Radim Bureš: Dříve beztrestní už se zase bojí a to je posun

^{Radim Bureš, programový ředitel TI | zdroj: TI}

„Když se někdo stane poslancem nebo ministrem, musí si uvědomit, že to je svým způsobem úděl. Nemusí se vzdávat přátel z byznysu, ale případný střet zájmů by měl vždy zveřejnit. A určitě by si měl dát pozor, kdo mu platí oběd s drahým vínem,“ říká programový ředitel Transparency International Radim Bureš.
O etickém rozměru jednání úředníků a politiků se hovořilo i na pondělním semináři ve sněmovně. Účastníky mimořádně zaujal právě příspěvek Radima Bureše, s nímž poté Deník vedl rozhovor.

V loňské zprávě OECD o konkurenceschopnosti se Česko v otázce důvěry v politiky umístilo na 146. místě ze 148. Co se týká klientelismu úředníků, na 123. A v samotné konkurenceschopnosti klesla Česká republika z 38. na 46. příčku. Do jaké míry přesvědčení lidí o zkorumpovanosti režimu ovlivňuje ekonomickou kondici země?

Jsem přesvědčen, že důvěra v politiky, demokratický systém a jeho pravidla hraje důležitou roli. Je to jeden ze zásadních problémů, s nimiž se Česká republika potýká. Rozsah reálného úplatkářství tak dramatický není, daleko horší je zažitá představa, že politická reprezentace nerozhoduje ve prospěch veřejného zájmu. S tím je totiž spojeno tolikrát zmiňované riziko rozpadu klasických politických stran a nástupu jakoby spasitelských hnutí, ať to byly Věci veřejné, Úsvit nebo ANO. Hledání spasitele reaguje na obecně sdílený pocit, že tradiční politická garnitura je nedůvěryhodná.

Kde hledat záchrannou brzdu?

Působí přirozené očistné procesy, neboť od stran, které na určitou dobu skončí
v opozici, nebo dokonce mimo parlament, se automaticky většina parazitů odvrátí.

Pokračovat ve čtení můžete na webových stránkách Deník.cz

Štítky: Prosazování protikoručních zákonů , Mapování korupce , Profesionální státní správa