Radim Bureš: NESPLNĚNÝ SLIB

Transparency International a další nevládní organizace řadu let volají po přijetí zákona, který by upravil právní poměry státních úředníků. Není divu, takovýto zákon předpokládá Ústava, volá po něm Evropská komise, Česká republika ho slíbila EU při předvstupních rozhovorech a řada výzkumů a mezinárodních indexů považuje (ne)kvalitu státní správy za jeden z nejslabších článků českého protikorupčního řetězce.

Zároveň naše každodenní zkušenost ukazuje na slabiny v plnění hlavního poslání státní správy, ať se jedná o službu občanům (vzpomeňme na problémy s registrem aut), o stanovení čitelného a jednoznačného právního prostředí (vzpomeňme na fotovoltaiku) nebo o vynakládání veřejných prostředků efektivně a v obecném zájmu (vzpomeňme na některé Operační programy evropských fondů). Pravda, Česká republika  zákon upravující právní poměry státních úředníků má, je jím tzv. služební zákon z roku 2002. Ten ale nikdy nevstoupil v účinnost a odkládaly ho vlády bez ohledu na politickou příslušnost. Topolánkova vláda (místo toho) v roce 2007 rozhodla, že bude připraven zákon nový a tento závazek potvrdila i Nečasova vláda, která ve svém Programovém prohlášení specifikovala, že předloží návrh zákona „, „ve kterém bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy.“ Tento závazek potvrdila i vládní protikorupční strategie, která ještě dodala, že bude „stanoven systém odměňování“.

Nevládní organizace se shodují s vládou, když účel zákona vidí právě v odpolitizování a profesionalizaci státní správy. Nyní byl nový zákon zaslán do meziresortního připomínkového řízení a nevládní organizace vyzývají premiéra, aby tento zákon zpracovateli vrátil a uložil začít pracovat na novém zákoně. Proč takový nečekaný zvrat? Předložený zákon totiž nenaplňuje ani jeden z požadovaných cílů. Nezajišťuje odpolitizování státní správy. To je vidět zejména na funkci náměstka ministra. Ten je podle zákona úředníkem a nikoli politickým spolupracovníkem ministra, ale zároveň nemusí projít výběrovým řízením, nemusí absolvovat úřednické zkoušky atd. Je tedy de facto jmenován politicky. Kde je tedy ono oddělení politických a úřednických funkcí? Jako ochranu proti politickému tlaku zákon např. zavádí, že úředníka je možné odvolat z funkce při dvou menších porušení právních předpisů. Jeden z paragrafů tohoto zákona však ukládá i to, jak se má úředník představovat do telefonu. Stačí tedy, aby se někdo dvakrát špatně představil, a může být odvolán?

Zákon nezaručuje ani profesionalizaci státní správy. Rozdělení na kategorii „úředníků“, na kterou jsou kladeny vyšší nároky a která disponuje určitými výhodami, a na kategorii normálních „zaměstnanců“ postrádá z hlediska státní správy logiku a účel. Do kategorie úředníků nespadají ti, co rozdělují peníze, vypisují veřejné zakázky, zavádějí složité (a patřičně drahé) IT systémy a provádějí kontrolu či realizují politiku lidských zdrojů, Ti zůstávají v kategorii zaměstnanců, s menšími výhodami i menšími povinnostmi. Zavádí se také pravidelné hodnocení pracovníků, to ale není provázané s kariérním či platovým postupem. Jakýkoli protikorupční aspekt se tak ztrácí. Zákon nezakládá žádnou strukturu, obdobnou Generálnímu ředitelství státní služby, (předpokládaném služebním zákonem z roku 2002) která by koordinovala naplňování zákona mezi jednotlivými úřady. Zákon tak posiluje současný negativní stav atomizace jednotlivých státních úřadů a upozaďování významu státu.

Konečně zákon neřeší otázku odměňování. Zůstává současný systém vysokých odměn a smluvních platů, udělovaných libovolně a netransparentně. I když někdo projde objektivním výběrovým řízením, politické reprezentaci zůstanou v rukou mocné páky v podobě odměňování, kdy mohou do značné míry svévolně přidat či odebrat desítky procent platu. Politický vliv a korupční potenciál zde proto zůstává značný. Přijetí tohoto zákona nepřinese potřebné zkvalitnění státní správy, ale zakonzervuje stávající stav na dlouhou dobu dopředu. Proto by vláda měla tento zákon odmítnout, uložit připravit zákon nový a požadovat lepší ochranu před politickými tlaky.

Vláda ale nemusí čekat na přijetí nového zákona. Řadu velmi žádoucích opatření v oblasti personální politiky, např. povinná výběrová řízení či hodnocení pracovníků, může zavést svým usnesením prakticky okamžitě. Stav státní správy si rychlé kroky vyžaduje.