Fotbalový bůh a česká korupce

TI organizovala v letech 2012 a 2013 dvě návštěvy představitelů justice, policie a ministerstva spravedlnosti z Černé Hory v ČR. Oba studijní pobyty byly spojeny s reformami, které musí tamní systém prodělat před vstupem do EU. Jako překvapení jsme se tehdy s kolegy dozvěděli, že některé u nás nereálné nebo toužebně očekávané reformy mají v Černé Hoře dávno zavedené. Zmínit lze např. soudcovskou samosprávu.

Po více než roce jsem si na tento zážitek vzpomněl při sledování evropských pohárů ve fotbale. Hlavním aktérem byl černohorský tým Čelik Nikšič. Rozhodně nejde o žádný velkoklub, ale jeho výsledky z posledních dvou sezón vzbuzují snad už ani ne tak hrůzu, jako spíš velký úsměv s trpkým dovětkem.

V minulém roce prohrál Čelik s Honvédem Budapešť 0:9 a 0:4. Sice to bývá výjimečné, ale stát se to může, i když ani Honvéd není žádný Bayern, Real nebo Barcelona. Sportovec by řekl: „Štěstíčko a fotbalový bůh nebyli na naší straně.“ Tak určitě. Luděk Stracený (bývalý ligový fotbalista) po jedné vysoké prohře poznamenal do kamery v přímém přenosu při hodnocení zápasu: „Když se to sere, tak se to sere.“

Jenže jestli je to jenom štěstíčko a fotbalový bůh se můžete přesvědčit na videu. Některé zákroky brankáře Čeliku opravdu stojí za podívání (pády na kolena nebo reflexivní vyhnutí se míči).

O rok později ovšem fotbalový bůh stále od Čeliku odvracel svou vlídnou tvář. Tentokrát ho ztrestal výpraskem 0:5 s FC Koper a brankář Čeliku se toužil zavděčit alespoň komickým výstupem.

Tady asi úřadovalo i něco jiného než jen pověstné štěstíčko. Množství a druh sázek na tento zápas o tom jasně vypovídá. Takovou okatou ostudu by si netroufly spáchat ani několikrát z korupce podezírané české kluby. Proč to vše ovšem zmiňuji a dávám do souvislosti nezávislé státní orgány a vyšetřování korupce s jedním fotbalovým klubem.

Jednak trochu účelově a pro pobavení, ale na korupčním prostředí ve fotbale by při troše představivosti šla demonstrovat situace v celé společnosti. V Černé Hoře se možná potýkají s jednoduchou přímočarou korupcí, kdežto proti té systémové se snaží bojovat nastavením kvalitních pravidel a omezením možností, aby vůbec začal klientelismus a korupce fungovat. V ČR by se mohlo hovořit o opaku. U doktora vás většinou o úplatek nikdo nepožádá. Fotbalové zápasy sice možná podplacené jsou, ale sofistikovaněji, což není tak vidět. Nabídnete-li úplatek policistovi, zřejmě dopadnete špatně. Jen když se začne mluvit o omezování systémové korupce v podobě kvalitního služebního zákona nebo reformy státního zastupitelství, v obojím jde o větší vázanost zákonnými postupy na úkor politických příkazů (ona proklínaná nezávislost), naježí se jacísi obránci demokracie a padají slova o zvůli státních zástupců, nikým nevoleném a všemocném superúředníkovi a celkovém vymknutí se demokracie z kloubů. Místo, aby bránili demokracii před korupcí, brání ji před fungujícím státem.

A tyto argumenty se objeví vždy, přestože byly několikrát vyvráceny a ač nemají vlastně ani reálný základ. Na závěr se tedy nabízí věta Luďka Straceného. Myslím, že tak moc ztracené to ale není, protože přece Viktoria ani Sparta neprohrávají 0:9 a zbytek není vidět. Je to ale správně?

Štítky: Prosazování protikoručních zákonů