Whistleblowing

V posledních letech se i v České republice začíná otevírat debata o whistleblowingu. Jde o téma, které vyvolává značné emoce, jak se ukázalo i při diskusích o potřebě či nepotřebě ucelené právní úpravy této problematiky.

Přestože diskutující – v debatách odborných i laických – často nemají zcela jasno, co přesně pojmy whistleblowing a whistleblower označují, převažuje u nich silně negativní postoj k samotné představě člověka, který „vynáší informace“. Informátoři, donašeči, práskači, udavači, v lepším případě potížisté nebo bojovníci s větrnými mlýny … . Negativně zabarvená označení pro lidi, kteří upozorňují na problémy, svědčí o silné tendenci takovým jednáním spíše opovrhovat.

Pro řadu lidí je těžké chápat whistleblowing jako prostředek, který může být v demokratické společnosti cenným nástrojem omezování kriminality, porušování pracovněprávních předpisů a řady dalších forem nezákonného nebo nekalého jednání. Ale právě k tomu whistleblowing slouží. Jde o nástroj, který může pomáhat chránit veřejný zájem i lidské zdraví a životy. Můžeme se jen dohadovat, kolik lidí vědělo – a mlčelo – o nekalých praktikách, které na podzim roku 2012 vyústily v tzv. metanolovou aféru, která stála život 47 lidí a desítky dalších si z ní odnesly závažné poškození zdraví. V této a podobných kauzách může mít nečinnost a snaha „raději zavřít oči“ skutečně tragické důsledky.

Na druhé straně přibývá lidí, kteří se z různých důvodů odhodlají jednat. S řadou z nich se setkáváme v naší právní poradně a whistleblowerském centru Transparency International. Více informací naleznete na www.whistleblower.cz.