David Ondráčka v rozhovoru TI: „Neměli bychom brát evropské peníze jako volné prostředky z Bruselu“

Publikováno: 30. března 2017

Ředitel organizace David Ondráčka reaguje v rozhovoru na korupční kauzu ROP Severozápad a reflektuje, jak se Transparency International podílela na vyšetřování dotačních podvodů.

David Ondráčka, ředitel TI

David Ondráčka, ředitel TI | zdroj: TI

Co si má běžný občan pod kauzou ROP Severozápad představit?

ROP byly regionální operační programy, kterých si Česká republika v prvním programovém období pro čerpání evropských fondů, od roku 2007 až 2013, nastavila velmi vysoký počet. Jeden velký balík evropských peněz si rozdělila na 25 dílů. Některé z programů byly zaměřeny na podporu regionů, což bylo naprosto v pořádku. Avšak samotným rozdělením na ROP byla krajským reprezentacím a celkově krajům předána obrovská pravomoc rozhodovat o tom, do čeho budou peníze z fondů investovány, na jaké projekty a kdo je bude realizovat. To se dělo pod záminkou decentralizace, tedy čím blíže k takovým projektům, tím lépe. Zvrhlo se to však v naprostý opak. Programů bylo najednou tolik, že se staly prakticky nekontrolovatelnými. A kraje je začaly vnímat jako levný zdroj investičních peněz zvenku, se kterým můžou zacházet, jak chtějí. Do toho začaly vstupovat jejich politické preference, čímž samozřejmě došlo k velké symbióze mezi krajskými reprezentanty, hejtmany, radními a místními podnikateli a „koláč“ se najednou začal dělit podle velmi podivných pravidel.

Bylo vůbec možné zrealizovat tolik projektů za jedno finanční období?

Za vším stál zřejmě pocit, že nejde o jejich peníze, ale že je jednoduše posílají z „nějakého“ Bruselu. Samozřejmě je to iluze, protože do Bruselu je někdo musí také poslat. Česká republika byla v prvním finančním období jednoznačně čistým příjemcem evropských fondů, čili dostala víc, než do Bruselu odvedla. Projekty také velice ovlivnila pravomoc krajů rozhodovat o prioritách z hlediska investování, tedy jestli se alokují peníze na opravu silnic, rozvoj turistického ruchu nebo se opraví školy či něco dalšího, co je potřeba.

V případě kauzy ROP Severozápad začaly samotné operační programy pozdě. Byly připravovány ve velkém spěchu a Česko se dostalo do obrovské časové tísně, aby vyčerpalo peníze, které v podobě dotací dostalo. Hlavním tématem druhé části programového období se stala otázka, kolik procent jsme už vyčerpali a kolik nám ještě zbývá, abychom nemuseli peníze vracet zpět. Což je sice logické, ale ve výsledku byly podpořeny projekty, které nedávaly příliš smysl a nesplňovaly požadovaná kritéria, zejména udržitelnost a smysluplnost. Tehdy to spíš vypadalo, že projekt nebo finance dostane každý, kdo se přihlásí a má dobré konexe v kraji.

 

POZITIVA A NEGATIVA

Jaká je to zpráva pro Česko?

Dobrá i špatná. Ta pozitivní je, že podvody nebo korupce v rámci čerpání dotací a evropských fondů se i po letech mohou dostat k soudu, kde je vymáhána trestní odpovědnost po konkrétních lidech. Podvody nejsou promlčeny, nejsou zahrány do autu a lidé, kteří se na nich podíleli, budou muset čelit spravedlnosti. Tou negativní stránkou je fakt, že podvody u evropských fondů byly jednoduše systémové. Nešlo tedy o dílčí problémy jednotlivců, ale často o problémy celých operačních programů, kdy Česká republika v prvním finančním období bohužel nevyužila fondy tak dobře a efektivně, jak mohla. Místo šance posunout ČR prostřednictvím 800 miliard na vyšší kvalitativní úroveň se z toho stal byznys pro vybranou skupinu lidí.

Váš pohled je, že se jedná o systémovou chybu. Leží tedy vina na straně krajů, nebo celého státu?

