Babiš by měl při jednání o evropském rozpočtu jít za dveře, říká šéf TI

Publikováno: 5. listopadu 2018

Transparency International bojuje v Česku proti korupci už dvacet let. „Strach, že by se mi mohlo něco stát, nemám,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz její šéf David Ondráčka. Zastává názor, že se u nás řeší buď jen prezident, nebo premiér.

David Ondráčka, ředitel TI ČR a člen globální Správní rady TI | zdroj: TI

Transparency letos slaví dvacáté výročí fungování pobočky v Česku. Vy sám sedíte v jejím čele už deset let. Na kterou vaši konkrétní kauzu jste opravdu hrdý?
Ano, je jich i více. Jsem hrdý na to, že jsme zastavili ekotendr, což podle mě byla zakázka, kdy jednorázově hrozilo pro stát předražení v hodnotě 35 miliard. Jsem hrdý na to, že jsme přispěli k odhalení tunelování pražského dopravního podniku a taky jsem možná rád, že jsme u nás otevřeli otázku vlastnických struktur firem, protože to je něco, co je ve světě trendem.

Co vás i po letech jako šéfa Transparency překvapuje?
Stálá neuvěřitelné míra korupce v byznysu, daňové skandály, úniky informací nám ukázaly kam až sahá otázka daňových rájů a přesouvání zisku a jak ty velké korporace se svou PR dokážou všechno zahladit a pozornost odvést jinam. To je fascinující svět, který je potřeba nasvěcovat a poukazovat na něj a jistým způsobem jej umravnit.

Jak se obecně v Česku bojuje s korupcí?
Řada věcí se posunula, zprofesionalizovala a otevřela. Myslím si, že se do značné míry vymýtila drobná administrativní korupce a to je samozřejmě skvělé. Na druhou stranu, ta velká politická, oligarchická a korporátní korupce tady zůstává.

Čím to podle vás je? 
Hůře se odhaluje, je dělána v bílých límečcích a velmi sofistikovaně. Často má mezinárodní podobu a nevztahuje se jen na jeden stát. To je něco, co z toho dělá mnohem složitější hru. Navíc by Česku prospělo, aby se korupce vnímala jako jeden ze společenský problémů. Nemělo by to být hlavní politické nebo volební téma. To zde bylo posledních několik let, jenže svět se proměňuje a nyní zde máme obrovské pohyby nejen v médiích, ale i v byznysovém prostředí. Máme zde obrovské množství zprostředkovatelů, kteří pomáhají korupčním praktikám. Na ně bychom se měli soustředit také, mohou to být agentury, poradci, auditoři, advokáti – lidé, kteří často pomáhají zprostředkovat sice legální, ale nelegitimní transakce a obchody. A roli zde hrají i nové technologie, kdy kryptoměny se mohou zneužít pro všemožné praní peněz a nekalé převody. Klasická poučka každého novináře i policajta je „sleduj, kam tečou peníze“. Pokud podvody budou dělány kryptoměnou, tak si osobně nedovedu představit, jak se proti nim bude bojovat, protože v takovém prostředí panuje velmi silná anonymita.

Kolik lidí se na Transparency International v průběhu roku obrací s nějakým podezřením?
Ročně přibližně 600 až 800 podnětů. Ale ty se filtrují, něco nejsou relevantní věci a řekněme, polovinou z nich se zabýváme. Někdy je to drobná rada, kdy lidem poradíme, na koho se mohou obrátit. A přibližně u sta případů ročně se věcí zabýváme intenzivněji. Ve většině případů zastupujeme lidi svým jménem, žádáme informace, dohledáváme je, komunikujeme s úřady. Často se totiž dotyční bojí a nechce s tím mít nic společného. Občas je trochu ale složité, protože potřebujeme, aby do toho šli lidé spíše sami. Například napadnout nějaké kupčení s hlasy v místních volbách může jen člověk, který je z daného místa, ne organizace odjinud.

Zmiňoval jste, že někteří lidé, kteří za vámi přijdou, se bojí. Vy nemáte strach, že se vám něco může stát s ohledem na to, co děláte?
Já si uvědomuji rizika, která má práce nese, a že ty zájmy v kauzách, do kterých vrtáme, jsou obrovské,. Ale dělám to a strach nemám. Práce je to nesmírně barevná a zajímavá.

