Blog Davida Ondráčky: „Korupce z globálního hlediska aneb co se děje ve světě?“

^{David Ondráčka, ředitel TI ČR a člen Mezinárodní správní rady TI | zdroj: TI}

Převzetí států (state capture)

Nekončící vlna kauz a velké politické korupce se valí po celém světě – jen z poslední doby Jižní Afrika, Brazílie, Izrael, Filipíny, Guatemala, Rumunsko nebo Ázerbájdžán. Odstupují prezidenti, jsou vyšetřováni premiéři, hroutí se politické strany, ukazuje se sofistikované propojení byznysu, politiky, zájmových skupin či přímo organizovaného zločinu.

Fenomén převzetí států a vzájemného krytí v mnoha zemích dosahuje naprosté brilantnosti. Ekonomické a politické elity už ani nepředstírají zájem o zbytek společnosti a přisátí na veřejných rozpočtech usilovně těží rentu, dokud to jde.

CEO imunita

Každý týden vypukne nový, ještě více šokující skandál nebo dojde k úniku dokumentů ze světa velkých korporací a firem (namátkou Paradise Leaks, Novartis, HSBC, Gazprom, Bank of China…). Ať už je to uplácení, podvody, černé fondy, praní peněz, kartely nebo masivní daňové úniky. Zkoprnělé veřejnosti posílají obvykle vřelé pozdravy z daňových rájů, své lobbisty a „spin doctors“, aby ještě načas zajistili, že se s tím systémově rozhodně nic dělat nebude. Když krachují, obvykle žádají záchranu od státu, protože jsou přece „too big to fail“.

V případě vyšetřování míří s dozorovými orgány k uzavírání dohod (settlements), kdy sice firma platí velké pokuty, ale bere se to jako běžný náklad jejich byznysu a vše běží dál. Ředitelé korporací dokonce dostávají bonusy, pokud je pokuta nižší, než akcionáři čekali.

Nevím o žádném šéfovi (CEO) velké korporace, který by za tyto kauzy byl vyšetřován, nebo dokonce potrestán, a nesl osobně odpovědnost. Pečlivá spleť smluv je z toho vyváže. Navenek je trestní odpovědnost často zmiňována jako vážné riziko, ale neuplatňuje se; de facto tak funguje reálná CEO imunita.

Digitalizace a technologie

Zažíváme éru nebývalé transparentnosti, máme spoustu databází, registrů, rejstříků, katastrů;  informace, smlouvy, rozsudky, majetková přiznání jsou dnes on-line a veřejně dostupné a tento trend postupuje. Všemi těmi daty jsme zahlceni; možná je to záměr a rozhodně efektivní výmluva – přece je všechno na webu.

Málokdo je schopen využít moře informací k rozumné analýze a účinné kontrole. Chybějí aplikace, které z dat udělají smysluplné informace, odfiltrují nepodstatné, vyberou relevantní. Je tady řada iniciativ, které to dělají. Klobouk dolů před hackatony, některými start-upy, inovátory, otevřenými daty. Ale maniakální chrlení dalších a dalších dat on-line prostě nutně nepřináší lepší vládnutí, účinnější veřejnou kontrolu nebo dokonce vyšší důvěru.

Krize médií

Mnoho analýz probírá korupci zevrubně. Je otázka, jak se dnes nastavuje agenda veřejné debaty. Klasická média evidentně svou dominantní pozici ztratila. Změna vlastníků a vstup oligarchů do médií vede k tomu, že u každého článku se ptáme cui bono, proč zrovna toto téma, proč zrovna teď, komu to pomůže, komu ublíží.

Média ztrácejí příjmy a šetří na investigativě, která je drahá a jejíž výsledek je nejistý. Do toho sociální sítě, kde každý může být amatérským novinářem, takže kakofonie hlasů a debilizace veřejného prostoru dosahuje dokonalosti. Média byla dlouhou dobu spojencem v boji proti korupci (a mnohá pořád jsou a stále zásadním), ale dnes jsou také součástí problému, a to je dost velká změna.

Kontrola a pravidla

Na složitost doby a problémů máme obvykle jediný recept – nová pravidla a jejich kontrolu. Armády poradců, konzultantů a právníků produkují kontroly pro kontrolu, stohy pravidel, co nikdo nečte, hodiny nepotřebných školení, v praxi nevyužitelné konzultace. Je to nákladné a většinou málo nefektivní, pokud ne úplně zbytečné.

Systém vytváří dojem usilovné preventivní dozorové a compliance činnosti, ale obvykle mele naprázdno. Dopadá to na zaměstnance firem, úřadů i justice, kteří skřípou zuby a s různou mírou razance to odmítají nebo umně obcházejí. A na druhé straně se denně setkáváme s neuvěřitelnou neznalostí, nepochopením kontextu, podceněním rizik, což má mnohdy vážné důsledky.

Autor je ředitelem TI ČR a členem Mezinárodní správní rady TI.