Andrij Borovyk: Další korupční skandály budou na Ukrajině pravděpodobně následovat. Hlavní je, že nezůstanou bez odezvy

^{Andrij Borovyk, ředitel Transparency International Ukrajina | zdroj: TI UA}

Jak se vám v ukrajinské pobočce TI daří?

Máme se celkem dobře, pracujeme téměř jako v běžném provozu, máme hodně práce. Občas vypadne elektřina, ale už to není tak časté jako v předchozích měsících. 

To ráda slyším. Zajímá mě taky váš tým, jsou kolegové v Kyjevě, pracují ze zahraničí, přijali jste nové lidi? Co se stalo s personálním obsazením?

Od 24. února až zhruba do června byla většina lidí mimo Kyjev, několik z nás na místě zůstalo i tak a podíleli jsme se na humanitární pomoci. Od poloviny léta se nás pak asi 70 % vrátilo zpět. Za celou dobu jsme neuvažovali o tom, že bychom kancelář přesunuli do západnější části Ukrajiny nebo dokonce do zahraničí. Někteří naši kolegové sice ze zahraničí pracují, ale to je jejich osobní rozhodnutí. Nové lidi jsme taky přijímali. 

Četla jsem, že jsi označil ukrajinskou občanskou společnost za „tajnou zbraň” země. Mohl bys mi popsat, co se s ní stalo v posledním roce?

Od celoplošné invaze Ruska na Ukrajinu spousta organizací v zemi pozměnila obsah svojí práce, někdo narukoval do armády, někdo začal s humanitární pomocí a podobně. Nás se ta změna samozřejmě taky týkala. 

Co se týče pozice občanské společnosti, od roku 2014 byla na Ukrajině velmi aktivní v souvislosti s reformou země. Řekl bych, že v 9 z 10 případů reforem byl přítomný zástupce občanské společnosti, komentoval návrhy nebo se přímo na implementaci reformy podílel. Proto jsem mluvil o „zbrani”. 

Myslím si, že vláda je teď směrem k nám více otevřená, než bývala. Uvidíme, jak jim to vydrží.

Když zmiňuješ, že se pozměnil obsah vaší práce, jak přesně? Jaké byly vaše priority, v jakých nových oblastech jste se začali angažovat?

Je to vlastně trochu úsměvné, tři dny před tím, než začala válka jsem posílal finální podobu naší nové strategie sekretariátu TI v Berlíně, pak začala invaze. 

Co se týče naší práce, posledních asi šest měsíců jsme se významně podíleli na humanitární pomoci armádě, spoustu našich donorů nám dalo zelenou pro využití jejich darů k tomuto účelu namísto zamýšleného. Tak jsme využili asi 250.000 dolarů (cca 5,5 milionů korun).  

Jinak podporujeme místní samosprávy, což je jedna z těch zmiňovaných priorit, například poskytujeme dieselové generátory nebo různá topná tělesa a další potřebné věci. Převážně do měst a oblastí, které byly nedávno osvobozeny. Tak to je pro nás nové. 

Aktuálně se zase začínáme více soustředit na protikorupční opatření, nedávné skandály nám ukázaly, že to je stále oblast, které se musíme na Ukrajině věnovat. Dál pak třeba oblastem týkajících se veřejných zakázek. 

Nové téma je pak pro nás poválečná rekonstrukce Ukrajiny, chápeme, že to bude trvat roky a musíme nad tím začít uvažovat už teď. Bude to trvat. Je tu nějaká potřeba okamžité rekonstrukce, spousta nezbytné infrastruktury byla zničená. A pak je tu množství iniciativ v oblasti legislativy, které chceme analyzovat, připomínkovat a potenciálně vylepšovat. 

Zmínil jsi nedávné razie, které se odehrály na začátku února. Jak se k nim staví TI Ukrajina?

Musím říct, že po většinu loňského roku tu panovalo nepsané pravidlo mezi občanskou společností a vládou Ukrajiny, že je necháme pracovat a vzdorovat ruské invazi a na oplátku jim nebudeme příliš komplikovat práci kritikou. Protože by byla více destruktivní než konstruktivní. To vydrželo více než půl roku. 

