Glosa: I obyčejní lidé by měli mít svého lobbistu

Hodně lidí má dlouhodobě pocit, že jejich hlas je dobrý jen před volbami. A potom už se to peče někde nahoře. Že prostě normální obyčejní lidé nemají svého lobbistu. Mnozí politici se jim vemlouvají, lísají, lichotí, slibují kde co. Ale pak přijde nějaký silný lobbista, který zastupuje firmu, asociaci, zájmovou skupinu a řekne: „Potřebujeme prosadit tuto drobnou výjimku, je to vlastně nevinné.“ A najednou jsou obyčejní lidé zapomenuti a jede se podle těchto karet.

Kdo je vlastně lobbista? Lobbista je někdo, kdo předstírá politikovi, že je jeho přítel. Že ho chápe, že mu chce pomoct. Že chápe, jak má těžkou pozici, kolik je těch zákonů, kdo se v tom má vyznat… A on mu přinese pozměňovací návrh na zlatém podnose, připraví mu argumentaci, dostane ho před kamery, a to je to, co politik chce. Protože většina poslanců a senátorů je vlastně v těch malostranských palácích ztracená a těch věcí je tolik, že se v tom málokdy vyznají.

Příkladů je spousty. Dnes a denně. V poslední době například v zákoně o odpadech dva poslanci za ČSSD předkládají návrh, který má pomoct skládkařům neplatit poplatky městům a státu. Jde o miliardy.

Hazardní lobby se snaží upravit daně tak, aby vyhovovaly jejich hrám. Anebo Babišova vláda přijme výjimku pro svěřenské fondy a největší svěřenský fond má zrovna pan Babiš.

Potřebujeme rozhrnout to houští skrytých zájmů, lobby a velmi neprůhledného rozhodování tak, aby i obyčejní lidé měli své lobbisty.