My sportujeme, my kontrolujeme

Publikováno: 10. srpna 2017

V České republice neexistují žádné právní nástroje, které by angažovaným občanům umožňovaly kontrolu státních peněz, jež jsou přerozdělovány na základě dotačních programů. A tak je ponecháno zcela a pouze na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) koho a jak často bude využití těchto financí kontrolovat. Níže je námět k zamyšlení, jakým způsobem bychom mohli docílit vyšší kontroly spolků, které státní finance využívají.

Apolena Ondráčková, asistentka Právní poradny TI | zdroj: TI

Zajímalo vás někdy, jakým způsobem využívá váš svaz či dokonce střešní organizace sportovních svazů finance, které získává ze státní pokladny? Napadlo vás již někdy, že by bylo efektivnější mít tu možnost vyžádat si patřičné dokumenty sám/sama a nečekat, až (a jestli vůbec) MŠMT provede kontrolu dotací, které samo přerozdělilo? Nejste v tom sami, mě totiž tato možná kontroverzní myšlenka také napadla.

Podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (InfZ) je žadatel/ka, jako jste vy nebo já, oprávněn/a vyžádat si od povinného subjektu informace, které se týkají například způsobu, jakým nakládá s veřejnými financemi. Tato zdánlivě účinná zbraň veřejné kontroly má však v našem kontextu, v kontextu sportovním, jednu velkou vadu na kráse, a to je samotná definice povinného subjektu.

Skok k teorii

Ve stručnosti je povinný subjekt definovaný dle InfZ jako státní orgán, územní samosprávný celek či subjekt, kterému bylo ze zákona svěřeno rozhodování o právech nebo povinnostech fyzických či právnických osob v oblasti veřejné správy. Co konkrétně znamená veřejná instituce, bylo ponecháno na výkladu právní teorie a judikatuře, ale ve shrnutí je to instituce, která disponuje jistými pojmovými znaky, jako například když je zřízena zákonem či naplňuje veřejný účel. Při hodnocení, zda je daná instituce institucí veřejnou, a tedy i povinným subjektem, se musí zvážit, do jaké míry naplňuje tato instituce výše zmíněné pojmové znaky. V tomto ohledu bylo Ústavním soudem shledáno, že například Všeobecná zdravotní pojišťovna je povinným subjektem, a to bez ohledu na to, zdali je společností akciovou (tedy řízenou soukromým právem), či nikoliv.

Běh za hranice právních možností

Když se vrátíme na chvíli zpět od nezbytné právní teorie k naší myšlence kontroly svazů a střešních institucí, bude pro vás možná překvapením, že ani svazy, ani střešní organizace nenaplňují pojmové znaky veřejné instituce, a tudíž ani nemají povinnost poskytovat informace na základě InfZ. Na vině je především fakt, že z pojmových znaků veřejné instituce bylo vyňato hospodaření s veřejnými prostředky. Tudíž i přes fakt, že svazy či/a střešní organizace hospodaří z majoritní části s penězi, které jim byly alokovány ze státní poklady od MŠMT, nemůžeme si vyžádat na základě InfZ informace, jakým způsobem s těmito financemi nakládají.

Logické by bylo, aby měla veřejnost, a především pak veřejnost sportující, možnost zjistit, zdali peníze určené na rozvoj a podporu sportu opravdu skončí v kýžené cílové destinace či nikoliv. Veřejná kontrola institucí, které hospodaří v souhrnu s miliardami, by měly hospodařit s pocitem, že jejich rozhodnutí jsou a budou kontrolována a hodnocena. Jak jsme si stačili všimnout nejen my, ale také Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), MŠMT má velké problémy nejen se samotným přerozdělováním financí, ale především s jejich kontrolou, a to i z důvodů nízké personální kapacity.

Příští mezičas

Házím tedy rukavici našim zákonodárcům, kteří by měli zvážit, do jaké míry je žádoucí, aby instituce, které jsou zcela či z velké části financovány ze státní kasy, byly ponechány bez jakékoliv kontroly ze strany veřejnosti. Vše výše uvedené je pouze myšlenka, která by umožnila nejen efektivnější kontrolu sportovních svazů a střešních organizací, ale také by spravedlivěji rozložila moc napříč sportovním světem. Je však nutné říci, že způsobů řešení je více − například přerozdělovat finance přímo do sportovních spolků (jako je u Programu VIII), zvýšení personální kapacity na MŠMT, aby bylo možné provádět pravidelné a časté kontroly, jakým způsobem bylo naloženo s jejich (nebo spíše našimi) financemi či uložit všem institucím (ať už občanskoprávním či veřejnoprávním) povinnost zveřejňovat vyúčtované státní dotace.

Více na webu www.korupcniviceboj.cz

Autorkou blogu je Apolena Ondráčková, právnička TI ČR.

Logické by bylo, aby měla veřejnost, a především pak veřejnost sportující, možnost zjistit, zdali peníze určené na rozvoj a podporu sportu opravdu skončí v kýžené cílové destinace či nikoliv.