Fialova vláda je nervózní. Začíná napadat média

Ve světě a ani v České republice se nejedná o ojedinělou a překvapující věc. Republikánský prezident Donald Trump v době své administrativy napadal média prakticky denně a s řadou z nich ostentativně odmítal komunikovat.

Andrej Babiš zase neváhal o novinářích či nevládních organicích, které upozorňovaly na jeho kauzy rovnou šířit lži a tvrdě je napadat. Své o tom ostatně víme i v Transparency International. Ruský diktátor Vladimír Putin nezávislá média rovnou cenzuruje a likviduje, povolena je jen provládní propaganda.

Do očí bijící se tato strategie stává ve chvíli, když se snažíte prezentovat jako demokratická strana, která respektuje lidská práva a hodnoty právního státu.

Připomeňme poslední žebříček Reportérů bez hranic (RSF) hodnotící svobodu médií. Česká republika sice postoupila o šest míst na 14. pozici ze 180 hodnocených zemí, RSF ale zároveň v rámci hodnocení varuje před sílícím tlakem politiků vůči novinářům.

Arogance místo profesionální komunikace

František Cerha, poradce premiéra, kterého znají převážné lidé věnující se české politice detailněji, novináři a „die hard“ fanoušci občanských demokratů. Široká veřejnost o něm nemá ponětí a jeho veřejný dosah je limitován množstvím vyjádření na sociální síti X. O to zajímavější je vidět, jaká frustrace ve Strakově akademii panuje i u lidí za politickou oponou.

Cerhův nedávný post, v němž si dovolil ostře zaútočit na média, si nezadá s vyjádřeními slovenského premiéra Roberta Fica (SMER) či maďarského předsedy vlády Viktora Orbána (Fidesz). Cerha se dopustil trestuhodné chyby i v navazující „krizové komunikaci“, kdy se snažil o následnou „damage control“.

Paradoxně potvrdil, že právě komunikace není silnou stránkou současné vlády a míra arogance je úměrná míře odtržení politiků a jejich týmů od každodenní reality veřejnosti a občanů.

Jedna věc je totiž natočit úsměvné video s Petrem Fialou, jak nakupuje Nutellu v Německu, které při troše soudnosti nemělo duo politických marketérů Miloš Růžička, dříve šéf vlivné agentury Bison & Rose a poradce ČSSD z dob vládnutí premiéra Bohuslava Sobotky, a šéf marketingu ODS Radouane Hadj Moussa vůbec pustit do světa. Druhá je pak otevřeně napadat média, a vysílat tak zřetelné orbánovské signály, ač si část ODS s orbánovskou politikou vlastně docela dobře rozumí.

Blažkovo dada na síti X

Cerhu nyní dejme k ledu, což by měl ostatně zvážit i premiér Fiala. Mnohem závažnější jsou opakované útoky na novináře ze strany ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Ten také využívá ostré rétoriky na síti X, jakmile se jedná o odhalení související s kauzami dopadajícími na jeho kolegy a spolustraníky či přímo na něj.

Tradicí už je jeho střet zájmů, kdy si Blažek žádá informace z živé kauzy týkající se kupčení s městským majetkem v Brně, v níž figurují jeho spolustraníci a blízcí spolupracovníci a i on sám coby prověřovaný. To jsou jasné kroky, které podkopávají nezávislost justice v zemi.

Teď nově je to případ, který letí českou politickou scénou a mediálním prostorem. Od 1. srpna letošního roku v ČR platí zákon o ochraně oznamovatelů. Tuto podstatnou informaci ale zřejmě členové vládní pětikoalice, která zákon se zpožděním přijala, přehlédli. Jak jinak si totiž vysvětlit, že se Blažek skrze systemizaci státní správy zbavil oznamovatele, který upozornil na možné nekalosti na jím vedeném Ministerstvu spravedlnosti?

Mezi Blažkovy pravidelné cíle patří dvojice investigativních novinářů Seznam Zpráv Adéla Jelínková a Lukáš Valášek. Ti přinesli výše zmíněna závažná odhalení o dění na resortu justice i o soukromých kontaktech ministra Blažka s Martinem Nejedlým, prokremelským poradcem exprezidenta Miloše Zemana. Blažkovy útočné reakce jen potvrzují, že svou novinářskou práci dělají velmi dobře a mají v ní nadále pokračovat.

Vládní poločas se nezadržitelně blíží

Vláda se 17. prosince dostane do druhého poločasu svého čtyřletého mandátu. Premiér Fiala by měl při použití fotbalové analogie, kterou tak rád využívá, aby zřejmě v očích občanů a potenciálních voličů shodil na chvíli profesorskou masku, svůj kabinetní tým prostřídat.

A začít má právě u vedení Ministerstva spravedlnosti. Blažek se sám již dávno vyoutoval, a změna je proto nejen nezbytná, ale také nevyhnutelná. Jeho resort nedokáže naplňovat mezinárodní závazky ČR v oblasti justice a omezování korupce. Nad to Evropská komise Blažkovo nevhodné počínání zohlednila v pravidelném hodnocení o stavu právního státu v České republice. A důvěra občanů ve vládu je na takřka rekordním minimu.

Pavel Blažek je u široké veřejnosti „persona non grata“ a není jen problémem ODS, ale celé vládní pětikoalice, která dosti alibisticky a pokrytecky před Blažkem uhýbá pohledem.

Položme si závěrem otázku, proč je Blažek na Ministerstvu spravedlnosti pro současnou vládnoucí garnituru, která čelí vyšetřování v řadě korupčních kauz, tak důležitou figurou? Odpověď je bohužel nasnadě a vládě na důvěryhodnosti určitě nepřidává.

Autorem je vedoucí komunikace TI. Komentář byl sepsán pro Deník Referendum.