Analýza korupčních rozsudků: Chybí specialisté na posuzování korupce, nepřímé úplatkářství je obtížně prokazováno

Publikováno: 5. března 2013

Místopředsedkyně vlády Karolína Peake nechala přezkoumat 247 rozsudků. Analýzu vypracovala Transparency International. Jeden ze závěrů: nahrávky soukromých osob nejsou jednotně posuzovány jako přípustné důkazy.

Chybí specialisté na posuzování korupce, nepřímé úplatkářství je obtížně prokazováno. To jsou nejdůležitější závěry Analýzy pravomocných soudních rozhodnutí ve věcech úplatkářských trestných činů vydaných v období od 1. ledna 2010 do 30. dubna 2012, kterou pro místopředsedkyni vlády Karolínu Peake zpracovala nevládní organizace Transparency International (TI). Tento dokument navazuje na obdobný materiál z let 2007 až 2009.

Z výsledků analýzy soudních rozhodnutí, týkajících se úplatkářství, vyplývá, že nejčastěji byly posuzovány případy malé korupce, které se vyznačují poměrně jednoduchým způsobem spáchání, např.přijetí úplatku za ovlivnění úředního postupu (úplatek úředníkovi na radnici nebo stavebním úřadě), nebo snaha řidiče uplatit policistu za neřešení dopravního přestupku. Na druhou stranu překvapivě zcela chybí případy přijímání úplatků příslušníky dopravní policie, které byly v letech 2007 až 2009 velmi časté.  Případy velké korupce páchané sofistikovanějšími způsoby se do dubna minulého roku před soudy prakticky nevyskytovaly.  Je třeba zdůraznit, že řeč je o pravomocně rozhodnutých případech (takže například kauza Bárta/Škárka/Kočí nebo kauza Davida Ratha součástí analýzy není).

V porovnání s roky 2007 – 2009 také ubylo hrubých pochybení při aplikaci odposlechů a záznamů ze sledování osob a věcí. Přesto spoluautorka analýzy Radka Pavlišová z Transparency International zmiňuje znepokojivý trend: „Ačkoli Nejvyšší a Ústavní soud dávají jasný návod, jak posuzovat přípustnost záznamů pořízených soukromými osobami, u soudu nižších instancí dochází k odmítnutí těchto záznamů jako důkazu, což často vede ke zproštění pachatele.”

Nepřímé úplatkářství se stále nedaří prokázat.  V porovnání s ostatními úplatkářskými trestnými činy  představuje nepřímé úplatkářství podstatně komplikovanějšími případy, kdy zdánlivě neexistuje žádné spojení mezi osobou přijímající úplatek a úřední osobou, která má být ovlivňována. Podstatou nepřímého úplatkářství je uplatnění vlivu pachatele na na činnost úřední osoby a  právě prokázání skutečnosti, zda měla podplácená osoba reálnou možnost ovlivnit rozhodování úřední osoby, je kamenem úrazu. V praxi jde o situace klientelistických sítí, které fungují velmi neformálně, typickým příkladem jsou vztahy mezi volenými představiteli samosprávy a úředníky státní správy na jedné straně a tzv. „kmotry” či  „lobbisty” na straně druhé.

Jedním z nejvýznamnějších závěrů je akutní potřeba specializovaného protikorupčního útvaru v systému státního zastupitelství. „Korupce je v současné době sofistikovanější, než kdy dříve. Pravidlem jsou účelové propletence firem, praní peněz přes daňové ráje nebo politické krytí. Jedinou cestou proti tomuto trendu je specializovat státní zástupce a policii na finanční kriminalitu, daňové úniky a praní peněz, dát jim dostatek prostředků a maximální nezávislost”, potvrzuje David Ondráčka, ředitel TI. „Na zřízení tohoto speciálního útvaru jsem v rámci přípravy zákona o státním zastupitelství trvala a v návrhu obsažen je. V nejbližší době by návrh zákona měla projednat vláda,” doplnila Karolína Peake.