Pochopitelně, o celém nastavení operačních programů rozhodla vláda. Ta byla pod poměrně velkým lobbingem ze strany krajů, které prosazovaly své vlastní operační programy, aby o nich mohly rozhodovat doma. Argumentovaly tím, že oni přece vědí nejlépe, kde jsou finance potřeba. Stát se jednoduše přizpůsobil, vláda centrálně souhlasila. Takže provedla své vlastní národní operační programy v oblasti školství, dopravy, podpory konkurence a pro zbytek republiky založila ROP. Ve spoustě zemí měli programů jenom pár, tři až pět. Česká republika jich měla 25, což bylo absolutně nejvíce z celé EU. Tím pádem vytvořila 25 korupčních rizik, 25 úřadů a 25 byrokratických procedur. Vytvořila tak pro někoho zvěnčí naprosto nepřehledný systém, ještě k tomu s velkým množstvím zkratek. Posledním vážným aspektem byl špatně nastavený systém kontroly a auditu. Auditoři nacházeli v programech neustále nová a nová pochybení. Zároveň byli vystavováni tlaku na úplné dočerpání dotací, protože v případě vážného pochybení by se dotace musely vrátit. Dospělo to nakonec k tomu, že i ROP Severozápad byl jednoduše tolerován a podivné machinace byly vnímány spíše jako záležitost dané lokality, protože dokonce i na severozápadě ČR byla část dotací užita smysluplně.

@david_ondracka | zdroj: Twitter

ROLE TI V KAUZE ROP SEVEROZÁPAD

Angažovala se Transparency International v rámci vyšetřování kauzy automaticky, nebo byla o pomoc požádána?

Ze začátku jsme se snažili studovat systémové nastavení regionálních operačních programů sami, a to nejenom na severozápadě. Upřímně nás zajímalo, jakým způsobem jsou vybírány jednotlivé projekty, jejich hodnotící kritéria nebo kolik peněz na ně přidělují. V souvislosti s tím jsme aktivně komunikovali s Ministerstvem pro místní rozvoj, které je zodpovědné za užívání evropských fondů. Průběžně k nám začali více chodit lidé zevnitř, tzv. „insideři“, kteří častokrát pracovali v úřadech v rámci ROP a denně se kolem dotací pohybovali. Přinášeli nám informace zejména o tom, který projekt byl podpořen, i když měl být zamítnut, protože nesplňoval kritéria a podobně. Konkrétně nejvýznamnějším z nich byl Leo Steiner, který nějaký čas na ROP Severozápad pracoval. Podílel se na hodnocení nabídek, a díky tomu nám přinesl i relativně podrobné důkazy o tom, jak si krajští politici rozdělují dotace a jak neobjektivně jsou podané žádosti hodnoceny.

Jakou roli v kauze tedy Transparency International sehrála?

Díky informacím od pana Steinera jsme společně s ním podali před 5 lety, v případě ROP Severozápad, trestní oznámení. Šlo o evidentní zneužití pravomoci, o porušení povinnosti při zprávě cizího majetku a samozřejmě o podvody. Poté jsme navázali spolupráci s policií z protikorupčního oddělení, i když jsme pořád panu Steinerovi pomáhali. Jakožto oznamovatel neboli whistleblower byl pod obrovským tlakem a čelil mnoha obviněním a žalobám, což také vyústilo v jeho odchod z úřadu. Vyšetřování také pro nedostatek důkazů trvalo několik let. Dále jsme otevřeně lobbovali za to, aby regionální operační programy dál nepokračovaly, právě kvůli souvisejícímu velikému korupčnímu riziku i reálně probíhající korupci. ROP Severozápad byl nejviditelnější příklad, ale bohužel ne jediný.

Zrušení ROP se nám nakonec podařilo prosadit. V novém finančním období 2014-2020 nejsou jednotlivé regionální operační programy rozděleny mezi kraje, ale existuje pouze jeden integrovaný regionální operační program, IROP. A tento centrální program je spravován Ministerstvem pro místní rozvoj v Praze. Program stále slouží na podporu regionálního rozvoje, investic či ekonomiky a na kraje jsou pořád zasílány částky s dotací. Rozdíl je právě v jednotlivých žádostech, které na kraji „pouze“ sesbírají, ale vyhodnocovány jsou až na zmíněném ministerstvu. Což je podle mě mnohem kontrolovatelnější systém. Neznamená to samozřejmě, že k podvodům docházet nemůže, ale krajským politikům byla odebrána část jejich pravomocí, a to bylo bohužel potřeba.

