Evropská Směrnice o ochraně whistleblowerů
Evropská komise předložila koncem letošního dubna Evropskému parlamentu a Radě návrh Směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie. Státy Evropské Unie se tak dostávají blíž, než kdy předtím, k povinnosti zajistit robustní ochranu oznamovatelů protizákonného jednání, které ve většině zemí eurozóny absentuje, Českou republiky nevyjímaje. Potenciální evropští oznamovatelé tak mají slibné vyhlídky, že budou položeny základy ochrany whisleblowerů jak na evropské úrovni, tak i v jednotlivých členských státech.
Evropský parlament | zdroj: TI
Na české politické scéně je ochrana oznamovatelů, neboli takzvaných whistleblowerů, stále diskutovaným tématem. V minulosti vznikly již dva návrhy zákonů, které ovšem neprošly schvalovacím procesem.
Momentálně se projednává návrh třetí. Českým občanům, kteří se stali svědky a/či oběťmi nezákonného jednání se tak do dnešního dne nedostává kýženého společenského uznání, státní ochrany proti odvetným opatřením a zajištění adekvátních mechanismů umožňujících anonymní či důvěrné oznamování.
Jediným právním předpisem v České republice, jež se věnuje ochraně oznamovatelů je Nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu.
EU v předvoji
Zdá se tedy, že Evropská unie předběhne české snažení a poskytne dlouho očekávanou ochranu whistleblowerů, neboť na rozdíl od České republiky je nyní v Bruselu dostatek politické vůle, aby byla Směrnice přijata.
Ze strany Evropské unie se tak primárně jedná o reakci na události uplynulých let, které otřásly společností, jako například aféry Panama Papers či WikiLeaks.
V těchto případech únik a následné zveřejnění klíčových dokumentů whistleblowerem významně přispěly k odhalení a odstranění nekalého jednání v soukromé i veřejné sféře.
Směrnice by tak měla pomoci zajistit spravedlivější a transparentnější danění v Evropské Unii, posílit pravidla proti praní špinavých peněz či financování terorismu tím, že poskytne právní ochranu potenciálním oznamovatelům nezákonného jednání a zajistí, že s podněty bude řádně naloženo.
Co nová Směrnice přináší?
Nutno podotknout, že podoba Směrnice se může v průběhu schvalovacího procesu stále změnit, avšak její aktuální podoba přináší několik zásadních ustanovení, která poskytují silný právní základ. Jedná se zejména o:
- Poskytnutí ochrany whistleblowerů jak ve veřejné, tak v soukromé sféře;
- Široce definovaná porušení evropského práva, například jednání či opomenutí, která se z formálního hlediska nezdají být nezákonné, ale svou náturou či účelem odpovídají porušení unijních zákonů;
- Širokou definici potenciálního whistleblowera;
- Zajištění srozumitelné a nezávislé pomoci potenciálním whistleblowerům ze strany členských států, která bude bezplatná a přístupná široké veřejnosti, například v podobě zvláštní agentury;
- Zavedení trestů pro osoby, které (i) zabrání či se pokusí zabránit ohlášení (ii) učiní odvetná opatření (iii) poruší důvěrnost identity whislteblowera.
Slabé stránky Směrnice
I přes výše uvedené silné stránky Směrnice je důležité poukázat i na její nedostatky a umožnit tak, aby členské země, včetně České republiky, transponovaly Směrnici[2] přijetím přísnějšího a propracovanějšího vnitrostátního předpisu, který se vypořádá se slabšími stránkami Směrnice:
Nedostatečné zajištění efektivní ochrany identity oznamovatele (whistleblowera)
Zajištění ochrany identity whistleblowera je zcela klíčové, neboť díky jejímu utajení nemůže dojít k případným odvetným opatřením, která by proti ni/němu mohla být učiněna.
Efektivní mechanismy, které zajistí silnou ochranu identity případného oznamovatele, zároveň posilují důvěru v nastavený whisleblowerský systém.
Směrnici chybí speciální ustanovení dedikované právě zajištění ochrany identity whistleblowera, které by mimo jiné, explicitně definovalo, za jakých okolností lze tuto důvěrnost zajistit.
Nespecifikovaná zodpovědnost národního úřadu či autority pověřených agendou whistleblowingu
Směrnice nepovinuje členské země, aby zavedly úřad či jinou autoritu, která by byla pověřena agendou ochrany oznamovatelů nezákonného jednání a zodpovídala tak za dohled a vymahatelnost transponované Směrnice.
Takovýto úřad či autorita by tak (i) byla zodpovědná za přijetí, prošetření a následné řešení oznámení, (ii) zajišťovala poradenství a podporu, (iii) monitorovala a vyhodnocovala fungování nastaveného právního rámce a (iv) zvyšovala povědomí o problematice whistleblowingu a zajišťovala tak její kulturní akceptaci.
I přes skutečnost, že se ambiciózní časový plán schválení Směrnice nepodařilo uskutečnit dle očekávání (původně mělo dojít k finálnímu schválení do konce roku 2018), zásadním krokem vpřed bylo přijetí silného návrhu Směrnice Radou Evropské unie, který byl upraven na základě výhrad primárně neziskových organizací, jako například Transparency International.
Nyní lze pouze věřit, že do nového roku 2019 vstoupí rumunské předsednictví pravou nohou a společně s Evropským parlamentem nepozbydou vůli zajistit kýženou ochranu oznamovatelů nezákonného jednání.
_____________________________________________________________
[1] Fáze legislativního procesu: předložený legislativní návrh je nejdříve schválen na půdě Evropské komise, následně o návrhu jedná Rada a Evropský parlament, přičemž Komise může svůj návrh v průběhu legislativního procesu stáhnout například v případě, že se Rada či Parlament odchýlí od původního záměru.
[2] Transpoziční opatření znamená formální promítnutí evropské Směrnice do právního předpisu členské země. Neboli jedná o změnu právního řádu členské země (například České republiky), zaměřenou na dosažení účelů a cílů stanovených směrnicí a to vydáním vnitrostátních předpisu, který však může být přísnější než samotná Směrnice.
Přihlásit se k odběru všeobecného newsletteru