Výsledky analýzy také naznačují, že je vhodné zvažovat  změnu věcné příslušnosti obecných soudů tak, aby k projednávání případů úplatkářství, u nichž se dá očekávat rozsáhlost a složitost věci, byly v prvním stupni příslušné krajské soudy.

Co se týče přiměřenosti výše trestů,  došlo zde ke zlepšení. „ Stále však platí, že tresty jsou nezřídka ukládány, aniž by důkladně vystihovaly povahu a závažnost trestného činu a povahu pachatele. Často je  kladen přehnaný důraz na dosavadní bezúhonnost pachatele, zatímco úloha generální prevence nebývá respektována vůbec.” vysvětluje Martin Novák z Transparency International.

Zcela nedostatečná se pak jeví výše zákonných sankcí v případě nepřímého úplatkářství, kdy současná úprava dostatečně nereflektuje závažnost jednotlivých případů. Je proto na místě uvažovat o zavedení kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nepřímého úplatkářství po vzoru ostatních úplatkářských trestných činů.

Zmapování pětileté rozhodovací praxe v oblasti úplatkářských trestných činů podává ucelený obraz o skutečné úrovni objasňování této trestné činnosti. Analytické vyhodnocení rozhodovací praxe je relevantním podkladem pro zhodnocení a tvorbu protikorupční strategie v trestněprávní oblasti, neboť rozhodovací činnost justice je jedním z nejvýznamnějších faktorů při potlačování korupčního jednání.

Analýza ke stažení zde: http://www.transparency.cz/publikace-analyzy/

Tisková zpráva ke stažení zde

Kontakt pro média:

Radka Pavlišová, právnička

Mob.: 724 881 937, tel: 224 240 896, mail: pavlisova@transparency.cz

Martin Novák, odborný asistent

tel: 224 240 896, mail: novak@transparency.cz

Příloha č. 1 – Odborný komentář

Odborný komentář k výsledkům Analýzy pravomocných soudních rozhodnutí ve věcech úplatkářských trestných činů vydaných v období od 1. ledna 2010 do 30. dubna 2012, zpracované Transparency International

Na základě zadání Úřadu vlády České republiky TI zpracovala podrobnou analýzu pravomocných soudních rozhodnutí ve věcech úplatkářských trestných činů vydaných v období od 1. ledna 2010 do 30. dubna 2012. Vedle posouzení souladu vydaných rozhodnutí s obecně uznávanou teoretickou doktrínou, bylo předmětem analýzy zjištění povahy úplatkářské činnosti a jejích pachatelů. 

Za účelem vypracování koncepčního návrhu trestněprávní regulace korupčního jednání je nejprve nezbytné vyhodnotit efektivitu stávající právní úpravy ve vztahu k reálné rozhodovací praxi. Proto si TI vyžádala v roce 2011 přímo od příslušných soudů předmětná rozhodnutí a za finanční podpory Sekce pro koordinaci boje s korupcí vedené místopředsedkyní vlády Karolínou Peake vypracovala Analýzu soudních rozhodnutí vydaných v letech 2007 až 2009 ve věcech úplatkářských trestných činů, na kterou současná analýza zkoumající období od 1. ledna 2010 do 30. dubna 2012 tematicky a částečně i obsahově navazuje.

V rámci zpracování analýzy soudních rozhodnutí vydaných v období od 1. ledna 2010 do 30. dubna 2012, tedy již za účinnosti nového trestního zákoníku zák. č. 40/2009 Sb., podrobila TI přezkumu celkem 247 pravomocných rozhodnutí ve věcech tzv. úplatkářských trestných činů (trestný čin přijímání/přijetí úplatku, podplácení/podplacení a nepřímé úplatkářství).

Podkladem pro vyhodnocení rozhodovací praxe v oblasti úplatkářských trestných činů bylo téměř 500 rozhodnutí shromážděných v průběhu pěti let.

