Petr Leyer: Registr smluv a Liga výjimečných

Publikováno: 7. května 2014

Návrh zákona o registru smluv poslance Jana Farského a dalších se nyní dostal do druhého čtení v poslanecké sněmovně a aktuálně by ho měly projednávat jednotlivé výbory. Za pozornost ovšem stojí několik dalších událostí, které se v souvislosti s navrhovaným předpisem staly. Jedná o seminář k registru uspořádaný ve sněmovně 11. března, dále článek, který vyšel ve třetím letošním vydání časopisu Právní rádce a také Fórum Hospodářských novin, které se konalo v hotelu Jalta. Všude bylo možno zaznamenat mnoho pozoruhodných názorů.

Od různých absurdních důvodů, proč je registr špatný a zbytečný (á la starosta neumí s internetem), se nyní diskuze přesunula do vod teorií, na které neplatí ani Popperova břitva s tou Occamovou dohromady. Základní premisa totiž zní, že všichni jsou výjimeční a zveřejnění smluv je poškodí, ať dělají cokoliv (prodávají pivo nebo chrání zájmy státu, což dost často v ČR splývá v jedno). Každý chce být v zákoně uveden, protože jeho postavení si to zaslouží. Bez takové výjimky se pak prý můžeme rozloučit se světem, jak jsme ho znali, a očekávat jedině peklo. A dokažte nám opak!

Sejde se starosta, ředitel podniku a tajný agent

Místo obcí, které si své výjimky zřejmě již vyjednaly (časový odklad pro malé obce a smlouvy až od 50 000,- Kč), se o slovo hlásí jiné subjekty, které svou výjimku ještě nemají, ale chtějí mít. Výjimečné se cítí především státní podniky a státní či obecní obchodní korporace nebo BIS, a proto prý potřebují výslovnou zmínku v zákoně, že prý jejich smlouvy jsou něco extra. Peklo skutečně hrozí, ale jen kazuistické.

Právně je to samozřejmě nesmysl, vše je ošetřeno v zákoně o svobodném přístupu k informacím, navazujících předpisech (zákon o ochraně utajovaných informací, zákon o ochraně osobních údajů, občanský zákoník) a judikatuře, ale jako politický argument působí ledacos. Nikdo nechce dostat nálepku škůdce státu, i když reálně žádná škoda nehrozí.

Styl aikido

Začněme tedy uvažovat nad tím, jestli takový zákon vůbec potřebujeme, jestli má moc cokoliv změnit. Samozřejmě nikdo nebude tisíce smluv jednu po druhé zkoumat, ale obecný efekt by mohl být minimálně dvojí:

1)      Preventivně-výchovný – Strach ze „šťouralů“ přinutí povinné subjekty se zamyslet nejen nad podobou a obsahem smluv, ale i nad tím, jestli je vůbec uzavírat. Tato situace pak může kultivovat nejen právní stránku vztahů, ale též politickou diskuzi a diskuzi s občany.

2)      Úsporný – Možné omezení sporů o informace a administrativy s tím spojené. Když budou povinné subjekty více zveřejňovat, budou je občané méně o informace žádat a méně se s nimi hádat o pár listů papíru.

A teď dokažte opak.

Záleží jen na povinných subjektech a jejich přístupu, jestli tuto šanci chytí za správný konec, obrátí ji ve svou výhodu (stejně jako Steven Seagal používá své mocné aikido) a stanou se opravdu výjimečnými, nebo se budou držet pouze pocitu výjimečnosti a hrát si na ublíženou samosprávu, podnikatele a tajné agenty.