Blog Ondřeje Cakla: „V čem je náš vklad obludný?“

Publikováno: 14. září 2017

Článek Bohumila Doležala „Kam čert nemůže, protikorupčního aktivistu nastrčí“ z 12.9.2017 vrhá ošklivé světlo na naši organizaci a naše snahy. Je to obzvlášť nešťastné v situaci, kdy TI kriticky čte zákony týkající se předvolební kampaně, odkazuje se na ně v rámci monitoringu politických financí, ale v zásadě s výkladem pana Doležala souhlasí. Rozpory, které zákony obsahují, jsou zjevné, stejně jako je ovšem zjevné, že omezovat tak základní princip demokracie, jako je svoboda projevu, nikdy nebylo, není a nebude naším zájmem. Právě naopak.

Ondřej Cakl, projektový koordinátor TI | zdroj: TI

Nejprve k jádru problému: bezbřehá definice „třetí osoby“ vs. zmizení „záměrnosti kampaně“

Pan Doležal upozorňuje na to, že aktuálně §16 odst. 1 Zákona o volbách do Parlamentu ČR nepodmiňuje, aby kampaň byla vedena s vědomím kandidující politické strany, politického hnutí nebo koalice (atd.). Jinými slovy, „kampaní“ je každá propagace politického subjektu konaná za (předpokládanou) úplatu a v určitém období před samotnými volbami, bez ohledu, zda o ní subjekt ví, podílí se na ní, podporuje ji apod. Pokud ovšem kampaň definujeme takto široce, bez ohledu na intencionalitu aktivit, je nutné definici (i realitu) nějak regulovat prostřednictvím regulace „aktérů“.

Druhý článek téhož paragrafu proto vyžaduje registraci všech subjektů, které (takto široce pojatou) kampaň hodlají vést, u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen Úřad). Cílem zřejmě je:

a) zabránit tomu, aby neidentifikované zájmové skupiny vedly antikampaně (tj. cíleně veřejně osočovaly své protivníky namísto propagace vlastních idejí a představitelů),

b) aby strany financovaly své kampaně skrze „nezávislé“ organizace a jedince, tedy opět bez regulace a inkognito.

Ono je opravdu těžké stanovit nějaké stropy na utrácení v kampaních, pokud se současně neomezí okruh těch, jichž se tyto stropy týkají. Takže jsme dle zákona v situaci, kdy se každý, kdo hodlá (nebo má) před volbami platit za propagaci svých názorů na politické strany, musí registrovat. A výše prostředků, které k tomu smí využít, je regulována (detailně zde).

Skoro to vypadá, že jakékoliv vyjádření názoru na kampaně a strany jsou mezi 2. květnem a 20. říjnem 2017 zpoplatněny nebo zapovězeny nebo podmíněny registrací a „buzerací“ (nebojme se toho slova). Zdá se, že svoboda slova tu přinejmenším trpí. Alespoň tak rozumím argumentaci Bohumila Doležala.

 

Jde o omezení svobody slova?

Domníváme se, že nikoliv (mimochodem, kdo by musel zmlknout první, bychom byli my v TI, neboť i my se k volbám a stranám vyjadřujeme a budeme vyjadřovat). A to proto, že sdělování názoru a „propagace strany…, za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata“ nejsou totéž. Zákon reguluje jen to druhé. A tak může každý vyjádřit, i velmi hlasitě a se značným dopadem, své názory, aniž by se dostal do střetu s tímto zákonem.

 

Je to jasné? A bude to někdy jasné?

Zákony jsou obecně plné tzv. neurčitých právních pojmů. Typicky např. noční klid nebo přizpůsobení jízdy stavu vozovky. Jedná se o standardní fenomén legislativy, protože nelze vše definovat čistě kazuisticky (pomocí mnoha konkrétních příkladů). Pak by naopak hrozilo rozsáhlé obcházení zákona, nebo naopak zlovůle úřadů při sebemenším překročení pravidla.

Zákonodárce tedy nechává na vykladačích zákona (občané, úřady, akademici, soudy), aby došli k rozumnému konsenzu, jak má daný zákon ve svých detailech fungovat. Používá se mnoha metod, typicky pak výklad gramatický, logický a teleologický (vzhledem k účelu zákona). Většinou pak lze dospět k celkem jasnému výkladu. Někdy se to však ani takto nepovede a mezery se zaplňují novelami, rozhodnutími vyšších soudních instancí či jen prostou praxí.