Na základě výsledků analýz je možné souhrnně konstatovat následující skutečnosti:

1)      I nadále se před soudy případy velké korupce téměř nevyskytují

Naprostou většinu zaznamenaných případů je možné podřadit do kategorie malé korupce, tedy mezi případy s nižší úrovní společenské škodlivosti. Sofistikovanější případy se objevují pouze výjimečně, případy korupce páchané organizovanými zločineckými skupinami  se nevyskytují vůbec. Pokud se podařilo odhalit případy velké korupce, jednalo se zejména o případy úplatné intervence, kterou se jejím pachatelům nepodařilo bez důvodných pochybností prokázat. Zcela chybí případy přijímání úplatků příslušníky Policie ČR v souvislosti s prováděním dopravních kontrol, ačkoliv v období let 2007 až 2009 byly velmi častými.

2)      Ubylo hrubých pochybení při aplikaci odposlechů a záznamů ze sledování osob a věcí

Je pozitivním zjištěním, že oproti výsledkům analýzy z let 2007 až 2009 nebyly v tak velkém množství zaznamenány případy, v nichž by hrubé pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení při nasazení odposlechů a sledování osob a věcí vedlo v konečném důsledku ke zproštění pachatele. Otázku naplnění všech zákonných a ústavních podmínek využití procesních institutů přitom zkoumají zejména vyšší soudní instance velmi podrobně.

3)      Soudy nejednotně posuzují přípustnost záznamů pořízených soukromými osobami.

Neexistuje jednotná praxe, pokud jde o posouzení přípustnosti důkazů v podobě záznamů pořízených soukromými osobami. Toto zjištění se jeví jako velmi znepokojivé, neboť  exituje návodná judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, z níž jsou jasně patrné možnosti užití těchto záznamů za současného respektování základních práv a svobod.

4)      Výsledky analýzy potvrzují význam specializace orgánů činných v trestním řízení

Výsledky analýzy potvrzují zásadní význam řádné aplikace procesních institutů pro úspěšné objasnění zejména sofistikovaného úplatkářství, a to nejen z hlediska dodržení zákonných a ústavních požadavků, ale také z hlediska včasného nasazení vhodného procesního prostředku. Přitom vzhledem k relativně malému počtu zjištěných případů lze potřebnou odbornost zejména v současném systému státního zastupitelství získat pouze obtížně, vytvoření specializovaného protikorupčního útvaru se tak obzvláště v závažnějších případech jeví jako nezbytné.

Dále je vhodné zvážit změnu věcné příslušnosti obecných soudů tak, aby k projednávání případů úplatkářství, u nichž se dá očekávat rozsáhlost a složitost věci, byly v prvním stupni příslušné krajské soudy.

5)      Aplikace základních hmotněprávních pojmů nadále nečiní zásadní problémy

Soudy v zásadě aplikovaly jednotlivá ustanovení trestního zákoníku v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou, pokud se problémy přesto vyskytly, měly zpravidla svůj původ mimo trestněprávní normy.  Zcela charakteristické v tomto směru je úplatkářství představitelů samospráv v souvislosti s výkonem státní správy mimo jejich formální pravomoc, kde se plně projevuje to, že představitelé územní samosprávy nemohou být postihovány jako úřední osoby, ačkoliv jejich reálná schopnost ovlivnit výkon státní správy je více než zřejmá. Nutno však poznamenat, že tato skutečnost je dána nedostatečnou právní úpravou pracovního poměru úředníků územní samosprávy, nikoliv nedostatky trestního zákoníku.

6)      Soudy více dbají na individualizaci ukládáných sankcí

Přes významné zlepšení i nadále platí, že jsou tresty nezřídka ukládány, aniž by důkladně vystihovaly povahu a závažnost trestného činu a povahu pachatele. Často je kladen přehnaný důraz na dosavadní bezúhonnost pachatele, zatímco úloha generální prevence nebývá respektována vůbec.

Zcela nedostatečná se pak jeví výše zákonných sankcí v případě nepřímého úplatkářství, kdy současná úprava dostatečně nereflektuje závažnost jednotlivých případů. Je proto na místě uvažovat o zavedení kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nepřímého úplatkářství po vzoru ostatních úplatkářských trestných činů.