Radim Bureš: Proč jenom David Rath?

Mnoho lidí si však klade otázku, proč rameno spravedlnosti dopadlo právě na Davida Ratha, když existuje řada indicií o korupčních praktikách ještě daleko většího rozsahu. Proč stát dokázal koncentrovat síly a prostředky na dopadení Davida Ratha a není schopen je koncentrovat na dopadení jiných „šibalů“. Argumentuje se zejména kauzami  Pandury, Opencard,  bývalý ministr Řebíček a dopravní stavby, bývalý ministra Drobil a Státní fond životního prostředí, projekt IZIP, Dopravní podnik Hl.m. Prahy a řada dalších. Spiklenecké teorie hovoří o zahájení předvolebního boje před krajskými volbami či reakci na rostoucí preference ČSSD. Otázku je samozřejmě možné odbýt odkazem na náhodu, prostě některého zločince dopadnou a některého nikoli. Tak jednoduché to však není.  V případě Davida Ratha došlo k souběhu několika okolností, které v jiných případech nenastaly. Za některé si může David Rath sám, jiné odrážejí širší společenské procesy. Zřejmé jsou zejména tři takovéto okolnosti – trestní oznámení, které celé vyšetřování zahájilo, způsob jednání spojený s přebíráním finanční hotovosti a  odhodlanost a profesionální práce policie a zejména státního zastupitelství. O původci trestního oznámení toho zatím mnoho nevíme. Je zřejmé, že oznamovatel musel disponovat poměrně hodnověrnými informacemi o připravovaném korupčním jednání. Informace musely být dostatečně silné, aby státní zastupitelství (tam totiž trestní oznámení přišlo) začalo konat. Informace musely  být k dispozici také  s dostatečným předstihem, aby bylo možné chytit pachatele při činu. Právě osoba oznamovatele může budit největší pochybnosti, protože nějaká politická hra nemusí být vyloučena. Získání  a využití někoho z Rathova blízkého okolí skutečně mohlo být politicky cílené, stejně jako mohlo jít o osobní pomstu či vyjádření morálního protikorupčního postoje.

Je třeba však jasně říci, že podání trestního oznámení bylo správné, ať byla motivace jakákoli. Kauza PromoPro není méně významná proto, že se na jejím odhalení nadstandardně angažoval ministr Kalousek. Není dobrá a špatná korupce. Je korupce, která má být odhalena a stíhána. Takže i kdyby podání na Davida Ratha bylo výsledkem politické hry, není na tom nic špatného, pokud se pracuje s fakty (a zdá se, že ano). Pokud promluví více lidí, kteří mají o korupčním jednání informace, bude to jen lépe a snad dojde i na velké korupčníky jiné politické barvy. Druhá podmínka je tradiční způsob přebírání úplatku v hotovosti. Tím se celá kauza odlišuje od jiných velkých kauz (např. DP hl.m.Prahy, Opencard), kde obohacování na úkor veřejných prostředků probíhalo složitou sítí zprostředkujících firem, plateb a účtů, kde byly aktivně využívány daňové ráje. Převzetí hotovosti je pádný důkaz, je rizikové v okamžiku předání, ale bezpečné, když se předání nepodaří zadokumentovat. Složité obchodní transakce (jako např. v případě PromoPro) lze sledovat s velkým časovým odstupem, ale dokazování, že se trestný čin stal, je obtížné.  Převzetím hotovosti v krabici od vína Rath orgánům činným v trestním řízení výrazně pomohl.

Konečně je tu odhodlanost státního zastupitelství a  policie na trestní oznámení proaktivně reagovat. A zde se odráží jak změněná společenská situace, kdy alespoň určité síly na státním zastupitelství jsou odhodlány stíhat korupční trestné činy. Troufnu říci, že před příchodem pavla Zemana do funkce Nejvyššího státního zástupce, by tento proaktivní přístup byl nepravděpodobný. Nechuť vyšetřovat korupční trestné činy s politickou vazbou byla zřejmá, a to dokonce bez ohledu na to, zda podezřelý patřil k tehdejší vládní koalici či opozici. Pokud nový zájem vyšetřovat korupční trestné činy státnímu zastupitelství vydrží a v jeho soustavě převáží, můžeme se těšit na další „velké ryby“.

Radim Bureš