ČSN šitá na míru?

Na ČSN bývá často odkazováno v právních předpisech a ty se tak stávají závaznými pro každého, na koho se daný předpis v určité situaci vztahuje. TI se zabývá především otázkou, zda se při vytváření ČSN nepromítají do procesu i výsledné podoby norem soukromé zájmy některých subjektů na úkor odbornosti a zájmu veřejného, kterým může v tomto případě být např. snaha o technickou kvalitu a bezpečnost výrobků, staveb a jiných produktů.

TI podrobně zkoumala především ČSN v oblasti stavebnictví resp. ochrany proti požárům, což je oblast, ve které se případné upřednostňování soukromých zájmů nad veřejným může projevit nejen nerovným nastavením pravidel, potenciálními ztrátami veřejných rozpočtů a majetkovým prospěchem vybraných subjektů, ale i daleko vážnějšími následky na životech a zdraví občanů.

První indicie obdržela TI v rámci činnosti právní poradny před více než dvěma roky. Plynulo z nich, že se připravuje změna normy, která stanoví pravidla pro hodnocení konstrukcí z hlediska jejich přispívání ke zvyšování intenzity požáru. K nejbezpečnější kategorii výrobků (tzv. DP1) měla být přiřazena nová kategorie „ekvivalentu DP1“. Pokud by chtěl výrobce získat tuto klasifikaci pro své produkty, musel by absolvovat speciální zkoušku podle pravidel stanovených v soukromém předpisu ZP 30 (zde) společnosti Pavus, a.s. Navíc by se tato zkouška vztahovala i na materiály již odzkoušené a splňující nejpřísnější požadavky. Tento ekvivalent by pak byl v určitých situacích považován za rovnocenný kategorii DP1. O vlivu na požární bezpečnost staveb lze jistě vést odborné debaty, to však není předmětem zájmu TI.

Vnitřní firemní předpisy jako základ normy

Skutečnost, která upoutala pozornost TI, byla ta, že v podstatě vnitřní předpis obchodní společnosti se stává měřítkem pro přiznání či nepřiznání státem zaručované klasifikace určitému výrobku. Zkoušky podle zmíněného předpisu navíc byly nákladné a jejich provádění byla (minimálně na začátku) schopna zajistit jen společnost Pavus, a.s. Objevila se i připomínka, že tento předpis by mohl znamenat překážku ve volném pohybu zboží na evropském trhu (jinde se obdobné zkoušky provádějí podle evropských technických norem).

TI se obrátila dopisem na Ministerstvo průmyslu a obchodu a byla ujištěna, že proces normalizace je nastaven správně a nehrozí žádná rizika z hlediska promítnutí soukromých zájmů do norem (zde).

Co na to hasiči ?

Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru, jako státní orgán mající v gesci požární bezpečnost, nejdříve změnu odmítalo (zde), ale později s ní souhlasilo (zde). Později se též ukázalo, že GŘ HZS je iniciátorem změny.

Ve stejné době však již někteří výrobci prováděli testy podle ZP 30, aniž byla vlastní norma a zkušební předpis schváleny.

Změna normy pak přibližně v polovině roku 2012 proběhla v předpokládaném znění (se začleněním předpisu ZP 30), přestože se k ní část odborné veřejnosti stavěla záporně (odkaz na článek AVMI). Norma následně nabyla účinnosti a stala se závaznou.

Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru na jaře 2013 nakonec uznalo nestandardní postup v normotvorbě a souhlasilo s odstraněním sporného bodu. V současné době tak probíhá další změna, která má stav vrátit zpět.

Normy jako zdroj příjmů

Shrnuto tedy, v mezidobí téměř rok platila norma, která zvýhodňovala některé subjekty na trhu, byla v rozporu s účelem a posláním technických norem (začlenění soukromého zkušebního předpisu) a mohla vést k dalším právním a i faktickým následkům (rozpor s právem EU, snížení požární bezpečnosti staveb). Z toho vyplývá, že oblast technické normotvorby, ač většině lidí dosti vzdálená, si zaslouží zvýšenou kontrolu veřejnosti a TI bude téma nadále sledovat.