také absenci horního limitu výdajů na kampaň.  

Otázkou zůstává, zda nedostatek peněz byl tím hlavním důvodem pro pomalejší, a ve srovnání s očekáváními méně intenzivní start kampaní většiny opozičních stran či hnutí. Svou roli mohla sehrát také pozdní rozhodnutí o účasti ve volbách a o složení koalic či změny strategií kvůli válce na Ukrajině, která část kampaně zastínila.  

^{Podcast Stošestka | zdroj: TI} 

Nerovné mediální prostředí a fenomén „funkcionářské kampaně“

Letošní kampaně potvrdily, že mediální prostředí v Srbsku je stále nakloněné mocenské struktuře kolem prezidenta Vučiće. Vysílací čas Srbské pokrokové strany zásadně převažoval nad všemi ostatními kandidujícími subjekty s celkovým podílem 79 %. Aleksandar Vučić pak dominoval na titulních stranách deníků, kde se objevil až 308krát za 45 dní, z čehož 85 % příspěvků bylo v pozitivním kontextu.

Opoziční kandidát Zdravko Ponoš se co do počtu zobrazení umístil na druhém místě se třiceti případy – z tohoto počtu bylo v pozitivním tónu pouhých 37 %. Nikdo z ostatních prezidentských kandidátů či kandidátek se na titulních stránkách nejvýznamnějších periodik neobjevil více než desetkrát. 

K rozhodující mediální nadvládě A. Vučiće v rámci předvolební kampaně přispěl i trend zneužití postavení veřejného činitele, který jsme minulý rok kritizovali také u českých sněmovních voleb. Touto „funkcionářskou kampaní“ odborníci z TS pojmenovali aktivity veřejných činitelů v předvolebním období, které jsou prezentovány jako jejich „běžná práce“ a tváří se tak jako nezbytná součást každodenní politické propagace.

V praxi jde zejména o propagační činnosti úředníků jako jsou návštěvy firem, škol, nemocnic, otevírání továren či nových stavenišť, podepisování smluv a memorand o investicích, propagace udělení různé pomoci a darů, rozhovorů s občany, či činnosti na mezinárodním poli. 

Pro praktickou identifikaci „propagačních aktivit“ v rámci funkcionářské kampaně lze využít dvě testové otázky – zda tato aktivita po uplynutí určité doby stále zůstala důležitou (tedy zda měla reálný efekt) a zda by danou aktivitu bylo možné naplnit i bez přítomnosti veřejného činitele. Pro kalkulaci těchto aktivit TS využívá speciální metodologii, založenou na srovnání počtu takových propagačních činností v rámci stejného období, avšak v nevolebním roce. Během letošní kampaně naši kolegové takto na vzorku 26 úředníků zaznamenali o 75 % více propagačních aktivit než vloni.  

Mimo placenou inzerci umožnila Vučićovi při letošních volbách mediální nadvládu právě i četnost podobných propagačních výstupů ve funkci prezidenta státu. Některá média navíc o jeho stranické a státnické činnosti informovala tak, jako by šlo o běžné zprávy a nikoliv o předvolební propagaci. Díky tomu zůstala Vučićova mediální přítomnost nedotčena i v období, kdy se zdržel propagačních aktivit poté, co prohlásil svou kampaň za skončenou. 

^{Aleksandar Vučić na předvolebním meetingu | zdroj: Novosti}

Standard transparentnosti – něco navíc či ne tak docela?

Stejně jako v České republice, tak i v Srbsku monitoringem voleb neaspirujeme pouze na roli hlídacího psa dodržování zákonných mezí, ale míříme také na všeobecné zvýšení standardu dobrovolné transparentnosti vycházející od politických stran samotných.

Jednoduše řečeno by strany samy měly chtít zlepšovat své vlastní skóre co se transparentnosti týče – zejména s ohledem na své potenciální voliče, kterým dostupnost většího množství srozumitelných informací umožní uskutečnit informovanější rozhodnutí v den voleb. Výsledky letošního monitoringu nicméně ukázaly, že požadavek transparentnosti převyšující mez zákona je v Srbsku zatím stále spíše teoretickou otázkou. 

Za využití stejné metodologie jako u našeho českého projektu Transparentní volby se Transparentnost Srbija zaměřila na 6 kritérií transparentnosti předvolebních kampaní a jejich financování. Nejvyšší udělenou známkou v hodnocení jak prezidentských, tak i parlamentních voleb, byla 2,3 na obrácené stupnici od 1 (nejhorší) do 5 (nejlepší). Jediné relativně kladné známky, které zlepšily průměr některých kandidujících subjektů, byly přitom získány především pomocí dat jako jsou údaje o profilech na sociálních sítích nebo o dostupnosti informací o předvolebních aktivitách stran a prezidentských kandidátů/tek. 

Na druhou stranu stěžejní údaje o peněžních tocích – jako plánované a následně realizované výdaje, plánované a realizované příjmy či jejich struktura – nebyly v naprosté většině dostupné, a to ani na stránkách účastníků voleb, ani v rámci celostátních médií. Žádný z kandidujících subjektů se pak v těchto volbách neobtěžoval sdílet informace o svých plánovaných výdajích (či jakékoliv jiné informace) ani prostřednictvím dotazníku rozeslaného TS. 

Zákonem udržovaná nerovnost  

Klíčovým problémem politické soutěže a jejího financování v Srbské republice je, že už samotný zákon je nakloněn takovým způsobem, aby některým hráčům přispíval, a jiným jejich manévrovací prostor naopak omezoval. Čím více mandátů daná strana ve volbách dostane, tím více prostředků na běžné fungování získá, a tím zároveň získá i větší náskok u dalších voleb.

Takový systém při jasné dominanci jedné strany udržuje politickou nerovnost a otevírá jen málo prostoru pro skutečnou změnu – vládnoucí garnitura bude mít jen velice nízkou ambici zákon změnit takovým způsobem, aby došlo k zásadnějšímu omezení jejího vlastního výsadního postavení.  

Také proto chápeme činnost organizací občanské společnosti v zemích, ve kterých dochází k nárůstu autoritářských tendencí, jako nezbytnost. Právě jejich mravenčí práce přes omezené podmínky může nabourávat monopolizaci informací a přispívat ke vzniku tlaku – ať skrze domácí, či mezinárodní páky – nezbytného pro prosazení pozitivních změn. 

Autorka: Markéta Svobodová

Projekty a kauzy: Transparentní financování kampaní v Srbsku