V tomto případě se i my domníváme, že zákon jasný není, a nejde jen o neurčité pojmy. Neboť hranice mezi tím, kdy vyjadřujete svůj názor, a kdy svůj názor propagujete cestou, za „kterou se obvykle poskytuje úplata“ v reálu není ostrá. Bude-li reklamní firma vlastnící billboardy podél dálnice vyjadřovat svůj názor na některou z kandidujících stran sama za sebe na poutačích, které jí patří, asi nezaváháme, že to případ vedení kampaně je.

Co ale pokud si „soukromník“ na plotě svého pozemku rozvěsí ručně malované plakátky s fotografií svého/své oblíbené/-ho politika/-tičky…? Měl se snad registrovat? Zjišťovat, jaká je „cena obvyklá“ za podobnou službu v komerci a vést o tom účetnictví? – Ano, zdravému rozumu se to vzpouzí. Zákon interpretovaný bezhlavě by však možná takové požadavky legalizoval.

 

Jaký je náš vklad

Podobných vnitřních rozporů na mnoha úrovních už se během letošní předvolební kampaně podařilo identifikovat mnoho (vizte další odkazy níže). Na mnohé jsme sami upozornili. Na některé upozornili i zaměstnanci Úřadu. I my tedy podporujeme revize novel zákonů č. 302/2016 Sb. a č. 322/2016 Sb. Tak, aby nedeprivovaly zdravý rozum a svobodu projevu.

Ovšem podstatou naší činnosti není sarkasticky poukazovat na rozpory a hledat kvazipříčinné vazby na jejich viníky. Naše kritika zákona je naopak konstruktivní, probíhá v aktivním dialogu s občany-voliči, Úřadem, právníky a analytiky, publicisty (sic!) a nakonec i stranami samotnými, neboť náš monitoring financování předvolební kampaně je z podstaty takovým dialogickým aktem.

Stranám tedy do financování nahlížíme a oceňujeme nové nástroje, které nám k tomu novely přinesly. Ale jakožto občanská iniciativa asi vždy budeme chtít vyšší míru transparentnosti, než jakou požaduje litera, neboť zákony přirozeně zastarávají a ti, kterých se týkají, mají nevyléčitelnou snahu je obcházet bez porušení. O to hůře, pokud jim v tom zákony nahrávají svou dvojznačností nebo neobratností.

 

Čertovský antikorupční aktivismus v našem pojetí

Aktuálně to znamená, že my sami měníme mnoho z našich někdejších požadavků a metod monitorování, neboť novela velmi zpřísňuje pravidla – skoro na úroveň, kterou jsme kdysi požadovali na základě znalosti finančních „triků“ v kampaních stran. Ovšem současně obsahuje vnitřně protichůdné požadavky už v „textové“ podobě.  A tak se i my, stejně jako všichni aktéři, učíme „v průzkumu bojem“, získáváme informace z praxe a konfrontujeme perspektivy interpretace sporných novel.

Bezpochyby budeme po letošních volbách podněcovat a podporovat další novelizaci a pochopitelně zpřísnění slabých míst a změnu formulací, které zavdávají příčinu k nedorozumění nebo jsou zneužitelné.

Nad rekonstrukcí aktivit Rekonstrukce státu a jejím podílu na konečné podobě zákona, jak ji Bohumil Doležal v článku předkládá, musíme bohužel pouze taktně pokrčit rameny: v době, o níž je řeč, TI-ČR už nebyla členem této iniciativy, na tvorbě zákona jsme se nepodíleli, přestože jeho cíl podporujeme a jeho existenci vítáme. Naše vztahy s RS jsou korektní.

A upozornění, které pan Doležal podal v pasáži nadepsané „Dohánění za ztížených podmínek“ je pregnantním vyjádřením obav, které sdílíme.

Ondřej Cakl koordinuje monitoring předvolební kampaně TI

 

Užiteční odkazy

Článek Bohumila Doležala na Echo24.cz

Transparentní volby

O nových zákonech od Jindřicha Šídla

David Ondráčka o povaze financování politických stran na DVTV

Petr Vymětal představuje základní novinky v zákonech

 

Musíme se tedy ostře ohradit vůči nařčení o „obludném vkladu iniciativ jako je Rekonstrukce státu nebo Transparency International do našeho politického systému.