Střet zájmů

Publikováno: 16. října 2014

Co je střet zájmů?

Ke střetu zájmů dochází v situaci, kdy je třeba zvolit mezi dvěma či více možnými řešeními určitého problému. Lidé, kteří o vybraném řešení rozhodují, vždy sledují určité cíle a motivace a podle nich preferují či prosazují některou variantu. Ve sféře veřejné správy nabývá tento problém specifických rozměrů, protože se zde setkávají zájmy osobní se zájmem veřejným.

Představme si situaci, kdy představitel veřejné moci, tzv. veřejný funkcionář (politik, úředník), má závazně rozhodovat o věci, která se dotýká buď přímo jeho, nebo i někoho jiného (např. jeho přátel, příbuzných), případně má na věci z jakéhokoliv jiného důvodu osobní zájem. Zde potom vzniká pochybnost, zda daná osoba hájí v danou chvíli zájmy instituce (stát, obec), resp. veřejnosti, kterou zastupuje, nebo svůj zájem osobní.

Co je veřejný zájem a proč ho chránit?

V kontrastu k osobnímu zájmu stojí tzv. zájem veřejný. Tento pojem nemá jasnou definici a v různých chvílích může nabývat různých podob. Většinou vyplývá přímo či nepřímo z různých právních předpisů, které upravují určitou oblast. Může se ovšem také stát, že dojde ke konfliktu nejen mezi zájmem soukromým a veřejným, ale i mezi několika zájmy veřejnými.

Navíc veřejný zájem není vždy totožný se zájmem většiny či veřejnosti. Ve veřejném zájmu tak může být demokratické většinové rozhodování, ale současně i ochrana menšiny. Obdobně se klade důraz na hospodárnost a efektivitu výkonu veřejné správy, přitom by se ale nemělo zapomínat ani na její sociální funkce a poslání.

Na první pohled se může zdát, že veřejný zájem je pojem vágní a jako takový ho nelze efektivně chránit. Ovšem je důležité si uvědomit, že veřejnou správu vykonávají konkrétní lidé, jejichž motivy mohou nabývat velmi zištných rozměrů. Legislativa zabývající se střetem zájmů jde tedy na tento problém z opačné strany a snaží se podchycovat především ony zájmy osobní, aby nezůstávaly skryty a bylo možné posoudit, zda se konkrétní funkcionář nedopustil porušení nějaké povinnosti ve vztahu k výkonu veřejné moci.

Jak to funguje v praxi?

Ke střetu zájmů osobních se zájmem veřejným může docházet v jakékoliv oblasti. V konkrétních řízeních, jako je např. správní řízení (typicky stavební či přestupkové) nebo řízení soudní (civilní i trestní), se tato problematika řeší institutem podjatosti, resp. vyloučením z projednávání. K tomu dochází v případě, že daná osoba má jakýkoliv osobní poměr k projednávané věci.

Toto jsou ovšem případy, kde probíhá zákonem přesně regulované řízení podle zákona (správní řád, trestní řád), které bezprostředně zasahuje do života konkrétní osoby. Jenže kromě těchto řízení existuje celá řada rozhodovacích procesů, které sice přímo nezasahují do práv a povinností občanů, ale na jejich životy mají též zásadní vliv. Jde o rozhodování politiků a vysokých úředníků veřejné správy především ve věcech nakládání s veřejným majetkem, ale i v jiných např. koncepčních věcech a celkově takových záležitostech, které mají zajišťovat plynulý chod veřejné správy. Typicky se jedná o členy hodnotících komisí v průběhu zadávání veřejných zakázek, kteří nesmí být ve vztahu k uchazečům a veřejné zakázce podjatí. V opačném případě musí být takový člen z hodnotící komise vyloučen. Z obdobného důvodu je důležitý zákon o státní službě, který by měl zajistit nejen nepodjatost úředníků v konkrétních věcech, ale zajistit též jejich celkovou profesionalitu, odborné rozhodování na základě právních předpisů a nezávislost na politických vlivech.

Pro tyto účely vznikl speciální zákon o střetu zájmů (č. 159/2006 Sb.), který za veřejné funkcionáře označuje politiky od poslanců, přes ministry a jiné vysoké úředníky až po radní a starosty krajů a obcí. Tito veřejní funkcionáři nesmí upřednostnit svůj osobní zájem před zájmy, které mají ze své pozice hájit. Jedná se především o zákaz zneužít postavení, pravomoci a informací získaných při výkonu funkce k dosažení majetkového či jiného prospěchu pro sebe nebo jinou osobu a zákaz odvolávání se na svou funkci v osobních záležitostech (např. podnikání).

Pro některé z veřejných funkcionářů jsou stanoveny ještě přísnější podmínky, protože vzhledem k důležitosti jejich funkce existuje větší zájem na minimalizaci rizika střetu zájmů. Tak ministři či členové bankovní rady ČNB nesmí podnikat nebo být členy orgánů podnikající osoby.

Obecně pak platí, že jakýkoliv z veřejných funkcionářů je povinen při jednání orgánu, do kterého aktivně zasáhne (vystoupí na jednání, předloží návrh, hlasuje), oznámit svůj osobní poměr k projednávané věci. Takové oznámení je součástí zápisu z jednání.

Smyslem oznamovací povinnosti není zamezit veřejnému funkcionáři v aktivní účasti, ostatně to z pohledu ústavního práva ani není možné. Cílem je vnést světlo do motivů pro jeho způsob rozhodování. Veřejnost má následně kontrolu, zda se konkrétní radní nebo poslanec dostali do střetu zájmů a jak byla situace závažná. Zároveň má opatření sloužit preventivně, aby si každý veřejný funkcionář rozmyslel, zda se v případě střetu zájmů raději nezdržet jakéhokoliv vstupování do jednání.

Co je dobré vědět?

Nesplněním oznamovací povinnosti se veřejný funkcionář dopouští přestupku, za který lze uložit pokutu až 50 000 Kč. Tyto přestupky projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností v místě trvalého pobytu veřejného funkcionáře. Upozornit na možné spáchání takového přestupku může každý občan.

Kromě oznámení o osobním zájmu musí každý veřejný funkcionář podávat též oznámení o činnostech, majetku, příjmech, darech a závazcích, vždy do poloviny následujícího roku, a to po celou dobu výkonu funkce. Vyplněná oznámení jsou následně dostupná ve speciálním registru, který vede až na malé výjimky úřad, ve kterém veřejným funkcionář působí. Do registru může na základě písemné žádosti bezplatně nahlížet kdokoli.