Kolik lidí pro Transparency pracuje?
Zhruba třináct. Máme několik právníků, analytiků a lidí, kteří vedou jednotlivé projekty. A pak máme drobné administrativní zázemí pro organizaci. Nadto ale hodně využíváme hodně dobrovolníky nebo studenty, protože jinak bychom to kapacitně nezvládali. A pak máme samozřejmě spolupracující experty na jednotlivé oblasti. Korupci totiž prakticky můžete hledat v jakémkoliv oboru, to ale neznamená, že my tady rozumíme každému oboru dostatečně detailně.

V posledních letech se trochu zhoršil váš veřejný obraz. Kritika se objevuje i ze strany politiků. Je podle vás oprávněná?
Každý je kritizovatelný, samozřejmě i Transparency, která taky udělala nějaké chyby. Myslím si, že část té kritiky je dost iracionální, když někteří mluví o zahraničních agentech a z nevládní organizace dělají nepřítele státu. Jinak je naprosto legitimní diskutovat, zda to, co prosazujeme je institucionálně nebo legislativně úplně domyšlené, nebo zda nám něco uniklo. Já bych byl rád, aby se udržel prostor pro nevládní organizace, které vstupují do veřejného prostoru, protože politika bez nich by byla extrémně plochá. Mezi vládu a opozici a několik korporátních lobbistů by už nevstupoval někdo další, který by to mohl případně diskuzi posunout někam dál.

Volby byly džungle, chybí pravidla

Transparency se věnuje monitoringu voleb. Co přinesly ty letošní?
Byla to docela džungle. V komunálních volbách nám chybí pravidla, nemáme nastavená žádné limity, na maximálně výdaje, a strany nemusí podávat zprávu o své kampani. Navíc jsme zaregistrovali nový trend, kdy se politický marketing stěhuje do onlinu a digitálu. Narážím hlavně na používání trollů vůči jiným politickým stranám, takže de facto masivní politickou kampaň, která se velmi obtížně monitoruje, ale vydává se na ni stále více peněz než dříve. Běžnému voliči může jeden troll velmi zkreslit pohled na celou věc. Také šlo hezky vidět, že zde není přímá úměra mezi vloženými penězi a získanými výsledky.

To znamená co? 
Že každý další vložený milion vám získá tolik a tolik procent a tolik a tolik mandátů. Na druhou stranu je jasné, že se politika bez peněz dělat nedá, a právě proto chceme, aby zde byla jasná pravidla na omezení úplných stropů na výdaje. Pocit chudších stran je, že nemají šanci konkurovat a to vede jen ke spirále další korupce. Hledají další zdroje a obvykle jenom tím, že je budou nějakou formou vytahovat z veřejných peněz a něco za ně slibovat. A myslím si, že není v našem zájmu, abychom tohle dál eskalovali.

Ředitelkou Transparency International byla dříve i Adriana Krnáčová, která končí na pozici primátorky Prahy. Jak hodnotíte její působení v politice?
Roli primátorky nezvládla a po zásluze prohrála a končí. Objektivně ale musím říci, že být pražským primátorem je jedna z nejtěžších politických rolí v Česku, naprosto nevděčná. Za vše nesete zodpovědnost, každá zpožděná tramvaj jde takříkajíc na vaše triko, a to i přesto, že se vše rozhoduje kolektivně.

Řešíme stále jen Babiše, Zemana a Klause

Tvrdíte, že by se v Česku měly začít řešit vážné problémy české politiky a nejen premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. Co tím myslíte?
Náš veřejný prostor je jakoby zaseklý. Svět se řítí dopředu, má úplně jiné problémy, a my stále řešíme Zemana, Babiše a někdy i Klause. To pak má člověk spíš takové déjà vu z devadesátých let, což minimálně veřejnému prostoru nepomáhá. Já si myslím, že musíme hledat nějaké cesty k modernizaci země, například co udělat s naším školstvím, zdravotnictvím nebo vědou, aby byla konkurenčně schopná pro 21. století, jak vyřešit otázku periferie naší země, kde máme zaděláno na velký sociální problém, a jak pomoci lidem se z něj vyhrabat. A místo toho se tlučeme v takové kulturně-politické občanské válce po hlavách, kdo je s kým.

