Průhlednost do vodárenství v České republice

Publikováno: 11. dubna 2011

Transparency International – Česká republika (TIC) se zaměřuje na prosazování transparentnosti do rozhodovacích procesů a věnuje se mapování rozsahu a míry korupce. Toho se snaží dosáhnout řadou způsobů, mezi něž patří především výzkumná a analytická činnost, poskytování bezplatného právního poradenství obětem korupce a protikorupční vzdělávání. Jedním z témat, kterému se TIC rozhodla věnovat systematičtěji, je také oblast vodárenství.

V rámci atomizace vodního hospodářství, která byla důsledkem převodů majetku státu na obce na začátku devadesátých let, došlo k neprůhlednému nastavení vlastnických práv a dlouhodobých provozovatelských smluv. Nastavování smluv s provozovateli vodovodů a kanalizací provázela a stále provází celá řada nejasností. Provozní modely jsou často nastaveny tak, že znevýhodňují veřejného vlastníka infrastruktury. Provozní model není transparentní z hlediska stanovení cen a zisku (zisk se stanovuje přirážkou k oprávněným nákladům) a nemotivuje soukromé provozovatele zvyšovat efektivnost. Provozním společnostem jsou často uznávány veškeré náklady spojené s provozem infrastruktury a zisk těchto společností je obvykle kalkulován přirážkou k těmto nákladům. Provozovatelské společnosti jsou motivovány spíše k vyšším výdajům než k úsporným opatřením. Smlouvy byly uzavírány na dlouhá období – převážně na více jak 15 let (někdy i na dobu přesahující 25 let). Tím podporují monopolní postavení některých společností a zaručují provozovatelům nadstandardní podmínky, přičemž náklady zůstávají vlastníkům infrastruktury, tj. městům a obcím, zatímco zisky soukromníkům. Veřejné investice do infrastruktury se de facto přeměňují v nepřímou podporu soukromého provozovatele. Tato skutečnost vedla i k pozastavení čerpání ze strukturálních fondů EU.

Privatizace vodního hospodářství v ČR by dávala smysl, pokud by ekonomické ukazatele na straně nákladů prokazovaly následnou nižší zainteresovanost veřejného sektoru na jejich financování a naopak na straně výnosů přinášely veřejnému sektoru lepší výsledky. Ve skutečnosti však veřejný sektor přichází nejen o zdroje z výdělečné provozní činnosti, ale i o možnost čerpat zdroje z EU. Veškeré náklady jsou přitom postupně přenášeny na spotřebitele a daňové poplatníky. Vzhledem k nutnosti obnovovat stávající kapacity a dále je rozšiřovat (především v oblasti čištění odpadních vod) je nabíledni, že cena vody bude nadále stoupat. Jelikož chybí motivační nástroje ke zvyšování efektivity a kvality provozování a zároveň dochází ke zpomalování investic do infrastruktury, je zřejmé, že zvyšování cen je v současnosti způsobeno především vysokými náklady na provoz. Současné nastavení rovněž účinně nezabezpečuje dlouhodobou udržitelnost vodohospodářské infrastruktury a tím postupné snižování „závislosti“ tohoto odvětví na dotačním financování.

Publikace nazvaná „Privatizace vodárenství v České republice: kam odtékají zisky?“ popisuje proces na příkladech privatizace v Praze, na Ostravsku, ve Zlíně a v Kroměříži ilustruje, za jakých okolností dochází k neprůhlednému nastavení vlastnických práv a dlouhodobých provozovatelských smluv a odhaduje objem financí, o které veřejný sektor ztrátou ziskové části vodohospodářských společností přichází.

Projekt byl podpořen nadací Open Society Institute v rámci programu Accountability Arrangements to Combat Corruption organizace a Nadací Open Society Fund Praha.

Open Society Fund Praha