Co riskuje Praha 3 při rekonstrukci Parukářky?

Publikováno: 18. srpna 2016

Urbanistickou studii bude zpracovávat atelier známého architekta Josefa Pleskota. Vše mohlo ovšem dopadnout jinak. Lépe, ale i hůře.

Park Parukářka

Park Parukářka | zdroj: Google

Na začátku příběhu stojí veřejná zakázka Městské části Praha 3 s názvem Urbanistická studie Vrch sv. Kříže – problémy daného území a možnosti řešení (profil zadavatele). Výsledkem zakázky má být specifická studie s následujícím obsahem „provedení analýzy dotčeného území s ohledem na současné problematické vymezení hranic parku a s tím související nevyhovující stav stávajících vstupů do parku, a dále vypracování návrhu koncepčního řešení a ověření stávajících sítí“. Městská část oslovila pro vypracování studie tři dodavatele:

Proces zadání zakázky však má několik problematických bodů.

 

Může kosmetička rekonstruovat park?

Položili jsme si otázku, zda stanovil zadavatel taková kvalifikační kritéria, která by mu zajistila, že obdrží nabídky od spolehlivých a kvalitních dodavatelů. Zodpovězení této otázky považujeme za důležité v kontextu hodnotícího kritéria, kterým byla nejnižší nabídková cena. Jelikož se jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu, nejsou ze zákona stanovena žádná pravidla pro splnění minimálních kvalifikačních požadavků. Zadavatel v zadávacích podmínkách požadoval předložení pouze živnostenského listu nebo koncesní listiny vč. výpisu z obchodního rejstříku. Je zarážející, že zadavatel nepožadoval předložení žádného seznamu referencí vztahujících se k realizaci zakázek s obdobným předmětem plnění. Takovýmto požadavkem by vyloučil ze soutěže subjekty, které nemají relevantní profesní zkušenosti. Ve Směrnici o postupu při zadávání veřejných zakázek (dále jen „směrnice“), kterou si městská část stanovuje interní pravidla pro zadávání veřejných zakázek (i malého rozsahu), je uvedeno, že zadavatel vyzve pouze takové zájemce, o kterých má věrohodné informace, že jsou z hlediska své schopnosti, odbornosti a zkušeností jím požadované plnění schopni řádně a včas dodat. Obrátili jsme se proto na Prahu 3 s dotazem, na základě jakých kritérií byly oslovené společnosti vybrány, aby byly splněny podmínky interní směrnice. Dále jsme se dotazovali, zda si zadavatel ověřil, že oslovení zájemci v minulosti realizovali zakázky obdobného charakteru, a zároveň jsme žádali předložení dokumentů, ze kterých by tyto skutečnosti vyplývaly. Zadavatel nám odpověděl velmi stručně, a to že subjekty byly osloveny na základě dosavadních zkušeností a vědomostí o činnosti těchto architektonických ateliérů. Praha 3 nám nepředložila žádný dokument, který by ověřoval, že všechny oslovené subjekty v minulosti realizovaly alespoň jeden obdobný projekt. Nutno dodat, že na webových stránkách uchazečů, kteří se umístili na druhém a třetím místě, jsme nedohledali reference týkající se obdobného předmětu plnění.

 

7 dní čili tejden

Uchazeči, kteří se o zakázce dozvěděli, měli týden na zpracování nabídek. Veřejná zakázka byla totiž zahájena 13. 5. 2016 (pátek) a lhůta pro podání nabídek uplynula 20. 5. 2016. Nabízí se proto otázka, zda je adekvátní stanovit sedmidenní lhůtu (včetně víkendu) pro podání nabídky k veřejné zakázce na zpracování urbanistické studie v hodnotě 1,2 mil. Kč? Nepřipravil se zadavatel o možnost, že by při stanovení delší lhůty obdržel více nabídek? Na základě směrnice městské části je sedmidenní lhůta určena jako minimální možná. Domníváme se však, že tato lhůta byla v kontextu předmětu zakázky příliš krátká.

 

Na korunu přesně, ale bez peněz

Zaujala nás i shoda předpokládané hodnoty s výší nabídkové ceny vítězného uchazeče. Atelier Josefa Pleskota nabídl cenu 1 200 000 Kč, přičemž předpokládaná hodnota zakázky byla naprosto totožná. Uchazeč druhý v pořadí předložil nabídku v hodnotě 1 590 000 Kč a poslední uchazeč předložil nabídku v hodnotě 1 620 000 Kč.

Ptali jsme se tedy městské části i na to, zda přistoupila při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky k průzkumu trhu a dále jsme požadovali předložení dokumentů, na jejichž základě by byl průzkum trhu doložen. Městská část nám však odpověděla, že podle zákona není povinna průzkum trhu realizovat a že ke stanovení dané částky přistoupili na základě údajů a informací o zakázkách obdobného předmětu plnění. Městská část však neuvedla jedinou zakázku, kterou použila k porovnání pro stanovení předpokládané hodnoty.

Nad rámec veřejné zakázky jsme se zajímali i o částku, za kterou by měla být rekonstrukce Vrchu sv. Kříže realizována. Máme za to, že by zadavatel měl mít již při zadávání urbanistické studie představy o tom, kolik prostředků může v budoucnu vynaložit na realizaci projektu. Městská část však tuto částku nyní v rozpočtu vyhrazenou nemá. Podle kalkulačky architektů, kterou ve svém článku využil i Matěj Žaloudek, by měla celá revitalizace stát okolo 75 mil. Kč, což je velkorysá částka.

 

Jak to celé dopadne

Cílem tohoto článku není kritizovat výběr poskytovatele urbanistické studie ani hodnotit kvality oslovených zájemců o zakázku, ale poukázat na nedostatky v zadávacích podmínkách a upozornit na rizika, která městská část podstoupila.

 

A v čem tedy Praha 3 riskovala?

Praha 3 stanovila natolik benevolentní pravidla, na jejichž základě mohla obdržet nekvalitní a narychlo zpracované nabídky od subjektů, které nemají vůbec žádné zkušenosti se zpracováváním urbanistických studií. A vzhledem k tomu, že hodnotícím kritériem byla nejnižší nabídková cena, nemohl by zadavatel výše uvedené subjekty ani řádně ze zadávacího řízení vyloučit.

Je tedy na jednu stranu štěstí, že zakázku získal renomovaný architekt, ale při smysluplnějším nastavení zadávacích podmínek s důrazem na opravdovou soutěž různých uchazečů mohla městská část obdržet více nabídek, mohlo být dosaženo nižší ceny a už prvotní fáze úpravy Parukářky se mohly vyvíjet zcela jinak. Nyní pouze hrozí, že studie skončí v šuplíku, protože bude pro městskou část nerealizovatelná, anebo, a to je potenciálně ještě horší, stojíme u zárodku dalšího drahého projektu, který nebude v konečném důsledku sloužit lidem. Zatím tomu postup městské části nasvědčuje.

Zaujala nás i shoda předpokládané hodnoty s výší nabídkové ceny vítězného uchazeče. Atelier Josefa Pleskota nabídl cenu 1 200 000 Kč, přičemž předpokládaná hodnota zakázky byla naprosto totožná. Uchazeč druhý v pořadí předložil nabídku v hodnotě 1 590 000 Kč a poslední uchazeč předložil nabídku v hodnotě 1 620 000 Kč.

Související publikace