Proč v naší zemi trvá vyšetřování této korupční kauzy tak dlouho?

Já osobně si myslím, že by se to dalo vyšetřit dřív. V TI samozřejmě musíme aspirovat na to, aby byla spravedlnost rychlejší a účinnější. Ale zároveň vím, jak je to u dobře organizované skupiny, která si svůj podvod v podstatě legalizovala, složité. Teprve až když začne vynášet informace někdo zevnitř a dokáže identifikovat podvod, tehdy se policie a státní zástupci mají čeho chytit a mají přímý důkaz. Z tohoto důvodu tomu tedy rozumím, že získat spojovací důkaz v případě hospodářské kriminality může trvat řadu let. Obžalované v kauze ROP Severozápad čeká v současnosti monstrózní soudní proces, odhaduji to na 2 až 3 roky, než se dojde k řádnému výsledku. Jde o skupinu téměř 30 obžalovaných, kteří budou mít advokáty a budou se odvolávat, ale tato kauza má podle mě dvě roviny. Jednu kriminální, kde obžalovaní skutečně využili nabízející se možnost, brali úplatky, manipulovali dotační řízení a upřednostňovali vybrané projekty. Druhá rovina je ale politická, kdy se obžalovaní staví do role, že dotace přece dostali od státu „na hraní“, proč tedy teď mají být kriminalizováni za to, že si ve hře stanovili vlastní pravidla. Ale ta vlastní pravidla byla pokřivená, a to je podstatné.

Probíhá vyšetřování pouze pod záštitou české policie, nebo se zapojila i Evropská unie?

Podle mých informací se do vyšetřování zapojil OLAF, Evropský úřad proti podvodům, kde obdrželi podněty na vyšetřování a z jejich strany byly také provedeny prověrky. OLAF však k vyšetřování přispěl v úzké spolupráci s českou policí, státními zástupci a auditory, kteří jednotlivé projekty prochází. OLAF ale přirozeně nemůže nahradit místní orgány v celém trestním řízení. Vyšetřování spíše doplňuje, a pokud získá důkaz, který se třeba k české policii nedostal, okamžitě ho sdílí.

 

OZNAMOVATELÉ KORUPCE

Jak na kauzu reagovali civilisté z problémových oblastí? Angažovali se do vyšetřování?

Bylo pár konkrétních „insiderů“, což byli lidé jako pan Steiner, kterým to zkrátka vadilo, přišlo jim to neférové a nevhodné. Faktem ale je, že lokalitu i samotný operační program ovládala velmi silná politická koalice. Byli to především zástupci ODS a ČSSD, část místních lidovců, také komunisti, tedy strany, které v té době ovládaly Ústecký i Karlovarský kraj. Nezáleželo na tom, kdo byl zrovna hejtmanem nebo jeho náměstkem. V politickém slova smyslu se tato skupina zdála být nezlomitelná. Když proti vedoucí koalici kandidovalo menší uskupení, nemělo šanci je zásadně politicky porazit, a pokud se dostalo do krajského zastupitelstva, sehrávalo v něm jen velmi malou roli. Systém sice kritizovalo, ale bylo v opozici, a tím pádem jej nemohlo nijak ovlivnit. Můj dojem tedy je, že samozřejmě existovali lidé, kterým to vadilo, ale neměli dostatečnou politickou páku. Spoléhali spíš na to, jestli někdo z venku, třeba jako Transparency nebo policie, tento systém nezastaví.

Vyšetřování prokázalo napojení obviněných na vícero politických stran. Myslíte si, že kauza ROP ovlivní další fungování těchto politických subjektů?

