Co je to korupce
Korupce není sice v českém právním řádu pojmově definována, ale na základě mezinárodních dokumentů lze dospět k přesnému širšímu či užšímu vymezení.
Radou Evropy přijatá Občanskoprávní úmluva proti korupci, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2003, hovoří o korupci jako o: „přímém či nepřímém vyžádání, nabídnutí, předání nebo přijetí úplatku či jakékoliv jiné nepřípustné výhody nebo vyhlídky na ně, které narušují řádné plnění jakékoliv povinnosti nebo jednání vyžadovaného od příjemce úplatku, nepřípustné výhody nebo vyhlídky na ně.“
Českou republikou dosud neratifikovaná Úmluva OSN proti korupci (2003) nenabízí výslovnou definici korupce, ale poskytuje obsáhlý výčet jednání, která by měla být kriminalizována a právně postižitelná. Jedná se např. o uplácení a přijímání úplatku vnitrostátních a zahraničích veřejných činitelů, různé formy zneužití majetku a funkcí nebo obchodování s vlivem.
Transparency International používá i svou vlastní poměrně širokou definici korupce: „Korupci lze definovat jako zneužití svěřených pravomocí za účelem získání nezaslouženého osobního (soukromého) prospěchu.“
Nutno však nespustit ze zřetele, že český trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., též „TZ“) zná pouze přesně stanovené trestné činy, z nichž některé se dají podřadit pod definici korupce, ale sám nikde s tímto pojmem neoperuje. Nejtypičtějšími příklady takových trestných činů jsou: přijetí úplatku (§ 331 TZ), podplácení (§ 332 TZ) a nepřímé úplatkářství (§ 333 TZ). Je potřeba zdůraznit, že se nejedná o trestné činy spojené pouze s úředními osobami, ale může se jich dopustit kdokoliv v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu. Bližší výklad k tomuto pojmu podává Ministerstvo vnitra ČR na svých webových stránkách (http://www.mvcr.cz/clanek/faq-vymezeni-pojmu-co-se-rozumi-pod-pojmem-obstaravani-veci-obecneho-zajmu.aspx) nebo Nejvyšší soud (3 Tdo 814/2010) a Ústavní soud (Pl. ÚS 6/98) ve svých rozhodnutích.
Na korupční jednání bývají často navázány i další trestné činy, mezi kterými možno jmenovat zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329 TZ), porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 TZ), sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě (§ 256 TZ), pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (§ 257 TZ) nebo pletichy v insolvenčním řízení (§ 226 TZ).
Paleta takovýchto trestných činů je ovšem daleko širší a může obsáhnout takřka celé spektrum trestního zákoníku. Jejich uplatnění tak záleží vždy na konkrétní oblasti lidské činnosti, v níž se zainteresované subjekty pohybují.
Přihlásit se k odběru všeobecného newsletteru