Kvůli Babišovi jste podali podnět na Městský úřad v Černošicích, a to kvůli obcházení zákona o střetu zájmů v souvislosti s vlastnictvím médií. Jak se to vyvíjí?
Český podnět začaly Černošice prověřovat. Zatím žádný závěr neudělaly, to znamená, že využily prodloužení lhůty na zpracování. Je nám jasné, že je to pro ně velké sousto a není to typ právní otázky, kterou normálně řeší a má řešit obecní úřad. My jsem ale nemohli podat podnět jinam, než podle místa bydliště Andreje Babiše. Celé to patrně povede k nějakému správnímu řízení. V případě, že nám dají Černošice zapravdu a my ten spor vyhrajeme, tak sankce podle českého práva je pouze finanční, a to 250 tisíc korun. Ale nám jde spíše o meritorní rozhodnutí celé situace, než o to, jestli někdo zaplatí tu relativně směšnou částku.

 

„Boj s korupcí se často označuje jako maraton – všichni vytrvale běží jedním směrem a hlavní je vydržet. Podle mě to jsou spíše šachy. To znamená, že i černé figury táhnou, dost často velmi chytře, a vy musíte být chytřejší.“

David Ondráčka

ředitel TI ČR a člen globální Správní rady TI

 

Druhý podnět jste směřovali k Evropské komisi kvůli podezření o střetu zájmu předsedy vlády s ohledem na jeho hospodářský zájem ve vztahu ke koncernu Agrofert.
Ten je pro nás důležitější. Na základě našich zjištění v něm uvádíme, že Andrej Babiš je ve střetu zájmu, neboť je stále ovládající osobou Agrofertu, díky tomu, jak vytvořil své dva svěřenecké fondy a nezbavil se tak své rozhodující role. Dnes je Agrofert největší čerpatel zemědělských dotací a jeden z největší čerpatelů evropských fondů vůbec a pokud se potvrdí naše tvrzení, tak by mu mělo být čerpání peněz znemožněno. Nicméně rozhodnutí je na Komisi, my jsme vyšetřování celé situace iniciovali svým patnáctistránkovým podnětem. Nedávno nám komisaři potvrdili, že Komise celou věc intenzivně vyšetřuje. Potvrdili i to, že v případě, že se střet zájmů prokáže, tak by Agrofert evropské dotace minimálně od tohoto léta čerpat nemohl. Navíc by je musel vracet. Osobně neočekávám, že se o tom rozhodne nějak rychle, spíše až v řádu několika měsíců.

Předseda Pirátů Ivan Bartoš nedávno uvedl, že by kvůli vašemu podnětu a vyšetřování Evropské komise mohla o dotace přijít celá Česká republika.
Náš podnět míří opravdu jen na Agrofert a Babiše. Teoretické riziko tu ale samozřejmě je. Komise samozřejmě může zastavit, nebo pozastavit celé operační programy. Stalo se to v některých zemích už dříve, například v Bulharsku, částečně v Rumunsku.

Co vidíte jako řešení?
Andrej Babiš je legitimní premiér a reprezentuje Českou republiku. Problém je, že je zároveň v postavení podnikatele, jehož firmy čerpají dotace a evropské fondy. Reálně by tak při každém jednání Evropské rady, kdy se jedná o evropském rozpočtu, měl správně jít za dveře. To je však jednak mimořádně nepraktická záležitost, jednak precedenční situace, kterou si nikdo nepřeje. Nabízí se dvě relativně jednoduchá řešení. Musí se opravdu zbavit Agrofertu, prodat ho, anebo to nastavit tak, aby ten střet zájmu opravdu odboural. A pak může pokračovat ve své politické kariéře a nebude to problém. Druhou možností je, že by v politice nepokračoval. Všechny jiné varianty vedou k tomu, že se stále bude nacházet ve střetu.

Zdroj: iDNES.cz

Andrej Babiš je legitimní premiér a reprezentuje Českou republiku. Problém je, že je zároveň v postavení podnikatele, jehož firmy čerpají dotace a evropské fondy. Reálně by tak při každém jednání Evropské rady, kdy se jedná o evropském rozpočtu, měl správně jít za dveře.

Související publikace

Související novinky