To je velice těžké říci, protože samotná kauza má značné zpoždění. Trestní stíhání téměř 30 obviněných přichází zhruba 5 let poté, co se podvody odehrály. Mezitím se změnila politická scéna a nejenom národní, ale i ta krajská. Na scénu vstoupilo hnutí ANO, které vyhrálo v několika krajských volbách. V Ústí nad Labem mají v krajském zastupitelství komunisty, což také dřív nebylo. Takže hlavní síly, ČSSD a ODS, které se v kauze nejvíc angažovaly, jsou tak trochu pozadu. Myslím si, že kauza přispěla i k prohře těchto stran v krajských volbách, nebo minimálně k jejich horším výsledkům. Případ byl dostatečně medializován, mluvilo se o tom, že evropské dotace jsou manipulovány, takže kauza měla svůj efekt. Ale je také nutno říci, že veřejnost má krátkou paměť. Pokud samotná trestní spravedlnost nepřijde brzo potom, co se kauza odehraje, lidé postupně zapomenou.

Jaké ponaučení podle Vás z této kauzy pro Česko vyplývá?

V prvním případě nebrat evropské peníze jako volné peníze z Bruselu, protože to tak není. Jednak je kofinancujeme, a jednak do těch peněz sami přispíváme. Druhá věc je nemít tak roztříštěný systém operačních programů. Teď je jich mnohem méně, a jsou tedy i snadno kontrolovatelné. Dále maximálně zjednodušit a zefektivnit kontrolu a audit, aby se kontroly nedublovaly, ale zároveň, aby nepřehlížely jednotlivé problémy. A poslední věcí je chránit lidi zevnitř, a zejména oznamovatele, whistleblowery, protože právě oni často jako první poukáží na to, že se děje něco nesprávného. A to může naši zemi výrazně posunout dál.

A myslíte si, že dochází k reálným krokům vedoucím ke změně?

Abych nebyl neobjektivní, vláda na tu systémovou věc při novém finančním období zareagovala. I když krajští politici nic měnit nechtěli a přáli si mít další regionální operační programy, na základě předchozích zkušeností k tomu nedošlo. Výrazně se také mění fungování kontroly a snad i média jsou mnohem ostražitější při sledování probíhajících dotací. Já osobně mám pocit, že například před 5 lety nikdo z novinářů používaným zkratkám či systému rozdělování dotací v souvislosti s touto kauzou nerozuměl, byli z toho celkově velmi zmateni. Udělat z toho španělskou vesnici pro novináře bylo podle mě i záměrem aktérů z kauzy ROP. V současnosti však existují novináři, kteří se v  tématu snaží zorientovat, takže pokud se bude v budoucnosti někdo o tento typ organizovaných zločinů opět pokoušet, s největší pravděpodobností se na to podaří upozornit dřív, než tomu bylo dosud.

 

TRANSPARENCY INTERNATIONAL ČR

Jsme součástí největší mezinárodní nevládní organizace TI zaměřené na problematiku korupce. Mapujeme stav korupce v České republice a aktivně přispíváme k jejímu omezování. Zapojujeme občanskou společnost, soukromou sféru i státní sektor. Těžíme z naší dlouholeté nadnárodní praxe a know-how v nastavování protikorupčních programů a strategií. Prostřednictvím projektů aktivně přispíváme k iniciování systémových změn.

Pro veřejnost provozujeme bezplatnou právní poradnu, na kterou se obracejí ročně stovky klientů z celé republiky. Naše investigativa dává korupční případy do pohybu. Rozběhli jsme např. kauzy v Lesích ČR a také v Dopravním podniku hlavního města Prahy. Rozkrýváme pavučiny politiků a podnikatelů zneužívajících EU fondy kolem ROP Severozápad. Věnujeme se mimo jiné společnostem, které prostřednictvím offshore destinací vyvádějí daně z České republiky.

Naši činnost můžete podpořit skrze darovací bránu TI.

Díky informacím od pana Steinera jsme společně s ním podali před 5 lety, v případě ROP Severozápad, trestní oznámení. Šlo o evidentní zneužití pravomoci, o porušení povinnosti při zprávě cizího majetku a samozřejmě o podvody. Poté jsme navázali spolupráci s policií z protikorupčního oddělení, i když jsme pořád panu Steinerovi pomáhali. Jakožto oznamovatel neboli whistleblower byl pod obrovským tlakem a čelil mnoha obviněním a žalobám, což také vyústilo v jeho odchod z úřadu.