Třetina českých europoslanců nepřiznala od svého zvolení ani jednu lobbistickou schůzku. Jak si vede ČR v porovnání EU?

^{Budova Evropského parlamentu | zdroj: TI ČR}

Česká republika má aktuálně v Evropském parlamentu 21 poslanců (v angličtině MEP neboli A Member of the European Parliament). Zvoleni byli zástupci Pirátů, ANO, ODS, KDU-ČSL, SPD, KSČM, koalice STANu a TOP 09, a jedna poslankyně jako nezávislá za ČSSD. 

Pouze 67 % z nich však za dané období vykázalo v systému Evropského parlamentu alespoň jednu schůzku. Ostatní vůbec žádnou. Konkrétně tři ze tří Pirátských poslanců oznámili za tři roky celkem 123 schůzek, za jednu poslankyni KSČM bylo vykázáno 88 schůzek. U ANO však do parlamentního systému oznamovalo lobbistické schůzky pouze tři z pěti poslanců. Celkem vykázali 77 schůzek za sledované období.  

Za ODS oznámilo alespoň jednu schůzku tři ze čtyř poslanců, celkem ale vykázali za tři roky jen 47 meetingů. Dva poslanci KDU-ČSL dohromady vykázali pouze 18 schůzek. Za koalici STANu a TOP09 do systému zadal meetingy jeden ze tří europoslanců, a to pouze 4 za celé sledované období. Dva poslanci SPD nevykázali ani jednu schůzku. 

^{Tabulka lobbistických schůzek vykázaných českými europoslanci dle politického příslušenství v období červen 2019–červenec 2022 | Zdroj dat: TI EU}

Analýza dále ukázala, že jen několik členských států Evropské unie má europoslance, kteří zveřejnili alespoň jedno lobbistické setkání za tři roky. První tři pozice v žebříčku obsadilo Lucembursko (100 %), Švédsko (95 %) a Dánsko (93 %). Oproti tomu země EU, které žalostně zaostávají jsou Lotyšsko (25 %), Kypr (17 %) a Řecko (10 %). Ani celkový průměr EU není příliš slavný, z celkového počtu europoslanců alespoň jednu schůzku do systému zadalo jen 58 %. 

Za zmínku stojí také velké rozdíly oznamování schůzek mezi jednotlivými frakcemi. Nejlépe na tom jsou Zelení/EFA-Group, jejichž součástí jsou i čeští Piráti. Frakce vykázala za tři roky průměrně na jednoho MEP téměř 112 schůzek ročně. Nejhůře pak dopadla Identitity and Democracy Group (ID), vykazující za tři roky průměrně na jednoho poslance jen 2.5 meetingu ročně. Do frakce patří i česká SPD. 

^{Mapa znázorňující, kolik europoslanců dané země vykázalo v daném období alespoň 1 lobbistickou schůzku | Zdroj: TI EU}

„Je třeba poukázat na fakt, že nastavená hranice alespoň jedné schůzky za tři roky absolutně neodpovídá práci europoslance, která sestává z diskuzí a meetingů, z nichž některé jsou jistě lobbistické,“ vysvětluje ředitel české kanceláře TI Ondřej Kopečný. 

„Ty samy o sobě nejsou ničím závadné, pokud je o nich transparentní záznam a nekonají se pouze za ‚zavřenými dveřmi‘. Nemůžeme tedy bohužel gratulovat ani těm europoslancům, kteří sice o některých schůzkách informovali, reálně jich však museli absolvovat určitě více,“ dodává. 

Cílem by tak mělo být dávat veřejně vědět o všech svých lobbistických schůzkách. Schůzky Transparency International ČR (TI ČR) můžete vidět například v našem Otevřeném lobbistickém diáři. 

TI ČR dlouhodobě aktivně podporuje vznik kvalitního zákona o regulaci lobbingu i na národní úrovni v Česku. Více se o této problematice dozvíte také v naší online mini-sérii Korupční imunologie. 

Korupční imunologie: Lobbing 

^{Korupční imunologie, díl čtvrtý: lobbing | Zdroj: TI ČR}

Lobbing v Evropské unii

Červen 2019 hraje klíčovou roli, od té doby totiž musejí osoby zastávající konkrétní posty v Evropském parlamentu, jmenovitě předsedové výborů, zpravodajové a stínový zpravodajové zaznamenávat všechny své lobbistické schůzky. Všichni ostatní o nich mohou informovat na dobrovolné bázi, je to ale rozhodně žádoucí. 

„V transparentnosti lobbingu v rámci Evropského parlamentu vidíme dva hlavní problémy. Především neexistuje dohled nad dodržováním nastavených pravidel. A za druhé, mnoha lidí, kteří jsou právě do lobbingu zapojení, se nastavená pravidla netýkají. Jedná se třeba o akreditované asistenty poslanců (v angličtině APAs neboli Accredited Parliamentary Assistents) nebo o poradce frakcí (anglicky Political Group Advisers),“ komentuje Vitor Teixeira, senior policy officer TI EU.  

„Evropský parlament by se měl snažit zprostředkovat veřejnosti jasný obrázek o tom, kdo jsou lidé ovlivňující rozhodovací procesy. To pak pomůže jak institucionální integritě, tak míře důvěry ze strany veřejnosti,“ dodává. 

Transparency International EU představuje tato tři doporučení: 

1. Začít vymáhat pravidla, která jsou již nastavená, a to řízeným dohledem pod pohrůžkou sankcí, když nebudou pravidla dodržována. 
2. Zveřejňovat informace o lobbistických schůzkách v dostupném online repozitáři s otevřenými daty, odkazy na relevantní informace z Rejstříku transparentnosti i databáze EP OEIL (Legislative Observatory). 
3. Rozšířit již existující pravidla zveřejňování schůzek tak, aby byly pokryty i schůzky akreditovaných asistentů poslanců i jejich poradců. 

Zdrojem všech dat jsou jednotlivé profily europoslanců na webu Evropského parlamentu. TI EU, která analýzu vypracovala, shromažďuje data do nástroje Integrity Watch EU – veřejně dostupné online platformy. Tato databáze obsahuje záznamy všech lobbistických schůzek europoslanců i zástupců Evropské komise, jejich vedlejší příjmy a také výdaje lobbistických skupin v Bruselu. 

Celá publikace včetně metodologie analýzy je dostupná ke stažení zde.