Česká televize a poskytování informací
V polovině roku 2008 získala Transparency International – Česká republika (TI) informace o nevýhodných smlouvách o licencích k autorským právům, které uzavírá Česká televize (ČT). TI proto požádala o poskytnutí souhrnného přehledu o smlouvách, kterými Česká televize udělila smluvním partnerům oprávnění k užití jednotlivých autorských děl, a to za období let 2003 až 2008. Tím započal spor trvající trvání více než čtyři roky a na jehož konci stojí rozsudek Nejvyššího správního soudu, označující Českou televizi za povinný subjekt podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Česká televize se nejprve bránila zamítnutím žádosti TI a následným zamítnutím odvolání generálním ředitelem ČT. Proti tomuto rozhodnutí podala TI žalobu k Městskému soudu v Praze, který dne 30. června 2011, tedy přesně tři roky po podání žádosti o informace, rozhodnutí generálního ředitele ČT zrušil. Proti tomu však ČT podala kasační stížnost, o které s konečnou platností rozhodl Nejvyšší správní soud dne 23. 10. 2012, tedy více jak čtyři roky po podání žádosti o informace.
Přestože rozsudek v této věci představuje významný posun, když Nejvyšší správní soud v rozsudku jednoznačně potvrzuje povinnost České televize řídit se zákonem o svobodném přístupu k informacím a informace tak poskytovat, případ výmluvně ilustruje absurditu stávajícího systému, kdy na jedné straně stojí právo občana získat informace na základě neformální žádosti ve lhůtě 15 dnů, na druhé straně vleklé soudní spory, které vedou k faktickému vydání informací ani po několika letech, kdy potřeba získání informace zcela ztrácí na aktuálnosti.
Přihlásit se k odběru všeobecného newsletteru