Potom to narušilo několik novinářů, kteří zveřejnili různé investigativní materiály týkající se státních představitelů na nejrůznějších úrovních. Jeden se týkal člověka přímo z prezidentské kanceláře, měl využívat dvě auta od General Motors, která byla Ukrajině darovaná USA za účelem přesunu obyvatel z východních oblastí, k vlastním pracovním povinnostem v Kyjevě, kde je ale víceméně bezpečno.  

V lednu pak další novinář získal jednu ze smluv týkajících se dodávek jídla vojákům a ceny za něj byly dvakrát nebo třikrát vyšší. 

Další se týkal náměstka Ministerstva infrastruktury, který byl zadržen Národním protikorupčním úřadem kvůli pokusu o přijetí úplatku ve výši 400.000 dolarů (cca 8,8 milionů korun). To byla pomyslná poslední kapka pro představitele vlády, a tím začaly razie a vyšetřování. 

Z mého pohledu jsou takové skandály pro Ukrajinu prospěšné. Už jen proto, že se téma korupce a jejího potlačování dostává zase na vrchol priorit, i když číslem jedna je samozřejmě Rusko. 

^{Zničené město Mariupol, duben 2022 | autor: Andrey Borodulin, AFP}

Očekáváte tedy v blízké budoucnosti další skandály?

Ano, myslím si, že další budou následovat. Ale důležitější, než samotný skandál, je vždy reakce na něj. A ta tentokrát přišla. 

Teď můžu říct, že jsem vcelku spokojený s tím, jak to proběhlo. Do budoucna se snažím dívat pozitivně, doufám, že i tam by následovala reakce. Teď je otázkou, zda je vláda schopná nastavit systémové řešení korupce, mám na mysli zákony, deklarace a další. Teď je ale na místě ocenit jejich přístup, uvidíme, co se stane příště.

Chválíš reakci ze strany státu a vyšetřovacích orgánů, ozývají se ale i hlasy, které vládu nebo samotného prezidenta kritizují za to, že zavírá oči před chybami svých lidí. Připomenu kauzu zástupce vedoucího prezidentské kanceláře, který byl obviněn v korupční kauze, ale obvinění bylo staženo. Dělá tedy nejvyšší vedení Ukrajiny kroky vpřed, nebo svoje lidi chrání a vyšetřují se „menší šarže”?

Mluvíš o Olehu Tatarovi, to byla velká ostuda pro všechny zúčastněné. Politické rozhodnutí ho chránit bylo evidentní, tenhle případ je ale podle mě už ztracený. Otázkou je, zda v budoucnu až přijdou další kauzy, jestli se k nim kancelář prezidenta postaví čelem, nebo ne. Uvidíme. 

Důležité je říct, že na Ukrajině máme vládu v čele s premiérem, ale prezident Volodymyr Zelenskyj má vliv, proto je to důležité téma. Co mi dává naději jsou rezignace ze strany Ministerstva obrany a Ministerstva infrastruktury, které následovaly po nejnovějších skandálech. To bych očekával, se bude případně dít i v okolí prezidenta. 

Pamatují si to nejenom Ukrajinci, ale i mezinárodní partneři. Musíme snížit míru korupce a zvýšit odpovědnost země, jinak bude těžké si podporu, včetně té finanční, ze strany partnerů udržet. 

Popisuješ změny v přístupu Ukrajiny. To se promítá i v Indexu vnímání korupce (CPI), který za loňský rok vydal sekretariát TI na konci ledna. Tam jasně vidíme, že v poslední dekádě Ukrajina sbírala body a v loňském roce dosáhla na 33 bodů ze 100 možných. Jak jsi sám řekl, není to reflexe konkrétních kauz, ale i změn legislativy a dalších kroků. Mě by tedy zajímalo, co z takových kroků může Ukrajina podnikat v té situaci, ve které se nachází, tedy ve chvíli, kdy odolává invazi ruských vojsk?

Máš pravdu, Ukrajina nasbírala v posledních deseti letech osm bodů, což je v porovnání s jinými zeměmi světa nakonec dobré skóre. Tedy v kontextu toho, jaké politické konflikty u nás tou dobou probíhaly. Ale upřímně si musíme pospíšit, jsme daleko za evropským průměrem, jestli získáme každých deset let osm bodů, tak tam budeme za čtyřicet let. 

