Blog Ondřeje Cakla: „Co jsme v Barmě platní?“

Publikováno: 29. června 2018

Poznal jsem v životě dva občanské aktivisty, kteří pro mě představují definiční naplnění toho, kým aktivista má být. Jednoho z nich jsem poznal v Myanmaru, díky práci naší pobočky, leč in absentia…

Ondřej Cakl, projektový koordinátor TI, prezentuje v Myanmaru o korupci | zdroj: TI

Co spojuje Tesaře s Blaževičem

Tím prvním je Jan Tesař a poznal jsem ho z jeho knih o mnichovském komplexu a o zneužívání psychiatrie totalitními režimy. Tesař reprezentuje typ aktivisty jako zainteresovaného experta a obětavého iniciátora procesů, které účinně komplikují průběh totalizačních aktivit státního aparátu. Bez ohledu na vděk a ohlas u národa, jenž si svých nejlepších lidí notoricky neváží. Tesař nebyl halasný demonstrant, ale realistický protihráč a stratég předem prohrané bitvy s monolitní mašinérií.

Tím druhým je Igor Blaževič, s nímž jsem byl seznámen i osobně, jehož práci jsem však docenil až v Myanmaru. Blaževič se při podpoře transformace Myanmaru z vojenského státu na hybridní demokracii opíral o precizní znalost politické situace a aktuálního mechanismu distribuce moci v zemi. Jeho školení a eseje, jež jsem měl možnost číst, jsou ukázkou pečlivě zacíleného, maximálně praktického a přitom erudovaného hledání cest k demokratizaci systému, jehož stabilita (sic!) je udržována pouze silově – armádou, která si přivlastnila stát v šedesátých letech.

Ačkoliv se tito dva lidé nikdy nesetkali, jejich působení má shodné rysy: věcnost, vhled, strategické myšlení, realistické plánování konkrétních kroků, kuráž a cílevědomost. Rád bych jim věnoval těchto několik postřehů, které si z Myanmaru o Myanmaru odvážím.

 

Korupce v Myanmaru? Spíše Myanmar v korupci…

Maynmar má platný antikorupční zákon od roku 2013. Pro Evropana poněkud netradičním stylem zapsaná norma však ve skutečnosti řeší pouze procesní stránku postihování úplatkářství a potřebuje masivní novelizaci.

Barma patří mezi země, kde si prapůvodní model odvděčování se vrchnosti za náklonnost projevenou administrativním úkonem – která nezřetelně přechází ve zdvořilostní akt, jak ho známe i z Čech – podal ruku s masivním praním špinavých peněz, nepotismem, klientelismem a „grand corruption“, průvodními to jevy desítky let trvající občanské války a armádní vlády nad zemí. Pojivem národní integrity Myanmaru je dnes právě všeprostupná korupce.

Proto jsou si nevládní organizace spojené například v síti Myanmar Alliance for Transparency and Accountability vědomy tří faktorů:

  1. že protikorupční agenda je přijatelná i pro současnou vládu, jež se alespoň oficiálně proti negativním jevům někdejšího pretoriánského režimu, snaží bojovat (jistěže s posvěcením od armády),
  2. že protikorupční agenda je z toho důvodu plauzibilní cestou celkové demokratizace prostředí,
  3. že velikost sítě bude bránit jejímu umlčení, a tak se aliance zaměřuje právě na ty jevy, které vzhledem k trvající etnicko-politické krizi zůstávají zcela za horizontem aktuálních nápravných opatření (pokud vůbec nějaká jsou), tedy jevům jako jsou grand corruption, privatizace veřejného zájmu, střet zájmů a klientelismus.

Definice „velké korupce“ | zdroj: TI

Co my s tím…?

Advokační činnost v Myanmaru ale naráží na nepřeberné množství úskalí: hraje tu roli nekonzistentnost státního aparátu a legislativy, v níž se, upřímně řečeno, nemohou vyznat ani sami Myanmařané, pochopitelná rezistence držitelů moci (armády) vůči demokratizaci státu a s tím spojená rizika pro občanskou společnost, a v neposlední řadě samotná komunikace daná našimi velmi odlišnými kulturními normami, které se obě strany trpělivě učí.

Právní džungle v Myanmaru je nezbadatelná, s propojováním světlin je možné začít kdekoliv a současně je nutné začít hned a připravit se na dekádu práce.

Právě z této perspektivy klíčí vůbec nejdůležitější otázka, kterou si z Yangonu odvážím: Demokratický systém České republiky je vydán napospas aktuálně probíhající privatizaci veřejného zájmu, grand corruption a oligarchizaci vlády.

Ani třicet let budovaná legislativa, ani demokratické instituce, ani občanská společnost tomuto devastujícímu procesu nedovedou zabránit. Je tedy vhodné přenášet náš model národní integrity do Myanmaru, když víme, že je disfunkční? Je vhodné, abychom přenášeli nástroje předcházení „grand corruption“, o něž je v Myanmaru nehledaný zájem a jež si Myanmar zaslouží po desetiletích občanské války mít, od nás, kteří snad ani nemáme co nabídnout?

Kdybych byl do Yangonu jel vybaven jen obecně dostupnými informacemi a politologickými komentáři, byl bych asi skeptický. – Jistěže o přenášení „našich chyb“ nikdo nestojí. – Ale tato otázka je manipulativní a předpokládá, že nic jiného než vlastní chyby ani nemůžeme nabídnout, a to není pravda!

Igor Blaževič mi udělil lekci (doslova), jejíž ponaučení je jasné: Je třeba kriticky uvažovat, seznamovat se s politickými a kulturními praktikáliemi, vycházet z naší transformační zkušenosti, ale nepohlcovat tu specificky myanmarskou. A hledat skutečné cesty k vylepšení statusu quo. Jemu se to rozhodně podařilo. My se o to musíme v Myanmaru snažit také.

A tak existuje šance, že se Myanmařané ponaučí z naší zkušenosti, aniž by opakovali naše chyby, pokud se z nich ovšem nejprve dokážeme poučit my sami.

Autor je projektovým koordinátorem v TI.

 

 

Je vhodné, abychom přenášeli nástroje předcházení »grand corruption«, o něž je v Myanmaru nehledaný zájem a jež si Myanmar zaslouží po desetiletích občanské války mít, od nás, kteří v tom ohledu snad ani nemáme co nabídnout?

Související projekty

Předávání protikorupčního know-how organizaci MATA v Myanmaru

Pokoušíme se pomáhat občanské společnosti a veřejné správě účinně bojovat s korupcí už dlouhá léta. A právě tyto bohaté zkušenosti, navíc nabyté v prostředí společensko-politické transformace, chceme předat dál – organizaci MATA v Myanmaru.

Vice o projektu

Související novinky