Co můžeme teď dělat… já si upřímně myslím, že příležitostí je dostatek. Reformy mohou pokračovat, určitě to je třeba v oblasti obrany nebo bezpečnosti složitější. Ale v mnoha dalších odvětvích se posouvat můžeme.  

Většina doporučení, které jsme za TI UA vydávaly, platily už před válkou, mluvím o elektronizaci majetkových přiznání státních úředníků nebo zadávání veřejných zakázek. V tuhle chvíli je většina takových kontraktů mimo dosah veřejnosti, měli bychom do těchto procesů zadávání znovu zavést transparentní soutěž. 

Posledním důležitým bodem je obsazení klíčových protikorupčních institucí, celkem jich máme pět, na dvě vedoucí pozice z nich aktuálně běží výběrové řízení. To je třeba finalizovat a mít stabilní vedení ve všech pěti. 

Pokud bude Ukrajina schopná dotáhnout tyto popsané změny, jsem přesvědčený, že budeme nejen okolím vnímáni jako méně zkorumpovaná země, ale opravdu jí budeme.

^{Výsledky Indexu vnímání korupce za rok 2022 | zdroj: sekretariát TI}

Ukrajina ale byla vnímaná jako země zmítaná korupcí nejen zvenku. Z několika výzkumů vyšla korupce jako jeden z největších problémů i v očích samotných Ukrajinců. Jedním z důvodů, proč tomu tak bylo, je oligarchizace země. Co se stalo s ukrajinskými oligarchy po začátku války? Jak je na tom jejich majetek a vazby v zemi?

Většina kapitálu, který oligarchové na Ukrajině drželi, je původem z levné privatizace státních prostředků v devadesátých letech po rozpadu Sovětského svazu. Z toho velké množství bylo hmotným majetkem, jednalo se například o různé výrobní podniky.  

Například Rinat Achmetov, považovaný za nejbohatšího Ukrajince, ztratil za poslední rok velkou část svého bohatství, protože spoustu jeho majetku se nacházelo ve východní části Ukrajiny. Dvě továrny měl mimo jiné blízko Mariupolu, který byl úplně zničený.  

Sám zhodnotil ztrátu na 11 miliard dolarů (cca 244 miliard korun). Přišel ale i o další podniky, které se nacházely v blízkosti okupovaných oblastí. I další oligarchové přišli o své výrobní zařízení kvůli ruským raketám. Takže celkové bohatství oligarchů se teď odhaduje na menší objem, to je jedna věc. 

Druhou je státní kontrola nad veškerým televizním vysíláním v zemi na základě stanného práva, několik stanic sdílí jeden vysílací kanál. Ale většina televizních kanálů stále ještě patří oligarchům.  

Ta třetí linka jsou blízké osoby v parlamentu. Tahle trojkombinace z nich dělala oligarchy: peníze, média a politický vliv. Ty lidi tam stále mají, ale současně toho nemůžou moc v jejich prospěch dělat, právě kvůli stannému právu. Bylo by nepřijatelné, kdyby hlasovali ve svůj vlastní prospěch. Mají svázané ruce. 

V jaké jsou tedy situaci: ztratili hodně peněz, média i politický vliv. Jsou to stále oligarchové? Podle mě ano. Kdo ví, jak se budou chovat až válka skončí. Aktuálně se také zabýváme zákonem o „deoligarchizaci” země. Pochybuji o tom, že nás zachrání, proto dbáme i na další protikorupční opatření a legislativu. Pevně věřím, že se tyto reformy odehrají, nutně je potřebujeme.  

Stejně tak potřebujeme myslet do budoucna, abychom místo těch aktuálních neměli po válce oligarchy nové. 

Pojďme tedy na rekonstrukci Ukrajiny. Velkým tématem je totiž nejen u vás, zainteresovány jsou i další země, donoři apod. Ve snahách o rekonstrukci ale existují korupční rizika. Ve chvíli, kdy se přesouvá velké množství peněz nebo hmotné pomoci, ať už skrze dary nebo se nakupuje, pracuje se pod tlakem a ve velmi omezeném čase. Taková situace poskytuje více prostoru pro „ztráty” těchto peněz či hmotných prostředků. Jak se máme k takovým rizikům stavět?

Především je nutné nastudovat mezinárodní zkušenosti s rekonstrukcí poválečných oblastí. Podívejme se alespoň na Afganistán nebo Irák, kde můžeme vidět určité chyby donorů. Jednou z nich může být krátkodobé plánování.  

Bohužel některé donory zajímá více to, jak jejich pomoc vypadá, než jaký má dopad. Chtějí stavět školy a nemocnice, což vypadá pěkně. To ale nemusí být efektivní, třeba by k ní nebyla zajištěna doprava a je víc takových důvodů, které je potřeba brát v potaz. Musíme mít dlouhodobý plán a jasně dané priority. To je práce nás, Ukrajiny, abychom jasně řekli, co potřebujeme teď a co v dlouhodobé perspektivě. Chce to strategii. 

Co se týče korupčních rizik, jsem opravdu přesvědčený, že většinu z nich dokážeme ovlivnit na Ukrajině díky vlastním mechanismům. Při vší úctě k EU, digitalizace Unie je daleko za digitalizací Ukrajiny. Náš problém leží v institucích, které mají kontrolu provádět. I přes to, že nástroje máme, instituce jako je antimonopolní úřad, fungují problematicky. Teď ale máme příležitost je reformovat. 

Ale zpátky k EU a OSN. Jestli nám chtějí poslat prostředky na rekonstrukci, prosím ať tak učiní. Pojďme společně nastavit pravidla, jak to provést. Vytvořme transparentní proces tak, aby všichni mohli participovat za účastni expertů. Propojme například ukrajinské a evropské auditory, což pomůže Ukrajině přenastavit aktuální systém. 

Pokud se donoři rozhodnou, že si sami bez konzultace určí, co budou za své peníze budovat, to je v pořádku. Ale nepomůže to Ukrajině změnit současné nastavení. Omlouvám se, ale jednodušší odpověď prostě nemám. 

The world continues to stand with us in the face of russian invasion to Ukraine. Welcome @POTUS .

We are not alone. pic.twitter.com/AmNMWjFZmU

— Andrii Borovyk (@Borovyk_UA) February 20, 2023

^{Twitter účet Andrije Borovyka, ředitele Transparency International Ukrajina | zdroj: Twitter}

Kdo by tedy měl stát v čele spolupráce na rekonstrukci země? Má to být Ukrajina, EU nebo bychom měli vytvořit nějaké nadnárodní uskupení?

Jak jsem říkal, podívejme se na mezinárodní zkušenost, začnu zase s Afganistánem. Tam se všechno rozhodovalo zvenku a výsledky můžeme sami vidět. Sám jsem se taky díval na Marshallův plán, USA původně vytvořila množství buněk v jednotlivých státech po celé Evropě, rozhodnutí se pak odehrávala v USA.  

Jednotlivé týmy v zemích měly mnohem lepší přehled o tom, co je potřeba, centrála jim ale ne vždy naslouchala. Je tedy absolutně zásadní, aby Ukrajina měla klíčovou pozici v rekonstrukci země, samozřejmě v kooperaci s EU i USA. V současné době nám poskytují významnou podporu, jejich zapojení do rekonstrukce je tak minimálně projevem respektu. A samozřejmě jsou to pořád jejich peníze. 

Pojďme začít uprostřed. Máme sídla v Kyjevě a Bruselu, vytvořme nějakou společnou kancelář. To se mimochodem už začíná dít, jsou tu snahy o takovou kooperaci. Myslím, že je to dobrý start, potřebujeme to. Nemůžeme se samozřejmě jen obejmout a tím to hasne, bude to chvíli trvat. 

Když říkáš, že nějaké dohody jsou už v procesu, jaká je role TI UA v budoucí rekonstrukci?

Společně s několika partnery jsme založili koalici RISE Ukraine, jde o spolupráci s asi 40 organizacemi z Ukrajiny i ze zahraničí. Obracíme se na vládu, ale i na Brusel nebo Washington, snažíme se být dobrým partnerem a zasadit se o účinnou rekonstrukci s minimálními korupčními riziky.  

Nejsme samozřejmě součástí těch dohod, o kterých jsem hovořil, to se odehrává na nejvyšším stupni politiky, což je v současné chvíli v pořádku. Každý děláme svou práci. Jsme teď na dobré cestě, myslím, že nám naslouchají. Hodně teď společné hovoříme.

Autorka: Františka Rohlíčková